Cesty minulosti I: Naivita mládí 04

17. října 2016 v 9:42 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Trochu se nudil, ale nenapadalo ho, co by vlastně mohl dělat, aby to změnil. Kaši už snědl, i když s velkým sebezapřením, když zvažoval, že se jí někde zbaví. Jeho nová známá si s ní ovšem dala práci a tak to nemohl udělat. Nebyl si jistý, jak moc se může vlastně hýbat, aby si neublížil, takže i to zavrhl. Po určité době to ale bylo až moc dlouho a tak to hýbání musel znovu přehodnotit.
Po čtyřech se dostal až ke stěně jeskyně, která pro něj znamenala oporu. Pomalu si stoupl a s rukou na stěně udělal pár kroků. Bylo to těžší, než by si myslel a tak se zase posadil, aby si odpočinul a přesvědčil hlavu, že se nemá točit.
Když usoudil, že už by to stačilo, tak se od vchodu ozval hlas: "Asi se cítíš líp."
Tobirama se otočil na černovlasou dívku v docela jednoduchém kimonu a trochu v rozpacích odpověděl: "Ta kaše pomohla."

Kunoichi v sobě udržela zasmání a přešla až k němu. "Podívám se ti na ty rány ano?"
"Hmm…" dostal ze sebe Tobirama trochu neurčitě a sedl si rovně. Nebyl si jistý, kterou ránou chce vlastně začít.
Dívka si sedla před něj a z hlavy mu sundala obvazy. Tobirama se při tom pokusil nepohnout a tak dokonce na okamžik zadržel dech, nezdálo se ale, že by si toho dívka všimla.
"Hojí se to výborně, už tam skoro nic nemáš." konstatovala lehce nepřítomně, nejspíš ztracená v myšlenkách a vzala ho za bradu, aby mu mohla otočit hlavu.
Nechal ji, aby to udělala, ale pohledem sledoval její tvář se soustředěným výrazem.
Na chvíli k němu natáhla hlavu, aby ve stínu jeskyně dobře viděla a prohlížela si dál zranění. Na uchu ho polechtal její dech, ale vydržel se nehýbat.
"Myslím, že obvaz už nebude potřeba." prohlásila spokojeně a namokřila si konec obvazu zbytkem vody z měchu.
Tobirama na to nic neřekl, jen pohledem sledoval, co dělá, aniž by pohnul hlavou.
"Jsi výborný pacient, víš?" zeptala se s širokým úsměvem a přiměla ho tak otočit k ní hlavu.
"Proč?" neubránil se otázce a mírně se zamračil. Neměl rád, když něco nevěděl.
"Protože většina pacientů buď skuhrá, nebo se pořád na něco ptá. Jenomže ty jen tak hezky držíš." odpověděla jednoduše a trochu vyždímala obvaz.
Tobirama si nebyl úplně jistý, jestli si z něj nedělá legraci a tak jen něco neurčitě zabručel.
Sachiko se na něj krátce usmála a znovu ho vzala za bradu, aby si ho natočila ránou k sobě.
"Možná to trochu zabolí, tak to vydrž." špitla dívka už zase tím svým soustředěným tónem, který mu přišel roztomilý i přes to, že se mu měla v plánu hrabat v ráně.
Mladík znovu zadržel dech ve chvíli, kdy už si myslel, že se ho dotkne, a pak jen ucítil, jak se ho dotkla studená látka.
Dívce to nějakou dobu trvalo, kdy mu z vlasů dostávala zaschlou krev a čistila okolí rány. Snad i proto si Tobirama zkrátil chvíli tím, že se vrátil k pozorování jejího soustředěného obličeje. Černovláska si toho ale zjevně vůbec nevšimla. Byla maximálně soustředěná na svou práci. Nakonec však dala ruku s obvazem zase dolů.
"Rána je zacelená, ale měl bys na ni dávat ještě pár dní pozor, aby sis ji zase neotevřel. Zhojí se to bez jizvy, ale nevím, jestli je to pro tebe dobrá zpráva. Jizvy jsou prý drsné, nebo tak něco." řekla a už se zase usmívala. Okamžik soustředění byl ten tam.
"A co je na nich drsného?" zeptal se s úšklebkem.
Dívka pokrčila rameny, než odpověděla: "Jak to mám vědět, žádné nemám, ale asi to znamená, že jsi přežil drsné bitvy, nebo tak něco."
Tobirama se na ni usmál, než řekl: "Chceš znát tajemství?"
Na okamžik se zdálo, že Sachiko zvažuje pro a proti, než přikývla.
Společník se k ní naklonil, načež ucítil, jak ztuhla, a do ucha jí zašeptal: "Jizvy dokazují jen to, že byl tvůj protivník lepší a tím se chlubí jen hlupák."
Na tváři se jí roztáhl úsměv a trochu se od něj odtáhla, aby mu viděla do tváře. Když to ale udělala, tak se za ní otočil a tak byli chvíli tak blízko, že by se mohli dotknout nosy. Nejprve se dívala do jeho zvláštně barevných očí, než její tváře zrudly a z veselého úsměvu se stal nesmělý. Teprve potom se od něj skutečně odtáhla a vstala se slovy: "Ještě tvoje záda."
Tobirama jen přikývl a snažil se zahlédnout její tvář ukrytou za závojem havraních vlasů.
Dívka ho obešla, a když se natočil od stěny, tak se za něj posadila, aby mu mohla opatrně vyhrnout oblečení.
Začala mu odmotávat obvazy, ale když mu je měla protáhnout kolem břicha, tak jí asi došlo, že by ho tak v podstatě objala a tak jí konec vypadl z ruky. Světlovlasý mladík ho zvedl z klína, kde skončil, a podal jí ho z druhé strany.
"Em…díky." vysoukala ze sebe dívka a sáhla po obvazu. Na okamžik tak měla ruku na té jeho, než si ho od něj vzala. Když ho pak měla znovu přetáhnout kolem břicha, tak sám nastavil ruku, aby jí pomohl. Přes rameno viděl, jak zaváhala a její tváře znovu zrudly, než mu ho podala, aby jí ho mohl vrátit na druhé straně.
Světlovlasý se neubránil lehkému úsměvu, když tak společnými silami odmotávali obvaz.
"Díky." zopakovala, když jí ho podal naposledy.
"To já mám přece děkovat, když jsi mě zachránila." namítl ninja přívětivě a sledoval, jak je znovu plná rozpaků.
"Není zač." špitla dívka a opatrně mu odlepila krví zbarvený zbytek obvazu od rány.
"Tohle zranění je horší, ale minulo docela přesně orgány, tak to vlastně ani není tak zlé. Není ani moc hluboké, protože kunai musel ztratit rychlost, když sklouzl po posledním žebru." začala vykládat a zdálo se, že ji to uklidňuje, když se už opět soustředí na práci.
"Přesně to jsem si myslel." ujistil ji naprosto vážným hlasem a sledoval, jak není schopná potlačit zasmání.
Nakonec to ale nijak nekomentovala, jen se vrátila ke zkoumání jeho zranění. Stejně jako v případě hlavy mu vyčistila okolí rány namočeným koncem obvazu, ale tentokrát k ráně i přiložila zeleně zářící ruku a Tobirama cítil, jak do něj přechází teplo z její dlaně. Znovu tak cítil příjemný dotek lékařského ninjutsu.
Pak teplo během chvilky zmizelo a ona k němu zvedla oči jen proto, aby je znovu sklopila.
"Ani tady nebudeš mít jizvu." ujistila ho potom a stáhla mu tričko opatrně přes ránu. "Měl bys na to zranění být ještě opatrný."
Zdála se dost nervózní a tak jí možná vyhovovalo, že je zády k ní, i když se neustále otáčí přes rameno. Jemu to ovšem zřejmě až tak nevyhovovalo, protože se k ní zase otočil čelem.
"Děkuju, opravdu si toho vážím, kdybych ti to mohl nějak oplatit, tak jen řekni." říkal jí, zatímco se zohnul, aby jí viděl do sklopené tváře.
"Tak na sebe buď opatrnější." řekla náhle a narovnala hlavu, takže od sebe byli opět jen kousek.
Viděl její rudnoucí tváře a vnímal, jak se jí zrychlil tep, aniž by postřehl, že ten jeho dělá totéž.
"Slibuju." řekl téměř nepřítomně a ztrácel se v jejích naprosto černých očí. Nikdy předtím se mu ta barva tak nelíbila, jako když byla její součástí.
Ty fantasticky černé oči se trochu přivřely a ona k němu natáhla krk. Byla teď jen kousek od něj, dokonce se tím nosem i dotkli. Zvedl k ní ruku, která se dotkla její tváře a trochu jí ji zvedla, aby ji mohl políbit, což taky v zápětí udělal, aniž by nad tím přemýšlel.
Byl to jen okamžik a jen letmý dotyk, než se od něj odtáhla a vyhrkla: "Musím jít."
Tobirama chtěl zaprotestovat, ale nestihnul to. Za normálních okolností by se dokázal zvednout ještě rychleji než ona a snadno ji dohonit, než mu zmizela ve vchodu do jeskyně, ale teď to nezvládl. Jeho tělo stále bolelo a smysly měl příliš zastřené, než aby si vůbec uvědomil, že už tu černovláska není.
Ze rtů mu uniklo povzdechnutí, ale i přes skutečnost, že mu právě utekla, bylo jaksi spokojené. Opřel se opatrně zády o stěnu a s úsměvem zavřel oči. Doufal jen, že se brzy vrátí, pokud před ním neutekla nadobro, což by nechtěl.



No jo, úplný Romeo a Julie, jen skončí to s nimi stejně tragicky?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 17. října 2016 v 20:41 | Reagovat

Parádní dílek a ten Tobirama... :3 OOO... vážně Naivita mládí, Tobirama takový Hater Uchihů a najednou... Já vím, že to neví, ale ... :) I tak... Ty kukadla. :D
Jinak vážně paráda... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 17. října 2016 v 21:01 | Reagovat

[1]: No kvůli němu se to tak nakonec jmenuje :-D  :-D (Ale vážně by mohl být trochu všímavější, hold láska zaslepuje... :-? )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama