Basketbalová hlava 45

19. října 2016 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Přitiskla rty na ty jeho v dlouhém polibku. Film skončil už před nějakou dobou, ale ani trochu jim to nevadilo. Zítra dopoledne ani jeden z nich neměl žádné povinnosti, takže mohli až do oběda zůstat spolu. Kise sice musel část dopoledne strávit vařením vlastního oběda, ale jí to ani v nejmenším nevadilo. Důležité bylo, že budou spolu. Navíc mu mohla pomoct, což by mohla být zábava. Právě v tuhle chvíli ji ale mnohem víc zajímalo, co budou dělat teď.
Znovu se políbili a tak na chvíli na všechno zapomněla. Ani trochu ji teď netrápilo, co by na to řekl její otec, nebo jak to bude fungovat se všemi jeho obdivovatelkami kolem. Popřípadě, co řekne Raji, až se bude zítra vyptávat.
Když mu ale pak položila hlavu na rameno a spokojeně oddechovala, zatímco ji hladil po zádech, tak si ovšem podobné věci přece jen našly cestu do jejích myšlenek.

'Zakáže mi to táta, když mu o Ryoutovi řeknu? A co mě vlastně čeká ve škole, když se to všichni dozvědí? Nemluvě o tom, jak na to bude reagovat bratr.'


"Ryouto?" oslovila blonďatého mladíka, který ji v tu chvíli přestal hladit po zádech, jak svou pozornost upřel na to, co mělo přijít.
"Jo?" pobídl ji a zdálo se, že je spíš než cokoliv jiného zvědavý.
"Já jen nevím, jak to mám udělat s rodiči." přiznala Ayme a pak dodala: "A taky spolužáky a tak…"
"Nechceš, aby někdo věděl, že jsme no… spolu?" odtušil Kise s výjimečně vážnou tváří. Nevypadal, že by se tím nějak moc předtím trápil, ale pokud to trápilo ji, tak to musel vyřešit.
"Jen se trochu bojím, co mě čeká…" pokusila se to nějak zjemnit Ayme. Nezdálo se ale, že by to bral nějak osobně.

'Nechci, aby sis myslel, že se za tebe stydím nebo tak něco…'

"No jestli tě to trápí, tak to zatím nemusí nikdo vědět." navrhl tedy mladík a nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Kise by udělal cokoliv, aby jí vyhověl, ať už by to byla sebevětší hloupost. Možná proto ani nepomyslel na to, jak to bude těžké.

'Jak to vlastně uděláme, aby se to neprovalilo? No a může to vůbec fungovat, když spolu budeme chodit tajně?'

"Jsi si jistý?" zeptala se tedy Ayme.

'Víš vůbec, jak to bude složité?'

Kise chvilku vypadal zamyšleně, ale pak se místo odpovědi sám zeptal: "Můžu to říct aspoň mámě? Neumím jí lhát."
"Jo jasně, klidně." přitakala hned Ayme. Svým způsobem ji překvapilo, že ho jako první napadla ona, ale na druhou stranu byl Kise zvyklý na to, že jsou jen oni dva. Navíc jí už dřív přišlo, že jí říká všechno.

'Tvoje máma z toho na rozdíl od mého táty navíc bude mít asi docela velkou radost…'

"Takže to necháme jen mezi námi, Rajou a tvojí mámou?" ujistila se Ayme a mladík pohotově přikývl, nijak zvlášť mu to nejspíš nevadilo. Chtěl ji mít nakonec pro sebe a k tomu nikoho dalšího nepotřeboval.
"A jak to teda uděláme?" připomněl jí mladík tu nejdůležitější část.

'To kdybych věděla!'

"No…" začala Ayme váhavě. Kise ji bral jako tu chytřejší a taky to bylo její přání, takže se s návrhy zrovna nepředháněl.
"Ve škole se stejně moc nepotkáváme. Takže když jo, tak se prostě jen pozdravíme nebo tak." navrhla tedy Ayme a Kise přikývl. Ve škole bylo stejně pořád až moc zmatku, aby se jí mohl věnovat.
"A co mimo školu?" nadhodil Kise a Ayme se na něj překvapeně podívala.
"No když někam půjdeme, tak přece můžeme potkat někoho známého." vysvětlil mladík zvědavě. Opět to byl zřejmě ten případ, kdy se ani nepokoušel o vlastní nápady.

'To je pravda! Tohle ale nemáme jak vyřešit. Nemůžeme být přece pořád uvnitř nebo tak něco. Taky chci jít po kina, nebo na procházku po parku!'

"Já nevím." přiznala tedy Ayme. U něj to bylo ještě o to složitější, že ho znalo tolik holek. Nemusel by je potkat ani nikdo známý a stejně by stačila jedna studentka z jejich školy, aby všichni věděli, že má Kise holku. Pak už by jistě netrvalo dlouho, než by se zjistilo, že je to ona.

'Možná že ani nemá cenu se snažit. Ve filmech se přece vztahy taky nikdy neutají…'

"Možná bychom mohli jezdit do Tokya." navrhl Kise nejistě. "Je to jen pár zastávek a je dost malá pravděpodobnost, že tam potkáme někoho ze školy."
Odjet z města rozhodně snižovalo pravděpodobnost, že by potkali někoho ze školy. Navíc v Tokyu bylo také víc možností a taky míst, kam se případně schovat, kdyby někoho zahlédli.
"To zní dobře." přikývla Ayme. Znamenalo to sice nějaké peníze na cestu navíc, ale to bylo to nejmenší. Navíc permanentka na vlak vycházela docela výhodně.
"Bezva." zaradoval se Kise a políbil ji, než se zarazil a ještě se zeptal: "A co když se to přece jen někdo dozví?"

'Pravda. Navždy to tajit nepůjde… V tomhle ale taky záleželo, kdo to bude. Ne každý to přece musí roznést ne?'

"Tím se budeme trápit, až se to stane." rozhodla dívka a spokojeně se k němu přivinula, než se znovu začali líbat. Tohle bylo lepší než tehdy v Anglii. I teď ho ale hladila ve vlasech, které byly stejně hebké jako tehdy. Jako zvukovou kulisu měli bouřku, ale i přes její intenzitu ji skoro nevnímala. Zajímaly ji jen jeho rty, které zahrnovala polibky.
Po nějaké chvíli se ale od něj přece jen odtáhla a chvíli pak zůstala pouze v jeho objetí.
"Až budeš chtít jít spát, tak si řekni." připomněl jí Kise a Ayme se tomu pousmála. Byla pravda, že byla unavená, ale rozhodně se jí nechtělo ho pouštět. Po očku se podívala na hodiny a tak zjistila, že je už půl jedenácté. Rodiče ji obvykle v deset donutili zhasnout světlo a jít spát, takže vlastně nebylo divu, že se jí klížily oči.
"Asi bychom už jít mohli." podotkla tedy Ayme a ucítila mírné zklamání, když uvolnil jejich objetí. I ona se ale zvedla a pak tedy dostala půjčený jeho kartáček s pastou a Kise jí ukázal pokoj.
V mnohém jí připomínal ten bratrův. I v tom Kiseho byly totiž plakáty sportovců a různé další věci z basketu. Na rozdíl od Yukia v něm ovšem měl zodpovědně uklizeno. Nebyl to takový ten umělý úklid, kdy všechen nepořádek člověk uklidí mimo dohled. Kise měl na stole věci, které dokazovaly, že na něm pracuje. Byl v nich ovšem určitý řád. Styl jejího bratra byly spíš kupící se hromady různých věcí.
"Tak dobrou." popřála mu tedy Ayme a spokojeně přijala jeho polibek.
"Dobrou." usmál se i mladík a vydal se ještě do koupelny, zatímco si ona lehla do jeho postele. Byl to trochu zvláštní pocit, ale i tak se jí brzy podařilo usnout.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kise se ráno vzbudil jako první a tak jim šel připravit snídani. Se včerejškem byl naprosto spokojený a tak se už od rána zeširoka usmíval. Ani trochu ho teď netrápilo, jak bude jejich vztah vypadat, když ho mají tajit. Úplně mu stačilo, že si vybrala jeho a nikoho jiného.
Ayme se bohužel vůbec neměla ke vstávání, i když on už byl nějakou dobu vzhůru.

'Vyšla by z pokoje nebo ne? Vždyť proč by tam zůstávala? No já bych se ale asi taky cítil hloupě, kdybych jí měl chodit po bytě… Když ji ale půjdu zkontrolovat, tak ji můžu vzbudit…'

Mladík se trochu zamračil a nervózně přešlápl.

'Mohl bych jí dát nějak jinak vědět, že už jsem vzhůru? Možná bych mohl dělat hluk, ale to ji zase můžu vzbudit… Zatraceně!'

Kise se krátce podíval na dveře svého pokoje. Ani trochu netušil, co by teď měl udělat a tak se prostě jen posadil na gauč a na chvilku se ve vzpomínkách vrátil ke sladkým polibkům ze včerejška. Kise si taky vzpomněl na jejich o něco vážnější rozhovor o skrývání jejich vztahu, který mu dělal trochu starosti. Nijak netoužil, aby se schovávali, ale Ayme to tak chtěla a on byl rozhodnutý udělat všechno pro to, aby s ním byla šťastná.
Blonďatý mladík se krátce podíval na svůj mobil. Ayme souhlasila s tím, že to může říct mámě, takže by to Kise mohl udělat.
"Ahoj, mami." pozdravil ji hned do telefonu.

'Zněl jsem vesele? Měl bych tak znít ne? Teď spolu přece chodíme… chtěl jsem přece tak moc, aby k tomu došlo, tak proč jsem teď zněl tak nervózně?'

"Ahoj, zlatíčko." ozvala se jeho máma, ale nezněla radostně, spíš jen ustaraně, což podtrhla její další slova: "Stalo se něco?"
"Ne." ujistil ji hned Kise, ale pak se zarazil. Odpověď na její otázku byla přece jiná: "Vlastně ano."
"A je všechno v pořádku?" zeptala se tedy jeho máma ustaraně.
"To ano." přitakal mladík a trochu nervózně se podíval na dveře svého pokoje. Nezdálo se ovšem, že by Ayme měla v další chvíli přijít.

'Tak do toho. Mámě to přece můžu říct v pohodě. Určitě z toho bude mít radost ne?'

"Vzpomínáš si, o čem jsme mluvili po Anglii?" zeptal se mladík trochu nejistě. Obvykle mu nedělalo žádné potíže, mluvit se svou mámou, ale dneska nevěděl jak.
"To snad ne." vyjekla hned blonďatá žena vyděšeně a zaskočila tím svého syna. "Mluvili jsme o bezpečném sexu! Znamená to, že jsi neměl…" drmolila, ale Kise ji hned zastavil: "Tohle nemyslím!"

'Cože? Vážně ji tohle napadlo?! Pochopil jsem to vůbec dobře?'

"Ne?" vyhrkla žena překvapeně, ale pak podotkla: "To je dobře, zlatíčko, na to máš ještě čas."
"Hmmm…" zabručel mladík do telefonu, ale pak se vrátil k původnímu tématu: "Já myslel to, co jsi říkala o Ayme."
"O Ayme?" zopakovala po něm matka překvapeně.
"Jo." přitakal tedy mladík a ucítil ve tvářích horkost. Určitě musel zrudnout. Pro jistotu se taky znovu podíval na dveře svého pokoje. Ty byly ale pořád zavřené.
"To, co jsi říkala o tom, že ji mám rád." upřesnil to tedy Kise polohlasem.
"Na to si vzpomínám." ujistila ho máma přívětivým tónem. Bylo jí to nakonec jasné už od začátku. "A má ráda i ona tebe?"
Kise chvilku mlčel a jen se usmíval, než jí odpověděl: "Jo."
"Zlatíčko, to je skvělé." rozplývala se hned jeho máma. "Už jste spolu někde byli?"
"Chodíme spolu." přiznal tedy Kise a nemohl se přestat usmívat.
"To jsem moc ráda, drahoušku." prohlásila jeho máma. Stejně tak ale byla ráda i z toho, že jí to řekl. Ona sama toho otci v Ryoutově věku moc neříkala. Dost možná by všechno bylo jinak, kdyby ano.
"Chtěl jsem, abys to věděla." přiznal mladík. Kromě mámy to věděla už jen Raja, které se svěřovat nemohl, protože tu vždycky byla možnost, že se to dozví Ayme. Pokud by se ale stalo něco, o čem by si potřeboval promluvit, tak tu pro něj byla aspoň máma.
"To jsem ráda." podotkla blondýnka a pak se zeptala: "Jsi šťastný?"
"Ano." přitakal Kise bez zaváhání. "Moc."
"Tak buď dál šťastně zamilovaný." podotkla jeho máma a Kise se tomu pousmál.
Pak ale přikývl a prohlásil: "To budu."
"Výborně." přitakala tedy jeho máma se zasmáním. "Budu teď muset jít. Tak se měj hezky."
"Ty taky." odpověděl hned Kise a zavěsil. Ještě nějakou dobu se ale usmíval.



No… co k tomu říct. Většina mých povídek skončí tím, že se dají dohromady, ale v téhle je ještě hodně nevyřešených věcí, takže… asi se jí ještě chvilku nezbavíte. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 19. října 2016 v 15:18 | Reagovat

Vohou... parádní dílek... Tak to je fajn, že nás jen tak neopustíš! :) Těším se na další dílky... :) jsem zvědavá

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 19. října 2016 v 16:02 | Reagovat

[1]: Musím říct, že jsem ráda, že to bereš tak pozitivně. Když mají povídky moc dílů, tak mám občas pocit, že to lidi odradí... myslím ta nekonečnost...

3 Pariah Pariah | Web | 20. října 2016 v 22:36 | Reagovat

Musím uznat, že tenhle díl čtu už poněkolikáté a stále mě baví... (že by to bylo autorkou?) mmch docela by me zajímala ta mámina přenáška Kisemu o bezpečném sexu :D

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 21. října 2016 v 11:48 | Reagovat

[3]: No ona se o přednášku snažila po Anglii, ale on ji zastavil, jestli si vzpomínáš. ;-)

5 Pariah Pariah | 21. října 2016 v 17:17 | Reagovat

[4]: vzpomínám, ale myslela jsem to tak, kdyby ji tehdy nechal pokračovat... případně co by mu řekla teď kdyby ji nezastavil... :D
I když... hádám, že Kise si umí dát pozor i bez přednášky :D

6 IceSun685 IceSun685 | Web | 21. října 2016 v 22:15 | Reagovat

[5]: No a není to důvod, proč ji zastavil? Že už se nemá co dozvědět? :-D

7 Pariah Pariah | Web | 3. listopadu 2016 v 18:16 | Reagovat

[6]: bacha i já s z tvého obrázku dozvěděla kolik možností muže poskytovat biologie :D... člověk muze být občas obohacen tam, kde to vubec nečeká :D:D

8 IceSun685 IceSun685 | Web | 3. listopadu 2016 v 21:00 | Reagovat

[7]: :D  :D Poněkud děsivé...

9 Pariah Pariah | Web | 3. listopadu 2016 v 22:37 | Reagovat

[8]: Biologie je obcas desivá... :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama