Basketbalová hlava 32

21. července 2016 v 9:03 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Vůbec nechápu, co se děje." podotkla Raja naštvaně.

'Mám jí to říct?'

Kise se na ni podíval s tváří, co nic nevyjadřovala. Raja byla nešťastná kvůli rodičům a taky dost zmatená.

'Tohle si nezaslouží, ale měl bych jí něco říkat, když nevím, jestli je to jisté? No já si ale jsem dost jistý.'


"Moji rodiče se nikdy nehádali." podotkl Kise, který se na to rozhodl jít trochu oklikou.
"To máš docela kliku." podotkla dívka, která se posadila na zídku, u které se zastavili. Kise s ní nechtěl chodit nikam daleko. Její rodiče jí nejspíš v brzké době zavolají, aby se vrátila domů, a on se pak bude taky moct vrátit.
"No máma se nemá s kým hádat, tak vlastně ani ne." podotkl Kise a blondýnka se na něj překvapeně podívala.

'Jako by tvůj výraz říkal, že to nemusí být zase tak špatné…'

"Můj táta byl, no vlastně nikdy tak nějak nebyl, teda ne pro nás." řekl Kise váhavě. Nevěděl jak jí to podat, aby to vzala dobře.
"Co tím myslíš?" zeptala se tedy Raja a Kise se podrbal ve vlasech. Nesedl si za ní, ale stál hned u ní a Raja mu tak viděla dobře do jindy usměvavé tváře. Teď se zdál ale v rozpacích.
"Máma o něm vždycky říkala jen, že je to dárce genetické informace. Vždycky jsem předpokládal, že o mně neví a ani vědět nebude, protože máma asi ani neví, kdo to je." pokusil se to vysvětlit Kise.

'Nějak se zamračila. Znamená to, že jí to došlo?'

"A ty máš narozeniny?" zeptala se Raja.

'Takže došlo…'

"O devět dní později než ty." odpověděl Kise a usmál se na ni.
"Takže to budeme mít dost podobné datum výroby." podotkla Raja a pokusila se potlačit úsměv, ale nějak jí to nešlo. Vždycky chtěla ještě jednoho sourozence. Nějakého, který by byl podobně starý jako ona.
"Když tak nad tím přemýšlím, tak máš tátovi oči." podotkla. "Myslíš, že je to pravda?"
"Podle máminy reakce bych řekl, že jo." přiznal mladík. I pro něj bylo těžké se neusmívat. Měl mámu rád, ale vždycky si přál mít další příbuzné. Především sourozence nebo prarodiče.
"Jsi můj brácha." řekla dívka tiše a neubránila se širokému úsměvu.
"Jsi moje sestra." řekl i mladík a taky se široce usmál. Nebyl si jistý, jak má reagovat na otce, ale ze sestry měl skutečnou radost.

'Tohle je super!'

Raja mu navíc ze zídky skočila do náruče. Mladík ji tedy objal a dokonce ji zatočil v kole. Bylo skoro jisté, že jsou vážně sourozenci, ale i tak to ještě nemuselo být jisté. Ani jednoho to ale v tu chvíli netrápilo. Raja se ho spokojeně držela kolem krku a pak ho dokonce šťastně políbila na tvář, aniž by si všimla černovlasé dívky, která raději změnila směr, kterým šla, aby se jim vyhnula.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Fajn, já čekám." prohlásila Rajina matka naštvaně. Jejich hostitelka vypudila děti pryč očividně proto, aby mluvila jen s nimi.

'Tak dobře, jak to jen mám říct? Moment vždyť to je jedno. Mělo by mě zajímat jen, jak to vezme syn a ne oni.'

"Wakubi-san." oslovila blondýnku a konečně se postavila od střepů a buchty. "S vaším mužem jsem spala jen jednou a to tehdy, jak říkal. Oba dva jsme byli dost opilí…"
"Vážně? Pořád tohle? Proč tedy ta šílená reakce?" zeptala se žena otráveně a založila si ruce na hrudi. Podle všeho už ji unavovalo pořád poslouchat totéž.
"To by mě taky zajímalo." podotkl její manžel, ale i když to nejspíš bylo upřímné, tak si tím spíš jen pohoršil.
"Protože mě vyděsilo, když vedle něj seděl můj syn." podotkla a když se zdálo, že to ani jeden nepochopil, tak dodala: "Který se narodil o devět měsíců později."
Při jejích slovech pak oba vyvalili oči a spadla jim brada.

'Není nad dramatická oznámení, že?'

"Ví… víte to jistě?" vykoktala Rajina matka v šoku. Tohle byla mnohem větší bomba než nevěra. Její manžel navíc vypadal, že to s ním sekne.
"Jako jestli jsem se neopila znovu po tom, co jsem se vyspala bez ochrany s úplně cizím chlapem v hotelovém pokoji? Ne, byla to má první a na dlouhou dobu poslední zkušenost s alkoholem." prohlásila Haruko trochu cynicky. Nechtěla být nepříjemná, ale už toho na ni bylo trochu moc.

'Už na to fakt nemám. Tohle je snad horší než rozhovor s tátou!'

"Takže je můj syn." zašeptal muž trochu nepřítomně. Nezdálo se, že by ho to ale nějak těšilo.
"Dobře tohle musíme nějak vyřešit." podotkla jeho žena, kterou to taky dost vykolejilo. Už se na něj ale alespoň nezlobila.

'Co na tom vůbec chceš řešit?'

"Víte, já od vás nic nechci. Syna vychovávám sama šestnáct let a jsme v pohodě. Ani bych vám to neříkala, ale jemu to podle všeho došlo a já nechci, aby mu to nějak ublížilo. Takže se musím zeptat, jestli o něj máte nějaký zájem, nebo ne, protože nechci, aby si dělal zbytečné naděje." řekla tedy Kiseho matka narovinu. Teď když byl Kise mimo doslech, tak se narovinu dalo mluvit. Předtím by se na tohle zeptat nemohla.
"Zájem?" zopakoval po ní Kiseho otec překvapeně.
"Jo. Jestli ho chcete vídat." odpověděla Haruko s pokrčením ramen.

'Na podobnou otázku je nejspíš brzy. Možná jsem ji měla odložit, ale když já už na to nemám nervy.'

"Já…" vykoktal muž nejistě a podíval se na manželku. Ona a rodina, kterou měl s ní, byla důležitější než Kise. Pokud by jí to nějak vadilo, tak by se ho byl ochotný vzdát.
Žena zničeně svěsila ramena a pak řekla: "Je tvůj syn. Nechci, abys to ignoroval."
"Takže no…" dostal ze sebe muž váhavě, než dořekl: "Rád bych ho poznal."

'OK, nevím, jestli jsem za to ráda, ale asi to pro mě teď bude jednodušší. Bylo by těžké říkat Ryoutovi, že o něj otec nestojí.'

"No dobře, chodí k vám na doučování ne? Tak se můžete domluvit. Já proti tomu nic nemám." odpověděla Kiseho matka a pak ještě dodala: "Jen si s ním chci o tom promluvit."
"Jistě." přikývla hned Rajina matka. Její manžel byl z toho dost rozhozený. Haruko jí ale zároveň připomněla jinou věc: "Co máme říct Raji?"

'Raji? No jistě, je jeho dcera, takže i Ryoutova sestra, mělo mi to hned dojít.'

"No je to vaše dcera, takže to je na vás." pokrčila tedy rameny blondýnka. Do tohohle neměla právo se plést.
"To ano." přikývla tedy Rajina matka trochu zamyšleně. Podle jejího pohledu by byla ráda, kdyby jí s tím pomohl manžel, ale ten zjevně pořád zpracovával, že má syna.
"Dáte mi na sebe číslo?" zeptala se tedy blondýnka a Kiseho matka přikývla. Bylo dobré mít nějaký kontakt, protože domluvit se s Ryoutou nestačilo.
Rajina matka si tedy číslo uložila a Haruko prozvonila. Potom se zvedla z gauče a i s manželem vyrazila ke dveřím. Obě blondýnky čekal rozhovor s dětmi a nebyl důvod se tu zdržovat.
"Dám vám vědět, jak to dopadlo." řekla tedy Kiseho matka a druhá žena se na ni lehce usmála.
Předchozí nevraživost byla pryč a tak si i na něco vzpomněla: "Jsem Wakubi Kohana, těší mě."

'Jistě, vůbec jsme se nepřestavili a to nikdo.'

"Kise Haruko." odpověděla blondýnka a stiskla jí ruku.
"Wakubi Manabu." řekl i muž, ale ruku jí nepodal. Bylo to totiž trochu divné.

'Tak konečně znám jeho jméno, že to ale trvalo hodně let.'

"Nashledanou." řekla tedy Kohana a i s manželem odešla. Zbývalo jen napsat dceři esemesku, aby přišla domů.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Černovláska domů nejprve šla krokem a přes park si cestu zkracovala, i kvůli pěknému počasí. Když ale uviděla Kiseho s Rajou, jak se nadšeně objímaví, tak z něj zase vycouvala a šla původní cestou.
Potom ale už nedokázala jít v klidu. Pořád se jí v mysli vynořoval výjev se smějící se dvojicí.

'Chodí spolu! Vážně spolu chodí.'

Měla za to být ráda, protože tohle byl nakonec její plán, ale spíš ji to bolelo než cokoliv jiného. Proto taky každý její další krok znamenal zrychlit. Hrozně moc chtěla být doma, že nakonec dokonce běžela.

'Jak to, že s ní chodí? Chtěl přece chodit se mnou!'

Ayme doběhla až domů a rovnou zamířila do svého pokoje, kde se zavřela s bouchnutím dveří, až její bratr, co ležel na posteli ve svém pokoji, zvednul hlavu od mobilu. Potom se k němu ale zase vrátit a tak neslyšel, jak Ayme hodila svůj batoh na zem a dopadla na postel.

'Jak jen mohl! Vždyť… vždyť… vždyť já jsme mu ji dohodila! Jsem tak hloupá!'

Dívka vzlykla a zabořila tvář do polštáře. Bylo tak hloupé, že kvůli tomu brečela.

'Tohle jsem přece chtěla! Měl se do ní zamilovat a zapomenout na mě! Tak proč brečím a proč to vůbec bolí?'

Ayme znovu vzlykla a pokusila se utišit. V hlavě se jí ale znovu vynořil Kise, který s Rajou zatočil ve vzduchu. Její kamarádka ho pak políbila na tvář a tak se Ayme rozbrečela ještě víc. Její plán měl být dokonalý. Měl vyřešit její problémy, jenže jen přidělal další. Ono totiž nestačilo, ale Kise přestal milovat ji, to ona musela přestat milovat jeho, což se nestalo. Její nejlepší kamarádka tak chodila s klukem, do kterého byla blázen.
Zatímco tedy dívka brečela, tak její bratr zvedl hlavu a zaposlouchal se. Nebyl si ale jistý, co to je za zvuky.



No, tak Ayme vyvodila chybné závěry, ale to se snad uvede na pravou míru, nebo ne?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 29. července 2016 v 7:27 | Reagovat

Hmmm... Docela typické, ale neříkám, že to taky nedělám... Ono se už ani nějak moc nedá napsat, nějakou originální zápletku... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 29. července 2016 v 22:03 | Reagovat

[1]: No originálních věcí se dá pár ještě vymyslet, ale nějakým klasikám se člověk stejně nevyhne a já to tímhle chtěla popohnat, protože se mi to už dost vleklo. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama