Basketbalová hlava 41

21. září 2016 v 11:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"Máš na mě chvilku?" vyhrkla Raja na svoji matku hned ve dveřích.
Blondýnka se na ni sice otočila, ale jinak nic neřekla.

'Vypadá nějak unaveně… Mohlo by to být kvůli Ryoutovi?'

Když pak Raja zůstala mlčet, tak ji matka pobídla: "O co jde, sluníčko?"

'Měla bych s tím vůbec začínat? Vždyť kvůli tomu se to celé provalilo… '

"No, vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat." řekla tedy dívka trochu neurčitě a její matka se posadila ke stolu.
Nejspíš na dceři poznala váhání a tak jí pomohla: "Jen povídej."


'Mám? Neměla bych vycouvat? Ne, jasně že neměla, chci přece, aby to vyšlo!'

"Chtěla jsem se tě zeptat na ty fotky do časopisu." odpověděla tedy Raja a sledovala matčin výraz. Podle její reakce nebyl problém uhodnout, že i ona na to úplně zapomněla.
"Jistě, no já…" dostala ze sebe s povzdechem. Mohla buď risknout podpis na vlastní pěst, nebo dceru zklamat. Tedy za předpokladu, že nechtěla komunikovat s Kiseho matkou.

'Jistě že s ní nebude chtít mluvit! Já bych taky nechtěla na jejím místě… Mělo mi to dojít. Jsem tak hrozně sobecká!'

"Rozmyslím si to ano?" dala jí blondýnka neurčitou odpověď. Očividně nebyla rozhodnutá. Rozhodně ale byla kvůli tomu ztrápená.

'Já jsem vážně příšerná dcera! Aneko by se určitě tak bezohledně nezeptala!'

Když už si Raja vzpomněla na starší sestru, tak jí taky došla jedna věc.

'Ona přece není jen moje sestra! Je i Ryoutova! Já s ním o ní ale nikdy nemluvila, takže o ní asi ani neví, ne? No a ví vůbec Aneko o něm? Řekli jí to rodiče?'

"Mami?" oslovila ji dcera dřív, než ji mohlo napadnout, že bude lepší, když se zeptá jindy, nebo ještě lépe otce. "Mluvili jste už s Aneko?"
Její matka si nejprve povzdechla, než odpověděla: "Zatím ne, ale brzy s ní promluvíme."
"Dobře." přikývla tedy Raja a vycouvala z kuchyně. Přidělala teď matce další starosti, kvůli čemuž měla výčitky. Potřebovala to ale mít nějak vyřešené.

'Za dva týdny přece za ní jedu. Nemohla bych se chovat normálně, kdyby o tom nevěděla.'

Se sestrou byla v kontaktu jen sporadicky a to už několik let. Aneko byla o deset let starší a už měla vlastní rodinu. Kromě manžela měla dvouletou dceru, o které by Ryouta asi taky měl vědět, protože to z něj dělalo strýce, a další dítě pak bylo na cestě.
Její sestra byla povoláním letuška, protože chtěla poznat spoustu míst. Právě v práci pak poznala svého manžela, který byl pilot. Létal pravidelné linky do Paříže, kde se později usadili, díky čemuž se kontakt s ní ještě zmenšil a za poslední čtyři roky, tak sestru viděla jen párkrát. Manželovi rodiče jim ale odkázali dům v Tokyu a tak se rozhodli vrátit. Nejprve sice jen Masaru, aby dal všechno do pořádku, a později se měla vrátit i její sestra. Přiletět by měla v pondělí a pomoc všech se stěhováním odmítla, protože se chtěla zabydlet sama. Sestru ale pozvala na víkend, což Raju potěšilo. Rodiče pak byli zřejmě zvaní jen na návštěvu, na kterou by mohl přijet i Kise.

'Možná budou chtít se setrou mluvit osobně. Pak bychom ho sebou nebrali. Tokyo ale nakonec není zase tak daleko, takže by to bylo jedno. Můžou se nakonec poznat i jindy.'

Raja nad tím vším ještě přemýšlela, když mířila zpátky do svého pokoje. V jedné věci ale měla jasno. Nebyl žádný důvod, aby naopak Kisemu neřekla o Aneko.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mladík vůbec nevěděl, jak by měl otce pozdravit, a tak když k němu přišel, tak byl v úplně stejných rozpacích jako on a oba zůstali mlčet.

'Aspoň jeden z nás by něco měl říct. Možná bych ho měl pozdravit nebo tak něco… Jenže já pořád nevím, jestli mu říct ahoj nebo dobrý den…'

"Ehm…" dostal ze sebe jen mladík. "Doufám, že tě neruším."
"Ne!' vyhrkl hned jeho otec. "Vůbec ne, jsem rád, že jsi tady."
Jeho ujištění Kiseho trochu uklidnilo, ale pořád se cítil dost nervózně.

'No, tak vůbec nevím, co mám říct. Je to divné. Mluvili jsme spolu nakonec už předtím a rozuměli jsme si. Je to skoro jako včera s Ayme, ale teď to chycení za ruku jen těžko napraví.'

"No víš…" začal jeho otec váhavě, než s pousmáním prohlásil: "Vůbec nevím, co ti mám říct, což jsem asi neměl říkat…"
"To nevadí." řekl Kise a přišel trochu blíž, aby se mohl posadit na zítku kousek od něj. Jeho otec si na zahradě skutečně zakládal. Kise sice podobným věcem zase až tak moc nerozuměl, ale tohle byla typická Japonská zahrada s chodníčky, vodou a dalšími věcmi, co k ní patřili, a to včetně různých sloupků a sošek, což rozhodně muselo zabrat dost práce.
"Máte, teda máš pěknou zahradu." řekl mladík trochu nejistě. Byl zvyklý mu vykat, ale teď to nakonec byl jeho otec, tak to nebylo na místě.
"Díky." přikývl blonďatý muž a trochu váhavě zamířil blíž k synovi. Nakonec se tedy zastavil kousek od zídky, jakoby se bál jít blíž.

'Pořád vypadá hodně nervózně, ale to já asi taky…'

"Taky nevím, co ti říkat." přiznal mladík a jeho otec se díky tomu trochu osmělil a posadil se vedle něj. Pořád mezi nimi ale nechal dost místa, aby se tam vešla Raja.
"No nevím, jestli je to lehčí nebo těžší, protože se už trochu známe." pokýval muž hlavou a zdál se trochu zamyšlený.

'Nad tím jsem taky přemýšlel…'

"Taky nevím." přiznal mladík s povzdechem. Někde uvnitř ho pořád bral jako otce své kamarádky, nebo možná spíš jen známé. Bylo těžké jen tak na to zapomenout.
"Asi bych ti ale už neměl říkat Kise-kun." podotkl muž s pousmáním. "Takže, co Ryouta?"
Kise se na něj krátce podíval s trochu nejistým úsměvem.

'Teď se zdá mnohem míň nervózní.'

"To by šlo." přikývl konečně mladík, ale pořád váhal s tím, aby se ho zeptal na oslovení pro ně. Jeho otec na to ale podle všeho čekal a tak se mladík odhodlal: "Já mám tobě říkat… táto?"
Kiseho váhání ho přimělo k povzbudivému úsměvu a tak se i mladík trochu uklidnil.
"Myslím, že to by šlo." přikývl muž a pak se trochu váhavě zeptal: "Chybělo ti někdy… no že… nemáš otce?"
"Občas ano." přiznal mladík, i když by to před mámou nikdy neudělal. Jeho matka pro něj dělala první poslední a Kise věděl, že i když se teď měli dobře, tak ho sebou do práce jako malého nebrala proto, že by s ním chtěla trávit čas, ale proto že neměla peníze na hlídání. Kise měl vždycky pocit, že by se jí dotklo, kdyby jí řekl, že postrádá otce.

'Myslím, že mi vždycky připadalo, že bych jí tím řekl, že mi nestačí…'

"Víš, já jsem chtěl vlastně vždycky syna." prohlásil a mladík se na něj zamyšleně podíval.
"Proč jste teda neměli další děti?" zeptal se Kise a jeho otec na něj překvapeně zamrkal, než řekl: "To ale máme."

'Cože? Má s Rajinou matkou ještě někoho kromě Raji? Takže mám ještě nějaké sourozence? No a mluvil o tom, že vždycky chtěl syna, takže je to taky holka?'

"Takže." začal Kise zvědavě. "Mám ještě nějaké sourozence?"
"To ano." přikývl jeho otec s pousmáním. Do teď ho to vůbec nenapadlo.

'No a řekneš mi o tom sourozenci něco, nebo snad o nich?'

Mladík trpělivě čekal a pak to po chvilce jeho otci přece jen došlo: "Jasně… no je to moje starší dcera. Je jí dvacet šest a už žije sama, proto jste se zatím neviděli."

'No tak to je o deset let starší… Nebudu s ní mít o čem mluvit…'

"Žila nějaký čas v Paříži, ale teď se stěhuje do Tokya, tak vás potom seznámím." řekl jeho otec trochu zamyšleně.

'Zapomněl mi o ní říct… znamená to, že zapomněl říct i jí o mně? No možná bych se ho mohl zeptat na další příbuzné…'

"A mám ještě nějaké příbuzné?" zeptal se tedy mladík. Bylo až směšné, že nad tím doteď nepřemýšlel. Bral to tak, že zjistil, že má sestru a otce. Nikdy ho ale nenapadlo, že může mít ještě někoho dalšího.
"Ano, to máš." zasmál se jeho otec a začal vyjmenovávat: "Oba moji rodiče jsou naživu, takže máš prarodiče. Pak mám dva bratry, tvé strýce Daisukeho a Kaemona, kteří jsou oba ženatí a mají děti. Ten starší má dvě, kluka a holku. Jmenují se Niboru a Junko. Niboru je ženatý a už má dvě děti, holku a kluka. Setsuko jsou tři a Takahiro bude mít rok. Junko pak čeká první dítě." prohlásil a Kise malinka nadzvedl obočí, čehož si při svém nadšení ale asi ani nevšiml.

'To je trochu moc jmen najednou. Jak že se jmenoval strýc? A ti další jsou teda moji bratranci a sestřenice? Jak že byly ty jména?'

"Můj mladší bratr, Kaemon, pak má tři děti, dva kluky a holku. Starší je Renjiro a dvojčata jsou pak Kita a Shouhei. Těm je osmnáct a jsou ti věkem nejblíže ze všech bratranců a sestřenic. Pak mám ještě sestru, Hoshiko, která má dceru Miho, které je třináct." dokončil jeho otec spokojeně, ale Kise se na něj díval trochu zmateně.

'Budu potřebovat seznam! Nebo ještě lépe rodokmen! Kolik říkal těch bratranců a sestřenic? Já si snad nezapamatoval jediné jméno! Jsem naprosto v háji…'

"Jo!" vyhrkl jeho otec nadšeně. "Zapomněl jsem na to nejdůležitější. Anečina dcera Sumiko. Jsou jí už dva."

'Počkat, kdo byla Aneko? Vždyť takové jméno vůbec neříkal! A proč je to vůbec nejdůležitější?!'

"Staral ses někdy o tahle malé dítě?" zeptal se ho otec, zatímco odpovídal na zavolání své ženy.
"Ne." zavrtěl zmatený mladík hlavou.
"No určitě ti to půjde." poplácal ho otec vesele po rameni. Veškerý ostych, který měl předtím, ho opustil, když začal nadšeně vyjmenovávat příbuzné.

'Proč by mi to mělo jít? Vždyť proč bych s tím dítětem vůbec měl být v kontaktu?'

"Hned se vrátím." ujistil ještě mladíka, než vyrazil do kuchyně, a nechal ho tam zmateného na zídce.



Myslíte, že to jde Kisemu s otcem dobře, když teda pomineme ten zmatek v příbuzenstvu? :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 26. září 2016 v 22:12 | Reagovat

Musím uznat, že jsem si to jeho příbuzenstvo četla dvakrát, abych všemu porozuměla... Asi jsem měla v tom stejný zmatek, jak Kise, ale já si to narozdíl od něj mohla přečíst znova... :)
Jinak mají velice početnou rodinu! :D
Parádní dílek... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 27. září 2016 v 15:19 | Reagovat

[1]: :-D  :-D To máš pravdu, je početná, proto jsem si na ně raději udělala tabulku. Seznamování bude určitě zábava. Jinak jsem ráda, že se ti dílek líbil, tvoje komentáře mě vždycky moc potěší. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama