Jednoduchá biologie 01

10. září 2016 v 21:50 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Většina z vás si snad pamatují na článek Něco o nové povídce, takže se nebudu zdržovat s vysvětlováním a rovnou vám popřeju, ať se vám díl líbí. ;)


"Vstávej!" ozvalo se mým pokojem a já jsem naštvaně otevřela hnědé oči. Přímo nad mým obličejem byla skloněná má desetiletá sestřička, která se na mě uraženě dívala.
"Máma říkala, že už bys měla vstávat!" připomněla mi, čímž si vysloužila mé zamračení.
"Vždyť už vstávám." oznámila jsem jí a odstrčila ji stranou. Kita byla až příliš aktivní, což dokazoval i můj budík, který začal zvonit, až když jsem sestru vystrčila ze dveří.
Otráveně jsme se podívala na svůj ospalý obličej, který se na mě mračil ze zrcadla, a v rychlosti jsem se nasoukala do školní uniformy. Nikdy jsem ty sukně neměla moc ráda, protože jsem si nerada dávala pozor na to, jak si sedám. Bohužel pokud jsem se nechtěla chlubit kalhotkami, tak to byla nutnost.
Mnohem víc péče ovšem potřebovaly moje vlasy, které byly vlnité a po ránu jsem zásadně vypadala jako strašák. Netuším, jak to dělám, ale zkrátka to tak bylo.
V rámci možností jsem se je pokusila upravit, aby vypadaly nějak rozumně, ale nakonec jsem to stejně vzdala a svázala je do culíku, jen abych se na sebe mohla znovu zamračit do zrcadla. Neměla jsem svoje vlasy moc ráda, protože mi připadalo, že se na každé straně vlní jinak a to mě rozčilovalo. Proto jsem taky tak často skončila s culíkem. Do očí mi navíc padala ofina, kterou jsem si rozhodla nechat dorůst. Zřejmě mi bylo souzeno se s ní ještě nějakou dobu rozčilovat, než ji svážu se zbytkem vlasů. Nejdřív mě ale čekalo otravné období sponek, ke kterému jsem se už dost blížila.
"Snídaně!" ozvalo se zavolání mé matky a tak jsem seběhla s povzdechem schody a posadila se ke stolu. Naše fenka Aya mě nezapomněla přivítat s vrtícím ocasem, ale mě bylo stejně jasné, že chce hlavně podíl z mé snídaně. Jednoduše jsem ji tedy pohladila a přikázala jí, aby si lehnula, což taky poslušně udělala. Za celých pět let, co jsme ji měli, jsme ji nedokázali odnaučit žebrat. Alespoň že ostatní povely zvládala dobře.
Moje sestra jí pod stolem dala kousek salámu, takže jsem jen protočila oči. Bylo jasné, proč se to neodnaučila.
Matka na stůl podala i můj talíř a tak jsem se dala do jídla. Minulý týden byly zkoušky, takže všechny debaty se točily jen kolem nich. Výsledky ale budu mít až ve středu, takže najednou byl v domě klid. Nikdo neměl žádné téma a tak jsem se rychle najedla a vyrazila do školy. Dnešek byl prvním dnem letní školy, takže jsem se těšila na trochu oddechu a taky na zbavení se stresu, před mými vysněnými letními prázdninami, kde jsem se chtěla povalovat, protože na rozdíl od jiných klubů, moje judo žádné soustředění neplánovalo.

První hodinu jsem přežila sice ve zdraví, ale mojí angličtinářce asi nikdo nic neřekl o pohodě letní školy. Druhou hodinu ale měla být moje oblíbená biologie, takže jsem si to plánovala vynahradit. Spokojeně jsem se usmívala, když se naše bioložka postavila za svůj stůl. Byla to docela mladá žena, která byla hodně příjemná, i když si dost spolužáků stěžovala, že je dost náročná. Nijak moc mi to tak ale nepřipadalo.
"Dobré ráno, studenti." pozdravila nás na úvod a já se usmála ještě víc. I kdyby měly být hodiny ve stejném duchu, jako normálně, tak bych byla spokojená.
Dneska ale začala učitelka mluvit o vědecké práci a metodách výzkumu, což znělo dost zajímavé, zatímco procházela mezi námi a promítala připravenou prezentaci. Bylo to sice něco mimo osnovy a učebnice, ale i tak jsem si dělala poznámky. Potom se ale učitelka zmínila, že by byla ráda, kdybychom si nějakou práci vyzkoušeli, a vydala se zpátky ke katedře. Při těch slovech to ve třídě zašumělo a i já jsem se na ni překvapeně podívala.
"Projekt budete dělat ve dvojicích, které budeme losovat." oznámila spokojeně a ze své tašky vytáhla pytlíček. "Do pytlíku jsem napsala jména horší poloviny studentů podle prospěchu, které si vylosují ti lepší, aby byly dvojice celkem vyvážené."
'No výborně… Takže si vylosuju nějakého troubu, za kterého to budu muset udělat! To snad ne! To není fér!' honilo se mi popuzeně hlavou.
Naše učitelka ovšem pokračovala, jako by mi snad viděla do hlavy: "Nechci ovšem, aby to dopadlo tak, že to zpracuje jen ten lepší. Jelikož to má být praktický úkol, tak svůj příspěvek do projektu můžete krásně zdokumentovat například fotograficky, aby bylo vidět, že to byla týmová práce."
Podle šumu ve třídě se nápad nikomu moc nezamlouval a musím přiznat, že ani já jsem z něj už nebyla moc nadšená. Všechno ale záviselo na tom, koho si vylosuju.
"Chci, abyste si vedli deník o vašem postupu, který odevzdáte společně s projektem." pokračovala učitelka, zatímco se od katedry vydala k lavicím. "Právě tam můžete přiložit ty fotografie."
Učitelka začala u dveří, a jelikož sedím ve druhé lavici, tak jsem byla také druhá, kdo si losoval. Se zatajeným dechem jsem strčila ruku dovnitř a vytáhla jsem lístek, zatímco učitelka pokračovala ke třetí lavici.
"Byla bych ráda, kdybyste mi ve čtvrtek předložili ke konzultaci nějaké návrhy a většinu pak udělali přes prázdniny, i když odevzdávat budete až později. Nejsem si jistá, jak vám to půjde, ale nejpozdější doba odevzdání budu do příštích zkoušek. Byla bych ovšem ráda, abyste projekt odevzdali, co nejdříve." pokračovala učitelka, zatímco já jsem rozdělala lístek. Stálo na něm Aomine Daiki a mě bylo po přečtení skoro do pláče. Byla jsem si jistá, že tenhle kluk bude jeden z těch úplně nejhorších partnerů. Snad všichni učitelé s ním aspoň jednou po hodině řešili jeho prospěch. Nedělal domácí úkoly, opisoval a chodil pozdě. Definitivně byl tím posledním, s kým bych chtěla mluvit, natož dělat projekt. Biologie nakonec vypadala jako ten nejhnusnější předmět a to jsem ho ještě před chvílí milovala.
Šťouchla jsem do spolužačky sedící v první lavici, zatímco učitelka pokračovala: "Samozřejmě neočekávám, že byste to zvládli bez pomoci, takže se nebojte s čímkoliv za mnou přijít v konzultačních hodinách, nebo využijte pomoc příbuzných."
"Vyměň si to se mnou." zaškemrala jsem, když se na mě černovláska otočila.
"Koho máš?" zašeptala dívka a já jí lístek ukázala. Její obyčej připomínal někoho, kdo brzy vybuchne smíchy a tak jsem se otočila raději dozadu. Tentokrát jsem ale měla lepší strategii: "Budu za tebe dělat dva měsíce úkoly, když si to se mnou vyměníš."
Hnědovláska se zatvářila nechápavě, zatímco učitelka dokončila řeč slovy: "Všechny detaily ohledně zpracování vám pošlu na třídní mail."
"Koho máš?" zeptala se mě spolužačka a já přiznala: "Aomineho-kun."
"Zapomeň." řekla hned dívka a tak jsem se otočila ještě na spolužačku sedící v druhé řadě. Byla jsem připravená nabídnout dělání úkolů do konce roku, ale černovláska zřejmě slyšela náš rozhovor, protože mě předběhla se slovy: "To nikdy."
Dost zkroušeně jsem se rozhlédla kolem sebe, ale po ruce nebyl nikdo další, koho bych mohla přesvědčit a naše bioložka ještě ke všemu už dorazila zpátky ke katedře, kde otevřela blok a prohlásila: "Teď mi nadiktujete své partnery."
Na okamžik se mi udělalo zle, ale pak přišlo mé jméno: "Nakahara Ryoko?"
"Aomine Daiki." odpověděla jsem a podívala se na mladíka sedícího na druhé straně třídy. Vypadal zmatený a v tu chvíli mi to došlo: 'Nedával pozor! Ten hň*p ani neví, co se kolem něj dělo!' Byla jsem naštvaná! Hrozně moc naštvaná a tak jsem se na něj nevraživě dívala se zamračením, než jsem se podívala zase před sebe, abych to vydýchala během doby, kdy hlásili ostatní. Nijak zvlášť mě nepřekvapovalo, že většinou hlásily holky. Až do zvonění jsem se pak snažila uklidnit.



Tak tedy doufám, že jste spokojeni a povídka vás zaujala. Nezapomeňte si taky přečíst díl Pariah. (Pokud už se nestalo :D)

---------------------------------------------------------------------Další díl

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 14. září 2016 v 18:31 | Reagovat

Kurňa, to je boží. :D
Strategie moc nepomohla xD Hodně dobrý dílek, yááy, ten Aomine bude hňup. Ale bude sranda. :D
Těším sena další dílke! *-* :3

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 14. září 2016 v 21:51 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že se ti první díl líbil. :-) No a že je Aomine hňup víme už dlouho. Nakahara to opravdu nebude mít lehké. :-D

3 Aki Aki | E-mail | Web | 31. října 2016 v 21:45 | Reagovat

Perfektné, nemám slov, až preveľmi sa mi to páčilo. Čítalo som už prvý dielik aj u Pariah a poviedka nemá chybičku je dokonalá. Som zvedavá ako sa zatvári Daiki ,keď sa dozvie o čo ide a ako to zvládne Ryoko.

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 31. října 2016 v 22:34 | Reagovat

[3]: Jsem moc ráda, že se ti to líbilo a vítám tě na blogu. :-) Doufám, že podobný dojem udělají i další díly. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama