Jednoduchá biologie 07

22. října 2016 v 12:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ze školy jsem se vrátila s relativně dobrou náladou. Po judu jsem sice byla unavená, ale jinak to docela šlo. I tak jsem se ale rozhodla na chvíli uvelebit u televize. Aya sice kolem mě běhala s jasným záměrem vytáhnout mě ven, ale měla to marné. Nehodlala jsem se zvedat ještě aspoň další půl hodinu.
Pak jsem se ale nechala přesvědčit a na pár minut s ní skutečně vyběhla. Načasovala jsem si to výborně, jelikož jsem u dveří potkala mámu s nákupem. Byla jsem tak dokonce pochválena, že jdu s Ayou, a zároveň jsem se vyhnula tomu, abych jí s nákupem pomáhala.
Když jsem se ale vrátila domů, tak mi táta předal seznam věcí, které bych si ještě měla pořídit. Bylo to jen pár detailů, jako nálepky, abych měla kam napsat popisky. Samotné nádobky na živočichy by měl přivést jeho známý, ale štítky jsem si musela pořídit, pokud jsem neplánovala drhnout liháč, což se mi nechtělo, i když jsem to na druhou stranu mohla donutit udělat Aomineho-kun.

'To by nebylo fér.' zavrhla jsem to nakonec. Už tak jsem plánovala ho přimět nosit všechny věci. Já jsem je nakonec zařídila, i když přes tátu. Takže to, že by je odnesl, by bylo to nejmenší.
Taky jsem si chtěla sbalit větší část svých věcí. Nerada jsem se balila na poslední chvíli. Zítra bych sice měla mít dost času, ale takhle aspoň zjistím, jestli mi něco nechybí.
Vytáhla jsem si tedy svůj batoh a strčila do něj svoje oblíbené boty, které jsem měla speciálně na túry. Táta mi je dal loni k narozeninám a už jsem v nich dvakrát byla, takže jsem věděla, že mi vyhovují. Byly nepromokavé, ale pro všechny případy jsem si ještě přibalila tenisky. Když měl jít člověk do terénu, tak nakonec nikdy neměl dost bot. Do auta si tak budu moct vzít něco lehkého a pohodlného. Další jasná věc pak byla pláštěnka. Podle předpovědi by sice mělo být hezky, ale člověk nikdy neví. Stejně jsem musela pokrýt všechny varianty.
Dál jsem si zabalila kalhotky a taky ponožky, kterých jsem si pro jistotu vzala trochu víc, kdybych vážně skončila s mokrými botami. Podprsenky jsem si pak zabalila hlavně ty sportovní. Na nikoho jsem nakonec nepotřebovala dělat dojem a tyhle byly pohodlné.
Věci na projekt jsem si plánovala dát do zvláštního batohu a tak zbývalo dobalit jen několik věcí. Určitě jsem potřebovala svoji sportovní láhev, bez té bych do přírody nešla. Zvažovala jsem i dalekohled, ale nemohla jsem se rozhodnout. Na projekt ho určitě nebudu potřebovat, ale to neznamenalo, že nebudu pozorovat ptáky, nebo krajinu.
'Auto to uveze.' rozhodla jsem se a přibalila ho. Stejně tak jsem do tašky dala klobouk a sluneční brýle. Taky jsem rozhodně potřebovala repelent a možná i opalovací krém. Chvíli jsem pak přemýšlela, jestli jsem na něco nezapomněla, ale nakonec jsem to nechala být. Měla jsem ještě celý zítřek, abych na to přišla. Nejspíš jsem ale už vyčerpala seznam věcí, které jsem potřebovala do lesa. Zbývaly tedy věci, které budu potřebovat na chatě. Na prvním místě byla hygiena, ale tu budu ještě potřebovat doma, takže si ji sbalím až v sobotu ráno po vyčištění zubů. Pokud vstanu dost brzy tak bych taky mohla stihnout sprchu. Bylo to dilema, jestli večer nebo ráno. To jsem ale mohla vyřešit i později.
Jediné, co tedy zbývalo, bylo běžné oblečení. Měla jsem jít do přírody a tak jsem začala vytahovat svoje staré věci. V průběhu jsem se ale zarazila a podívala se na moje staré tričko s nálepkou kytky, která se drolila. Při představě, že by mě v něm viděl Aomine-kun, nebo bych v něm byla na některé z fotek, které budeme odevzdávat, jsem se ale zhrozila.
'To ani náhodou!' zamítla jsem to rázně a chystala jsem se vrátit tričko do skříně. Pak jsem si to ale rozmyslela. I když bylo jen na doma, tak mi už přece bylo šestnáct. Za necelý půlrok mi bude sedmnáct, nemohla jsem přece nosit oblečení, které jsem dostala ve třinácti, i když jsme se do něj ještě vlezla.
'Asi zdědíš pár věcí, sestřičko.' usmála jsem se sama pro sebe. Měla jsem dědění věcí ráda. Pro moji sestru to znamenalo dostat to, co já už nechtěla. Nesnášela to. Stejně jako asi každý sourozenec. Její nevýhoda taky byla v tom, že byla taky holka, takže po mně bude dědit ještě hodně dlouho. Měla jsem na základce jednu kamarádku, u které rodiče v určitou dobu zhodnotili, že už je moc stará na to, aby dědila po starším bratrovi, což kamarádka oslavila zmrzlinou. Moje sestra ale bude odsouzena k dědění ještě dlouho. Možná to bylo škodolibé, ale mě to těšilo. Byla to kompenzace za její otravování, nebo za to, že jsem ji občas prostě musela hlídat. Každopádně byl čas udělat si pořádek ve skříni, takže jsem si pustila na počítači moje oblíbené openingy z Bleache a dala se do toho.

Po skoro půl hodině se mi v pokoji objevily tři velké hromady oblečení. Věci pro Kitu, moje nové věci na doma a věci, za které jsem se nemusela stydět ve městě. Těch posledních bylo nejmíň, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. I když jsem školní uniformu neměla nijak zvlášť ráda, tak měla dvě velké výhody. Nemusela jsem každé ráno řešit, co si vezmu na sebe a nikdo se mi tak nemohl za oblečení posmívat, jak jsem to vídala v cizích filmech, a díky tomu jsem navíc nepotřebovala zase tolik oblečení. Obvykle jsem totiž do města chodila po škole a tak jsem si to odbyla školní uniformou. I tak bych ale mohla přesvědčit rodiče, aby mi pořídili nějaké nové věci. Prozatím jsem ale vyhrabala oblečení, které jsem si hodlala zabalit sebou. Byly to nějaké nátělníky a trička s krátkým rukávem, které nebyly ani příliš slušné, ani obyčejné. Zabalila jsem si ale i jedno s dlouhým rukávem, i když jsem v případě zimy hodlala spíš vrstvit oblečení. Proto jsem taky měla jednu lehkou a jednu hodně teplou mikinu. Víc vrstev jsem snad nepotřebovala. Zbývalo tedy zabalit si už jen kalhoty. Vzala jsem si tedy jedny kraťasy, kdyby bylo moc teplo, a pak pár třičtvrťáků. Nezapomněla jsem si vzít ani jedny teplejší plátěné kalhoty do lesa a ještě jedny dlouhé tepláky do chaty.
'Asi mám všechno.' napadlo mě, ale i tak jsem si to ještě v hlavě prošla. 'Pyžamo!' došlo mi v zápětí. Z nějakého záhadného důvodu jsem si vždycky zapomněla buď pyžamo, nebo hřeben na vlasy. Ten ale ráno použiju, tak ho snad nezapomenu. Chvilku jsem taky přemýšlela, jak tam bude přes noc teplo. Nakonec jsem si ale zabalila svoje letní pyžamo složené z kraťasů a nátělníku. V tašce jsem ale měla ještě místo a tak jsem si nakonec zabalila i svoje dlouhé pyžamo. Pokud bude teplota něco mezi, tak si hold vezmu nějaké věci, co jsem si zabalila už předtím, nebo udělám jiný kompromis. Podle předpovědi, by ale mělo být horko.
'Možná dost horko i na koupání.' napadlo mě, ale nebyla jsem si jistá, jestli si plavky chci vzít. K práci jsem je nepotřebovala a nebyla jsem si jistá, jestli se chci ukazovat v plavkách zrovna před Aominem-kun. On byl nakonec basketbalista a i přes uniformu bylo poznat, že má postavu sportovce. Chvíli jsem tedy zvažovala pro a proti, než jsme se vrátila k dávnému argumentu: 'Auto to uveze.' a plavky i se žabkami přibalila.
Vypadalo to, že už mám všechno, a tak jsem změnila hudbu na openinky z Naruta a dala se do uklízení svých věcí. V hromadách, které jsem navíc dost rozházela, jsem je nechat nemohla. Můj plán na film tak ztroskotal.

Další den jsem měla díky včerejšímu balení docela volný. Navíc jsem si taky vzpomněla, že bych mohla přibalit deku, kterou jsem tedy přidala do batohu, když jsem se vrátila ze školy. Bylo to už docela pozdě, protože jsem ještě zašla koupit věci z tátova seznamu. I tak jsem i s balením všech věcí k projektu do zvláštního batohu měla docela dost času. Zbývalo tedy zajít naštvat Kitu.
"Ahoj, sestřičko." řekla jsem jí, když jsem jí vlezla do pokoje.
Moje sestra se na mě podívala a vzhlédla tak od jakéhosi obrázku, který si kreslila. Nejspíš mě ale znala a tak tušila, že na ni něco chystám. Já ji nakonec ráda zlobila.
"Dneska máš šťastný den." prohlásila jsem a kývla jí, aby šla za mnou. Kita tedy seskočila ze židle a následovala mě do mého pokoje.
"Tohle je pro tebe." ukázala jsem jí na nevzhlednou hromadu oblečení a dívka se zamračila.
"Jen si to odnes a ukliď." vybídla jsem ji. Být starší sestrou mělo hodně nevýhod, ale za vztekem nafouklé tváře mé sestry to stálo.
"Já nechci tvoje oblečení!" vykřikla dívka, ale já se na ni jen usmála.
"To řekni rodičům." podotkla jsem a část z té hromady jsem jí strčila do rukou. I když naše máma skončila s prací a zůstala doma, tak jsme měli dost peněz. Táta byl dobře placený, ale zároveň byl naočkovaný zásadami, mezi které patřilo neplýtvat zdroji. U nás to znamenalo recyklovat a taky nekupovat zbytečnosti. Například oblečením, když moje sestra docela klidně mohla nosit to moje. Další věcí pak byla zdravá strava, která mi taky nijak zvlášť nevadila.
"Fajn." zabručela moje sestřička a dala se do odnášení věcí, zatímco já jsem si zašla do sprchy. Díky tomu mi taky došlo, že jsme si nezabalila ručníky, které jsme si tedy následně přidala do batohu.
Nakonec mi tak zbyl i čas na ten film, po kterém jsme si zabalila i notebook s nabíječkami. Po večerech jsem nakonec mohla začít psát projekt, který měl být na počítači.
I tak jsem ale usínala s pocitem, že jsem na něco zapomněla.
'Možná bych si mohla do příště udělat nějaký seznam.' napadlo mě, ale než jsem to mohla zvážit, tak jsem usnula.



Tak krásný příklad toho jaký mají ty dvě vztah (mmch dědil někdo z vás věci po starším sourozenci? Já osobně po bratrovi, takže to období naštěstí brzy skončilo :D ).

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 25. října 2016 v 13:17 | Reagovat

... prej po starším sourozenci.... :D:D:D:D já třeba boty po "mladším" :D:D:D To je snad ještě o stupeň horší... :D Na druhou stranu, někdy je fajn i dětské oblečení a boty 8-)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 25. října 2016 v 15:36 | Reagovat

[1]: Když nebudu počítat své synovce, co mají jeden rok a druhý tři, tak jsem nejmladší z rodiny, takže fakt nehrozí, že bych tohle zažila. :D

3 Pariah Pariah | Web | 25. října 2016 v 16:55 | Reagovat

vtipné... já bych zase mohla říct nejstarší :D
na hruhou stranu... i ti synovci budou jendou vetsí než ty... s velkou pravděpodobností :D:D:D třeba tak dostaneš nějaké hezké botky :D:D

4 IceSun685 IceSun685 | Web | 25. října 2016 v 17:49 | Reagovat

[3]: :-D  :-D Vtipná představa, ale pochybuju, že k tomu někdy dojde (ne teda že by mě nepřerostli, to určitě přerostou, když jsou oba jejich rodiče větší než já) :-)

5 Aki Aki | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 14:42 | Reagovat

Ja som dedila staršej sestre, ale aj po staršom bratovi. :-D No vďaka bohu to netrvalo dlho. :-D
Dielik bol opäť úžasný tá veta ma bavila  'Auto to uveze.' To všetko odnesie dokonca aj keby zabalila aj desať kufrov. :D Ja sa fakt neviem dočkať až tam prídu a čo bude. Trošičku aj očakávam aj niečo úchylne, no neviem či sa aj dočkám, dúfam že aj áno. :-D

6 IceSun685 IceSun685 | Web | 13. listopadu 2016 v 19:12 | Reagovat

[5]: O úchylárny se v téhle povídce stará hlavně Pariah a jelikož Ao je Ao, tak o ně nikdy není nouze. ;)

7 Pariah Pariah | Web | 13. listopadu 2016 v 21:52 | Reagovat

[5]: + [6]: jo... a Pariah je Pariah, takže má ráda prasárny pokaždé... ;) vlastně proto jsem tak ráda, že píšu Daikiho... nemusím se v nich až tolik krotit :D:D

... ehm... jako bych to nenapsala :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama