Basketbalová hlava 42

28. září 2016 v 11:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
"O co jde, drahá?" zeptal se jí manžel hned ve dveřích. Bylo na něm snadno poznat, že není rád, že ho zavolala. S Kisem mu to teď šlo nebo mu to tak alespoň přišlo.

'Bude to fajn. Vypadal přece docela spokojeně ne?'

"Chci s tebou mluvit o tom chlapci." řekla trochu váhavě.

'Jakoby nevěděla jak mu říkat…'

"Ano?" přitakal její manžel a zatvářil se trochu ustaraně. Pro jeho ženu to nejspíš bylo mnohem horší než pro něj.
"Mám s ním počítat na večeři?" zeptala se tedy jeho manželka. On sám ale v odpovědi zaváhal. Blondýnka vypadala dost unaveně a vůbec se nezdálo, že by z toho měla mít radost.


'To je ale pochopitelné…'

"To nevím, lásko." přiznal její manžel. "Záleží hlavně na tobě, jestli ho chceš u stolu."
Blonďatá žena se jemně usmála, jakoby ocenila, že na ni bere ohled, ale pak namítla: "Je to tvůj syn a já ho tak budu brát. Pokud ho chceš dnes u stolu, tak tam bude. Pak se nakonec můžete dívat na basket."

'Jsi báječná!'

"Zeptám se ho ano?" navrhl její manžel, a když přikývla, tak se zase vrátil ke Kisemu.
"Tak." začal nejprve. Jeho syn se zdál zamyšlený, ale on nedokázal odhadnout proč.

'Pořád tě znám moc málo.'

"Budeš chtít zůstat na večeři?" zeptat se nejprve jeho otec. Když si pak všiml jeho zaváhání, tak ještě dodal: "A pak na basket?"
"No…" začal Kise váhavě. "Jestli nebudu překážet…"

'Je to kvůli mně nebo snad kvůli Kohaně?'

"To vůbec ne." ujistil ho hned jeho otec. Basket byl dobrý způsob, jak s ním strávit čas, aniž by to mezi nimi bylo až tak divné. Už se společně nakonec dívali.
"Tak dobře." přikývl tedy Kise.

'Původně vlastně přišel kvůli doučování, tak už bych ho neměl zdržovat.'

"S Rajou se teď budete učit, že?" zeptal se tedy jeho otec. Byl to nenásilný způsob jak ukončit rozhovor, aniž by to bylo divné.
"To ano." přikývl Kise, který snad jeho záměr pochopil. "Asi bych už za ní měl jít."
"Jistě. Nakonec se uvidíme u večeře." přitakal jeho otec a nechal ho odejít. On sám se pak vrátil do kuchyně, aby si promluvil se ženou.
"Tak na večeři i basket zůstane." řekl jí na úvod a posadil se k ní ke stolu.
"Dobře." přikývla tedy blondýnka a naopak se od stolu zvedla, aby mohla začít chystat talíře. Bylo dobře, že vždycky toho navařila víc.

'Musíme probrat i Aneko. Čím dřív tím líp.'

"Kohano?" oslovil manželku, která se tedy na něj krátce podívala. "Měli bychom to říct Aneko."
"To ano." souhlasila blondýnka. Nakonec to bylo nevyhnutelné. Jednou se to dozvědět musela. "Je to ale tvůj syn, takže i tvoje zodpovědnost."

'To máš pravdu. Musím to být já, kdo jí to řekne.'

Její manžel tedy přikývl. Bude si ten rozhovor muset rozmyslet.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Jak to šlo s tátou?" zeptala se ho Raja hned ve dveřích.
"Myslím, že dobře." odpověděl Kise. Na jeho tváři ale byl jen přemýšlivý výraz a žádná radost.

'Určitě? Neusmíváš se a ty se přece usmíváš pořád…'

"Trápí tě něco?" zeptala se tedy Raja.
Kise nejprve zaváhal, protože pořád nebyl zvyklý se jí svěřovat, ale pak se posadil vedle ní, na postel a prohlásil: "Táta mi říkal další příbuzné, ale já v nich mám tak akorát zmatek. Myslím, že jsem si nezapamatoval vůbec nikoho."

'No je fakt, že jsme velká rodina.'

"To se ti ani nedivím." přikývla dívka konejšivě. "Brzy všechny poznáš a pak to bude v pohodě."
"Brzy?" zopakoval po ní mladík trochu nejistě. "Jak moc brzy?"

'No to vlastně nevím.'

"Až budeš chtít." prohlásila Raja po krátkém uvažováním. Kise se právě teď netvářil, že by byl připravený na velké setkání. "Nejdřív bys ale asi měl poznat Aneko."
Mladík se při poslední zmínce zamračil, což Raju překvapilo, ale zůstala mlčet.
"Proč?" zeptal se nakonec Kise a Raja na něj vyvalila oči.

'Jak proč? Vždyť je to tvoje sestra! Táta ti přece říkal další příbuzné! Ji by přece nevynechal, nebo snad jo?'

"Táta ti o sestře neřekl?" zeptala se tedy dívka a Kise se zatvářil způsobem, že mu v kodonalosti už chyběla u hlavy jen rozsvícená žárovička.
"Už to chápu!" prohlásil mladík radostně. "Takže naše sestra má dítě?"
"Jo." přikývla Raja s úsměvem.

'Očividně v tom máš dost hokej, ale co už.'

"Její manžel se jmenuje Masaru a dcera, tvoje neteř, je Sumiko." upřesnila mu to Raja.

'Aspoň tohle by sis pamatovat měl.'

"Páni…" prohlásil Kise a dívka se na něj překvapeně podívala a tak to Kise vysvětlil: "No ještě před pár dny jsem byl jedináček a moje jediná příbuzná byla moje máma. Teď mám dvě sestry, neteř, prarodiče, několik strýců a tet a nevím kolik bratranců a sestřenic."
Raja se tomu pousmála, než se ho zeptala: "A jsi rád?"
"To si piš!" zasmál se mladík a pak už vytáhl svoje učení. Nebyl tu nakonec kvůli povídání.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Pojďte jíst!" ozvalo se zavolání a oba dva zvedli hlavu od učení. Raja tedy zavřela knížku a společně s Kisem se vydala dolů.
Její matka se na mladíka snažila usmívat, ale bylo vidět, že je nesvá v jeho přítomnosti.

'Snad ji to brzy přejde. Pokud ne tak tu asi Ryouta nebude moc bývat. Já ho sice vídám i ve škole a můžu ho doučovat klidně u něj, ale co pak táta?'

Kise si pak toho zřejmě taky všiml, protože byl na ni snad ještě slušnější, než dřív když se o příbuzenství ještě nevědělo. Celkově ale večeře proběhla bez potíží, i když bylo znatelné napětí na všech stranách.
Po večeři se jí Kise nabídl s pomocí s nádobím, což sice udělal i předtím, ale tentokrát Rajina matka souhlasila, což dívku dost překvapilo. Nemohla ale nic namítat a tak je tedy nechala samotné.

'Hodně štěstí, brácho!'

Stejně tak ale odešel i její otec, který si zapnul televizi, aby zabil čas před basketem. Samotná dívka se pak vydala do svého pokoje.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise popravdě neočekával, že by blondýnka s pomocí souhlasila.

'Když ale souhlasila, tak vycouvat už nemůžu.'

Mladík se tedy skutečně zvednul od stolu a začal jí pomáhat s odnášením nádobí. Rajina matka pak začala umývat a Kise se tedy chopil utěrky.
"Vím, že je to trochu divné." přiznala blondýnka s povzdechem a podala mu první talíř.
Kise jí na to nic neřekl a jen přikývl, zatímco si ho bral. I proto taky dodala: "Nechci, aby mezi námi byla zlá krev."
"Já taky ne." přikývl tedy Kise.

'Je mezi námi zlá krev? Teda oba jsme dost napjatí, ale tak zlé to snad není ne?'

"Asi mi bude chvilku trvat, než si na tebe úplně zvyknu, ale patříš do života mojí dcery, obou mých dcer, i manžela, takže…" pronesla blondýnka váhavě a trochu zaváhala, jakoby hledala ta správná slova. "Zkrátka bych byla ráda, kdybychom spolu vycházeli."
"Taky bych byl rád." ujistil ji Kise a usmál se na ni. Trochu to taky snížilo napjetí mezi nimi, i když jen o trošku.

'Snad to bude dobré. Teda musíme spolu nějak komunikovat ne?'

"Můžu ti tedy říkat Ryouto?" zeptala se ho Rajina matka a Kise hned přitakal. Osobnější oslovení byl určitě první krok k tomu, aby se napjetí ztratilo.

'Jak mám ale říkat jí?'

"Ty bys mi zase mohl přestat vykat." navrhla pak blondýnka a Kise rychle přikývl. Pořád ho ale trápila jedna věc: "Jak mám říkat vám, teda tobě?"

'To bylo strašně divné… Možná bylo lepší to vykání. Já navíc neumím tykat dospělým! Je dost těžké i tykat otci…'

Blondýnka se nad tím zamyslela, zatímco mu podala poslední talíř. Než ho pak Kise utřel tak navrhla: "Možná bys mohl jménem. Jsem Kohana, ale beru cokoliv, co ti bude příjemné. Teda kromě macechy, to se mi totiž vůbec nelíbí a navíc tě nevychovávám."
Kise se tomu pousmál, ale ještě se na takové oslovení necítil.

'Urazím ji, když odmítnu? No snad ne.'

"Můžu zatím zůstat u Wakubi-san?" zeptal se nakonec Kise váhavě, ale blondýnka se přívětivě usmála a přikývla a tak se Kisemu dost ulevilo. Jeho další interakce pak už naštěstí byla jen s otcem a celý rozhovor se točil akorát kolem basketu, což bylo uklidňující a taky to znamenalo, že celou návštěvu zvládl dobře, nebo měl alespoň takový pocit.



Tak ten poslední rozhovor byl dost divný, nebo mi tak alespoň připadal. V tomhle ohledu jsem se snažila čerpat z vlastních zkušeností, protože mám taky sourozence s jinou matkou. Zatímco ale bratr mojí mamce tyká a říká jí křestním jménem, tak já té jeho vykám a raději ji neoslovuju vůbec, tak jsem to trochu zkombinovala na tykání se zdvořilým oslovením. No snad to bude fungovat…

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 28. září 2016 v 19:19 | Reagovat

Zajímavý dílek, jsem zvědavá na to rodinné setkání, jestli k němu někdy dojde... :) Jinak ten poslední rozhovor jsi fakticky dobře vystihla, nevím proč, ale živě jsem si ho představila... :)
Takže paráda, vystihla jsi to parádně... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 28. září 2016 v 20:58 | Reagovat

[1]: Musím říct, že jsem moc ráda, že se ti tak líbil. :-) Jinak s tím setkáním uvidíme. Zatím je v plánu hlavně druhá sestra. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama