Basketbalová hlava 47

9. listopadu 2016 v 12:11 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kasamatsu se nervózně nadechl, aby se uklidnil.

'O nic přece nejde! Tohle bude v pohodě!'

Černovlasý mladík natáhl ruku a zazvonil.
"Ano?" ozvalo se v reproduktoru a Kasamatsu najednou zapomněl, co chtěl říct.
"Ehm…" ozval se mladík, než se trochu vzpamatoval a dostal ze sebe: "Tady Kasa… teda Yukio."
"Ahoj." pozdravila ho dívka, než dodala: "Hned jsem dole."
"Dobře." přitakal tedy mladík a sešel schody, aby si na ně sedl.

'Mám jí dát pusu, až se objeví? Kdybychom spolu vážně chodili, tak bych to přece udělal ne?'

Kasamatsu si znovu povzdechl a potom se postavil. Dívka by měla brzy vyjít z hlavních dveří a tak se musel dát dohromady


'OK, tak aspoň na tvář, to by mělo stačit ne?'

Orikasa se ve dveřích objevila s úsměvem a tak se usmál i mladík. Dívka svižně sešla schody a natáhla k němu ruce v jasném gestu, že ho chce obejmout kolem krku.

'Tak tohle nebude jen pusa na tvář…'

Mladík ji tedy chytil kolem pasu a přitiskl jí rty na pootevřená ústa. Orikasa mu polibek vrátila a pak se ho pustila, aby se ho chytila za ruku.

'To jsem zvládl…'

Kasamatsu pak koutkem oka zachytil pohyb v okně. Když se ale tím směrem podíval, tak uviděl jen vlnící se záclonu.

'Co to bylo?'

Kasamatsu si taky všiml, že se dívka dívá stejným směrem a na tváři má vítězoslavný úsměv.
"To byla?" zeptal se váhavě mladík.
"Moje bývalá kamarádka." potvrdila mu odhad spokojená dívka. Jeho ruku ale nepustila a tak se mladík spokojeně pousmál a vedl ji pryč od domu.
"Myslíš, že dnes někam půjde?" zeptal se Kasamatsu a ona se na něj překvapeně podívala.
"No už nás viděla, ale můžeme jít někam, kde budeme na očích…" nadhodil mladík a vykouzlil jí tím na tváři úsměv.
Orikasa byla chvíli zamyšlená, ale pak navrhla: "Kousek odtud je čajovna."

'Tiché místo není nejlepší… Někdo by nás mohl slyšet mluvit o něčem, co by nás prozradilo…'

"Dobře." souhlasil i tak mladík a tak se vedení ujala hnědovláska.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kiseho otec se unaveně podíval na svůj mobil. Přemýšlel nad tím celý den, ale pořád se neodhodlal zavolat.

'Nebuď srab!'

Sám pro sebe se zamračil a potom mobil zvedl a v kontaktech našel svého zetě.
"Moshi moshi." ozvalo se v telefonu a tak se muž zhluboka nadechl a prohlásil: "Ahoj, Masaru."
"Zdravím, jak se máte?" ozval se hned jeho zeť vesele.
"No…" ozval se jeho tchán váhavě.

'Co mu na to vlastně mám říct? Všechno je teď tak zmatené a složité.'

"Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, kdy přiletí Aneko." řekl tedy Kiseho otec s povzdechem.
"Ehm…" dostal ze sebe Masaru váhavě. Moc dobře věděl, že jeho manželka nechtěla, aby ji vyzvedávali a na všechno se ptali, zatímco ona sama ještě ani neviděla jejich dům.
"Máš ji vyzvednout že?" zeptal se tedy jeho tchán.
"To ano." přitakal váhavý muž.
"No a mohl bych si ji půjčit?" zeptal se tedy Kiseho otec unaveně.

'To bude zatraceně těžký rozhovor…'

"No…" ozval se váhavě její manžel, ale tchán ho nenechal domluvit: "Potřebuju s ní probrat něco hodně důležitého."
"A nepočká to do vaší návštěvy?" zkusil to naposledy jeho zeť, jeho hlas už ale zněl rezignovaně.
"Právě, že ne." vzal mu poslední šance na únik jeho tchán a tak mu Masaru s povzdechem řekl: "Přiletí ve čtyři."
"Tak se tam potkáme." řekl tedy Kiseho otec relativně spokojeně.

'Domluvit si schůzku je jedna věc, ale přežít ji ve zdraví zase jiná.'

"I se mnou?" zeptal se Masaru nešťastně.
"Jistě, Sumiko přijede s ní ne?" prohlásil jeho tchán docela klidně. Rozhovor s dcerou bude už tak dost těžký, ale hlídat u něj dvouleté dítě by bylo už příliš.
"Tak tedy ve čtyři na letišti." rezignoval Masaru a rozloučil se s tchánem.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu se tiše zasmál. S Orikasou se bavili o filmech a vzpomínali na oblíbené scény, což rozhodně bylo téma, které mu vyhovovalo. Stejně tak se mu líbilo, když se o něj dívka opírala, což by ale nikdy nepřiznal.
Pak mu ale připomněla, že se nejedná o opravdové rande, když prohlásila: "Pořád mám trochu černé svědomí z toho, co pro mě děláš."
Její slova byla sotva zašeptání, ale i tak mladíka praštila do tváře, ze které mu sklouzl úsměv.

'Co jí na to mám říct? Nemůžu přece přiznat, že se mi líbí!'

"No já jsem s tebou rád. Teda je to zábava. Jsi fajn kamarádka." dostal ze sebe mladík trochu trhaně.
"Taky tě beru jako kamaráda." přikývla dívka a Kasamatsu se donutil usmát, i když to nebyla slova, která by si přál slyšet.
"No a myslíš, že jsme ji přesvědčili?" zeptal se Kasamatsu, než mu došlo, na co se tím ptá.

'Když je přesvědčíme, tak už ji neuvidím…'

"Teda aspoň prozatím." dodal rychle mladík a cítil se díky tomu hrozně hloupě.

'Jenom nezrudni!'

I tak ale ucítil, jak mu hoří tváře. I dívka se ale začervenala, když si vzpomněla na poslední polibek.
"Myslím, že ta pusa byla dobrá." řekla nakonec Orikasa.
"No jo, myslím, že jo." přitakal tedy mladík a hnědovláska se tiše zasmála.
"Určitě jim ale musíme ještě nějakou předvést." prohlásila pobaveně.
Kasamatsu při jejích slovech trochu znejistil, ale pak se jednoduše přidal k jejímu veselí: "Pokud se při tom nesrazíme nosy, tak to bude v pohodě."
Orikasa se v reakci na jeho slova od něj odtáhla, aby se na něj podívala, čímž ho trochu znervóznila.

'Řekl jsem snad něco špatně? Byl to špatný vtip?'

"Myslíš, že to jde pokazit?" zeptala se dívka nervózně a ještě víc ho tím zmátla.
"Pusa?" ujistil se tedy mladík a ona přikývla.

'No to nevím… Ale pokazit se dá skoro všechno ne? I když tohle není zrovna jaderná fyzika…'

"Možná." pokrčil tedy Kasamatsu nerozhodně rameny a ona se zamyslela. Potom její tváře zrudly, když prohlásila: "No… můžeme to natrénovat."

'Natrénovat? Natrénovat líbání?! No to vlastně… to by se mi líbilo.'

"Teoreticky jo." přikývl tedy mladík a srdce se mu rozběhlo víc než při zápase.
"Takže…" dostala ze sebe dívka váhavě a ve slabém světle chabě osvětlené čajovny byly její tváře výrazně tmavé.

'Fajn… je to jen pusa, tohle zvládnu! Navíc je to přece pořád falešná pusa, takže…'

Mladík lehce zaváhal, ale pak se k ní natáhl a políbil ji. Orikasa mu polibek začala oplácet a tak si ji k sobě přivinul.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu ji vedl domů, ale hnědovláska se skoro nesoustředila na cestu.

'Nebylo to přece rande… Aspoň ne opravdové! Ale i tak… i tak to byl úžasný večer. Bavila jsem se s ním. Byl na mě milý, zajímal se o to, co říkám. Dokonce za mě zase v nestřeženou chvíli zaplatil!'

"V pořádku?" zeptal se jí Kasamatsu a přetrhl tím tok jejích myšlenek. Poslední hodinu v čajovně strávili v polibcích, které byly něžné i vášnivé. Při vzpomínce na to jí zase zrudly tváře, ale i tak si pamatovala na, co se ptal, a dokázala odpovědět: "Jistě."
"Vypadala jsi duchem nepřítomná." podotkl mladík, který jí už v ničem nepřipomínal toho zmateného kluka, kterému si sedla na klín v cukrárně, aniž by jí to dovolil.

'Ale i tak jsi občas roztomile rozpačitý.'

"Jen jsem se trochu zamyslela." odbyla to Orikasa. Byla zavěšená za jeho rámě, což bylo dobře, protože moc nevnímala, kam jde.
Kasamatsu se lehce usmál a klidně se nadechl. Zdál se být spokojený, což jí vyloudilo na tváři úsměv.

'Proč nejsou všechny večery takové?'

"Jsme tu." prohlásil mladík a hnědovláska trochu neochotně zvedla hlavu, aby se podívala na dům, ve kterém byl její byt. Nemohla si taky nevšimnout, že v okně, které sousedilo s tím jejím, byly dvě siluety.

'Dívají se.'

Z nějakého důvodu ji to ale vůbec netěšilo. Nestála o publikum, když se k ní mladík sklonil a lehce ji políbil. Plánovali vášnivý polibek, ale ani trochu jí to nevadilo. Tenhle byl svým způsobem lepší. Usmála se na něj, když jí popřál dobrou noc a nechala ho trochu neochotně odejít. Až po chvíli se pak pomalu vydala ke schodům.



Tak tolik k falešné schůzce a příště se dozvíte, jak bude Aneko reagovat na to, že má bratra. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 11. listopadu 2016 v 16:14 | Reagovat

UUUU.... ti dva byli tak moc roztomilí... :3 <3 Už se těším na ně zas! :)
Parádní dílek! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 11. listopadu 2016 v 19:18 | Reagovat

[1]: :-) No jsem ráda, že se ti tak líbí. Vlastně si teď nejsem jistá, který pár máš vlastně raději. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama