Červenec 2016

Překvapení 62

30. července 2016 v 8:50 | IceSun685 |  Překvapení
Vlastně ani nevnímala svět kolem, nebyla si jistá, kolik času vlastně uplynulo od okamžiku, kdy mu začala plakat v náručí. Teď byla tiše, stále v jeho uklidňujícím sevření, ale tiše.
Ani Itachi totiž nepromluvil, jen ji dál držel a rukou hladil přes záda.
Věděla, že to tak prostě nemohla nechat. Věděla, že se od něj musí co nejdřív odtáhnout, ale nechtěla. Vše špatné mezi nimi totiž bylo náhle pryč, opět to byl její blízký přítel a opora. Miroko bohužel věděla, že to tak zůstane jen do chvíle, kdy se vzchopí a vyprostí se z jeho sevření. Nebyla si vlastně jistá, jak dlouho už to ticho mezi nimi trvalo, zdálo se nekonečně dlouhé, ale i krátké jako mrknutí oka.
Miroko pevně zavřela oči a doufala, že se z toho všeho probudí v jiném úkrytu a bez rostoucího dítěte v jejím těle. Když ale opět povolila svaly na tváři a nechala zrudlé oči ulepené od slz, aby opět našly světlo ve svém okolí, tak stále byla tady. Od zavření očí se vlastně nic nezměnilo, jen Itachiho ruka urazila cestu po jejích zádech v nekonečně se opakujícím uklidňujícím gestu.

Aomine Seijuro 19

28. července 2016 v 8:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
Akashi sice celý den přemýšlel nad tím, co jí večer řekne, ale nakonec stejně neměl žádný pořádný plán, když se u něj Yuzuki večer objevila.
"Připravený na porážku?" zeptala se ho dívka s úsměvem a na chvíli v něm tak rozžehla naději, že na to přiznání možná zapomněla. Hned jak za ní zavřel, tak se ale zeptala: "Jak se teda jmenuješ?"
Akashi se tak lehce zamračil a posadil se naproti ní, zatímco dívka začala chystat plánek, podle fotografie.
"Jsem Akashi Seijuro." řekl tedy Akashi jednoduše a hnědovláska na něj vyvalila oči.

Asi nás zná…

Basketbalová hlava 33

25. července 2016 v 9:04 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Když Raja odešla, tak Kise ještě chvilku seděl na zídce, kde si předtím povídali a porovnávali, co všechno mají společné.

'Našli jsme toho celkem dost.'

Později se ale rozhodl přece jen vrátit domů. Počítal s tím, že povede se svou mámou zajímavý rozhovor a už jen kvůli ní by to neměl prodlužovat.

'I když oba víme, že to vím.'

Basketbalová hlava 32

21. července 2016 v 9:03 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Vůbec nechápu, co se děje." podotkla Raja naštvaně.

'Mám jí to říct?'

Kise se na ni podíval s tváří, co nic nevyjadřovala. Raja byla nešťastná kvůli rodičům a taky dost zmatená.

'Tohle si nezaslouží, ale měl bych jí něco říkat, když nevím, jestli je to jisté? No já si ale jsem dost jistý.'

Basketbalová hlava 31

18. července 2016 v 8:03 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Ahoj, mami." ozval se Kise v telefonu. Nebyl důvod to celé odkládat, tak zavolal rovnou.
"Ahoj." ozvala se nejprve Kiseho matka, než se zeptala: "Potřebuješ něco?"
"Vlastně ano." přitakal mladík a pohodlně se rozvalil na gauči. "Vzpomínáš si, jak jsem ti říkal, že mě bude doučovat Aymina kamarádka?"
"Jistě." odpověděla jeho matka okamžitě. Tehdy z toho měla smíšené pocity, protože věděla, že je její syn zamilovaný do Ayme a nechápala, proč ho teď má doučovat někdo jiný. Dokonce to i zmínila, ale Kise to tehdy přešel.

'Já to ale dělám pro Ayme, i když to máma neví.'

Překvapení 61

16. července 2016 v 8:50 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko za sebou zavřela dveře. Dnešní den vlastně nebyl ani tak strašný, jak původně očekávala. Všichni se sice chovali dost divně, ale byli snesitelní, takže jí to ani moc nevadilo.
Dnešek byl ale i tak dost náročný a stresující, i když se naštěstí nestalo nic vážného. Sasori nezabil Deidaru a Itachi nic neprozradil, což bylo dobře. Kdyby měla zvládnout ještě tohle, tak se už nejspíš zhroutí.
Pomalu se posadila na postel a zula si boty. Nebyla si jistá, jak to půjde později, až jí už tak obrovské břicho ještě naroste. Koho z nich by vlastně měla požádat o pomoc, až se nebude schopná zvednout z křesla, do kterého už teď zapadala. Možná by si do něj raději ani neměla sedat.
"Miroko?" ozvalo se zpoza dveří spolu se zaklepáním.
Dívka docela spolehlivě poznala Deidarův váhavý hlas, ale na tom vlastně nezáleželo. Nebyla si jistá, jestli by vůbec někoho poslala pryč a proč taky?

Tvoje a moje sestra 05

14. července 2016 v 8:53 | IceSun685 |  Tvoje a moje sestra
Cesta k jejich obvyklému místu byla tentokrát o dost náročnější. Před několika měsíci byla v oblasti dost silná vichřice a krajinu to částečně poznamenalo. Midorima se Shiori díky tomu měli několik sporů, pokud šlo o směr. Během každé kratší hádky se na ně černovláska vyděšeně dívala a jednou dokonce zůstala zmateně stát, když se sourozenci nedohodli a každý se rozhodl prozkoumat vlastní cestu. Midorima byl ale tím, kdo měl v tomhle ohledu pravdu a tak se Shiori musela vrátit a i s černovláskou se vydala najít bratra, který na obě čekal se spokojeným a trochu škodolibým úsměvem.
Kdyby Shiori cestou nezavazovala stužky, tak by se Amaya asi obávala víc, ale ani tak se necítila úplně jistě. Když se pak navíc dostali na mýtinu, kam sourozenci naházeli všechny věci, tak se necítila o nic šťastnější, protože ten palouk uprostřed ničeho zřejmě byl jejich cíl.

Výstřižky z života otců - Murasakibara

12. července 2016 v 10:28 | IceSun685
Tak, kdo četl vyhodnocení poslední ankety, tak jistě ví, o co jde a kde se to tu vzalo a tak není třeba nic dodávat. Snad jen příjemné čtení.
(Ještě tedy opakuju, že je věnována všem hlasujícím v poslední anketě jako poděkování za jejich smysl pro humor.)

Basketbalová hlava 30

11. července 2016 v 8:03 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
I přes Rajin zážitek s modelingem se od dalšího dne zase všechno vrátilo k normálu. Dívka na to sice nezapomněla, ale jinak se k tomu nevracela. Brala to jako uzavřenou záležitost, tedy až do chvíle, než jí Kise zavolal, že s ní potřebuje něco probrat kvůli nedávnému focení.

'O co jen může jít? Byly to přece jen zkušební fotky ne?'

Aomine Seijuro 18

7. července 2016 v 8:51 | IceSun685 |  Aomine Seijuro
"To byl ale hloupý nápad." zamumlal Akashi. I když byl už další den a mladík ležel v posteli, tak on i jeho druhé já věděli, že má na mysli předchozí večer a skutečnosti, že Yuzuki přiznal, že není Aomine Seijuro.

Jednou bys jí to stejně musel říct, nebo by na to přišla a to by bylo ještě horší.

Akashi se nad námitkou svého druhého já zamyslel, než se ho zeptal: 'Copak bych nemohl zůstat Aomine?'

To jako navždy? Nebo už ji nechceš po prázdninách vidět?

'Nepřemýšlel jsem nad tím.' přiznal mladík, ale pak ho zarazila jiná věc. 'Copak ty chceš?'