Jednoduchá biologie 03

24. září 2016 v 10:10 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Další den jsem vstala s moc dobrou náladou. Večer jsem ještě nějakou dobu promýšlela svoji hydrobiologii, ale pak jsem si pustila film, takže jsem měla opravdu příjemný večer a o to líp se mi vstávalo. Ani trochu mě neštval Aomine-kun, když jsem šla do školy. Záměrně jsem se vyhýbala pohledu jeho směrem a nehodlala mu nic prozradit, dokud nebudu muset. Nepřišel se mě ale zeptat a mě bylo jedno, jestli je to z nedostatku zájmu, nebo prostě předpokládá, že za ním přijdu, jak jsem slíbila. Trochu mě sice lákalo, že bych nepřišla a téma potom prostě jen oznámila učitelce, ale na to jsem byla až moc zodpovědná a mé svědomí bylo příliš čisté. Byl by to podraz. Sice jsem byla odhodlaná ho dotlačit do úplně čehokoliv, ale podrazy jsem dělat nechtěla.


Dobrá nálada mi pak vydržela i domů, kde jsem si přečetla mail, který nám dnes poslala učitelka biologie. Nic, co jsem vymyslela, nebylo v rozporu s jejími instrukcemi a tak jsem si mail vytiskla a dopsala si tam nějaké svoje poznámky. Hlavně věci, které popisovaly způsob, jak práci psát a také jak si vést zápis v deníku. Očividně jsem potřebovala sešit v tvrdých deskách, ale ten jsem mohla koupit i zítra. Dnes už na to nebyl čas, protože se u dveří ozval tátův hlas a tak jsem za ním hned vyběhla.
"Ahoj." pozdravila jsem ho, než si vůbec stihl vyzout boty.
"Ahoj." vrátil mi pozdrav a usmál se na mě. "Dnes jsem poslem dobrých zpráv."
"Vážně?" vyhrkla jsem hned a pokusila se zachovat klid. Nakonec už mi bylo šestnáct. Nechtěla jsem se chovat jako sestra.
"Takže, jeden z mých přátel od hydrobiologie slíbil, že ti půjčí všechny pomůcky, které může postrádat a taky ti napíše seznam věcí, které bys měla mít. Vím, že jsi už se mnou na hydrobiologii byla, ale raději ti zpracuje i podrobný návod." zasvěcoval mě otec, zatímco jsem se usmívala. Návod byl rozhodně fajn, navíc jsem ho mohla předat Aominemu-kun a ušetřit si část práce.
"Taky je tu jedno vhodné místo. Ten známý má chatu, která je blízko různým tokům. Má je dobře zaznamenané a záznamy ti půjčí, takže si budeš moct vybrat." pokračoval otec a já jsem trochu znejistila. Použil slovo chata, což značilo, že bych tam měla přespávat. Já a Aomine-kun. To nebyla představa, která by se mi líbila.
"Chata?" zopakovala jsem tedy. "A na jak dlouho?"
"No plánuju si vzít volno na týden." řekl můj táta a trochu mě tím překvapil. Očividně plánoval jet s námi, což bylo jenom dobře. "Déle by vám to snad trvat nemělo."
"To se o nás budeš starat?" nadhodila jsem žertovně, i když jsem chtěla, aby jel.
"No to ne, jen si hezky vařte sami." usmál se táta. "Já budu váš dozor, kdyby se něco stalo. Například, kdybyste zapálili chatu."
"Díky za důvěru." prohlásila jsem naoko uraženě. "Detaily, ale můžeme probrat i pak."
"To ano." přikývl můj táta. "Odjezd ale plánuju na sobotu, bereš?"
"Jistě." přikývla jsem hned a nezapomněla jsem ho jít obejmout, abych mu tím poděkovala. Téma tím bylo vyřešené a tak mohla být dneska máma spokojená, protože se řešilo jen, jak večeři dobře uvařila.

Ráno jsem pak šla do školy opět s úsměvem, který mi vydržel na tváři i ve chvíli, kdy jsem se posadila na jeho lavici, dala nohu přes nohu a spokojeně čekala, až se objeví.
Vešel sice do třídy jen pár minut před zvoněním, ale i tak jsem si udržela úsměv i dobrou náladu. Moje další poznámka ale nezapomněla být trochu uštěpačná: "Dobré ráno, Aomine-kun, už jsem ani nedoufala, že skutečně dorazíš."
"Ahoj." řekl jednoduše a moje poznámka o dochvilnosti se ho očividně moc nedotkla, což mi bylo trochu líto, ale náladu mi to nepokazilo.
Posadil se tedy na svou židli a tak jsem si poposedla, abych na něj líp viděla, než jsem na něj znovu promluvila: "Doufala jsem, že spolu probereme ten projekt, na který si jistě vzpomínáš a o kterém sis přečetl ten mail od učitelky." poslední slova jsem pronesla tázavým tónem a pohledem od něj chtěla nějaké potvrzení, nebo alespoň reakci, než budu pokračovat.
"Nečtu si každý den maily." prohlásil Aomine-kun, ale ani teď mi tím nesmazal úsměv z tváře.
"No sice jsi věděl, že má dojít, protože nám to říkala učitelka, ale co už." pokrčila jsem rameny a pokusila se napodobit jeho lhostejnost. Měla jsem už jen chvilku, než zazvoní a určitě jsem nechtěla čekat, až mě takhle uvidí sedět učitel.
"Každopádně by mě zajímalo, jestli máš dnes čas. Možná by stačila i nějaká přestávka, pokud například nemusíš opisovat úkol do zeměpisu, nebo obědová pauza. Obětuju i čas po škole, pokud toho máš moc." navrhla jsem a upřímně jsem doufala, že až odejdu, tak se bude ptát Sakuraie-kun na neexistující úkol do zeměpisu.
"Máš o mně přehled." prohlásil s úsměvem, který mě celkem rozčiloval, ale i tak jsem se nepoddala nutkání ho uškrtit. Brzy naštěstí dodal: "Po škole by to šlo." a tak jsem teď už s trochu nuceným úsměvem prohlásila: "Tak před školou. Pokud taky budeš mít chvilku, tak by sis mohl skočit přečíst ten mail, například k počítačům v knihovně." a seskočila jsem z jeho lavice.
Neodpustila jsem si taky poslední uštěpačnou poznámku: "Doufám, že tam trefíš, řekla bych, že jsi tam ještě nebyl. Kdybys chtěl, tak ti popíšu cestu."
Jeho odpověď byla jen: "Fajn." čímž zrovna nevylepšil můj názor na jeho komunikační schopnosti a ani mi tím neposkytl zadostiučinění z toho, že bych ho dokázala naštvat, nebo urazit. Nejspíš neměl moc velkou sebeúctu. Musela jsem se tedy smířit s dalším falešným pousmáním a prohozením: "Výborně." než jsem odkráčela zpátky ke své lavici společně se zazvoněním.

Zbytek vyučování jsem se vyhýbala tomu, abych se podívala jeho směrem, takže jsem si ani nemohla ověřit, jestli se na ten úkol vyptával. Představa, že ano, mě ovšem těšila a tak jsem si ji nechtěla kazit realitou. Obětovala jsem ale část svého času, abych taky zaskočila do knihovny a mail pro jistotu vytiskla. Nehodlala jsem mu totiž dát svůj s poznámkami.
Po skončení vyučování, jsem pak ještě poslala zprávu kamarádce, že nepřijdu na judo, a pak zbývalo jen zaskočit do šatny, kde jsem se tajně podívala na své výsledky, než jsem vyrazila před školu.



No co na to říct. Snad jen, že to s ním nemá jednoduché.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 11:44 | Reagovat

Úžasný dielik, perfektný. Božinku Ryoko sa mi páči čoraz väčšmi. Tá jej povaha a ako sa k nemu správala bolo skvelé.

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 13. listopadu 2016 v 19:01 | Reagovat

[1]: No doufám, že se ti bude líbit aj až ji přejde ten vztek vůči němu :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama