Basketbalová hlava 46

26. října 2016 v 11:01 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kasamatsu se unaveně podíval z okna. Dneska ho budilo slunce, na které se mračil.

'Nemohlo jsi svítit v pátek?'

Jeho sestra byla u Raji a tak se vydal posnídat jen s rodiči. Nejspíš právě díky Raji si znovu vzpomněl na tu záležitost s Kisem.

'Poslední dny se sestra tvářila docela v pohodě…'

Kasamatsu si o ni ale i tak dál dělal starosti. Kise teď možná nechodil s Rajou, ale to neznamenalo, že si nenajde někoho jiného, což vlastně bylo dost pravděpodobné podle množství holek, které se kolem něj točí.

'Bude se pak opakovat brečící scéna?'


Mladík si povzdechl a posadil se ke stolu. Přál by si, aby tohle nemusel řešit. Bohužel to byl ale jen jeden z jeho problémů. Od zkoušek a příprav na vysokou, až po Winter Cup a Kumi. V pátek se s dívkou neviděl kvůli dešti. Dneska ale bylo hezky, tak by jí možná mohl zavolat. Kasamatsu se pořád necítil úplně ve své kůži, když s ní měl mluvit, ale to nakonec bylo právě proto, že se mu líbila. To že se ještě úplně nedostala z předchozího vztahu, celou věc komplikovalo, ale ani tak ho to úplně neodradilo.

'Přece vypadala spokojeně, když jsme byli spolu…'

Mladíka taky trochu trápilo, že nevěděl, jestli se jí vůbec líbí. Sice si ho vybrala v té cukrárně, ale to nemuselo nic znamenat. Moc volných kluků tam nakonec nebylo.

'Nejspíš by bylo rozumnější snažit se sbalit někoho jiného…'

I tak ale jeho zájem přetrvával a tak se po snídani zavřel v pokoji a zavolal jí.
"Moshi moshi." ozvalo se v telefonu trochu váhavě.
"Ahoj." pozdravil ji nejprve mladík, a když mu pozdrav vrátila, tak dodal: "Napadlo mě, jestli no… nemáš dneska… čas."

'Jsem hl*pák! Proč se musím pořád zadrhávat?! Co si pak o mě pomyslí…'

"To by vlastně docela šlo." podotkla dívka a tak Kasamatsu úlevně vydechl.

'Doufám, že to neslyšela!'

"No a v kolik tě teda mám vyzvednout?" zeptal se mladík nervózně.
"A co třeba v sedm?" navrhla tedy dívka a Kasamatsu hned přitakal: "Jasně!"
"Tak v sedm." zopakovala dívka, a když i Kasamatsu řekl: "V sedm.", tak zavěsila.

'Fajn… tohle celkem šlo. Co ale budeme dělat?'

Mladík se unaveně posadil na postel, ale žádný nápad nepřicházel.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ayme se probudila a spokojeně se protáhla. Trochu se bála, že se jí to všechno jenom zdá. Skutečně ale ležela v jeho posteli. Široce se tedy usmála a oblékla se do svého původního oblečení.

'Třeba ho teď oceníš, když už není mokré.'

Dívka se tomu usmála a trochu váhavě vyšla z pokoje. Cítila by se trochu hloupě, kdyby tam Kise ještě nebyl, ale mladík seděl na gauči a podíval se na ni se širokým úsměvem, který mu moc ráda vrátila. Trochu ji sice trápilo, že je rozcuchaná a ještě nebyla v koupelně, ale i tak si šla sednout k němu, aby ho objala.
"Dobré ráno." popřál jí mladík a políbil ji do vlasů.

'Dobré je slabé slovo!'

"Tobě taky." prohlásila dívka, než si všimla připravené snídaně. "Ty ses činil."
"Kvůli tobě cokoliv." prohlásil mladík spokojeně a znovu ji políbil do vlasů.

'Bože, pořád je tak úžasný a pozorný!'

"A ty už jsi jedl?" zeptala se tedy a prohlédla si snídani, která vypadala dost lákavě.
"Ne, čekal jsem na tebe." zavrtěl Kise hlavou a spokojeně se usmíval.
"Tak na mě ještě chvilku počkej a já si skočím do koupelny." prohlásila a vyklouzla z jeho náručí hned po jeho přikývnutí.

'Mám nejlepšího kluka na světě.'

Ayme si půjčila jeho kartáček i hřeben a pak se na sebe usmála do zrcadla. Byla s výsledkem spokojená a tak se za mladíkem, který ji opět přivítal úsměvem, rychle vrátila. Ayme ho nejprve dlouze políbila, než se k němu posadila s jídlem. Kise se pak na ni chvíli spokojeně usmíval, než si taky vzal do ruky talíř.
"Už jsi přemýšlela, kdy se zase uvidíme?" zeptal se mladík po chvíli. Pokud chtěli vztah tajit, tak si to museli dobře naplánovat.
"No o víkendu zatím žádný plán nemám, ale chtěla bych tě vidět dřív." prohlásila dívka a spokojeně se na něj usmála. Její slova mladíka očividně potěšila, protože ji pevněji sevřel a políbil do vlasů.
"Zítra mám focení, tak nevím, kdy skončím." prohlásil nejprve, než dodal: "Co v úterý?"
"Nemůžu, slíbila jsem kamarádce, že jí po škole pomůžu s matikou." zamračila se Ayme.

'Zatracená Karin!'

"A ve středu?" zeptal se tedy Kise.
"Myslím, že to by šlo." přikývla tedy Ayme a políbila ho na rty.
"A potkáme se až v Tokyu?" připomněl jí Kise jejich skrývání.
"Nejspíš." podotkla tedy dívka zamyšleně.

'Moc tam nejezdím a ani to tam neznám. Popravdě ani nevím, kterou zastávku mám vysednout.'

"Moc se tam ale nevyznám." podotkla Ayme a když se mladík zatvářil trochu nechápavě, tak dodala: "Nevím, čím mám jet a kam."
"tak se mrkneme na spoje." prohlásil mladík spokojeně a donesl notebook, na kterém po domluvě taky pustil hudbu, jako zvukovou kulisu k vaření, které bylo i samo o sobě příjemné, protože jí Kise nikdy nezapomněl dát pusu, když se objevila na dosah. Jedinou vadou, kterou tak dopoledne mělo, byla skutečnost, že skončilo až příliš rychle. Ayme se tak musela s mladíkem rozloučit, a i když jí doprovod nabídl, tak jít domů sama. Musela si nakonec pospíšit, aby nepřišla pozdě, což by nebylo možné, kdyby na něj pořád zamilovaně koukala.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu se sám pro sebe zamračil. Jeho rodiče byli zaujatí vlastním rozhovorem a jeho sestra byla z nějakého důvodu duchem nepřítomná, takže si toho ani nikdo nevšiml. Kdyby měl míň starostí s tím, aby vymyslel, jak zvládnout falešné rande, tak by se možná sestrou zabýval, ale takhle byl rád, že od ní má pokoj.

'Vždyť je to jen falešné rande. Nemusím mít přece ani žádný plán. Jen to nesmí být vidět před tou kamarádkou…'

"Díky, bylo to moc dobré." prohlásila jeho sestra, čímž ho vytrhla z přemýšlení, a potom se vydala od stolu.
Kasamatsu se moc netrápil tím, proč hned vypadla do pokoje, a raději taky poděkoval za jídlo a šel se trápit vlastními věcmi.

'Později si ale na sestru a její pit*mé zamilování čas najdu.'

Mladík si to sice v duchu slíbil, ale nakonec to stejně pustil z hlavy.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Blonďatá žena si povzdechla a odeslala napsaný mail. Sepsala v něm několik otázek ke smlouvě a také pořádala o zaslání dceřiných fotek, které chtěli použít. Díky tomu, jak se návštěva u Ryoutovi matky zkomplikovala, pořád nevyřešila tu záležitost s fotkami, kvůli kterým tam původně šla. Teď už to ale nechtěla řešit přes ni a tak raději poslala mail přímo fotografovi, od kterého měla smlouvu.

'Hlavně ať to mám brzy za sebou.'

Nijak zvlášť nebyla nadšená, že má její dcera zájem o focení, ale možná to skutečně skončí jen jednorázovou záležitostí. Rajiny fotky se vydají, ona si časopis nechá na památku a tím to skončí.

'Aspoň doufám.'

Kdyby byly fotky jejím jediným problémem, tak by byla docela spokojená. Bohužel právě díky nim měla problémů plnou hlavu. Její manželství mělo víc než jednu krizi a to hlavně ze začátku. Poslední roky bylo ale velmi šťastné. Kohana předpokládala, že je to i díky tomu, že už stárnou a tak většina sporů skončí dřív, než se začnou opravdu hádat, protože se ani jednomu z nich do hádky a následných sporů, které hádka vytvoří, nechtělo. Ovšem když byli mladí, tak byli velmi tvrdohlaví a temperamentí a tak se hádali docela často.

'Zrovna, když se zdá, že už budeme jen v pohodě, tak se musí stát tohle!'

Blonďatá žena se snažila o jakýsi klid už od chvíle, kdy se o Ryoutovi dozvěděli. Nebyla mladíkova chyba, že je jeho otcem její manžel, ale i tak bylo těžké se na něj usmívat. Šance, že by se její manželství kvůli němu rozpadlo, nebyla úplně nereálná, ale to jen v případě, že spory vyvolá ona sama. Ryouta měl místo v životě zbytku její rodiny. Pokud by ho ona sama chtěla vyhnat, tak by tím jen vyvolala spory se svým manželem a mladší dcerou. Ke všemu ani nevěděla, jak na mladíka bude reagovat její prvorozená dcera. Kohana ale musela uznat, že bylo těžké si sympatického chlapce neoblíbit, takže předpokládala, že i Aneko ho bude mít ráda.

'Měla bych se vzpamatovat. Časem se určitě všechno uklidní. Jen musím Ryoutu tolerovat. Nemusím ho mít přece ráda, jen musím zůstat klidná a být vstřícná. Tohle přece zvládnu!'

Kohana unaveně položila hlavu na psací stůl. Bylo směšné, že se jí mladík líbil, dokud nezjistila, kdo je jeho otec. Ryouta byl zdvořilý a milý, což na něm oceňovala. Jenomže teď bylo o tolik těžší být na něj milá, když převrátil její život naruby.



No takový odpočinkový díl, ale snad se vám líbil a ten konec nebyl moc pesimistický.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 31. října 2016 v 23:15 | Reagovat

Jsem zvědavá jestli to Kohana zvládne... :) se s tím nějak smířit... No jinak se moc těším, jaké milé a hezké chvilky budou mít naše dva nedva páry! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 1. listopadu 2016 v 11:36 | Reagovat

[1]: No na Kohanu se moc zaměřovat neplánuju, i když se samozřejmě ještě ukáže. Největší pozornost ale budou mít ty dva vztahy, takže aspoň v tom tě snad nezklamu. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama