Basketbalová hlava 44

12. října 2016 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Přišlo jí to jako chvilka, než se od ní odtáhl, ale docela jistě to trvalo nějakou dobu. Mladík se potom lehce usmál, což nemohla vidět, ale i tak se také usmála.

'Fajn, to jsem zvládl.'

Kise jí tedy stáhl šátek, aby se jí mohl podívat do očí. Vypadala už předtím docela spokojeně, ale teď se na něj široce usmála, což mladíka taky přimělo k rozšíření vlastního úsměvu.
"Tohle byla odměna za to, že jsem uhádla?" zeptala se ho Ayme vesele a Kisemu uniklo krátké zasmání.
"Něco takového." přitakal mladík.

'Sedím dost blízko… Neměl bych si zase odsednout?'


Mladík se předtím posunul, aby na ni dosáhl, ale teď se kvůli tomu cítil trochu nejistě. Nezdálo se ale, že by se tím Ayme nějak trápila.
"Jsi na řadě." připomněla mu dívka a podala mu šátek.

'Jasně, to hádání po hmatu!'

Mladík tedy přikývl a zavázal si oči, zatímco Ayme vzala z tácu s dobrotami kousek pomeranče a strčila si ho do pusy.
"Nekoukáš?" zeptala se ho podezřívavě, ale Kise zavrtěl hlavou. Dívka se pak rozhlédla po bytě a na chvíli se vzdálila. Kise slyšel, jak přešla po obýváku a stejně tak uslyšel dveře. Pokud se ale nerozhodla vejít do jeho nebo matčina pokoje, tak muselo jít o koupelnu.

'Dostanu kartáček nebo tak něco?'

Potom se ale Ayme znovu posadila vedle něj, do mnohem větší blízkosti, než se předtím odvážil Kise, a vzala ho za ruku, do které mu něco vložila.
Pro Kiseho to ale nebyl problém poznat: "Zubní pasta."
Dívka na to nic neřekla, ale předmět mu vzala a Kise uslyšel, jak ho položila na stůl. Na tváři pak ucítil její ruku a následně ho dívka políbila.
"Velmi dobře." přitakala Ayme, když se od něj odtáhla.

'Tak tahle hra se mi líbí!'

Mladík pak do ruky dostal něco dalšího, ale ani teď to pro něj nebyl problém. "Je to mušle, máme ji z Bulharska."
Ayme se tomu krátce zasmála a pak podotkla: "V tom druhém ti budu muset věřit, ale jinak jo, je to mušle." Potom dívka znovu Kiseho obdarovala polibkem, jen tentokrát byl o něco delší. Mladík ale samozřejmě nic nenamítal. Stejně tak nebyl proti ani u dalších polibků, které od ní dostal. Pak ale dostal do ruky jakousi kuličku, která ho dokonale zmátla.

'Co to je? Máme snad něco takového v obýváku nebo v kuchyni? Vůbec nic mě nenapadá!'

"Tak?" připomněla se mu dívka, která se vítězoslavně usmívala. Vybrala snad všechny alespoň relativně malé předměty, ale tohle byl zlatý hřeb.
Kise zkusil tipnout pár věcí, ale Ayme mu všechny zamítla s tónem hlasu, ve kterém bylo znatelné veselí a taky spokojenost.
"Netuším." přiznal tedy Kise po chvíli. Uslyšel její radostné zavýsknutí a pak ucítil, jak mu stáhla šátek.
Jeho pohled pak padnul na ořech v jeho ruce a Kise sklopil hlavu.

'A to jsem ho sám donesl, já jsem takový id*ot!'

"Vyhrála jsem." podotkla Ayme spokojeně a Kise k ní zvednul hlavu. Pořád se cítil trochu hloupě, ale ona byla šťastná, takže se jen usmál a natáhl se k ní, aby ji políbil. Konečně se tak oba viděli a po polibku si mohli hledět do očí.
"Ryouto?" oslovila ho dívka váhavě. Pořád byla zvyklá říkat mu přímením, což se ale nehodilo. I když na druhou stranu mu tak nesmí zapomenout říkat ve škole a mluvit tak o něm. Tajné vztahy byly zkrátka plné komplikací. V tomhle měl mladík rozhodně výhodu, protože jí říkal křestním už od začátku.
"Jo?" zeptal se jí Kise. Jeho myšlenky se točily kolem toho, jak má nádherné oči, takže si ani nevšiml jejího váhání.
"Jsem moc ráda, že jsem přišla." řekla nakonec dívka a přivinula se k němu. Když by pominula jejich polibek v opilosti, tak to bylo poprvé, co u něj byla tak blízko. Ani trochu ji to ale neznervózňovalo a jeho zřejmě taky ne, protože ji pevně objal a políbil ji do trochu rozcuchaných vlasů. Ani jeden z nich to objetí nechtěl porušit.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Oba dva seděli na gauči a Ayme měla hlavu na jeho rameni. Večeře znamenala chlebíčky, které si vzali k romantické komedii, u které navíc ujídali z tácu dříve připravené ovoce a sladkosti včetně ořechů, které jim zůstali na konec.

'Nechci odcházet!'

Ayme si už dřív vypočítala, kdy film skončí a v kolik se pak dostane domů, i tak ale neustále pohledem utíkala k hodinám zavěšeným na stěně a kontrolovala je. Bylo osm dvacet, což znamenalo, že film poběží ještě aspoň dalších třicet minut. Zhruba čtvrt hodiny bude Ayme potřebovat na cestu domů, takže i po filmu budou mít ještě chvilku pro sebe, ale ani tak se jí to nelíbilo. Nechtěla od něj odcházet. Zvuky bouřky za oknem ji navíc taky zrovna nevybízely, aby někam chodila.

'Přála bych si zůstat…'

Z přemýšlení ji vytrhl mobil a ona i Kise sebou trhli. Mladík pak pohotově film zastavil, zatímco Ayme se pro něj natáhla.
"Můj táta." řekla dívka trochu zkroušeně. Nenapadalo ji nic jiného, než že by jí volal, aby přišla domů. Horší taky bylo, že Raja od ní bydla mnohem blíž než Kise, takže by musela běžet, aby to otci nebylo podezřelé.
Ayme se krátce podívala na Kiseho, který seděl tiše jako myška, a potom neochotně hovor přijala: "Ahoj, tati."
"Ahoj, zlatíčko." oslovil ji nejprve otec.

'Zní docela dobře naladěný… To je divné.'

"Potřebuješ něco?" zeptala se tedy Ayme a otec jí hned odpověděl: "Zeptáš se Wakubiho-san, jestli tě může odvést?"

'Wakubiho-san? Rajina otce? Do háje, rychle potřebuju výmluvu, ale jakou?'

"To není potřeba, tati, já dojdu." řekla tedy Ayme v naději, že jí to projde. Jen těžko by ji mohl odvést člověk, u kterého vůbec nebyla. O něco horší pak byla taky možnost, že by si pro ni přijel otec sám.
"Viděla jsi, co je venku za boží dopuštění?" zeptal se jí nejprve otec nekompromisně a jakoby mu v tom počasí chtělo dát za pravdu, tak se ozval hrom. "Kdybychom si s maminkou nedali saké, tak bych pro tebe přijel sám."

'Takže pro mě nemůže přijet, výborně! Už jen musím vymyslet, proč mě Rajin otec nemůže odvést.'

"No ale oni taky měli saké." namítla tedy Ayme tu nejjednodušší výmluvu. V jednoduchosti nakonec byla krása a na tohle nemohl otec nic namítat.
V telefonu se ozvalo nespokojené zamručení a otec jí následně řekl: "Tak u ní tedy přespi a přijď pak na oběd."

'Přespat u ní? To jako u Raji? Ale vždyť já jsem u Ryouty! Nemůžu u něj zůstat!'

Její tváře zrudly, čehož si všiml mladík, který se na ni zvědavě podíval. I proto se dívka natočila zády k němu a do telefonu namítla: "Já to dojdu, není to tak daleko."
"No to ani náhodou." ozval se hned její otec. "Ještě budeš nemocná! Raději tam zůstaň."
"Dobře." přikývla tedy Ayme trochu neochotně.
Nemohla Kisemu neříct, co se dozvěděla od otce. Cítila se ale trapně, když mu měla říct, že se nemá vracet domů.

'Teoreticky mu ani nic říkat nemusím a může jít k Raji. Jenže to bych jí musela zavolat…'

"O co šlo?" zeptal se mladík trochu váhavě. Podle všeho se moc nechtěl plést do jejích věcí a ani si nebyl jistý, jestli je vhodné se zeptat.
Ayme tak zrudla ještě víc, než mu nakonec řekla: "Táta chce, abych se v té bouřce nevracela, abych neonemocněla."
"To je rozumné." přikývl mladík, kterému ještě nedošlo, že to znamená, že má zůstat u něj.

'Tohle je směšné! Ještě před několika minutami jsem si přece u něj přála zůstat!'

"No myslí si, že jsem u Raji, tak mám u ní zůstat přes noc." řekla tedy Ayme a podle rudnoucích tváří to Kisemu konečně došlo.
"No…" zakoktal mladík. "Můžeš zůstat tady. Půjčím ti svoji postel."
"Určitě?" zeptala se tedy Ayme. Kise byl pořádně rudý, ale o to vypadal roztomileji.
"Vyspím se na gauči." přikývl mladík. Bylo by mu blbé, kdyby tam nastěhoval ji, ale pro něj to nebyl problém.
"Dobře." přikývla tedy Ayme a trochu nejistě se na něj usmála. Bylo zvláštní u něj přespávat hned po druhé schůzce, ale oba nakonec budou mít vlastní místo na spaní, takže o nic nešlo. Ani tak se už ale nemohla úplně soustředit.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Zůstane u Raji." oznámil jim otec, i když Kasamatsu už to podle jejich rozhovoru odhadoval.
"Takže ji Wakubi-san nepřiveze?" zeptala se i tak jeho matka.

'Zjevně ne, když tam přespí…'

"Ne." řekl podle očekávání Yukiův otec a mladík si jen povzdechl. V rukou držel rozečtenou knihu a rodiče poslouchal jen zpola. Nikdy nebyl nijak velkým čtenářem, ale když bylo takovéhle počasí, tak měl na knížku docela chuť.
"Podle všeho i oni měli alkohol." povzdechl si jeho otec a poprvé tak mladíka zaujal.

'Rajini rodiče pili? Koho by to napadlo. Myslel jsem, že mají alkohol jen na oslavách a tak.'

"No nemůžeme jim to mít za zlé." pokrčila blondýnka rameny. "I my jsme nakonec měli saké."
"To ano." přikývl její manžel, zatímco se na ně syn pořád zamyšleně díval.

'Možná prostě u Raji jen chtěla zůstat a tak si to vymyslela.'

Nakonec to ale Yukio nechal být a znovu se vrátil ke knize. Piráti nakonec narazili na obchodnickou loď, což byla jeho oblíbená část.



No, nevím co k téhle části dodat, tak snad jen doufám, že se líbila.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 12. října 2016 v 14:06 | Reagovat

Hohooo.... Tak to byl mazec... Tolik lásky a pusinek... :* Taky by se mi nechtělo... :3
A dobrá výmluva... :) Jsme zvědavá jak to bude pokračovat... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 12. října 2016 v 14:35 | Reagovat

[1]: No jo, ach ta láska. Mladí a zamilovaní <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama