Jednoduchá biologie 02

17. září 2016 v 8:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
V duchu jsem se utěšovala, že jsem jeho pohled možná jen špatně pochopila. Nijak zvlášť mi to sice nepomáhalo, ale i tak jsem se po zazvonění zvedla ze svého místa a vyrazila rovnou k němu.
Stoupla jsem si před jeho lavici, abych byla zády k Sakuraiovi-kun. Učitelé Aomineho-kun nakonec obviňovali, že opisuje právě od něj, a já nestála o další osobu v konverzaci. Zvlášť, kdyby u ní měl hledat rady.
Chtěla jsem na něj promluvit, až zvedne hlavu, ale zdálo se, že si mě ani nevšiml a tak jsem si odkašlala a nahodila falešný úsměv.
Když se pak na mě konečně podíval, tak jsem tázavým tónem řekla jediné slovo: "Tak?"
"Co potřebuješ?" zeptal se mě a podle jeho výrazu se nezdálo, že by tušil, proč jsem tady.
'On to fakt neví! On nemá tušení, co se dělalo celou hodinu! Co jsem provedla, že musím být ve dvojici zrovna s ním?!' proletělo mi vztekle hlavou, ale dokázala jsem udržet svůj křečovitý úsměv, když jsem odpovídala: "Jsme spolu ve dvojici na ten projekt."

"Hm." ozvalo se od něj nejdřív a já si nebyla jistá, jak moc se mi daří ukrývat vztek. Pak doplnil odpověď, která mě potěšila ještě míň: "A jaký projekt máme dělat?"
"To si právě máme vymyslet." prohlásila jsem a bylo mi jasné, že ten nucený úsměv pomalu sklouzává v zamračení. Pořád jsem ale odolávala tomu, abych si složila ruce na prsou.
"No a ty už máš nějaký nápad?" zeptal se mě a já na něj zůstala ohromeně koukat, než jsem se vzpamatovala a prohlásila: "Co myslíš, když jsme ho teď dostali?"
"Jsi v ní dobrá, tak proč ne." řekl a já už si musela ruce založit, jinak by totiž hrozilo, že ho uškrtím.
"Tak dobrá zase ne." prohlásila jsem a doufala v nějakou smysluplnou odpověď, i když jsem jí moc šancí nedávala.
"Udělám cokoliv, co vymyslíš." ozvalo se od něj nakonec. Vlastně ani nevím, co jsem si nalhávala. Bylo jasné, že to dopadne takhle. Pokusí se z úkolu vyvléct a na mě se pokusí nechat všechnu práci. I tak jsem se ale medově usmála a opřela se o jeho lavici, abych se k němu mohla sklonit a podívat se mu zpříma a hezky zblízka do očí.
"To je od tebe hezké." prohlásila jsem tím nejvíc medovým hlasem, jakého jsem byla schopná. "Jelikož to má být projekt založený na nějaké praktické nejlépe terénní práci s fotografickou dokumentací a deníkovým záznamem, který prokáže, že jsme se na tom podíleli oba stejnou měrou, tak jsem se obávala, že budeš chtít dělat něco jednoduchého. Například nechat klíčit fazole v různých substrátech a pak rostlinky porovnat. To by byla strašná nuda, jen by se to zasadilo a za pár týdnů rozstříhalo a změřilo pravítkem. Takhle můžu vymyslet projekt, který bude odpovídat studentce s nejlepším prospěchem z biologie, bez ohledu na tebe. Jsi vážně moc milý. Doufám, že máš hodně volného času. A do příští hodiny ti samozřejmě dám vědět, co děláme, abys byl v obraze." dokončila jsem s tím medovým úsměvem a otočila se na patě. Na jeho odpověď jsem nečekala a rovnou jsem vyrazila ke své lavici.
Byla jsem dost naštvaná, když jsem se posadila a tak jsem vnímala učivo v další hodině jen zpola. Později se to sice trochu vylepšilo a trochu vzteku jsem si taky vybila na judu, ale i tak jsem odcházela naštvaná.

"Jsem doma!" zavolala jsem a vyrazila rovnou do svého pokoje. Nestála jsem o žádné rozhovory s mámou ani sestrou. Místo toho jsem se zavřela ve svém pokoji, ze kterého jsem stejně musela párkrát vyhnat Kitu, zatímco jsem vymýšlela vhodný projekt. Měla jsem koš plný zmuchlaných papírů s nápady, ale nic se mi nezdálo dost dobré. Chtěla jsem něco speciálního, přesně jak jsem mu řekla. Každý můj nápad vystřídal ještě nějaký komplikovanější, ale s ničím z toho jsem nebyla spokojená. Bylo nemožné najít něco, co bude proveditelné a zároveň dostatečně náročné, abych byla spokojená. Chtěla jsem toho tro*bu potrestat. Věděla jsem sice, že když vymyslím nějakou strašně náročnou práci, tak budu o to víc muset udělat i já sama, ale i tak jsem chtěla vymyslet něco pořádného.
Když se ovšem blížila večeře, tak jsem začala litovat toho, že jsem pomluvila fazole.
"Máš jít jíst!" ozvala se má sestra uraženým tónem a já si povzdechla. Nejspíš byla ještě pořád dotčená, že jsem ji nenechala ve svém pokoji. Pořád jsem navíc neměla ani nic pořádného. Musela jsem ale právě teď rezignovat a vydat se ke stolu, kde už čekal zbytek mojí rodiny.
"Myslela jsem, že přes letní školu si máte trochu odpočinout." prohlásila hned moje máma a já se unaveně posadila ke stolu. Nechtěla jsem se svěřovat s projektem a hlavně ne s mým partnerem.
"Myslím, že jsi pracovala urputněji, než při přípravě na zkoušky." podotkl i můj otec a já si povzdechla.
"Mám dělat projekt do biologie." prohlásila jsem a můj otec se zasmál.
"A ty už na něm urputně pracuješ." řekl s pokývání hlavou. Byla jsem víc po tátovi. Zvlášť pokud šlo o biologii. Táta pracoval jako ekolog a já toužila být veterinářka. Kdykoliv jsem tedy dostala nějaký úkol z biologie, tak jsem se do něj s nadšením pustila a táta mě v tom podporoval.
"Vymýšlím téma." přiznala jsem nakonec. Příliš jsem se nechtěla zmiňovat o mém partnerovi ani o svém odhodlání vymyslet něco, kvůli čemu bude trpět.
"A máš nějaké nápady?" zeptal se tedy hned můj otec nadšeně a ani trochu si nevšímal matčina nesouhlasného výrazu. Očividně nechtěla, abychom tohle probírali u stolu.
Táta se mě ale zeptal a tak jsem mu předložila poslední z mých zavržených nápadů: "Má to být něco praktického a tak mě napadla hydrobiologie. Nabrat vzorky s bezobratlými, určit je a srovnat tak vodní toky a jejich různé části." tenhle nápad se mě obzvlášť držel, protože představa Aomineho-kun jak se brodí v řece, potůčku, nebo přímo v jezeru, vytahuje odtud směs hlíny, klacíků a bezobratlých, které pak vysype na tác, ze kterého pinzetou vybírá drobné a obvykle dost nechutné živočichy, určuje je podle atlasu a popisuje nádobky s nimi, byla prostě rozkošná. Bohužel to ale mělo háček: "Nemám na to ale ani výbavu a ani vhodné vodní toky."
Moje máma se zatvářila otráveně, protože debata o bezobratlých u večeře nebyla zrovna jejím snem, ale můj táta vypadal zamyšleně a zaujatě. Chvíli tak bylo ticho a my jedli, než prohodil: "No myslím, že obě tyhle věci, by se daly vyřešit."
Překvapeně jsem se na něj podívala a povzbudila ho tázavým: "Ano?"
"Mám přátele u hydrobiologů, spíš by mě zajímalo, jestli tohle chceš vážně dělat." nadhodil a já jsem rychle přikývla.
"Tohle by bylo dost náročné, zvlášť pro jednoho, a nejspíš by ti to zabralo pár dní z letních prázdnin." prohlásil váhavě. Očividně mi nechtěl kazit nadšení a chtěl zůstat tím otcem, který mě vždycky podporoval.
"No je to projekt ve dvojicích." prohlásila jsem a byla jsem odhodlaná nepřiznat, jak moc neschopný je podle mě Aomine-kun. "Dělám to se spolužákem, který je velmi ochotný mi pomáhat. Zná moje nadšení a tak mě nechal téma vymyslet."
"I tak je to hodně práce." připomněl mi otec a ještě dodal: "Jemu nevadí, že přijde o část prázdnin?"
"Ne." odpověděla jsem hned, i když jsem si byla vědoma toho, že basketbalový tým má v létě soustředění. Tohle byla jedna z jeho chyb a já plánovala donutit ho souhlasit.
"Dobře, tak se ti zítra poptám." prohlásil táta a já se zvedla ze židle, abych ho mohla obejmout s díky, než jsme se vrátili k rodinné večeři, která už probíhala bez konverzace o bezobratlých.



Tak to byl druhý díl. Doufám, že se líbil. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adís adís | E-mail | Web | 20. září 2016 v 20:16 | Reagovat

Yaaay, ta se držela! :D Já bych mu musela jednu vlepit, ale zachovala se luxusně! :D
Ježíši, já jsem tak natěšená, co se bude dít dál. :3 :D
Moc se těším na další~~ :3^^

*asi bych měla hodit koment i k Par, coo? Ale nenapadá mě žádný ultra-originální koment xD xC*

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 20. září 2016 v 20:58 | Reagovat

[1]: No myslím, že ať napíšeš cokoliv, tak to Pariah moc potěší. Tak jako mě tenhle komentář. Jinak hrdinka má úžasné sebeovládání, jinak by ho musela zabít. :-D  :-D

3 Pariah Pariah | Web | 20. září 2016 v 22:16 | Reagovat

[1]: v klidu stačí to shrnout u jedné z nás a vzpomenout, že jsi četla oboje :D
haha me se taky hrdinka moc líbí :D :-D

4 Aki Aki | E-mail | Web | 31. října 2016 v 22:00 | Reagovat

Hrdinka je tiež skvelá mne sa páčia obidvaja, lebo majú takú až moc rozdielnu povahu. Božské bolo , ako s postavila k jeho lavici a všetko mu tak z ľahkosťou predniesla a on sa mi zdal ,že iba civel , ako tela na nové vráta. :D  Som zvedavá , ako sa bude Daiki tváriť až zistí aký projekt budú napokon robiť. :-D

5 IceSun685 IceSun685 | Web | 31. října 2016 v 22:36 | Reagovat

[4]: No to zjistí už brzy chudáček. :-D S hrdinkou to bude mít ještě těžké. Jinak s tou povahou jsi to trefila perfektně. Vcí odlišná dvojke by se hledala jen stěží. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama