Překvapení 65

14. října 2016 v 11:02 | IceSun685 |  Překvapení
Miroko si prohlížela papír, který jí před chvilkou strčila Konan. Šlo o seznam vhodných jídel, z něhož měla vyškrtnout ty, které neměla ráda. Hnědovláska si ho přečetla ještě jednou, ale ani teď se nepřiměla některé vyškrtnout. Všechna jídla byla zdravá a obsahovala ty správné živiny, o kterých lékařská kunoichi věděla, že by se na ně měla zaměřit. Jak chutné je zvládnou Itachi s Kisamem připravit už byla věc jiná, ale ona osobně v tom neviděla problém. Jako dítě si nemohla vybírat a její matka jí jednoduše strčila to, co bylo. Ani, co byla u Akatsuki, nerozhodovala o tom, co bude jíst, a za ty poslední týdny o samotě se zase snažila výhradně jíst to, co potřebovalo dítě. Sice bylo naprosto neplánované, ale ona by mu i tak nedokázala vzít život potratem, i když ji to napadlo jako první možnost. Ona sama byla takto neplánované dítě. Jistě její matka si byla jistá otcem, a co bude vlastně dělat, ale i tak. Při pomyšlení, že by se její vlastní matka rozhodla stejně, to nedokázala udělat, a když už si dítě rozhodla nechat, tak byla pevně rozhodnutá udělat maximum, aby dostalo tu nejlepší péči, jakou mu bude schopná poskytnout.
"Jím z toho všechno." řekla Miroko nakonec a podala papír zpátky Konan.
"To ráda slyším." prohlásila modrovláska a i se seznamem odešla, aby dala dohromady i zbytek jídelníčku. Miroko byla docela zvědavá, jestli to udělá na celé zbývající dva měsíce nebo jen třeba na týden. Kisame s Itachim se s tím rozhodně budou muset nějak poprat.

Když pak zůstala v obýváku sama, tak si za ní přisedl Sasori, který měl očividně něco na srdci, které vlastně už neměl, ale neodhodlal se to vyslovit.
"Stalo se něco, Sasori?" zeptala se Miroko, která si nebyla tak úplně jistá, jak ho má vlastně oslovit.
Na pohled mladý ninja se na okamžik zdál zklamaný, i když ona vlastně nevěděla proč, než se přiměl k odpovědi: "V podstatě ne, jen jsem se chtěl ujistit, že jsi si Konaninou nabídkou jistá."
"Už jsi někdy pomáhal rodit, tati?" zeptala se uvolněně, aniž by se soustředila na jeho oslovení. Přišlo jednoduše tak nějak samo společně s jejím trochu káravým výrazem.
"Ne a ty?" vrátil jí otázku a lehce se pousmál. Na rozdíl od ní, si oslovení všiml.
"I kdyby ano, tak budu potřebovat pomoc někoho dalšího. Takže pokud nejsi skrytý odborník na porody, aniž bych o tom věděla, Sasori, tak Konan stejně bude muset zůstat." řekla Miroko a opět zaváhala při jeho oslovení.
Mistr loutkář se trochu smutně pousmál a postavil se. S lehkým zaváháním se k dceři sklonil a políbil ji do hnědých trochu rozcuchaných vlasů. "Máš pravdu. Konan by měla zůstat a jen tak mezi námi…" řekl a na okamžik se odmlčel, aby se narovnal a pohlédl jí do očí. "Ne že by se mi nelíbilo, jak mě pojmenovali rodiče, ale to tati zní docela fajn."
Miroko na něj překvapeně podívala a snad až teď si uvědomila, že ho tak nevědomky už nejednou oslovila.
"Vím, že jsem toho hodně zmeškal, a taky vím, že když jsem se o tobě dozvěděl, tak mi to moc nešlo, ale slibuju, že se pokusím být alespoň co nejlepší dědeček, pokud mi to dovolíš." dokončil Sasori a lehce stisknul její rameno.
Miroko se natáhla pro jeho ruku, když ji pouštěl a stiskla ji ve své. "Děkuju." zašeptala s pohledem upřeným do jeho očí a pustila jeho ruku. Sasori se na ni krátce usmál a nechal ji o samotě se svými myšlenkami.
Moc dobře si vzpomínala, kolikrát si přála, aby na to nikdy nepřišli, nebo aby to nebyla pravda, ale dnes poprvé byla skutečně vděčná za to, že to pravda je, že tu pro ni a především pro její dítě bude, ať už ho bude mít s kýmkoliv.

Ze samoty ji vytrhli až kroky Deidary s Kisamem, kteří se vraceli ze zahrady. Zvedla k nim pohled vděčná za Kisameho přítomnost, protože to znamenalo, že blonďatý shinobi nedostane další šanci k udobřování, na které se svým svědomím nemohla přistoupit.
"Bavili jste se?" zeptala se hnědovláska, když přišli až před ni.
Oba dva něco neurčitého zabručeli, čímž vlastně taky odpověděli, a ona se lehce ušklíbla. Zahradničení nebylo nic pro členy Akatsuki, tím si byla jistá.
Kisame jí podal ušmudlanou ruku, aby jí pomohl vstát, ale dívka se tvrdohlavě zvednula sama se slovy: "Tohle si nech na později, až budu jako jedna velká koule, pokud mi teda nechceš něco naznačit."
Oba ninjové se nad jejím prohlášením pousmáli a přikývnutím potvrdili souhlas.
"Asi byste se měli jít umýt." řekla dívka v zápětí, když si je znovu prohlédla. Byli skutečně strašně zablácení a ona jen předpokládala, že se něco snažili udělat s krátery po Deidarově technice.
"Souhlas." prohlásil jen Deidara a sám vykročil směrem ke koupelně.
"Řekni Itachimu ať nám něco schová." zašeptal jí Kisame a následoval blonďatého mladíka. Miroko se jen krátce zamračila.
Kisame měl pravdu, měla by jít do kuchyně, ale Itachi tam byl sám a ani pro něj nechtěla být k dispozici pro rozhovor mezi čtyřma očima.
Nakonec tam ale s krátkým povzdechem zamířila. Konan se jistě taky brzy dostaví.

"Ahoj." pozdravil ji Itachi trochu váhavě.
Miroko se donutila k úsměvu, než také řekla: "Ahoj." Nebyla si teď jistá prakticky ničím a téměř v přítomnosti každého v úkrytu se cítila špatně. Obecně to bylo docela stresující. Možná by se mohla pokusit jednoduše všem vyhýbat a zůstávat v pokoji, ale to by možná bylo ještě těžší. Každopádně jejich poslední setkání o samotě proběhlo dost hloupě, když se mu vyplakávala v náručí a on se jí pak ještě omlouval.
Věděla, že si s ním musí promluvit, ale nebyla si jistá, jestli to teď zvládne.
"Itachi." oslovila ho váhavě a posadila se.
"Netrap se." řekl jednoduše a položil před ni příbor. "Nemělo by to vůbec cenu. Měla jsi pravdu s tím, že se všichni chováme jinak, protože čekáš dítě." pokračoval, zatímco se posadil vedle ní a stiskl jí dlaň. "Ovšem ty by ses k sobě taky měla chovat jinak."
Nechápavě k němu zvedla oči, ale nedokázala nic říct, proto Itachi jednoduše pokračoval: "Čekáš nový život." řekl a trochu váhavě se odmlčel, než dokončil: "Ať už je kteréhokoliv z nás, je hlavně taky tvůj. Neměla by ses teď trápit našimi city, protože ty nejsou důležité. Měla by ses starat hlavně o sebe, a pokud ti můžu jakkoliv pomoct, tak stačí jen říct, aniž bys kvůli tomu měla mít výčitky svědomí, ano?"
Na okamžik se jí oči zamlžily slzami, ale Miroko je rychle zaplašila. Všechno by se jen zhoršilo, kdyby se rozplakala, ale ona si nedokázala pomoct. Jak na ni mohl být tak hodný po tom všem. Ona mu přece ublížila při jejich předposledním rozhovoru a při tom posledním ho zase využila, aby se vyplakala. Jistě, tehdy si pár věcí vyjasnili, ale stále zůstávalo příliš nevyřčených otázek.
"Miroko?" oslovil ji, když nic neříkala. "Ať budeš cokoliv potřebovat, tak si řekni. Teď i kdykoliv jindy, i kdyby bylo to dítě jeho, rozumíš?"
Tentokrát už to nevydržela a tak se mu vyškubla, aby ukryla slzy v dlaních. Jak mohl být tak strašně hodný?
"Arigato." šeptla a začala se postupně uklidňovat, zatímco on ji váhavě hladil po zádech.
"Není zač." zašeptal taky a když její pláč utichl, tak se na ni usmál a prohlásil. "Musím dochystat jídlo."
"Jistě." hlesla dívka a dívala se na jeho záda, když se od ní odvrátil a zamířil zpět k pracovnímu pultu.



No jo, celý Itachi, vždycky tak obětavý a milý, to proto mám tuhle postavu tak moc ráda.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 14. října 2016 v 14:16 | Reagovat

Hm.... OOO... ten Sasori, to byla paráda, bude nejlepší dědeček... :) A ten Itachi, jej... :D bože typické...
Parádní dílek, těším se na další! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 14. října 2016 v 21:57 | Reagovat

[1]: Řekla bych, že na mém psaní je zajímavá jedna věc. Píšu nárazově (nevím jestli to tak mají i ostatní, možná jo, ale i tak to upřesním) Jsem schopná během pár dní napsat klidně patnáct dílů, když mám čas a chuť. Potom ale najednou zůstane vakuum a já na nějakou povídku nesáhnu snad celou věčnost. To je vlastně případ Překvapení. Je to už opravdu dlouho, co jsem tehle konkrétní díl psala a po tvém komentáři jsem si ho musela znovu projít, abych věděla, co to ten Itachi vlastně udělal. :-D I tak se ale vyjádřím jen k tomu o Sasorim a řeknu, že mám v plánu mu dát jako dědečkovi prostor. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama