Tvoje a moje sestra 05

14. července 2016 v 8:53 | IceSun685 |  Tvoje a moje sestra
Cesta k jejich obvyklému místu byla tentokrát o dost náročnější. Před několika měsíci byla v oblasti dost silná vichřice a krajinu to částečně poznamenalo. Midorima se Shiori díky tomu měli několik sporů, pokud šlo o směr. Během každé kratší hádky se na ně černovláska vyděšeně dívala a jednou dokonce zůstala zmateně stát, když se sourozenci nedohodli a každý se rozhodl prozkoumat vlastní cestu. Midorima byl ale tím, kdo měl v tomhle ohledu pravdu a tak se Shiori musela vrátit a i s černovláskou se vydala najít bratra, který na obě čekal se spokojeným a trochu škodolibým úsměvem.
Kdyby Shiori cestou nezavazovala stužky, tak by se Amaya asi obávala víc, ale ani tak se necítila úplně jistě. Když se pak navíc dostali na mýtinu, kam sourozenci naházeli všechny věci, tak se necítila o nic šťastnější, protože ten palouk uprostřed ničeho zřejmě byl jejich cíl.

"Tady budeme bydlet?" zeptala se dívka trochu nejistě.
"Ano." přikývl Midorima jednoduše, aniž by ho to nějak zvlášť trápilo. Pro něj to bylo normální, ale Amaya si nedovedla představit, jak bude chodit na záchod.
"Cítíš se na další cestu?" zeptal se jí Midorima a černovláska na něj vyvalila oči. Byla ráda, že se sem dovlekla. Navíc byla vyčerpaná i po psychické stránce.
"Nemůžeme si dát pauzu?" navrhla černovláska s malou nadějí v hlase.
Midorima se netvářil moc nadšeně a proto taky namítl: "Už tak nám cesta sem trvala skoro hodinu, pokud ještě budeme odpočívat, tak se vrátíme za Takaem za dost dlouho."
"To přece nevadí nebo ano?" zeptala se dívka, která už teď cestování po lese nesnášela. Celou dobu se někde prodírali nebo něco přelézali, na což rozhodně nebyla zvyklá. Taky nesla docela dost věcí a tak byla unavená i z toho.
"Jenže tvůj bratr počítá s tím, že nám to bude trvat zhruba hodinu a ne dvě, takže se bude bát." připomněl jí Midorima. Byl na Takaa naštvaný za to kopání, ale nemohl mu to vracet tímto způsobem. Mladíka by mohlo ze strachu napadnout, že se ztratili a jít je hledat. Na cestě sem sice rozmístili několik stužek, ale mladík nevěděl, že je má hledat a Midorima se Shiori je navíc dali jen na místa, kde váhali. Většinu cesty tedy stejně museli jít po paměti nebo podle kompasu.
"Tak mu zavoláme." navrhla dívka a vytáhla z tašky svůj mobil, jen aby zjistila nepříjemnou skutečnost.
"Se signálem je tu trochu problém." podotkla Shiori a sledovala, jak se Amaya skoro rozbrečela. Byla mimo civilizaci a uprostřed lesa. Kdyby se jí něco stalo, tak si ani nemohla zavolat pomoc. Mohla by tu umřít a její tělo by ani nikdo nenašel. Byla městská holka a tohle nebylo nic pro ni.
"Nii-san." obrátila se na bratra zelenovláska. "Co kdybys šel zpátky sám a my tu počkaly?"
Midorima se sice netvářil zrovna nadšeně, ale musel souhlasit. Takaova sestra zrovna nevypadala, že by mohla šlapat zase zpátky a samotnou ji tu nemohli nechat.
"Přijďte pak zpátky." řekl jim tedy mladík a vyrazil, zatímco si zelenovláska s přikývnutím sedla vedle Amayi.
"Bude to v pohodě." ujistila ji dívka. "Táboření není až tak zlé, i když je to občas otrava. Má být ale docela hezky a nemá pršet, což je fajn."
"Jsou tu divoká zvířata?" zeptala se jí černovláska a Shiori zaváhala s odpovědí. Amaya vypadala tragicky už teď.
"No…" začala dívka váhavě, ale Amaya ji nenechala pokračovat: "Určitě jsou tu medvědi, že jo!"
"Ne, neboj se, žádní medvědi." ujistila ji hned Shiori, ale Amayu to ani trochu neuklidnilo: "Tak něco jiného, co nás sežere, nebo zmije, určitě jsou tu zmije!'
"Můžu tě ujistit, že jsem tu za celý život neviděla žádnou zmiji." zalhala Shiori a potom prohlásila, aby ji uklidnila: "Ale viděla jsem jelena."
"Určitě nás nabodne na rohy." zaúpěla Amaya.
"No vlastně jsou to parohy." namítla zelenovláska, která v tu chvíli myslela spíš na opravování biologické chyby než na uklidnění černovlásky.
"Vždyť je to jedno." namítla Amaya, kterou biologie vůbec nezajímala.
"No vlastně je v tom dost velký rozdíl. Hlavně tedy v původu…" začala vysvětlovat dívka, ale pak to vyhnala z hlavy a raději se vrátila k uklidňování. "Každopádně tě ale můžu ujistit, že nás jelen na nic nabodávat nebude. Věž mi, že cokoliv, co potkáme, tak se nás bude bát víc než my ho a uteče to."
"Určitě?" zeptala se dívka nejistě.
Zelenovláska se na ni usmála a přikývla: "Určitě. Dokonce i makak utekl."
"Makak?" zopakovala po ní Amaya, ale moc nadšeně se netvářila, i když Shiori byla z toho setkání kdysi unešená. "Nežije náhodou v obrovských tlupách?"
Zelenovláska si trochu povzdechla. Pokud se Amaya bála i makaka, tak co by dělala, kdyby se Shiori svěřila s tím, že viděla i lišku, nebo divoké prase.
"Maximálně nám ukradne jídlo a to bude všechno. Nemusíš se bát." řekla jí Shiori s povzdechem. Uklidnit tuhle holku byl opravdový oříšek.
"A pak umřeme hlady." zakňourala Amaya a Shiori svěsila hlavu. Tohle bylo beznadějné.

Midorima pořád dával pozor na cestu, ale jinak šel docela rychle. Pořád to sice nestíhal pod půl hodiny, ale i tak dorazil ještě ve slušném čase.
Takao v té době přecházel sem a tam a vypadal dost nervózně. Když si ale všiml kamaráda, tak se mu dost ulevilo a vyhrkl: "Kde jste byli?!"
"Trvalo to trochu déle kvůli terénu." odbyl to Midorima a posadil se k věcem. Nepočítal s tím, že by ho dívky došly, ale taky si chtěl na chvíli odpočinout. Takaa nemohl poslat samotného, takže ho neměl kdo vystřídat. Na dívky navíc taky nechtěl čekat.
"A kde je moje sestra?" zeptal se ještě nervózní mladík.
"Zůstala v táboře s tou mojí, aby si odpočinula." odpověděl Midorima a začal prohlížet zbývající věci. Podle množství věcí odhadoval, že půjdou ještě několikrát, ale chtěl si to rozdělit tak, aby to zabralo co nejméně času a tedy i počtu návratů.
"Shin-chan?" oslovil pak Takao mladíka, který se na něj podíval. "Co za zvířata se tu vyskytuje?" zeptal se Takao a Midorima začal vyjmenovávat, aniž by tušil jak moc tím Takaa znepokojí a sobě zavaří.



No, nevím, jak moc vás překvapila zmínka o opicích, když v Japonsku není sníh ničím zvláštním, ale je tomu skutečně tak a Makak červenolící (nebo taky japonský) se v Japonsku vyskytuje zřejmě docela hojně a je taky nejseverněji žijící opicí světa. Pokud vás zajímají opice, tak doporučuju si o něm něco přečíst a dozvíte se například, že si dokážou vyhrabat potravu z vrstvy sněhu, co má až metr a půl, což by se mi teda hrabat nechtělo…
Další zmínění savci už pro nás nejsou ničím až tak zvláštním, ale snad jen poznámka, že jelen, kterého jsem zmínila, je Jelen sika japonský, tak si nepředstavujte našeho klasického Jelena lesního, ale jeho menšího příbuzného (Jelen lesní může mít prý až 250 kg a Jelen sika japonský jsem našla, že má kolem 80 kg, to jen tak pro představu). Mimochodem Jelena siku najdete i u nás. (Nepíšu japonský, protože je více poddruhů a nevím, které z nich jsou k nám zavlečeny, i když mám pocit, že japonský by mezi nimi měl být.)
Tolik tedy k Japonské fauně. Doufám, že jste se dozvěděli i něco zajímavého a že se vám povídka líbila.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 18. července 2016 v 9:09 | Reagovat

Ehm... Aspoň, že Shiori se snažila nějak to obkecat tu odpověď se zvířaty... :D Ale Midorima! :D ten to jako vždy zabil! :D
On prostě někdy přemýšlí tak moc až nepřemýšlí! :D

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 18. července 2016 v 13:27 | Reagovat

[1]: No taky z něj mám ten pocit. Musím ale přiznat, že to není postava, se kteoru bych se dokázala úplně ztotožnit, tak je někdy těžké ho psát. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama