Basketbalová hlava 43

5. října 2016 v 11:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Zatímco začátek týdne byl slibný, tak jeho konec nestál za nic. Alespoň tedy pokud šlo o počasí. I když v pondělí svítilo slunce a bylo dost teplo, tak ve středu už bylo pod mrakem a ve čtvrtek se pak počasí definitivně pokazilo, když se obloha rozhodla pršet a nepřestat. Pro Yukia to znamenalo schůzku zrušit, i když se mu to moc nelíbilo. Nemohli být ovšem venku a samozřejmě ani u něj, protože to by otci nevysvětlil. Další možnost byla zůstat u ní, ale riziko, že by se prořekli a její bývalý by to zaslechl, bylo moc velké. Aniž by to taky mladík věděl, tak jeho sestra řešila podobný problém. Místo pátku se však trápila sobotou, takže ještě měla čas doufat, že se počasí umoudří.
Ani v sobotu dopoledne to ale nevypadalo líp a tak seděla za oknem a mračila se na déšť. S Kisem se domluvili, že jí dopoledne zavolá a podle počasí rande případně posunou, což ovšem Ayme nechtěla, protože si až do teď malovala, jak od něj konečně dostane pusu, i když vlastně nebylo jisté, že by ji už políbil.


'Ne! Bylo by to druhé rande, to už by mi pusu dal ne?'

Celá ta úvaha ale nakonec byla irelevantní, protože pořád pršelo a taky se ozval její telefon.

'Ne! Ne! A ještě jednou ne! Já to nechci rušit! Chci první pusu! A ta v opilosti se nepočítá…'

"Ahoj." ozval se mladík, ale překvapivě nezněl smutně, i když měl rušit jejich rande. Spíš jen váhavě, čímž Ayme trochu znejistil.
"Ahoj." odpověděla i tak dívka nervózně a čekala, co jí řekne.

'Zavolal přece on mě, tak by měl začít, ne?'

"Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli bude nevhodné, když tě pozvu k sobě. Na tu večeři…" navrhl jí mladík váhavě. Jít k němu na druhé rande bylo trochu rychlé, ale v jeho případě se nakonec o svou čest bát nemusela.

'Ještě se přece ani neodhodlal, aby mě políbil…'

"Přijdu ráda." řekla tedy dívka a Kise se usmál, i když to nemohla vidět.
"Bezva." zareagoval vesele a pak dodal: "Můžeme se pak podívat na nějaký film nebo na něco…"
"Jo to by šlo." přitakala Ayme.
"Dobře…" řekl pak Kise trochu váhavě, čímž Ayme zase trochu znepokojil. "Kde tě teda mám vyzvednout?"
Dívka mu na to ale hned neodpověděla a jen se kousla do spodního rtu, když přemýšlela.

'Tady mě vyzvednout nemůže, takže bych musela zase k Raji... Nevím ale, jestli je to dobrý nápad. Pak bych navíc jen víckrát riskovala promočení.'

"Co kdybych přišla já za tebou?" navrhla tedy dívka a na vysvětlenou dodala: "Nemusíme přece zmoknout oba." Pravděpodobnost, že by při tomhle větru a intenzitě neskončila alespoň trochu mokrá, navíc byla velmi malá.
"A jsi si jistá?" zeptal se jí ale mladík. Očividně se necítil moc jistě, když měla navíc ještě sama přijít. V tomhle byl ze staré školy. Podle něj měl kluk za dívku platit, otvírat jí dveře, vyzvednout ji a zase doprovodit zpátky a podobné věci.
"Ano." ujistila ho ale Ayme a jen přemýšlela, jak si obléct něco pěkného, aby to neviděli rodiče.

'Třeba bych pak zase mohla spát u Raji… Ne to je blbé, nejde to tak přece pořád. Když si nakonec dám mikinu tak nic nepoznají. V tomhle má příchod podzimu výhodu….'

"Tak dobře." rezignoval mladík a po rozloučení zavěsil. Ayme se tedy dala do prohledávání skříně s mnohem větší radostí. Stačilo se jen u oběda zeptat, jestli může večer za Rajou a říct, že se nají u ní.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

K večeru se pak počasí ještě víc zhoršilo, snad jakoby se jí to snažilo rozmluvit. Ayme se ale i tak za Kisem těšila. Skutečnost, že se jí ve větru převrátil deštník a tak dorazila úplně mokrá, ale nebyla nejlepší.

'Osud mě nenávidí! Vypadám jako zmoklá slepice! Tohle snad není možné! Mám vůbec zvonit?'

Její váhání nakonec přerušila touha ho vidět a tak přece jen zazvonila, i když měla mokré vlasy přilepené k hlavě a ze sukně jí tekla voda. Jednu výhodu to ale mělo. S největší pravděpodobností jí půjčí nějaké oblečení, které bude zase tak hezky vonět.

'Aspoň nějaká útěcha.'

"Páni." vyhrkl Kise překvapeně, když otevřel dveře. Rozhodně nečekal, že ji najde v tomhle stavu.

'Tohle nebyla správná reakce.'

"Můj deštník to nepřežil." pokrčila dívka rameny.
Kise se pak už naštěstí vzpamatoval a pozval ji dál, takže se vyzula z promočených bot a raději se vydala do koupelny, kde jí Kise našel fén a pak i donesl nějaké oblečení. Byly to tepláky a tričko s dlouhým rukávem, což ji rozhodně potěšilo.

'Já ale nebudu moct mít nic jiného! Všechno mám mokré!'

Tepláky ale naštěstí měli šňůrku a tak se nemusela bát, že jí spadnou. Všechno na sobě ale měla vyhrnuté a tak se cítila vážně hloupě.

'Vypadám hrozně! Jak mi má dát pusu, když vypadám takhle? Minule jsem přece byla hezká a nedal mi ji!'

Ayme s povzdechem dost váhavě vyšla z koupelny a poprvé si tak Kiseho pořádně prohlédla. Mladík měl na sobě košili a černé kalhoty. Nebyly sice úplně od obleku, ale i tak byly slušné.

'No výborně! Ty vypadáš tak dokonale a já tak mizerně. Proč vůbec taky nemáš tepláky, když jsi doma?'

"Kdybys chtěla něco jiného…" nedokončil nabídku Kise, protože Ayme zavrtěla hlavou. Cokoliv, co by si oblékla, by jí bylo stejně velké. Navíc mu nechtěla prohledávat šatník a něco hledat. Už tak ji dost znepokojovalo, že nemá spodní prádlo. Převlékat se nepotřebovala.

'Aspoň mám teď pěkné vlasy, když jsou vyfoukané.'

"A do kdy teda máš být doma?" zeptal se tedy Kise a pokynul jí rukou, aby se posadila na gauč, kam si pak sedl za ní. Mezi nimi ale pořád zůstávalo dost místa.
Ayme to přišlo trochu líto, ale nijak na to nereagovala a jen mu odpověděla: "O půl desáté nejpozději."
Kise se tedy spokojeně usmál a podotkl: "Tak to máme dost času."

'Přinejmenším by mi mělo uschnout oblečení, i když bez deštníku stejně zmoknu…'

"No a máš už hlad nebo se na něco začneme dívat?" zeptal se tedy mladík s úsměvem. Bylo vidět, že je šťastný z její přítomnosti, což Ayme trochu uklidňovalo.

'Posledně ho trápilo, že nevymyslel nic speciálního. Vážně má teď jen film a něco k jídlu?'

"No jestli nemáš ještě nějaký plán…" nadhodila dívka. Neměla hlad, ale ještě se ani nechtěla rozvalit u televize.
"Jeden mám…" zaváhal mladík. "Ale je až po večeři…"

'Po večeři? Jak to spolu souvisí?'

"Teď to nejde?" zeptala se tedy Ayme zmateně a taky trochu podezřívavě.
"Hrála jsi někdy takovou tu hru, jak dostaneš něco do pusy a podle chuti to máš uhádnout?" zeptal se jí tedy Kise a bylo na něm poznat, že mu pokazila překvapení.
"Jen poznávání předmětů po hmatu." přiznala dívka. Podstata ovšem byla stejná.

'Brácha mi dal do ruky slimáka a od té doby jsem to nehrála…'

"No to pak můžeš udělat ty mě." navrhl mladík a Ayme tedy přikývla. Mohlo to být zábavné a taky to bylo trochu o důvěře.

'Bratra bych nenechala, aby mi něco strčil do pusy…'

"Můžeme si teda dát malou večeři, nebo to klidně hrát před tím. Budu to brát jako předkrm." navrhla tedy dívka a Kise přikývl.
Pak se ale ještě zarazil a zeptal se: "Nejsi náhodou na něco alergická?"
"Ne, pokud vím." zavrtěla Ayme hlavou, ale pousmála se. Bylo milé, že se tak moc staral.
"Dobře." přikývl tedy mladík a odběhl pro šátek.
Ayme se tomu pousmála a nechala si zavázat oči. Slyšela pak, jak Kise ještě odešel a pak něco položil na stůl.

'Očividně ses dost připravoval. No tak hlavně ať to poznám.'

Ayme byla trochu nervózní, když teď na něj neviděla, ale pokusila se v klidu sedět a počkala, než ji požádal, aby otevřela pusu, kam následně dostala nějaký čtvereček.

'Fajn, tohle je lehké.'

"Mléčná čokoláda." řekla dívka po tom, co ji rozkousala a spolkla.
"Jo." přitakal mladík a pak jí na lžíci dal do pusy něco dalšího, co nedrželo tvar a bylo to lepkavé.

'Pořád lehké, výborně!'

"Med." prohlásila sebejistě a Kise to potvrdil souhlasným zabručením. Potom ale do pusy dostala něco jiného. Byl to přibližně kulatý tvar a mělo to tvrdý povrch. Když to rozkousla tak si taky potvrdila svou teorii.

'Dobře je to ořech, jen jaký?'

"Lískový ořech?" spíš se zeptala, než odpověděla, ale Kise to i teď potvrdil, takže se jí ulevilo. Bylo to sice dětinské, ale nechtěla prohrát.
Mezi dalšími věcmi, co dostala, byly zase ořechy a taky karamel nebo marcipán. Občas potřebovala nápovědu nebo další sousto, ale jinak to vždycky uhádla, což byl fajn pocit. Párkrát ji sice zmátl tím, že se něco zopakovalo, ale jinak jí to šlo a nebylo tam nic až tak těžkého. Zvlášť lehké pro ni taky bylo hádat ovoce, i když se nemohla řídit podle tvaru, protože bylo nakrájené. Celkově si to ale užívala.
Tedy až do chvíle, než se něco změnilo. Na líci totiž ucítila jeho ruku.

'Nikdy předtím to neudělal, co to teď dělá?'

Ayme malinko nakrčila obočí. Pořád měla šátek, ale i když jí ještě před chvilkou nevadil, tak teď z něj byla nervózní. Nelíbilo se jí, že neví, co se děje kolem ní. Zvlášť když se věci změnily.
Pak ji na tváři polechtal jeho dech, což ji jen víc zmátlo. Znamenalo to, že je jeho tvář opravdu blízko té její, ale i tak ji to napadlo, až když své rty přitiskl na její pootevřená ústa. Ayme tím nejprve překvapil a tak mu polibek hned nevrátila. Díky tomu se od ní skoro odtáhl, ale dívka to nakonec přece jen stihla. Jejich rty pak splynuly v dlouhém polibku, který ani jeden nechtěl přerušit.



Ok budeme tomu říkat první pusa, i když vlastně první nebyla. No každopádně, jak se vám líbila?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 5. října 2016 v 19:22 | Reagovat

Bože to bylo tak sladký a nádherný a ... bože toto bylo tak boží, že to lépe nepopíši... Ještě teď se červenám! o///o
Bylo mi to hned jasný, co tím zamýšlí, ale i tak mě to tak překvapilo a potěšilo... :) Epické, těším se na další! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 5. října 2016 v 21:15 | Reagovat

[1]: Jsem moc ráda, že jsem tě nezklamala. Vím, že ses na první pusu, těšila, tak to snad stálo za to čekání. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama