Basketbalová hlava 36

17. srpna 2016 v 10:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Co chtěl?" zeptala se Ayme hned, jak se Raja vrátila. Blondýnka neměla ani šanci se posadit.

'Bože, určitě si to rozmyslel!'

"To je tajné." prohlásila Raja a Ayme se na ni nervózně podívala.
"Vždyť jsem tvoje nejlepší kamarádka." namítla Ayme, ale Raja se netvářila, že by ji to nějak zaskočilo, nebo znepokojilo.

'Jako by na ten argument už byla připravená.'


"Ryouta je zase můj bratr." namítla Raja. "Neřekla jsem mu, jak šílíš kvůli oblečení, a tobě nehodlám říct, proč mi volal."
"To je trochu nefér." zabručela černovláska. "Mě znáš mnohem déle."
"On je zase příbuzný." pokrčila Raja rameny. "Řeknu ti ale, že mu moc záleží na tom, aby to dopadlo dobře a tys s ním šla i na další."
"Tohle ti řekl?" zeptala se dívka překvapeně.
"Promiň, ale já už ti nic neřeknu, teda kromě toho, aby sis konečně vybrala, v čem půjdeš." prohlásila dívka nekompromisně.

'V čem půjdu? Pořád se nemůžu rozhodnout. Kromě věcí, které jsme koupili společně v Anglii, nemám nic pěkného. V tom mě ale už viděl a to je blbé!'

"Já nevím." povzdechla si dívka. "Ve všem z toho už mě viděl."
Blondýnka se při jejích slovech zamyslela, než nakonec řekla: "Tak aspoň víš, že se mu v tom budeš líbit. To je přece plus. Nikde není napsáno, že musíš mít nové oblečení."

'To je vlastně pravda. Obléct si něco jiného musela bych pořád přemýšlet, jestli se mu v tom líbím…'

"Dobře, tak tohle." prohlásila Ayme a vytáhla sukni a halenku, které si ve skutečnosti vybrala jako první. Hodil se jí k tomu svetřík, což bylo perfektní, protože později už takové teplo určitě nebude, i když teď se ještě hezké počasí drželo.
"Výborně." oddechla si Raja a zvedla se z Ayminy postele. "Tak si zabal věci na přespání a zítra do školy. Počkám tě dole."
"Dobře." přikývla tedy Ayme a skutečně se hned začala balit. Ven z domu musela odejít v nějakém běžném oblečení, ale u Raji se pak mohla převléct.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu se posadil ke stolu naproti Koborimu, svému spoluhráči a spolužákovi. Kobori byl Kasamatsuovým zástupcem v pozici kapitána a podle mladíkova názoru jediným normálním členem jejich základní sestavy kromě něj samotného. Moriyama, který byl stejně jako oni dva ve třetím ročníku, byl normální jen do chvíle než spatřil nějakou holku. Kasamatsu měl sice sám problémy, pokud šlo o opačné pohlaví, ale to jen v komunikaci, takže o tom vlastně ani nikdo nevěděl.

'Kromě Koboriho a bohužel i mojí sestry…'

Dalším členem jejich týmu byl Hayakawa, u kterého za celé dva roky, co spolu byli v týmu, Yukio snad nic normálního ani nenašel. I tak ho ale měl celkem rád, i když občas netušil, co to vlastně pořvává.

'I tak mě ale asi nahradí v pozici kapitána. Nikdo vhodnější nakonec není a tak to budou muset nějak zvládnout i s jeho huhláním…'

Pátým členem a jediným prvákem v jejich základní sestavě byl Kise, který byl kapitolou sám o sobě. Kasamatsu už si na jeho povahu docela zvykl, ale i tak ho neustále rozčiloval a teď tu navíc byla ta věc s jeho sestrou, která mladíka dost trápila.

'Doufám, že ji to brzy přejde…'

"Nad čím přemýšlíš?" přerušil mu chod myšlenek Kobori.
Kasamatsu k němu tedy zvedl hlavu a přiznal: "Nad Kisem."
"To já taky." přikývl Kobori, čímž Kasamatsua dost překvapil. "Myslím, že si dává až moc velkou zátěž."

'Moc velkou zátěž? Co tím myslí?'

Kasamatsu při jeho slovech nechápavě nadzvedl obočí a tak Kobori vysvětlil: "Od chvíle, kdy se jeho noha uzdravila, trénuje opravdu tvrdě."

'V tom máš pravdu, ale tohle je Kise. Nejen že nikdy neposlouchá, ale do všeho jde po hlavě.'

"Všichni trénujeme tvrdě." namítl Yukio. "Od naší porážky na Interhigh se v nás vaří krev."
"To ano, ale dělám si trochu starosti." prohlásil Kobori s povzdechem a do pusy si strčil kousek koláče.
Kobori byl z celého týmu tím nejhodnějším, nebo tak Yukiovi alespoň připadal. Hnědovlasý mladík nebyl příliš komunikativní, ale i tak byl velmi přívětivý. V týmu byl prvním, kdo si na Kiseho zvykl a často Yukiovi vyčítal, že do něj tak často kope. Občas ale zase řekl něco, co naopak vyznělo neomaleně, nebo přímo bezohledně, i když to vůbec nemyslel zle.

'Moje pusa je ale taky dost často rychlejší než hlava…'

"I kdybychom mu řekli, aby přibrzdil, tak to nebude mít žádný efekt." pokrčil Kasamatsu rameny. Kise se naučil respektovat své senpaie, ale v některých věcech byl prostě svůj ať už Kasamatsu dělal cokoliv. Například jeho mávání holkám, nebo věčné telefonáty a zprávy od jeho obdivovatelek. Taky skutečnost, že snad nikdy nebyl vážný a pořád byl uječený, byla na zbláznění. To všechno jeho kapitána rozčilovalo a kopání nijak nezabíralo, i když ho Kasamatsu pořád uplatňoval.

'Aspoň mě to vždycky uklidní…'

"Nad čím jsi vlastně přemýšlel ty?" zeptal se ho Kobori s úsměvem.
"Nad tím, jak mě rozčiluje." zabručel Yukio a položil hlavu na stůl vedle svého zákusku.
Kobori se při jeho slovech zasmál, a když se na něj kamarád podíval, tak podotkl: "Sice tohle říkáš, ale máš ho rád."
Jeho prohlášení donutilo mladíka k zamračení. Nijak ale kamarádovo prohlášení nepopřel. Každý v týmu měl Kiseho svým způsobem rád.

'Je ten typ člověka, u kterého ani nemůžete jinak. I když je občas na zabití.'

"Taky ho mám rád." prohlásil Kobori. Kise byl věčný optimista a neustále se usmíval, což na něm Kobori oceňoval, protože díky tomu všechny nutil, aby se taky usmáli. Každý v týmu ho měl svým způsobem rád. Kdyby to tehdy na Interhigh nebyl Yukio, kdo Kisemu pomohl na nohy, tak by přispěchal kdokoliv z týmu.
Trenér se mohl rozhodnout získat kohokoliv z Generace zázraků, ale vybral si Kiseho. Jeho jako jediného se pokusil dostat do týmu a nakonec i uspěl. Kdysi se také svěřil Yukiovi, že toho rozhodnutí nikdy nelitoval a nemyslí si, že by někdy začal. Kise byl součást Kaijo a nikdo by ho nevyměnil.

'Ani já bych ho nevyměnil, ať už jsou zbylí zázraci lepší nebo ne.'

"No, teď mě omluv." řekl mu Kobori a zvednul se ze svého místa. Yukio jen přikývl, protože viděl, že se mladík dívá směrem k záchodům. Nevadilo mu, že bude chvíli sám, jen doufal, že se v myšlenkách dostane pryč od Kiseho a sestřina poblouznění právě do něj.
Neměl ale ani čas, aby začal přemýšlet nad něčím jiným, protože se před ním najednou vynořila nějaká hnědovláska.
"Dám ti tisíc Jenů, když mi dáš pusu." vypadlo z ní a tak na ni Kasamatsu zůstal jen zírat. Nikdy nebyl dobrý v mluvení s holkami a tahle na něj navíc vychrlila něco takového.

'Musím něco říct! Měl bych něco říct!'

I tak ale zůstal mlčet a zírat na ni. Hnědovláska ale očividně spěchala a tak na něj vyhrkla: "Tak? Bereš?"
Mladík na ni ale zůstal pořád bez pohnutí zírat a jediná změna byla v tom, že navíc zrudnul. Dívka se dost naléhavě podívala ke dveřím a pak zpátky na mladíka, který ze sebe nedokázal nic vykoktat. Hnědovláska spíš pro sebe zabručela: "Doufám, že nemáš holku." a potom si mu sedla do klína a prostě ho políbila. Mladíka tím rozhodila ještě víc a tak se ani nepokusil spolupracovat, ale ani se neodtáhl. Zůstal prostě sedět na místě s jednou rukou na stole a druhou na sedátku židle s cizí dívkou na klíně, která měla ruce kolem jeho krku a líbala ho na pootevřená ústa.

'Co mám dělat???'

Dívka se pak od něj na chvilku odtáhla, aby se pokud možno nenápadně rozhlédla kolem sebe. Na tváři sice měla úsměv, ale i Kasamatsu dokázal poznat, že se jí nelíbilo, co vidí.
"Myslíš, že bych tu chvilku mohla být s tebou?" zeptala se nevinně, ale tak nějak ani nečekala, že by jí odpověděl. Kasamatsu byl dost strnulý a tak se dívka raději vrátila k líbání, což mladíka moc neuklidnilo.

'Co je s*kra za mnou, že se tam dívala? A proč mě vůbec líbá?'

Zatímco uvnitř mladík panikařil a ptal se na dost věcí, tak zvenčí byl pořád stejně strnulý.
"Takže ty máš vážně přítele." podotkl kdosi přímo za ním. "Přísahal bych, že jsi kecala."
Dívka se od něj zase trochu odtáhla a na dotyčného se zamračila se slovy: "Nebuď směšný, proč bych lhala o něčem takovém a zvlášť kvůli tobě?"

'Aha. Určitě je to její bývalý nebo někdo takový a já jsme falešný přítel, aby se necítila blbě. No výborně! Asi bych se měl otočit… Pravý přítel by se asi otočil ne? No tak moment, chci to vůbec hrát?'

Kasamatsu se probral dost na to, aby si na židli poposedl, i když mu dívka pořád seděla na klíně, a mohl se ohlédnout přes rameno. Za ním stál kluk, který byl nejspíš o něco vyšší než Yukio, ale hlavně byl o kus širší v ramenou. Jednu ruku pak měl přehozenou přes ramena černovlasé dívky. Mladík se tvářil dost povýšeně, což byl výraz, který Yukio neměl rád.
"Potřebuješ něco?" zeptal se ho basketbalista docela drze. Chtěl působit, že se mu mladíkova přítomnost nelíbí, ale zase to nesměl přehnat.

'Nesmím ho nasr*t, jinak mi rozbije nos…'

Hnědovlasý mladík se na něj ušklíbl a tak se Yukio trochu zamračil.
"Vůbec ne." řekl nakonec hnědovlasý mladík, když prohrál oční souboj. Jenže místo toho, aby odešel z cukrárny, tak s dívkou jen vyrazil k pultu kvůli objednávce.

'On tu s ní hodlá zůstat… To jsem ale v háji. To musíme předstírat dál a to nezvládnu! To s ní budu muset mluvit!'

"Nechceš vypadnout?" zeptala se ho dívka nevinně. Podle všeho jí bylo jasné, že tu s nimi nemůžou jen tak zůstat a sama odejít nemohla. Kasamatsu ale musel myslet i na Koboriho. Jeho spoluhráč byl naštěstí tichý typ, takže nejspíš nebude mít žádné hlasité projevy, které by mohl slyšet i její bývalý, až se vrátí.
Proto tedy mladík ze sebe vykoktal: "Ne… nemůžu."
Pohledem jí připomněl rozjedený koláč na druhé straně stolu a tak dívka zabloudila pohledem k bývalému, který se na ni pořád díval a zřejmě si byl jistý, že mu lhala a jen čekal, až si to bude moct potvrdit. Potom černovlasého mladíka znovu políbila. Kasamatsu ale tentokrát už začal spolupracovat a dokonce jí položil ruku na koleno.



No chudáček měl z toho celkem šok. Mimochodem udělali byste totéž být na jejím místě, nebo na jeho, jestli je tu nějaký čtenář mužského pohlaví? Jinak pro zajímavost těch tisíc Jenů je na naše asi dvě stovky. (Jejich ceny jsou ale prý zhruba o sto procenty vyšší, než kolik by se utratilo u nás (ovšem nebyla jsem tam, takže to berte s rezervou, aneb internet je občas lhář), takže je to zřejmě spíš, jako by mu slíbila stovku.)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 17. srpna 2016 v 22:34 | Reagovat

Ehm... Jsem z toho lehce zmatena a to jsem si přečetla asi tak pětrát... Ehm... Jinak dobrý dílek, těším se na to jak to s Yukiem a s tou dívkou dopadne... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 18. srpna 2016 v 13:58 | Reagovat

[1]: No a co tě tak zmátlo? Třeba můžu pomoct s ujasněním. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama