Cesty minulosti I: Naivita mládí 05

24. října 2016 v 10:53 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Čas utíkal až neuvěřitelně pomalu, ale potom se mu čekání zkrátilo, když ho přemohla únava a usnul. Ani nevěděl pořádně, kdo byla, ale to mu nezabránilo, aby si její tvář ve snu nepřipomínal. Ze spaní se usmál a ani kroky ozývající se v jeskyni ho nevyrušily.
Posadila se před něj. Bylo dost pozdě v noci, tak ho nechtěla budit a jen si prohlížela jeho klidnou tvář. Vlastně ani nevěděla, co by mu řekla, kdyby se vzbudil. Samozřejmě, že nad tím přemýšlela, zatímco léčila zbývající zranění členů svého klanu, ale vlastně nic nevymyslela. Co se vůbec dalo říct na to, že takhle hloupě utekla. Nakonec ona ho chtěla políbit přece úplně stejně, jako on ji, ne-li víc. Asi se jen trochu vyděsila, nakonec to byla její první pusa a dost dobře nevěděla, co má dělat.

Povzdechla si a dál si prohlížela jeho klidnou a spokojenou tvář. Trochu se pousmála a vztáhla k němu ruku. Nebyla si vlastně ani moc jistá, proč to udělala, ale jednoduše si nemohla pomoct. Prsty se dotkly podivně bílých vlasů a prohrábly je. Dlaní se tak dotkla jeho čela a přejela s ní po tváři v pohlazení. Když už chtěla ruku odtáhnout, tak ji ale za ni náhle chytil. Leknutím téměř poskočila, a až když ji pustil, tak se uklidnila.
"Ahoj." pozdravil ji a znělo to dokonce víc zvědavě než rozespale, jako by byl vzhůru hodiny a ne pár sekund.
"Ahoj." oplatila mu stejně a sklopila pohled k zemi.
Nic neříkal a ona se neodvažovala na něj podívat, takže tam oba zůstávali bez hnutí notnou chvíli. Až pak se odvážila k němu zvednout oči, aby zjistila, co se vlastně děje. Díval se na ni a usmíval se, jakoby nic na světě nebylo zajímavější.
Odvážila se mu podívat do očí a on její pohled opětoval. Byly zvláštní, ale to už věděla. Nebyla si vlastně úplně jistá, jak by měla jejich barvu popsat. Nejspíš jako o hodně světlejší hnědou v barvě čerstvě vyklubaných kaštanů. Byly o tolik jiné, než černé oči Uchihů, na které byla zvyklá. Stejně tak jeho vlasy, byly jedním slovem neobvyklé. Nejspíš byly právě ony důvod, proč ho vůbec tahala z vody. Původně si jednoduše myslela, že ninja v řece je už mrtvý, ale právě jeho neobvyklá barva vlasů ji donutila ke zvědavosti a tak ho vylovila. Nakonec ona ještě nikdy neviděla nikoho s bílými vlasy. Jen šedivějícími u lidí jako její prateta, které Uchihové opouštěli v ne moc vzdáleném starém táboře. Chránit staré totiž byla přítěž.
"Ahoj." pozdravil ji znovu a vzal za ruku. Nebránila se, ani když ji jemně stisknul.
Usmála se na něj a řekla: "Už jsme se pozdravili."
"Ale nějak nám nešel rozhovor, tak jsem si říkal, že bychom to mohli zkusit znovu." namítl nevinně a spokojeně si prohlížel její prohlubující se úsměv.
Sama mu ruku stiskla a vzala ho i za tu druhou.
"Když jsme se poznali a ty jsi tvrdil, že jsem moc mladá, abych žila sama, tak jsem pak namítla, že nejen já, ale i ty. Pak jsi řekl, že ty sám nejsi." prohlásila a její tvář zvážněla, i když slova byla trochu zmatená.
I on se trochu zamračil, než odpověděl: "To ano." nebyl si úplně jistý, kam tím míří, ale nelíbilo se mu to.
"Tvůj klan se o tebe jistě bojí, ne?" ptala se dál a pevněji stiskla jeho ruce.
"Nejspíš si myslí, že jsem mrtvý, ale jinak máš pravdu." přiznal trochu neochotně a přesedl si, aby už nebyl opřený o stěnu a líp na ni dosáhl. Už mu bylo jasné, kam směřovala.
"Myslím, že bys už měl zvládnout cestu domů, když se vyhneš nepříteli, ne?" položila další nepříjemnou otázku a on jí musel dát neochotně za pravdu přikývnutím. Cítil se silnější a i rána ho míň bolela, než předtím. Byl si docela jistý, že už zvládne normálně jít a ráno snad i běžet.
Náhle pustila jeho ruce a vložila mu do nich misku. "Musíš se najíst." připomněla mu.
"Ano." přikývl a z nějakého důvodu cítil smutek. "Já vím."
Usmála se na něj, ale byl to jaksi smutný úsměv. Vůbec se nepodobal těm ostatním, kterými ho okouzlila.
Jedl tiše, nakonec stejně nechtěl mluvit o loučení. Kaše navíc byla o něco lepší než ta poslední. Zřejmě už nebylo třeba dávat takový pozor na jeho orgány.
Vzala si od něj prázdnou misku a podala mu měch. Hned potom si přesedla, aby byla vedle něj a sama se opřela o stěnu.
"Jdeme spát?" zeptal se jí jaksi smutně, když se opřel vedle ní.
Stiskla jeho ruku a přikývla se slovy: "Musíš si ještě odpočinout."
"Nechci odpočívat." namítl tiše a sledoval, jak zavřela oči. Zcela jistě nespala, ale ani tak neodpověděla. Bylo mu jasné proč. Pokud teď usne tak tím zkrátí společné chvíle, které jim ještě zbývaly, i když on to tak nechtěl, Sachiko se nejspíš nechtěla zbytečně trápit.
Musel to ovšem vzdát. Nakonec věděl, že má pravdu. Snad i proto trochu rezignovaně zesílil sevření její ruky a propletl s ní prsty. Lehce se při tom usmála a druhou rukou na okamžik překryla tu jeho. Potom si opřela hlavu o jeho rameno a ucítila, jak ji políbil do vlasů, než si o ni sám opřel hlavu. Byl čas spát a tak ani jeden nerušil klid noci a lov nočních dravců.

Probudilo ho světlo a téměř se vyděsil, když zjistil, že už nedrží její ruku. Rychle se rozhlédl po jeskyni, aby ji našel a uklidnil se, až když se mu to povedlo. Byla jen kousek od něj a uklízela staré obvazy a všechno, co tu po nich mohlo zůstat.
Původně ji chtěl oslovit, ale nakonec si to rozmyslel a jen ji pozoroval. Měla rozcuchané ty krásné tmavé vlasy, které se lehce neposlušně vlnily. Ani v nejmenším jí to ale nic neubíralo na kráse, jednoduše tak byla ještě roztomilejší.
Tobirama však nakonec nechtěl čas promarnit tím, že se na ni bude jen dívat a tak se postavil. Skutečně se cítil mnohem líp. Tělo ho stále trochu bolelo a zbarvovalo se na mnoha místech modřinami. Jak těmi z boje tak těmi, které způsobily kameny v řece. Chůze mu už však nedělala sebemenší potíže. Ona byla skutečně výborný lékařský ninja.
"Ahoj." řekl tiše a smutně a ona se na něj neotočila o nic veseleji.
"Tohle nedělej." řekl a přešel až k ní s lehkým zamračením.
"Co nemám dělat?" zarazila se nechápavě a narovnala se. Tohle bylo vlastně poprvé, kdy stáli naproti sobě a tak zjistila, že je o půl hlavy vyšší než ona.
"Netvař se smutně." odpověděl a ani tahle situace mu nezabránila se na ni mile neusmát.
Nemohla si pomoct a jednoduše mu úsměv musela vrátit, čímž ten jeho ještě prohloubila.
"Takhle je to mnohem lepší." prohlásil neochvějně a vzal ji za ruce. Moc ráda by se mu vyškubla, protože věděla, jak hloupé je jejich pouto teď prohlubovat, ale jednoduše to nebylo možné a tak mu je naopak stiskla.
"To jsem ráda." zašeptala a pohlédla mu zpříma do očí s úmyslem se v nich naposledy ztratit.
I on se zahleděl do těch jejích. Ucítila, jak pustil její ruku a raději ji pohladil po tváři. Nebyla si ani jistá jak dlouho tak stáli, než se k ní sklonil a políbil ji. Bylo to stejné jako tehdy, jen s tím rozdílem, že tentokrát to bylo pořádně. Ani si neuvědomila kdy a jak, ale obtočila mu ruce kolem krku a nechala se obejmout.
Odtrhl rty jako první a přitiskl svoje čelo na to její. Nebránila se, vlastně jí to tak docela vyhovovalo, stejně jako když ji lehce houpal v náručí.
"Víš, jak je to hloupé že?" zeptala se nakonec, ale neodtáhla se od něj, jak původně chtěla. Zdálo se, že na to není dost silná.
"Pojď se mnou." řekl místo odpovědi. Bylo jasné, že ví, ale nechtěl to vyslovovat.
"Kam?" vyhrkla nechápavě a konečně se od něj odtáhla, aby mu mohla pohlédnout do tváře.
"Domů." vyšlo z něj jediné slovo, a když se dál tvářila zmateně, tak to rozvedl: "Vrať se se mnou k mému klanu, uvidíš, že tě přijme."
Naléhavost v jeho hlasu ji téměř donutila souhlasit, ale ona nemohla, proto jen zakroutila hlavou a odtáhla se od něj, aby mohla schovat tvář za závojem rozcuchaných vlasů.
"Chápu." ozval se smutně. "Léčíš všechny a ne jen nějaký klan, co?"
"Tak trochu." zašeptala dívka a ucítila, jak se jí lehce rozmazal pohled. Několikrát mrkla, aby zahnala případné slzy a pokusila se uklidnit. Přece ho znala jenom chvilku a tak nebyl důvod brečet a to i přes skutečnost, že byl první, o kom se jí kdy zdálo, koho kdy políbila a dokonce i první mimo klan koho vyléčila, čímž porušila to největší tabu vůbec. Bylo to dokonce horší, než když se do něj teď zamilovala. City byly špatné, ale nebyly hřích. Záchrana nepřítele, kterým musel být, protože určitě nebyl Uchiha, byla o mnoho horší.
"Přijď zase sem." vytrhl ji jeho hlas ze smutných myšlenek.
"Cože?" vyhrkla nechápavě a otočila se na něj.
"To, že nemůžeš jít se mnou, neznamená, že se nemůžeme vídat." osvětlil jí a stiskl znovu její ruce.
Zdálo se, že se téměř usmála, což mu dodalo trochu odvahy: "Můžeš tu být za tři dny v šest večer?"
"Budu tu." ujistila ho dřív, než si její hlava stačila ten návrh vůbec promyslet. Ani nevěděla, co by se stalo, kdyby na to někdo přišel. Zjevně se svého otce nebála dostatečně.
"Výborně." vyhrkl se širokým úsměvem a znovu ji políbil. Nebránila se, přesně tohle chtěla.
Byla ovšem stále dost racionální, aby věděla, že se teď musí rozloučit a proto se od něj dokázala odtáhnout se slovy: "Musíš jít."
Smutně se na ni pousmál, než ji políbil na čelo a zašeptal: "Já vím."
"Za tři dny." připomněla mu, snad aby zlepšila náladu jim oběma.
"Už teď mi chybíš." povzdechl si a znovu ji políbil na čelo, než ji pustil a vyrazil k východu z jeskyně. Nezapomněl se ale ohlížet přes rameno.
"Nápodobně." řekla tiše a nechala ho zmizet ze zorného pole. Kdyby šla za ním, tak by to jen prodlužovala a to nechtěla. Musela se teď vrátit ke klanu, otec pro její toulání neměl pochopení, i když si na něj už docela zvyknul, což bylo dobře, protože to vypadalo na mnoho dalších zmizení.



Docela dlouhý díl na moje poměry a taky neobvyklý postup v ději, nebo jsem jediná, kdo si všiml, že ve většině povídek jim trvá strašně dlouho než se z nich stane pár?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 24. října 2016 v 21:15 | Reagovat

Bože to bylo tak sladký až jsem málem dostala cukrovku... Tobirama se nám zamiloval... :) To je fakt hezký... :)
ach... už se těším na další dílek! :3

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 24. října 2016 v 21:37 | Reagovat

[1]: Kdo by to byl řekl, že Tobirama může být tak sladký co? :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama