Listopad 2016

Basketbalová hlava 49

30. listopadu 2016 v 12:11 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Hnědovlasý muž musel rychle zabočit na benzínku, aby mohl vzít telefon, který neodbytně vyzváněl.

'A to jsem myslel, že to počká až domů.'

Masaru zvedl telefon a nestihl ani nic říct, když se v něm ozvalo: "Jak jsi mohl?!"
"Omlouvám se ti, ale tvůj otec…" začal se bránit hnědovlasý muž, zatímco mu dcera na zadní sedačce vyspávala.
"Vždyť jsme manželé! Je jedno, co ti řekl můj táta, máš být na mojí straně…" ozvalo se v telefonu dotčeně.

'Proč já?! Jak to, že se vždycky dostávám do podobných situací?'

"Ale, lásko…" zaskuhral Masaru a jeho žena zůstala potichu, takže měl možnost se bránit: "Tvůj otec si ten rozhovor nedal vymluvit, říkal, že je to moc důležité. Chtěl jsem, aby to odložil."
"Cože?" zeptala se nechápavě Aneko a zmátla tím i manžela. "Ty nevíš, co mi řekl?"

Cesty minulosti I: Naivita mládí 10

28. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Tobirama se zhluboka nadechl a složil pečetě. Nic se ovšem nestalo. Podíval se deset metrů před sebe, kde se mu zdánlivě vysmíval na zemi namalovaný obrazec. Na stejném obrazci také stál. Už to byl měsíc, co spolu s dívkou ležel v jeskyni a mluvil s ní o možnosti, že by se nestihl dostavit. Za tu dobu se to skutečně jednou stalo a právě ta chvíle ho přiměla rozvést svůj nápad s technikou, která by mu usnadnila cestu k ní. Původně si sice myslel, že něco takového není možné, ale koho by před rozvinutí technik živlů napadlo, že je možné ovládnout vodu. Tobirama ji dnes ovládal s naprostou jistotou a samozřejmostí. Proč by tedy nemohl vytvořit techniku, která by ho přesunula z jednoho místa na druhé. Zvlášť když existují techniky, které dokážou přivolat tvory z jiné dimenze. On nakonec nestál o cestu mezi dimenzemi, ale jen dvěma místy v tomto světě. V mnohém se ale i tak inspiroval právě těmito technikami stejně jako technikou problesknutí, která ale umožňovala, jen rychlý přesun mezi dvěma místy, který na první pohled vypadal, jako by se ninja prostě objevil jinde. Zkušeným hlídkám ale něco takového nemohlo utéct, takže Tobirama musel najít způsob, jak se skutečně přemístit z jednoho místa na druhé.

Jednoduchá biologie 12

26. listopadu 2016 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Seděla jsem za stolem a snažila se zapamatovat si podle map cesty k vybraným lokalitám. Měla jsem vyhlídnutých sedm míst s tím, že to později možná zúžím spíš na pět, které budou rozumné jak k práci, tak slušně přístupné, protože jít kvůli tomu každý den túru jsem nechtěla. Bylo tedy jen rozumné, abychom ty místa nejprve prošli, než tam potáhneme věci. Plánovala jsem tím strávit zítřejší dopoledne a tak jsem si musela nastudovat trasu, i když si mapu asi stejně raději vezmu sebou.
Krátce jsem se otočila na Aomine-kun, který se objevil ve dveřích, a potom se podívala zase do mapy. Potřebovala jsem vybrat trasu tak, aby obejití všech míst netrvalo nijak dlouho. Bohužel byly toky všude možně.
Aomine-kun zamířil ke mně a tak jsem zvedla hlavu, abych se na něj mohla usmát, než se posadil ke stolu.
Mladík byl chvíli tiše, než se mě zeptal: "Jak vypadá naše zítřejší první zastávka?"
Zvedla jsem tedy k němu hlavu, než jsem mu prozradila: "Chtěla bych se jít zítra ráno podívat na všechna vhodná místa, ať víme, co nás čeká."

Basketbalová hlava 48

23. listopadu 2016 v 12:11 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Masaru se zamračil, když zaparkoval na letišti.

'Tohle bude za trest.'

Po smrti rodičů mu zůstala už jen manželka s dcerou. Snad i proto mu tak moc záleželo na tom, aby vycházel s jejími rodiči a sestrou, protože to byli jediní další blízcí příbuzní, které měla jeho dcera, a rodina byla důležitá. Poslední věc, kterou od něj ale chtěl jeho tchán, se mu ovšem ani trochu nelíbila.

'Tohle skončí hádkou a samozřejmě to bude já, na koho se bude Aneko zlobit. Jak jsem mu to ale měl rozmluvit?'

Let z Pažíže do Tokya byl velmi dlouhý a jeho těhotná manželka ho musela absolvovat společně s jejich malou dcerou, která byla velmi neposedná. Bylo téměř jisté, že přijede hodně unavená a nejspíš i podrážděná. Aneko navíc už dřív řekla, že chce jet hned domů a odpočinout si, proto taky rodičům řekla, že se uvidí až v pátek. Tou dobou by už navíc měla být zabydlená a tedy i spokojená.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 09

21. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko se mírně zachvěla chladem. Nebyla zvyklá toulat se během noci, ale Tobirama vybral právě ji. Předtím si ho přála tak moc vidět znovu, že by souhlasila i se schůzkou uprostřed tábořiště Uchihů. Teď ale běžela temnou nocí se strachem o sebe i o něj.
Měsíc byl ukrytý za mraky, ale když konečně dorazila k jeskyni, tak si okamžitě všimla mladíkových bílých vlasů. V první chvíli ji to potěšilo, dokud jí jistý kousek rozumu nepřipomněl, že stejně snadno ho po cestě uvidí i nepřítel. Pro teď to ale nechala být a padla mu do náručí.
"Tak ráda tě vidím." zašeptala, ale jejich objetí nepovolila. Setrvala v něm snad víc než pět minut, než ho konečně pustila, aby se mohli políbit.
"Měla jsi snadnou cestu?" zeptal se mladík starostlivě, když se pouštěli. On byl bojovník, takže i kdyby ne, tak se s tím vypořádá, ale ona byla jen léčitelka.

Jednoduchá biologie 11

19. listopadu 2016 v 19:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Musím říct, že jsem poslední dobou jen málokdy psala věnování. No hádám, že o to je to vždycky důležitější. Takže dílek je pro Aki, díky za všechny pěkné komentáře k předchozím dílům, vážím si jich. :)

Překvapení 67

16. listopadu 2016 v 12:11 | IceSun685 |  Překvapení
Přistáli, a když se ho mohla pustit, tak byla svým způsobem neuvěřitelně šťastná. Chtěla od něj zmizet, co nejdál, aby spolu se vznikající vzdáleností oslabila pocit viny, který se nejspíš nevytratí, dokud ho nepřestane trápit.
Před ní se zhmotnila Konan a s lehkým pokynutím na pozdrav se otočila na Deidaru se slovy: "Vrať se prosím pro nás asi tak za dvě hodiny."
"Jistě." odvětil mladík ponuře, ale Konan se nad tím nepozastavila a jen vedla Miroko pryč.
"Víš, já jsem poslouchala." řekla, když uslyšely, jak se křídla falešného ptáka pohnuly, aby odnesly svého pána pryč.
Miroko v duchu zaklela, ale jinak nic neřekla a jen čekala, co z Konan nakonec vyleze.
"Vlastně jsem ho o to požádala, protože jsem vás chtěla vidět pohromadě a tohle byla výborná příležitost." pokračovala modrovláska a pozorovala stále útrpnější výraz na tváři své kolegyně.
"A bylo to nezbytně nutné?" zeptala se nakonec hnědovláska.
"Pravděpodobně." odvětila Konan a dál mířila z kopce dolů směrem k vesnici. "Já vyrostla na ulici jako sirotek, ale ty jsi měla matku bez otce. Měla bys tedy dost přesně vědět, jaké to pro to dítě bude."
Miroko se zase v očích zaleskly slzy. Tohle už začínalo být až trochu moc.

Lesní stezka

14. listopadu 2016 v 21:20 | IceSun685 |  Obrázky k povídkám
No musím říct, že na to, kolik mám povídek, tak mám povážlivě málo obrázků. Na tak ten rozdíl aspoň trochu snížíme ;) (Teď už jen nevymyslet novou povídku :D)


Cesty minulosti I: Naivita mládí 08

14. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko nemohla uvěřit, jak se mohou dny táhnout, ale ty poslední tři byly opravdu dlouhé. Už zažila dlouhé dny, když musela čekat na výsledek boje, ale tentokrát to bylo jiné. Teď neseděla a nebála se, jen musela čekat, až čas uběhne, aby se mohla vydat na cestu. Měla svým způsobem svou pozici v klanu ráda, protože to znamenalo, že si jí nikdo moc nevšímal, pokud zrovna nepotřeboval vyléčit. Snad jen Madara s Izunou si jí všímali, jelikož s ní vyrostli a tak pro ně byla jaksi důležitá. No a pak samozřejmě její otec, i když on ji většinou jen pokáral, že nedělá nic užitečného, a zase odešel. Ona sama se ale snažila celou dobu dělat něco užitečného, nebo spíš časově náročného, což v tuto chvíli bylo chození na bylinky a příprava obvazů a dalších věcí na příští léčení, které zřejmě přijde brzy, protože Uchihové se už zase připravovali do boje. Sachiko sice velké boje neočekávala, protože ten poslední udělal ztráty na obou stranách a nebyly to zrovna ztráty zanedbatelné, ale vždycky se vyplatí být připravený a její klan se právě teď připravoval. Naštěstí to také znamenalo, že si jí nikdo moc nevšímal, když se ve čtyři vytratila.

Jednoduchá biologie 10

12. listopadu 2016 v 15:35 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Byla jsem opravdu ráda, když jsme konečně dojeli po polňačce až k chatě. Jen jsem doufala, že to byla ta správná chata. Po obědě jsme zajeli ještě do obchodu, kde všechno zaplatil taťka s tím, že to ještě nějak rozpočítá, aby věděl, kolik mu Aomine-kun dluží. Pak jsme jeli dál, ale z nějakého důvodu taťka přehlédl odbočku, takže jsme to nemohli najít. Během jeho nadávání na cestu jsem mu několikrát vytkla, že jako řidič má dávat pozor, ale on se při tom vždycky jen podíval na Aomineho-kun, jako by za to snad mohl. Raději jsem to tedy potom nechala být a jen kroutila hlavou.
Po asi půl hodině jsme pak chatu ale našli, takže jsem teď vystoupila z auta a prohlédla si ji. Kromě samotné chaty se zasklenou verandou, kterou bych brala i doma, tu byla ještě jakási stodola, která se mi ale moc nelíbila. Stála napravo od chaty a na prostranství mezi budovami a cestou byla pumpa.
"Tati?" zeptala jsem se nejistě, a když se na mě unavený a naštvaný rodič podíval, tak jsem se zeptala: "Ta pumpa znamená…"