Cesty minulosti I: Naivita mládí 01

29. září 2016 v 12:35 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Dlouho jsem si lámala hlavu s tím jak napsat název povídky, přesněji jestli tam zahrnout i to Cesty minulosti, nakonec jsem si řekla, že nebude od věci, když to tam bude už kvůli dalším částem cyklu. Hádám, že takhle nikdo nezapomene, že to na sebe navazuje. ;)
Každopádně díky komentáři vím, že se na to Dechi Kazemai těšila, proto bych jí ráda povídku věnovala a poděkovala jí tak za všechny komentáře, které mi tu kdy zanechala, vážím si jich. Doufám, že se ti povídka bude líbit. :)


Byla noc, na nebi nesvítil měsíc ani hvězdy, neboť obojí bylo ukryté za bouřkovými mraky. Tábor, který ninjové jen před hodinou založili, tak byl pohroužen do tmy, protože nikdo neměl odvahu zapálit ohně.
Byli na útěku, nijak jinak se to nazvat nedalo, protože to bylo přesně tak. Měli napadnout nepřítele nepřipraveného a ze zálohy, ale něco se zvrtlo. Jejich protivníci se totiž se situací dokázali poprat lépe, než útočníci předpokládali, a tak se museli to nejrychleji stáhnout, aby nakonec neměli větší ztráty než nepřátelský klan.
Ozvalo se zahoukání sovy a velká část ninjů sebou trhla. Byli nervózní, všichni do jednoho.
Jeden z bojovníků pohledem přejel tábor. Kromě několika zraněných, kteří byli uprostřed tichého tábořiště, mohl vidět jen zkušené bojovníky. Jeho skupina neobsahovala jedinou ženu či dítě. On sám v ní byl vlastně se svými čerstvě dosaženými sedmnácti nejmladším členem. Všichni ostatní byli starší dvaceti pěti let. Kdyby s nimi byl alespoň jeho starší bratr, tak by se světlovlasý mladík cítil o něco líp. Takhle se mohl přinejlepším obrátit na otce, ale to mu nepřipadalo jako dobrá volba.
Všude bylo ticho a klid. Mladý ninja se ale ani tak nedokázal zbavit nervozity. Nakonec sám sobě vynadal a v tichosti se vysoukal z brnění. Možná byla hloupost sundávat si ochranu a výbavu zrovna teď, ale on si potřeboval odpočinout a v promáčknuté zbroji by neusnul. Taky si chtěl promasírovat bolavé části těla dřív, než se mu zbarví do modra a přidají se tak k teď už zeleným modřinám z minulého boje.
Světlovlasý mladík si tiše povzdechl a na chvíli se zamyslel, jak by asi slavil narozeniny, kdyby se narodil v jiném století. Poslední hodiny devatenáctého února se pomalu chýlily ke konci a on jen přemýšlel, jestli se mu ještě stihne stát něco dobrého.
S povzdechem, kterým vzdal naději na hezké narozeniny, na které jeho otec úplně zapomněl, ponořil ruce do vody vzdálené od tábora jen několik kroků a zbavoval se tak nyní už zaschlé krve. Snažil se myslet na něco jiného, třeba na bratrův výraz, když ho otec pověřil dohledem nad zbytkem klanu, zatímco jeho si vzal na tuhle původně jednoduchou výpravu sebou. Jelikož byli pryč už tři dny, bratr ho do konce narozenin už neuvidí, tak si světlovlasý mladík alespoň dělal naděje, že až se vrátí, tak si bratr vzpomene, i když pravděpodobnější bylo, že budou mít všichni až moc práce.
S dalším povzdechem vytáhl ruce z vody a otřepal si je. Rozhodl se, že se tím už nebude trápit a svižně se postavil, aby se mohl vrátit k ostatním. Jen tento pohyb mu tak zachránil život, když se mu kunai místo do srdce zabodl několik palců pod něj, ještě než se světlovlasý oslavenec stačil úplně narovnat.
V duchu si sám vynadal za hloupost a pohotově se otočil, ignorujíc bolest v relativně hluboké ráně, aby mohl čelit vlastnímu vrahovi. Ve tmě nebyl schopný rozeznat téměř nic a tak dokázal další kunai odrazit jen díky zvuku, který vydával, když rozrážel vzduch. Mladík byl v tu chvíli rád, že jedna z mála částí jeho výzbroje byl právě chránič, který zůstal na jeho pravé ruce jednoduše proto, že mu nikdy tou levou nešel pořádně zavázat a tak si ho raději nechal na ruce, než aby se s tím později zdržoval. Ať už chránič vymyslel kdokoliv, měl by jistě zapracovat na jeho upevnění, teď mu ovšem mladík byl vděčný za všechny háčky a šňůrky, s kterými si obyčejně nevěděl rady.
Až pozdě si uvědomil, že by měl varovat ostatní, protože mu něco tak základního musely připomenout až zvuky boje. Dnes očividně nebyl jeho den. Snad právě myšlenky týkající se dalších pokažených narozenin ho tak vyvedly z rovnováhy.
Jeho nepřítel se vykašlal na kunaie a přiskočil blíž, aby ho sprovodil ze světa. Mladík ho tak konečně ve tmě našel a zářící rudé oči mu dost jasně řekly, ze kterého klanu jeho protivník je a osvětlení v podobě jejich katonů už tak nebylo nutné, aby poznal klan Uchiha, který před několika hodinami sami napadli.
Světlovlasý první ránu svého o necelou půl hlavu vyššího protivníka zastavil o chránič a z téhle vzdálenosti tak bezděky rozeznal tvář útočníka.
I jeho protivník zřejmě poznal tu jeho, protože se mírně zamračil a očima na okamžik zabloudil za svá záda, jakoby očekával, že oběti někdo přijde na pomoc.
Mladší z mladíků toho využil a odstrčil jeho katanu, aby od něj mohl odskočit. Situace, ve které se nacházel, by nebyla dobrá ani za předpokladu, že by měl všechnu svou výbavu, ale takhle si nedával moc šancí na přežití, protože osoba, po které se díval jeho protivník, byla několik kilometrů daleko.
Snad to jeho protivníkovi došlo, protože přestal vyhlížet jeho bratra a znovu zaútočil na zamýšlenou oběť s lehkým úsměvem na tváři. Jeho sebejistota byla docela zřejmá, ale světlovlasý nepochyboval, že nijak neovlivní jeho obezřetnost či snad soustředění. Děti, kterým se něco podobného dělo, se totiž nedožívaly dospělosti, ale před ninjou stál devatenáctiletý mladík. Věděl to, protože byl stejně starý jako jeho bratr, s kterým kdysi byli dokonce přátelé. Senju Hashirama byl ovšem příliš daleko, aby mohl před Uchihou Madarou svého bratra ochránit.
Znovu uskočil, věděl, že se musí dostat kolem černovlasého mladíka, aby se připojil k ostatním Senju, protože takhle neměl šanci přežít. Jeho protivník mu to ale neměl v úmyslu dovolit.
Jeho chodidla dopadly na hladinu rychle tekoucí vody, ale zůstaly nad ní. Voda se však alespoň rozstříkla a pak znovu při dopadu druhého mladíka. Oba dva teď balancovali na nestabilním povrchu a částečně se nořili pod vodu. Uchiha ani Senju se tím ovšem nenechali rušit a na Tobiramu tak dopadla další rána mířící na jeho krk, kterou opět zablokoval chránič. Snad kdyby vyškubl ten kunai, který mu stále vězel v zádech…
Kdesi za soustředěnými mladíky vybuchl výbušný lístek a na okamžik oba vyrušil. Madara prudce otočil hlavu a část těla, aby našel nového nepřítele či spojence. I jeho první oběť však zareagovala a podívala se přes Uchihovo rameno, aby také našla vlastníka lístku, který ale s největší pravděpodobností jednoduše o takto vybavený kunai přišel, když byl odražen zamýšlenou obětí, a tak o bojující dvojici dost možná ani nevěděl.
Sevření katany v tu chvíli ovšem trochu povolilo stejně jako Tobiramův postoj. Ostří se svezlo po jeho chrániči a se zbytkovou silou, kterou Madara tlačil na zamýšlený cíl, zasáhlo mladšího z bojovníků plochou částí do hlavy. Katana pak stále ještě v pohybu ovládaná nejistou rukou protivníka prořízla kůži na čele padajícího mladíka. Voda náhle držela jen jednoho z bojujících, zatímco druhý vnímající svět jen jako rozmazanou šmouhu se do ní rychle propadal. Jen zaváhání bojovníka s katanou dovolilo druhému zmizet pod hladinou, aniž by se ho pokusil zachytit či alespoň dorazit.
Na tváři mladého Uchihy se objevilo zamračení, když oběť, jejímuž úniku už nemohl zabránit, odnesl rychlý proud směrem k peřejím.
Zatímco starší z mladíků obrátil svůj pohled zpátky k bojujícím s vědomím, že se jeho původní cíl docela jistě utopí, ten druhý se propadl do tmy bezvědomí s poslední vzpomínkou v podobě studené vody. Na jeho narozeniny se tak nic dobrého skutečně nestalo.



Tak tedy úvodní díl, doufám, že se vám tedy líbil a přečtete si pokračování. :)

---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 29. září 2016 v 19:28 | Reagovat

Tak to bylo epické!!!!! :o :3
Začalo to mazecky, jsem vážně nadšená! :) a nemůžu se dočkat dalších dílů, napsala si to vážně perfektně.

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 29. září 2016 v 21:46 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti to tak líbí. Už to byla nějaká doba, co jsem psala na Naruta, tak to snad nebude poznat v dalších dílech. Povídka by jinak měla vycházet pravidelně, jen jsem se ještě nerozhodla který den. :-D Ale pondělí zní celkem fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama