Basketbalová hlava 37

24. srpna 2016 v 10:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
'Páni, mě to asi vážně vyšlo! Nemůžu tomu uvěřit. Myslela jsme, že je ten kluk úplně mimo, ale pak to zvládl docela dobře!'

Hnědovláska se s ním ještě pořád líbala a musela uznat, že to vůbec není nepříjemné, ale pak je vyrušilo zakašlání. Dívka se ho tedy pustila a podívala se na vysokého hnědovlasého mladíka, který stál u nich a tvářil se docela zmateně.

'Že by majitel druhého talíře?'

"Takže jsem u správného stolu." podotkl mladík, když si mohl prohlédnout jejího černovlasého zachránce, a posadil se na své místo.
Mladík se nejprve díval na svého kamaráda, než se podíval i na ni.


'Asi bych mu už neměla sedět na klíně, když je tu s námi jeho kamarád…'

Dívka si stoupla, a aniž by se jich zeptala, tak si prostě přitáhla nejbližší volnou židli a posadila se hned vedle černovlasého mladíka. Její bývalý seděl docela daleko, takže by jejich rozhovor neměl slyšet, když budou dost potichu.
"No…" začal mladík a hnědovláska jen přemýšlela, jestli se to má pokusit vysvětlit. "Od kdy máš holku?"

'Výborně, tohle by mělo znamenat, že žádnou opravdovou přítelkyni nemá, takže jsem nikomu nezničila vztah…'

Otázka byla směřována na černovlasého mladíka, který byl ale pořád jaksi zmatený, což bylo roztomilé a otravné zároveň.
"To ví ona." řekl nakonec mladík, čímž svého kamaráda jen zmátl.

'Dobře, asi bych to měla vysvětlit a to oběma.'

"Tak trochu jsem potřebovala falešného přítele." řekla tedy dívka s nevinným úsměvem, který měla natrénovaný z domu. Být nejmladší ze tří sourozenců nakonec nebyl žádný med.
Hnědovlasý mladík se zdál díky její odpovědi ovšem jen víc zmatený.

'Tak fajn, asi si oba zaslouží celý příběh.'

"Můj bývalý sedí u stolu na druhé straně cukrárny." řekla nejprve dívka a pokusila se schovat bolestný výraz.
Hnědovlasý mladík se nenápadně natočil, aby se na něj mohl podívat, a pak se opět věnoval dívce a jejímu vyprávění.
"Sedí tam s mojí bývalou nejlepší kamarádkou, se kterou mě podváděl." dodala hnědovláska a i když se moc snažila, tak se jí přece jen trochu zaleskly oči.

'Pořád to bolí…'

"Já ho potkala na ulici, kde na ni čekal, a když si mě dobíral, tak mě nenapadlo nic lepšího, než říct, že už mám dávno kluka, který je stokrát lepší než on a že teď jdu za ním. Jenže jsem byla tak b*bá, že jsem řekla kam, když se mě zeptal, a tak jsem se dozvěděla, že oni plánují jít do té samé cukrárny a já tak mám na najití toho kluka tak pět minut." dokončila vyprávění hnědovláska a nejspíš i slepý by poznal, jak moc hloupě se cítí a stejně tak, jak moc je zraněná.
"To mě mrzí." řekl černovlasý mladík, který už vypadal o něco klidněji.

'Nejspíš proto, že už na tobě nesedím.'

"No a nechceš teda raději s Kasamatsem odejít, než tu sedět kousek od nich?" navrhl hnědovlasý mladík a dívka se na něj překvapeně podívala.

'Takže se ten kluk jmenuje Kasamatsu… No ale to co teď řekl ten druhý… To mě v tom chce podporovat?'

Po chvíli ovšem přikývla a tak se hnědovlasý mladík podíval na kamaráda, který se vzápětí vzpamatoval a zvedl se ze svého místa. Tvářil se docela napjatě, ale jinak byl celkem v pohodě, což bylo jen dobře.
Dívka se tedy nejprve usmála na hnědovlasého, než vzala druhého mladíka za ruku a v jeho doprovodu odešla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Netahám tě?" zeptala se Raja, která dívce dělala účes.
"Ne." uklidnila ji ale hned Ayme. Raja se rozhodla zaplést jí část vlasů, aby jí nepadaly do očí. Díky tomu navíc bude vypadat upraveněji, než kdyby je nechala jen tak rozpuštěné a pořád si je strkala za ucho.

'Což bych nejspíš dělala i kvůli nervozitě.'

"Hotovo." usmála se Raja a počkala, až se dívka podívá do zrcadla, než se zeptala: "Spokojená?"
"Jo, díky." přikývla Ayme. Její kamarádka ji taky trochu namalovala a tak už nebylo nic, co by při čekání, mohla vylepšit.

'Co mám dělat, než přijde? Vždyť to je víc než hodina!'

"Nepustíme si něco?" zeptala se jí Raja.
Ayme nejprve zaváhala, ale nakonec to nebyl špatný nápad. Tohle ji aspoň zabaví a tak to odsouhlasila: "Tak dobře."
"Bezva." přikývla Raja a našla v počítači svoje anime. Tahle se stihnou podívat na pár dílů a Ayme se snad díky tomu i uklidní. Raja proto pustila náhodný díl a obě dívky se začaly dívat.
"Asi půjdu pro něco k jídlu, nechceš taky něco?" navrhla ale Raja téměř hned, jak díl začal. Do teď pořád řešily Aymino rande a tak ji to ani nenapadlo.

'Vlastně mám docela hlad…'

"Co když mě vezme na něco k jídlu?" zeptala se Ayme nejistě.
"To je pravda." zabručela Raja. Kise nijak nezkonkretizoval, kam ji vezme. Pokud by to skutečně byla večeře, tak by byl problém, kdyby už jedla. Naopak pokud by jídlo nebylo v plánu, tak by nebylo ideální, kdyby jí celou schůzku kručelo v břiše.
"Tak jen něco malého." navrhla Raja a zaběhla do kuchyně, odkud se vrátila se sušenkami.

'Dobře, z tohohle se nepřejím.'

Obě dívky se pak začaly dívat na anime, aniž by příliš vnímaly čas.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Díky za záchranu." řekla dívka, ale moc šťastně se netvářila.

'Bože, mám srdce až v krku. Proč se nemůžu uklidnit?'

"No… jo…" vykoktal ze sebe mladík a hnědovláska se k jeho překvapení usmála. Nezdálo se, že by si o něm myslela, že je trouba, i když mladík se tak rozhodně cítil. Konečně si ji taky mohl pořádně prohlédnout. Dívka na sobě měla školní uniformu, kterou mladík poznával. Podle ní chodila na vyšší střední, která se specializovala na přírodní vědy a byla jen kousek od Kaijo.
Ke krátkým hnědým vlasům, které jí nedosahovaly ani k ramenům, pak měla taky stejně hnědé oči. Jejich barva nebyla tak tmavá jako u Koboriho, ale i tak by obojí označil slovem tmavě hnědá. Dívka taky byla jen o něco málo menší než Kasamatsu, ale i tak na něj působila dojmem křehké panenky. Možná to taky bylo tím, že byla hodně hubená a měla velmi jemné rysy.

'Je moc pěkná.'

Skutečnost, že ji zařadil do téhle kategorie, ho ale jen víc znervóznila.

'Přál bych si umět mluvit s holkami! Proč jen jsem na to takové dřevo?'

"Mám pocit, že jsem ti za tu záchranu něco slíbila." vzpomněla si dívka, která byla teď, když bylo po všem, o dost klidnější. Předtím panikařila a taky byla emočně rozhozená, ale teď působila docela klidně a sebejistě. Očividně se s jejich líbáním vyrovnala mnohem líp než on.
Teď ale vytáhla z tašky peněženku, což se mladíkovi moc nelíbilo.

'Přece si to od ní nemůžu vzít! Jak to ale mám odmítnout?'

"Ne…" zakoktal Yukio a cítil se ještě hloupěji. "To… je dobré."
Dívka se na něj podívala s nic neříkajícím pohledem, který ho zrovna moc neuklidňoval, ale peněženku schovala. Nezapomněla se ale zeptat: "No a můžu pro tebe udělat něco na oplátku?"

'Něco na oplátku? Páni, nic mě nenapadá… Navíc by přece bylo hloupé si jen tak o něco říct ne?'

Když mladík nic neříkal, tak se ho rozhodla zeptat: "Chodíš na Kaijo že?"
"Ano." přikývl tedy Kasamatsu, který pořád působil jaksi strnule. Jí to ale připadalo roztomilé.
"Jak to víš?" zeptal se pak mladík a hnědovláska se pousmála, když odvětila: "Podle školní uniformy."
Mladík se podíval na to, co měl na sobě, a zatvářil se útrpně.

'Jsem id*ot! Já jsem přece její školu taky poznal podle uniformy!'

"Kaijo je hodně přes sport, že?" zeptala se, ale ve skutečnosti to bylo spíš konstatování. Kasamatsu ale i tak přikývl. "A děláš teda nějaký?"
Mladíka to nejprve zarazilo, i když to nebyla zase až tak překvapivá otázka, než ze sebe dostal jediné slovo: "Basket."
Dívka tedy pokývala hlavou a vytáhla z tašky mobil, na kterém něco začala vyťukávat.

'Co s ním dělá?'

"Kasamatsu Yukio." řekla po chvilce dívka.

'Tak moment! To si mě našla na stránkách školy?'

"Kapitán." dodala a uznale pokývala hlavou, což mladíka donutilo zrudnout. "Takže jsi třeťák."
"A ty?" vyhrkl na ni otázku a sám se tím překvapil, protože ani nezakoktal.
"Nápodobně." přikývla dívka. "Chtěla bych jít na veterinu."
"Já na ekonomii." řekl mladík, kterého normální rozhovor docela uklidnil.
"Máš můj obdiv." prohlásila tedy dívka, čímž ho uvedla do rozpaků. "Matika mi vůbec nejde."
Dívce při tom taky zakručelo v břiše, kvůli čemuž trochu zrudla.

'Má hlad… No taky je už čas večeře. Možná bych ji mohl někam pozvat.'

"Nechceš…" zakoktal mladík. "Nechceš jít… na něco k jídlu?"
Hnědovláska se nad tím zamyslela a pak navrhla: "Jen v případě, že se necháš pozvat. Něco ti nakonec dlužím."

'Pozvat? To jako že za mě bude platit? To přece nejde!'

"Znám jedno fajn místo." podotkla dívka, a aniž by čekala na jeho odpověď, tak ho znovu vzala za ruku, čímž vlastně pohřbila své šance na její získání, a vedla ho ulicí pořád dál.



Tak to vypadá, že rande má spíš Kasamatsu, ale nebojte i na Ayme s Kisem dojde. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 30. srpna 2016 v 22:09 | Reagovat

Tento díl mi všechno objasnil... :)
Takže musím říct, že se mi to moc moc líbilo a těším se na další dílek a hlavně jak to s těmito hrdličkami dopadne... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 31. srpna 2016 v 13:10 | Reagovat

[1]: No tak to jsem ráda, že je všechno zase jasné a taky že se díl líbil. :) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama