Cesty minulosti I: Naivita mládí 03

10. října 2016 v 8:27 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Znovu se probudil. Byl si jistý, že je ráno, protože ho opět oslepovalo slunce. Tentokrát už to ale nebylo tak hrozné.
Vyzkoušel, jestli je schopný pohybu, a když s uspokojením zjistil, že je na tom líp, než očekával, tak se docela pracně posadil. Protáhl si všechny svaly, u kterých to neznamenalo umřít bolestí, a teprve potom se rozhlédl po okolí. Byl skutečně v jeskyni a z jejího kouta se na něj dívaly usměvavé oči černovlásky.
"Bolí?" zeptala se ho, když se po leknutí zatvářil útrpně. V tu chvíli se taky v jejích očích objevila starost.
"Jen trochu díky tobě." odpověděl chraptivě a na tváři vykouzlil krátké pousmání. Byl to jeden z výrazů, který u něj většinou vidět nebyl, ona si ho ovšem zasloužila.

Úsměv mu vrátila s rozzářenou tváří a přešla k němu. Její krok byl ladný a utvrzoval ho v myšlence, že jde o ninju. V jejím případě ale jistě ne o bojovníka, protože na to byla skutečně až moc křehká a milá.
"Co hlava?" zeptala se s nefalšovanou péčí a klekla si k němu.
"Trochu bolí a trochu se točí." odpověděl a vdechl její vůni. Byla to vůně květin a bylin, která byla dalším důkazem toho, že na bojišti by ji nepotkal. Bojovníci byli cítit potem, krví, špínou a v případě Uchihů také často ještě popelem.
"Ty jsi potulný léčitel nebo tak něco?" neodpustil si otázku.
"Vlastně něco takového." odpověděla s úsměvem a pohledem ho zkoumala, jakoby chtěla odhadnout, kde ho to bolí nejvíc.
"Jsem Sachiko." řekla jednoduše a podala mu misku s nějakou kaší.
"Díky." zabručel a bez jediného zaváhání si misku vzal. Proč taky trávit někoho, koho předtím pracně z;achráníte.
"Máš taky jméno, nebo mi ho nesmíš říct?" zeptala se a pozorovala ho, jak jí kaši, i když se u toho netváří příliš nadšeně.
"Tobirama." odpověděl a chvilku se v misce jen hrabal lžící.
"Promiň, Tobiramo, nejsem dobrá kuchařka, ale určitě ti to doplní energii." řekla a podala mu měch s vodou.
"To je z té řeky, co je slyšet?" zeptal se snad, aby zavedl téma jinam, protože jinak by jí musel dát za pravdu.
"Ano, je a já upřímně doufám, že už v ní neplave nic dalšího jako například tvůj protivník, když tebe už jsem vylovila." řekla a prohlížela si ho dál.
Světlovlasý mladík se neubránil usmání, než pak odpověděl: "Jsem si docela jistý, že ten je v pořádku."
"Nevím, jestli mám říct, že je to dobře, ale alespoň nám tu nic dalšího neplave ne?" řekla s lehkým pokrčením ramen a dál se na něj usmívala.
"Nejsi moc mladá na někoho, kdo je sám?" změnil náhle téma, protože se nedokázal rozhodnout, kolik jí vlastně je. Nejprve myslel, že patnáct možná i míň, ale chovala se docela rozumně, tak by mohla být i starší.
"Ty taky nevypadáš jako stařec o berly." namítla pobaveně a nevědomky si na prst točila pramen dlouhých vlasů.
"Já ale nejsem sám." namítl Tobirama trochu nespokojeně. Byl zvyklý, že mu všichni odpovídali zpříma a hned.
"Já taky ne, například teď se mnou je jakýsi zvědavý bělovlásek." odvětila s pokrčením ramen a nevinným výrazem.
"Ne, teď vážně, kolik ti vlastně je? Vypadáš moc mladá na někoho, kdo zachraňuje cizí lidi." zeptal se a jeho tvář zvážněla.
"Dobře, je mi šestnáct a než něco řekneš, tak v této době na věku vůbec nezáleží, protože nikdo není v bezpečí." opověděla trochu neochotně. Snad se dokonce bála, že ji bude považovat za dítě.
"Mám pocit, že ti taky dlužím věk." zabručel a poškrábal se ve vlasech, aniž by zvážil, že má na hlavě obvazy. Naštěstí si s ním ale nepohnul, takže to bylo v pořádku.
"To teda jo." řekla už zase vesele, ale i trochu zvědavě. Tobirama jen přemýšlel, kolik mu vlastně hádala.
Jelikož potom by bylo pozdě se ptát, tak to udělal hned: "Jen ze zajímavosti. Na kolik vypadám?"
Dívka se ušklíbla, ale na její tváři i to vypadalo roztomile, než odpověděla: "Devatenáct možná dvacet."
Tobirama se krátce ušklíbl, než odpověděl: "V den, kdy mě zranili, jsem měl narozeniny, takže teď je mi sedmnáct."
"Jenom?" vyhrkla překvapeně a potom se opravila: "Takže dodatečně všechno nejlepší a pevné zdraví."
Světlovlasý ninja se neubránil krátkému zasmání, čímž překvapil i sám sebe. Jeho život nebyl takový, aby se v něm smál, ale ona to nějak dokázala.
"Budu muset jít, Tobiramo, ale odpoledne se zase vrátím, sněz tu kaši, i když se hnusná, a odpočívej." řekla náhle a mladík jen přikývl. Neměl pocit, že by měl právo se jí na cokoli ptát, už tak ho označila za zvědavého.
Nedokázal si ale pomoct a sledoval ji pohledem, až dokud mu z něj nezmizela.

Doběhla až na okraj tábořiště, kde si jí všimla hlídka. Zpozorněla však jen na okamžik, neboť dívku poznala.
"Hledá tě otec, Sachiko." oslovil ji strážný, když kolem něj prošla.
"Díky." špitla jen s úsměvem a vydala se dál do tábořiště černovlasých bojovníků se symbolem vějíře na zádech. Dost možná byla jediná bez něj, ale nakonec bylo běžné, že ti, kteří opouštěli tábor s jiným než bojovým úmyslem, ho neměli. U ní pak bylo dost běžné, že chodila na bylinky, takže ji znali i všichni strážní a žádný důkaz o příslušnosti ke klanu nepotřebovala.
Dívka rychle prošla tábořištěm až do jeho středu, kde věděla, že je obvykle její otec. Byl jedním z nejbližších přátel vůdce klanu a jedním z jeho rádců.
"Sachiko." zastavil ji oslovením mladý Uchiha, ve kterém snadno poznala Madaru. Ani jeden ze zbývajících synů vůdce vesnice nebyl její přítel, ale s oběma se znala. Její matka zemřela při porodu a ona tak byla jedináček, od kterého chtěl její otec alespoň nějaké bojové schopnosti. Ona na to ale jednoduše neměla povahu, tak se dost rychle vzdálila od Madary s Izunou a jejich ostatních sourozenců a raději se věnovala studiu lékařského ninjutsu od své pratety z matčiny strany, což byla její jediná další příbuzná.
"Ano?" oslovila ho s trochu nesmělým úsměvem. Nikdy mu to neřekla, ale Madara ji vždy strašně znervózňoval. Snad měla pocit, že ji neustále hodnotí pohledem a nikdy to nedopadne kladně.
"Tvůj otec šel s mým do západní části tábora, měl jsem ti to vyřídit, kdybych tě potkal. Prý za ním máš co nejdřív jít." odpověděl trochu lhostejně a vykročil pryč.
"Nevíš náhodou, co chce?" zastavila ho ještě otázkou, ale oba se zdáli být jakoby na odchodu.
"Bohužel." pokrčil rameny a počkal, až sama vyrazí pryč, aby se nemusel znovu otáčet.
"Díky." zavolala za ním ještě a rozběhla se určeným směrem.

Najít otce nebyl problém, jelikož byl v přítomnosti vůdce klanu a Uchiha Tajima byl svým způsobem nepřehlédnutelný. Lidé se jednoduše chovali jinak, když byl poblíž. Snad i vítr raději utichl.
Postavila se před otce, ale neodvážila se promluvit a skočit tak oběma vysoce postaveným Uchihům do řeči. I když její otec nebyl nijak zvlášť silný, získal si svoji pozici jako schopný stratég.
"Sachiko." oslovil ji otec, když si jí všimnul.
"Otče." řekla a pozdravila ho krátkým sklopením hlavy. Moc dobře věděla, že je pro něj jedno velké zklamání.
"Jak pokračuje léčení zraněných?" zeptal se vůdce klanu, kterého pozdravila úklonou.
"O většinu jsem se postarala už včera a dnes ráno jsem ještě byla pro další bylinky. Měla jsem teď v úmyslu se postarat o zbytek." ujistila ho trochu chvějícím hlasem, ale ani jednoho tím nijak neupoutala, ona už taková jednoduše byla. Slabá.
"Výborně, vrať se k práci." řekl její otec přísně.
"Hideharo." oslovil ho Tajima a ukončil tak jejich rozhovor, jelikož v zápětí o ni ani jeden z mužů už nezavadil pohledem. Sachiko to ovšem nevadilo a raději vycouvala, aby mohla jít splnit úkol.



No jo už zase Madara, teď je jen otázka, jestli vás to těší nebo otravuje. No, tak mám vlastně dobrou i špatnou zprávu pro oba tábory, teď ho moc vídat nebudeme, ale později svůj prostor dostane.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 10. října 2016 v 18:47 | Reagovat

Já Madaru ráda... :D A ,ě to bylo jasný,. že to bude Uchiha, která se nechová jako Uchiha... :D To je celý případ mojí Oc Hanare, akorát tu vychovával Senju-klan... :D Ta to může na něco svést! :D
Jinak parádní dílek, vážně... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 10. října 2016 v 20:11 | Reagovat

[1]: No jsem ráda za obojí. Jak za to, že se ti díl líbil, tak proto že máš ráda Madaru (ne že bych byla jeho velká fanynka, ale spíš má své místo v těchto povídkách, tak by bylo nepříjemné, kdyby ti vadil :-D )
Jinak myslím, že se na tu Hanare budu muset kouknout, až budu mít víc času, protože jsi vzbudila moji zvědavost. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama