Basketbalová hlava 33

25. července 2016 v 9:04 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Když Raja odešla, tak Kise ještě chvilku seděl na zídce, kde si předtím povídali a porovnávali, co všechno mají společné.

'Našli jsme toho celkem dost.'

Později se ale rozhodl přece jen vrátit domů. Počítal s tím, že povede se svou mámou zajímavý rozhovor a už jen kvůli ní by to neměl prodlužovat.

'I když oba víme, že to vím.'


"Ahoj." zavolal mladík, když přišel, a rozhlédl se po bytě. Jeho máma seděla na gauči a čekala na něj.
"Takže?" zeptal se mladík, když se posadil vedle ní.
Máma ho pak objala kolem ramen a prohlásila: "Vím, že ti to už došlo."
"Je můj táta." přikývl Kise, který z toho vlastně měl dost smíšené pocity.

'Myslím, že mě celkem stresuje, že nevím, jak na to reaguje on.'

"Víš, tvůj táta by chtěl mít příležitost tě poznat." řekla mu máma a dala mu pusu do vlasů.

'Dobře, takže se zajímá, to je moc dobře, ne?'

"Já ho taky." přikývl mladík.

'Jak na to vlastně reaguje máma? Nedotkne se jí to? Nechtěl bych, aby se jí to dotklo, nebo měla pocit, že ji odstrkuju…'

"Dobře." přikývla a objala ho pevněji. "Tvůj táta se s tebou domluví, až zase přijdeš za Rajou."
Kise přikývl a nechal se ještě chvilku držet, než ho máma nakonec pustila a konečně uklidili ten rozbitý talíř s buchtou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Raja se vrátila domů s tím, že věděla, co čekat. Kise si byl docela jistý a jí přišlo, že to snad ani nemůže být jinak. U stolu v kuchyni na ni ale čekala jen její matka.

'Neměl by mi to spíš říct táta, když je to jeho syn?'

"Pojď se posadit, srdíčko." vyzvala dceru a zhluboka se nadechla.

'Ona si vlastně myslí, že nic netuším a jen jsem je viděla se hádat. Asi bych jí to měla ulehčit ne?'

"No… je teda můj bratr nebo ne?" zaskočila ji otázkou a tak její matka chvilku zůstala překvapeně koukat, než se nakonec vzpamatovala a řekla: "Ano to je." Samozřejmě se ještě mohla odvolávat na to, že Kiseho matce nevěří, ale nebylo to vlastně třeba. Když se na to teď dívala z druhé strany, tak nebyl důvod pochybovat. Ten mladík měl oči jejího manžela a taky sportovní talent z jeho strany rodiny. Docela dost zapadal a navíc podle její reakce nebyl důvod nějak pochybovat.

'Takže já mám vážně bratra a ještě k tomu mladšího. To je super! Navíc Kise je skvělý! Teda vlastně Ryouta, musím si to zapamatovat, protože říkat bratrovi přímením, by bylo divné. Vlastně bych mu mohla říkat i Nii-chan, no na to je asi ještě brzy, tak raději jen Ryouta.'

"Víš, tvůj táta s ním bude chtít strávit nějaký čas, aby ho trochu poznal." řekla její matka opatrně.

'Proč to říká tak váhavě? To je přece bezva, ne? Tak moment! Copak se bojí, že bych žárlila, že se mi nevěnuje?'

"To je bezva." přikývla Raja.

'Táta ho dost možná vezme na nějaké výlety, aby mu vynahradil všechny roky. Třeba bych mohla jet taky.'

"Jsem ráda, jak to dopadlo." dodala ještě dívka a matka se na ni trochu smutně usmála.

'Pro ni to asi není nejlehčí. Přece jen se Kise, teda Ryouta, narodil díky tátově nevěře… Možná bych jí to měla nějak usnadnit.'

"Mezi vámi se tím ale nic nemění ne? Chci říct, že táta tě miluje a Kise, tedy Ryouta, na tom nic nezmění." řekla jí Raja a matku objala.

'Musím si to zapamatovat!'

"Jistě že ne, srdíčko." prohlásila její máma a nechala dceru odejít do pokoje. Raja neměla žádné další plány, ale minimálně Ayme to říct chtěla. Proto si taky vytáhla mobil. Než ale zavolala, tak si to rozmyslela.

'Řeknu jí to zítra, určitě bude nadšená!'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

'Ona fakt brečí! Bože, nesnáším, když brečí.'

Mladík stál před jejími dveřmi už skoro minutu a poslouchal, jak jeho sestra vzlyká. Dneska se mu vůbec nechtělo ji utěšovat, ale nikdo jiný to za něj nemohl udělat a tak prostě zaklepal a vešel.

'Ani si mě nevšimla, no tak to není moc dobré…'

Yukio se posadil vedle ní a položil jí ruku na záda, přes která ji pohladil. Dveře za sebou zavřel, takže by máma nic neměla slyšet, což bylo dobře i špatně zároveň. Takhle ho totiž taky nemohla vystřídat. Jeho sestra se ale raději svěřila vždycky jemu než jí a tak měl stejně větší šanci. Tohle navíc byla jeho povinnost staršího bratra.
"Ale no tak." řekl jí mladík a chytil ji za ramena, aby ji mohl zvednout. Ayme se tedy místo polštáře chytila jeho.
"Jsem tak hloupá!" vzlykla dívka.

'Jo, tak s tím občas souhlasím, ale zrovna dneska ti budu lhát, neboj…'

"Vůbec ne." odmítl to mladík a sevřel ji v objetí.
"Ale jo." zaúpěla dívka a Yukio si povzdechl.
"Tak mi aspoň řekni proč." řekl její bratr a houpal ji v náručí, jako malé dítě.
"Protože ho miluju!" vykřikla Ayme a na chvíli se rozbrečela ještě víc.

'Cože? Miluje a koho jako?'

"A koho?" zeptal se tedy mladík. Kasamatsu tušil, že tenhle den jednou přijde, ale netěšil se na něj. Probírat kluky s mladší sestrou bylo totiž za trest.
"Kiseho." vzlykla Ayme nešťastně.

'Fajn, tak to jsi blbá! Ale co ti na to mám jako říct? Že jsi stejně blbá jako všechny ostatní nebo co?'

"Ale prosím tě… Víš, tohle je skoro jako nemoc, nemůžeš za to." pokusil se to zlehčit Yukio. Bylo otravné, když po něm vzdychaly dokonce i jeho o dva roky starší spolužačky, bohužel se s tím nedalo nic dělat.
"Ale on mě chtěl." zaúpěla.

'Chtěl? Jak jako chtěl? Na to ať rychle zapomene, tohle je moje sestra!'

"Já mu ale dohodila Raju a on s ní teď chodí." zavzlykala Ayme a rozplakala se ještě víc.

'Ok tohle dost nechápu. To jako, že Kise s ní chtěl chodit, ale ona ho poslala za Rajou? To dost nedává smysl…'

"Proč jsi to udělala?" zeptal se tedy mladík.

'Možná bych se spíš měl zeptat, jestli jsem to pochopil dobře. No třeba mi to její odpověď nějak vyjasní…'

"Protože jsem s ním nechtěla chodit." zahuhlala dívka do jeho ramene, které už bylo lehce poslintané, z čehož neměl zrovna radost. "Myslela jsem, že se odmiluju."

'No tak to bohužel úplně na povel nejde, i když by se to občas hodilo, což ty ale nevíš, protože jsi zamilovaná poprvé, že? No a samozřejmě to musí být zrovna do něj, že? Do háje s tím!'

"Nee-chan." oslovil ji mladík s povzdechem. "Bude to zase dobré, neboj se."
"Jak to víš?" zeptala se ho Ayme, ale trochu se uklidnila.
"Protože je ti patnáct a nakonec se odmiluješ, jak jsi chtěla." ujistil ji mladík a dál ji kolébal v náručí. Byla to jeho povinnost staršího bratra postarat se o plačící sestru. Tohle ale byl opravdový oříšek. Kise chodil s Rajou podle jejích slov, takže bylo dost nemožné, aby to prostě ignorovala.

'Budu to muset nějak zařídit. Možná bych si mohl promluvit s Rajou, ale s ním nechodila před Ayme, respektive, aby se drželi mimo její dohled. Sestra by se pak z toho měla dostat. Jo, to by mohlo pomoct, jen se zastavím za Rajou.'

"Časem to přebolí." řekl ještě Yukio a několik dalších minut ji držel, než se Ayme dostatečně uklidnila.
"Děkuju." zašeptala mu dívka a ještě chvilku se ho držela, než ho nakonec pustila i ona a zase si lehla na postel.
"No, svoji sourozeneckou povinnost jsem splnil, tak tě tu asi nechám, souhlas?" zeptal se jí Yukio a Ayme přikývla. Byly chvíle, kdy ho nesnášela, ale taky chvíle, kdy ho milovala a tohle byla rozhodně jedna z nich.
Mladík tedy odešel ze svého pokoje a rovnou se vydal ven, aby mohl navštívit Raju. Moc dobře věděl, kde bydlí, protože ho rodiče pro Ayme dřív posílali, aby ji doprovodil domů, když se u kamarádky opravdu zdržela a bylo moc pozdě, než aby šla sama, aniž by se o ni báli.
Yukio se jen bál, že Raja nebude doma, ale to už bylo riziko, které musel podstoupit.

'Měl jsem si vzít míč, kdybych na ni musel čekat, tak jsem si aspoň mohl driblovat, no co už.'

Otevřít mu přišla Rajina matka, což vlastně mladík docela očekával. Ona ale očividně neočekávala ho, protože se na něj překvapeně podívala.
"Dobrý den, já jsem přišel za vaší dcerou, je doma?" zeptal se tedy slušně Yukio a čekal.
"Ano, jistě, běž nahoru." přikývla její matka a nechala ho vstoupit. Mladík se tedy vyzul a zamířil za sestřinou nejlepší kamarádkou.



Tak jen co se nám něco vyřešilo, tak jiná věc se ještě víc zkomplikovala. No snad to Kasamatsu nějak vyřeší. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 29. července 2016 v 7:26 | Reagovat

No dobře, když nevázne komunikace, tak někdo někoho uvidí v blb póze, ale uvidíme, jak se to všechno vyvrbí! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 29. července 2016 v 22:00 | Reagovat

[1]: No jo není to klasika pro nic za nic. :-)

3 Pariah Pariah | Web | 1. srpna 2016 v 18:47 | Reagovat

Já chci taky takového bráchu... :-)
Tento díl mám moc ráda hlavně kvůli sourozencům... prostě zlatíčka ;)Moc se ti to povedlo IceSun ;)Je to takové hezky reálné :-)

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 1. srpna 2016 v 19:32 | Reagovat

[3]: Díky, snažila jsem se. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama