Basketbalová hlava 38

31. srpna 2016 v 10:59 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Díky tomu, že se obě tak zakoukaly, tak Ayme nezačala vyšilovat, když se blížila osmá hodina a jen se dál spokojeně dívala. Na druhou stranu ji pak ale dost vyděsilo, když se ozval zvonek. Dívka se v tu chvíli podívala na hodinky a pak na Raju.
"Půjdu otevřít." řekla dívka a zaběhla dolů. Nechtěla, aby Kisemu otevřeli její rodiče. Mladík teď měl řešit rande a ne jak se k nim chovat. Svým způsobem to bylo dost špatné načasování, protože nikdo z nich se ještě úplně nevyrovnal s tím, že je Kise součást rodiny, i když Raja to brala docela dobře. Její rodiče by teď ale setkání s mladíkem asi neuvítali. Dívka díky tomu ale zapomněla na Ayme, která byla dost vyděšená.

'Měla bych jít taky dolů ne? Teda když nepůjdu, tak na mě bude Raja muset volat…'


Ayme se tedy vydala z Rajina pokoje skoro hned po dívce a tak stála na schodech, když Raja otevřela dveře.
Za nimi stál mladík, který se na sestru trochu nejistě usmál. Pak si ale všiml černovlásky, na kterou se taky usmál, i když trochu nervózně.
Kise měl na sobě modrou košili, která měla stejnou barvu jako dres Kaijo a přes ni tmavé sako ve stejné barvě jako jeho kalhoty. Neměl kravatu, ale i tak se to dost podobalo jeho školní uniformě. Vypadal v tom ale ještě líp.

'Fajn… je stejně nervózní jako já, což je vlastně docela uklidňující…'

"Tak já vás nechám." řekla Raja a nechala bratra stát u dveří, kde čekal na Ayme, která za ním váhavě přišla, zatímco ona zmizela na schodech.
"Ahoj." řekla dívka váhavě a Kiseho tak vytrhla ze zamyšlení.
"Vypadáš moc hezky." řekl mladík a Ayme se díky tomu trochu začervenala. Kise pak zpoza zad vytáhl žlutou růžičku.
"Díky." řekla Ayme a myslela tím jak pochvalu, tak květinu.
Ayme si růži vzala a pak váhavě vykročila ze dveří, které za sebou zavřela, aniž by si vzpomněla na svetr.
Oba dva pak zamířili pryč od Rajina domu.

'Je mezi námi nějak ticho, možná bych něco měla říct…'

"No…" začal Kise trochu váhavě a Ayme se ulevilo. Očividně to bude mladík, kdo zahájí rozhovor, což bylo jen dobře. "Já nevím, jestli jsi počítala s jídlem, takže no… máš hlad, nebo tak?"

'Co mu mám říct? Čeká, že řeknu ano nebo ne?'

"Měla jsme něco malého." řekla tedy Ayme trochu neurčitě. "Takže teď nemám hlad."

'Co když ho má ale on?'

"Jestli ale máš ty hlad, tak…" vyhrkla hned, ale Kise jen zavrtěl hlavou. Cítila se tak hloupě a on očividně taky.
"Zvláštní." podotkl mladík a zeširoka se usmál, čímž ji překvapil. Ještě před chvílí se usmíval jen nejistě. "Když to nebylo rande, tak jsme žádný komunikační problém neměli."
I Ayme se tomu pousmála, než řekla: "To je pravda."
"Víš, nějak nemám žádný pořádný plán." přiznal Kise, což ji trochu překvapilo. "Když jsem tě zval, tak jsem nepočítal s tím, že bys souhlasila, tak jsem trochu zpanikařil, když jsem tě pozval už na dnešek."
Bylo zvláštní, že to přiznal, ale Ayme to ve skutečnosti trochu uklidnilo. Ona totiž taky trochu panikařila.

'Jsi pořád tak milý. Jak to jen děláš?'

"A co teda budeme dělat?" zeptala se dívka. Nějaký plán mít nakonec musel.
"No myslel jsem, že se projdeme a budeme si povídat. Tou dobou jsem totiž ještě nevěděl, že nám to tak moc nepůjde." přiznal Kise. "Taky jsem myslel, že pak zajdeme aspoň na bagetu nebo něco. Teda podle toho jaký bys měla hlad…"

'Je tak nervózní… stejně jako já. Možná bych ho mohla nějak uklidnit a třeba bych se pak taky cítila jistější.'

"To zní dobře." přikývla Ayme a trochu nejistě natáhla ruku, aby se dotkla jeho dlaně. Kiseho tím trochu překvapila, ale pak její ruku jemně sevřel.
Ayme se na něj trochu nejistě usmála s rudými tvářemi. Potom se ale cítila trochu jistější, když se na ni Kise taky usmál.

'Už jen vymyslet ten rozhovor.'

"Takže…" začal Kise trochu váhavě. "Dlouho jsme se neviděli, tak jak ses měla?"

'Dobře, aspoň se trochu rozmluvíme.'

Ayme se usmála a začala mu říkat nějaké zážitky s úmyslem stočit po chvíli rozhovor zase k němu.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu jí podržel dveře, což bylo hezké a hnědovláska se na něj za to usmála.

'Isamu tohle nikdy neudělal…'

Mladík se pak posadil naproti ní a přívětivě se na ni usmál. Celou dobu byl tak rozhozený, že si říkala, jestli je v pořádku. I teď na něm bylo dost jasně vidět, jak je z ní nervózní, ale už se zdál aspoň trochu klidnější.
"Víš…" začal nervózně a hnědovláska se neubránila úsměvu. Nějakým způsobem jí díky těm rozpakům přišel roztomilý.

'Možná bychom mohli být přátelé.'

"No…" zaváhal mladík znovu, ale pak se zhluboka nadechl a vypadlo z něj: "Nenechám tě za sebe platit."
"Ne?" zopakovala po něm překvapená dívka. "Já ti ale chtěla poděkovat za záchranu."
Mladík díky jejím slovům zrudl, ale pak docela souvisle řekl: "Já ale nic… neudělal."
"No to nic mě zachránilo před strašným trapasem, i když asi jen na chvíli." podotkla dívka s pokrčením ramen.

'Já jsem se mu vlastně pořád nepředstavila. No teď by ale bylo divné udělat to po takové době…'

"Jak to myslíš?" zeptal se jí mladík zaraženě a na chvíli snad i zapomněl, že má být nervózní.
Hnědovláska se na něj proto usmála, než vysvětlila: "Ta holka, co s ní teď chodí, bydlí ve vedlejším bytě. Dneska jsem ho potkala před domem, kde na ni čekal, ale potkávám ho i na chodbě před vlastním bytem. Přes stěnu slyším, jak s ní spí…"
Nebylo těžké poznat, že to poslední jí vadí nejvíc a Kasamatsua v tu chvíli napadlo, že by se raději odstěhoval, než aby tohle slyšel přes zeď.
"I kdyby tomu dneska věřili, tak přejde týden nebo i dva a nikoho na chodbě nepotkají." povzdechla si dívka. "Pak jim to bude jasné…'

'Jsem ubohá. Musí snadno poznat, jak moc žárlím. A přitom je to h*jzl a ona m*cha! Neměla bych žárlit! Měla bych být ráda, že jsem se jich zbavila!'

"No… a… no." zakoktal mladík a jí to znovu přišlo hrozně roztomilé. Byl tak strašně jiný, než její bývalý.

'Je dost těžké z tebe dostat souvislou větu, ale stejně je tahle konverzace stokrát lepší než ta s ním. Ty totiž vážně posloucháš a moje tlachání tě snad skutečně zajímá.'

"Proč nemáš… no… opravdového kluka." vykoktal nakonec Kasamatsu a měl výraz malého dítěte, co se zeptalo na něco špatného a teď se bálo pokárání.

'To se bojí, jak na tu otázku zareaguju? No popravdě necítím nic, když se na to ptá. Je to jen otázka.'

"Asi jsem se přes to ještě nedostala." podotkla nakonec hnědovláska.

'Je o tolik lehčí mluvit s tebou, i když jsi úplně cizí. No možná je to lehčí hlavně proto, že jsi cizí. Všechny moje kamarádky jsou i její kamarádky a tak jsi vlastně první, s kým o tom mluvím.'

"No a můžu ti nějak… pomoct?" zeptal se Kasamatsu trochu váhavě. Bylo na něm jasně vidět, že se cítí jistě asi jako batole poprvé na nohách.
Dívka se tomu znovu pousmála a pak zažertovala: "Pokud nechceš být můj falešný přítel, tak asi ne."

'Ale jsi milý a tohle potěšilo.'

Když se pak na něj podívala, tak ale viděla trochu zaražený a přemýšlivý výraz.

'To snad ne! On to asi vzal vážně! Musím mu to hned vysvětlit!'

"Neboj, tohle po tobě nechci. Jen jsem žertovala." ujistila ho dívka.
"No…" vypadlo ale z mladíka. "Stačilo by tě jen… vyzvednout ne?"

'Vyzvednout mě? To myslí vážně? Chtěl by do toho jít?'

Dívka si skousla spodní ret a dost vážně nad tím uvažovala.

'To ale nemůžu. To by bylo strašné zneužití… ale… možná…'

"Nemám se ti jak odvděčit." namítla dívka, ale Kasamatsu ze sebe dostal: "Až budu potřebovat… no… falešnou přítelkyni…"
Dívka ho ale nenechala domluvit a podala mu ruku se slovy: "Tak můžeš říct, že chodíš s Orikasou Kumi." a mladík ji s úsměvem stiskl.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Posadila se vedle něj na lavičku. Oba dva měli bagetu a Kise ji nenechal zaplatit, což ji ale ani nepřekvapilo. Nenechal ji zaplatit ani za oblečení, u kterého si dodnes nebyla jistá, jestli skutečně nakonec bylo zaplaceno z její výplaty soudě podle její velikosti.
"Není ti zima?" zeptal se jí mladík, když chvilku seděli. Od chvíle, kdy vyšli, se dost ochladilo a taky definitivně zašlo slunce.

'Ne že by mi bylo zrovna teplo, ale nemůžu říct, že jo. Pak by mi dal svoje sako a to by bylo hloupé. Už kdysi mi půjčil mikinu.'

"To je dobré." zavrtěla dívka hlavou, ale v duchu si zapomenutý svetr ještě vyčítala.
"No… ne že bych se chtěl loučit, ale no…" začal Kise a trochu ji tím zmátl i vyděsil. To poslední, co by chtěla, bylo rozloučit se s ním. "Je nějaký čas, do kdy musíš být zpátky?"

'Já vlastně ani nevím… Raja mi dala svoje klíče, ale nevím, jestli to znamená, že se můžu vrátit až o půlnoci, nebo tak něco. Nechci ji ale budit…'

"Do deseti bych asi měla být zpátky." řekla tedy Ayme a Kise přikývl. To pořád měli víc jak čtyřicet minut, takže klidně mohli ještě chodit. I proto mu Ayme zase podala ruku a společně se vydali po ulici dál.



Tak Kasamatsu je pořád až moc nervózní, ale má to tak v profilu, tak co už. Jinak doufám, že se vám líbí jeho setkání i Aymino rande. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 10. září 2016 v 11:18 | Reagovat

A já chcu aby ti dva byli spolu, doufám, ž se mi to splní! :3 KumiKasa... :3

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 10. září 2016 v 11:47 | Reagovat

[1]: No jsem ráda, že udělala Kumi tak dobrý dojem. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama