Říjen 2016

Cesty minulosti I: Naivita mládí 06

31. října 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Les kolem něj ubíhal, aniž by si ho mladý ninja stačil pořádně prohlédnout. Zdálo se mu, jakoby běžel už celou věčnost, ale tak to nepochybně nebylo. Cesta domů mu sice zabere delší dobu, ale určitě ne věčnost.
Z nepozornosti doskočil na suchou větev, která neunesla jeho váhu. Podobné škobrtnutí ovšem nebylo nic v porovnání s tím, co všechno už zažil při tréninku a tak jeho tělo samo splnilo očekávání a se ztrátou opory se vyrovnalo ještě, než pod sebou mladík našel jinou vhodnou větev, od které se následně odrazil.
V duchu ale i tak vynadal sám sobě a pokusil se z hlavy dostat všechny myšlenky na ni. Předem ale věděl, jak naivní podobný úmysl byl. Svou hlavu k rozumu nepřivede, ale mohl by ji alespoň ošálit. Vědomí, že podobné nepozornosti by mohly být fatální, tak jako tehdy u řeky, mu nakonec pomohlo odsunout její tvář lemovanou černými vlasy kamsi do pozadí a jeho mysl se upřela na les kolem něj.
Nemusel ani dlouho běžet, když začal rozpoznávat první orientační body v něm. Znal tu zlomenou větev i vyvrácený kmen. Boj, který to způsobil, se tu odehrál asi před třemi týdny a tehdy na sebe mohl být mladý Senju hrdý. Pobil výjimečně moc Uchihů a otec na něj byl za to náležitě hrdý.
Sice by právě teď všechnu tu hrdost s radostí vyměnil za několik dalších chvil s ní, ale i tak se při míjení vyvráceného stromu musel pousmát. Jeho cesta už potrvá jen několik dalších minut, pokud si udrží tohle tempo. Čas to sice nijak nepostrčí, ale světlovlasý mladík měl stejně pocit, že čím dřív bude doma, tím dřív uběhne i čas, který je dělil.

Jednoduchá biologie 08

29. října 2016 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem ze všeho nejdřív zaběhla do koupelny kvůli hygieně, abych si ji mohla dobalit. Speciální pozor jsem si dalo na to, abych měla kartáč na vlasy, i když mě napadlo, že bych ho možná neměla brát sebou, protože takhle určitě zapomenu něco jiného, což ale byla hloupost a tak jsem si ho zabalila. Vlasy jsem si pak zapletla do dlouhého copu a vyrazila jsem na snídani.
Bylo už skoro půl desáté, ale tátův známý s věcmi pořád nikde nebyl. Stejně jako Aomine-kun. Myslím, že až teď mě napadlo, že jsem mu asi měla říct, že je sraz dřív s jeho sklonem chodit těšně před, nebo pozdě. Byl to nakonec kluk, co měl vůbec nejvíc pozdních příchodů ze třídy. Nechala jsem to ale být, zatímco šel otec volat známému. Už se nevrátil ke stolu, ale za pár minut nám před domem zastavilo auto. Nijak zvlášť jsem nestála o seznamování a tak jsem se raději věnovala jídlu. Potom jsem si taky snesla dolů věci a znovu se zamyslela nad tím, jestli mám skutečně všechno. Bylo skoro devět čtyřicet, když jsem svoje věci vynesla z domu.

Basketbalová hlava 46

26. října 2016 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kasamatsu se unaveně podíval z okna. Dneska ho budilo slunce, na které se mračil.

'Nemohlo jsi svítit v pátek?'

Jeho sestra byla u Raji a tak se vydal posnídat jen s rodiči. Nejspíš právě díky Raji si znovu vzpomněl na tu záležitost s Kisem.

'Poslední dny se sestra tvářila docela v pohodě…'

Kasamatsu si o ni ale i tak dál dělal starosti. Kise teď možná nechodil s Rajou, ale to neznamenalo, že si nenajde někoho jiného, což vlastně bylo dost pravděpodobné podle množství holek, které se kolem něj točí.

'Bude se pak opakovat brečící scéna?'

Cesty minulosti I: Naivita mládí 05

24. října 2016 v 10:53 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Čas utíkal až neuvěřitelně pomalu, ale potom se mu čekání zkrátilo, když ho přemohla únava a usnul. Ani nevěděl pořádně, kdo byla, ale to mu nezabránilo, aby si její tvář ve snu nepřipomínal. Ze spaní se usmál a ani kroky ozývající se v jeskyni ho nevyrušily.
Posadila se před něj. Bylo dost pozdě v noci, tak ho nechtěla budit a jen si prohlížela jeho klidnou tvář. Vlastně ani nevěděla, co by mu řekla, kdyby se vzbudil. Samozřejmě, že nad tím přemýšlela, zatímco léčila zbývající zranění členů svého klanu, ale vlastně nic nevymyslela. Co se vůbec dalo říct na to, že takhle hloupě utekla. Nakonec ona ho chtěla políbit přece úplně stejně, jako on ji, ne-li víc. Asi se jen trochu vyděsila, nakonec to byla její první pusa a dost dobře nevěděla, co má dělat.

Jednoduchá biologie 07

22. října 2016 v 12:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ze školy jsem se vrátila s relativně dobrou náladou. Po judu jsem sice byla unavená, ale jinak to docela šlo. I tak jsem se ale rozhodla na chvíli uvelebit u televize. Aya sice kolem mě běhala s jasným záměrem vytáhnout mě ven, ale měla to marné. Nehodlala jsem se zvedat ještě aspoň další půl hodinu.
Pak jsem se ale nechala přesvědčit a na pár minut s ní skutečně vyběhla. Načasovala jsem si to výborně, jelikož jsem u dveří potkala mámu s nákupem. Byla jsem tak dokonce pochválena, že jdu s Ayou, a zároveň jsem se vyhnula tomu, abych jí s nákupem pomáhala.
Když jsem se ale vrátila domů, tak mi táta předal seznam věcí, které bych si ještě měla pořídit. Bylo to jen pár detailů, jako nálepky, abych měla kam napsat popisky. Samotné nádobky na živočichy by měl přivést jeho známý, ale štítky jsem si musela pořídit, pokud jsem neplánovala drhnout liháč, což se mi nechtělo, i když jsem to na druhou stranu mohla donutit udělat Aomineho-kun.

Basketbalová hlava 45

19. října 2016 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Přitiskla rty na ty jeho v dlouhém polibku. Film skončil už před nějakou dobou, ale ani trochu jim to nevadilo. Zítra dopoledne ani jeden z nich neměl žádné povinnosti, takže mohli až do oběda zůstat spolu. Kise sice musel část dopoledne strávit vařením vlastního oběda, ale jí to ani v nejmenším nevadilo. Důležité bylo, že budou spolu. Navíc mu mohla pomoct, což by mohla být zábava. Právě v tuhle chvíli ji ale mnohem víc zajímalo, co budou dělat teď.
Znovu se políbili a tak na chvíli na všechno zapomněla. Ani trochu ji teď netrápilo, co by na to řekl její otec, nebo jak to bude fungovat se všemi jeho obdivovatelkami kolem. Popřípadě, co řekne Raji, až se bude zítra vyptávat.
Když mu ale pak položila hlavu na rameno a spokojeně oddechovala, zatímco ji hladil po zádech, tak si ovšem podobné věci přece jen našly cestu do jejích myšlenek.

'Zakáže mi to táta, když mu o Ryoutovi řeknu? A co mě vlastně čeká ve škole, když se to všichni dozvědí? Nemluvě o tom, jak na to bude reagovat bratr.'

Cesty minulosti I: Naivita mládí 04

17. října 2016 v 9:42 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Trochu se nudil, ale nenapadalo ho, co by vlastně mohl dělat, aby to změnil. Kaši už snědl, i když s velkým sebezapřením, když zvažoval, že se jí někde zbaví. Jeho nová známá si s ní ovšem dala práci a tak to nemohl udělat. Nebyl si jistý, jak moc se může vlastně hýbat, aby si neublížil, takže i to zavrhl. Po určité době to ale bylo až moc dlouho a tak to hýbání musel znovu přehodnotit.
Po čtyřech se dostal až ke stěně jeskyně, která pro něj znamenala oporu. Pomalu si stoupl a s rukou na stěně udělal pár kroků. Bylo to těžší, než by si myslel a tak se zase posadil, aby si odpočinul a přesvědčil hlavu, že se nemá točit.
Když usoudil, že už by to stačilo, tak se od vchodu ozval hlas: "Asi se cítíš líp."
Tobirama se otočil na černovlasou dívku v docela jednoduchém kimonu a trochu v rozpacích odpověděl: "Ta kaše pomohla."

Jednoduchá biologie 06

15. října 2016 v 22:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Dneska trochu později ale to snad nevadí. :)

Překvapení 65

14. října 2016 v 11:02 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko si prohlížela papír, který jí před chvilkou strčila Konan. Šlo o seznam vhodných jídel, z něhož měla vyškrtnout ty, které neměla ráda. Hnědovláska si ho přečetla ještě jednou, ale ani teď se nepřiměla některé vyškrtnout. Všechna jídla byla zdravá a obsahovala ty správné živiny, o kterých lékařská kunoichi věděla, že by se na ně měla zaměřit. Jak chutné je zvládnou Itachi s Kisamem připravit už byla věc jiná, ale ona osobně v tom neviděla problém. Jako dítě si nemohla vybírat a její matka jí jednoduše strčila to, co bylo. Ani, co byla u Akatsuki, nerozhodovala o tom, co bude jíst, a za ty poslední týdny o samotě se zase snažila výhradně jíst to, co potřebovalo dítě. Sice bylo naprosto neplánované, ale ona by mu i tak nedokázala vzít život potratem, i když ji to napadlo jako první možnost. Ona sama byla takto neplánované dítě. Jistě její matka si byla jistá otcem, a co bude vlastně dělat, ale i tak. Při pomyšlení, že by se její vlastní matka rozhodla stejně, to nedokázala udělat, a když už si dítě rozhodla nechat, tak byla pevně rozhodnutá udělat maximum, aby dostalo tu nejlepší péči, jakou mu bude schopná poskytnout.
"Jím z toho všechno." řekla Miroko nakonec a podala papír zpátky Konan.
"To ráda slyším." prohlásila modrovláska a i se seznamem odešla, aby dala dohromady i zbytek jídelníčku. Miroko byla docela zvědavá, jestli to udělá na celé zbývající dva měsíce nebo jen třeba na týden. Kisame s Itachim se s tím rozhodně budou muset nějak poprat.

Basketbalová hlava 44

12. října 2016 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Přišlo jí to jako chvilka, než se od ní odtáhl, ale docela jistě to trvalo nějakou dobu. Mladík se potom lehce usmál, což nemohla vidět, ale i tak se také usmála.

'Fajn, to jsem zvládl.'

Kise jí tedy stáhl šátek, aby se jí mohl podívat do očí. Vypadala už předtím docela spokojeně, ale teď se na něj široce usmála, což mladíka taky přimělo k rozšíření vlastního úsměvu.
"Tohle byla odměna za to, že jsem uhádla?" zeptala se ho Ayme vesele a Kisemu uniklo krátké zasmání.
"Něco takového." přitakal mladík.

'Sedím dost blízko… Neměl bych si zase odsednout?'