Basketbalová hlava 48

23. listopadu 2016 v 12:11 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Masaru se zamračil, když zaparkoval na letišti.

'Tohle bude za trest.'

Po smrti rodičů mu zůstala už jen manželka s dcerou. Snad i proto mu tak moc záleželo na tom, aby vycházel s jejími rodiči a sestrou, protože to byli jediní další blízcí příbuzní, které měla jeho dcera, a rodina byla důležitá. Poslední věc, kterou od něj ale chtěl jeho tchán, se mu ovšem ani trochu nelíbila.

'Tohle skončí hádkou a samozřejmě to bude já, na koho se bude Aneko zlobit. Jak jsem mu to ale měl rozmluvit?'

Let z Pažíže do Tokya byl velmi dlouhý a jeho těhotná manželka ho musela absolvovat společně s jejich malou dcerou, která byla velmi neposedná. Bylo téměř jisté, že přijede hodně unavená a nejspíš i podrážděná. Aneko navíc už dřív řekla, že chce jet hned domů a odpočinout si, proto taky rodičům řekla, že se uvidí až v pátek. Tou dobou by už navíc měla být zabydlená a tedy i spokojená.


'Jenomže teď si její otec rozmyslel, že se potkají na letišti a já mu to nerozmluvil…'
Masaru si znovu unaveně povzdechl a prošel dveřmi do areálu letiště. Bylo pár možností, kam se mohl zašít, aby se vyhnul tchánovi a do celé záležitosti se ještě víc nezamotal.

'To bych ale nemohl být tak strašný smolař.'
"Výborně, už jsi tu." ozval se jeho tchán hned u dveří a Masaru se donutil usmát.
"Rád vás vidím." prohlásil mladší z obou mužů a vydal se do haly, kde by se měla za více jak půlhodiny objevit jeho žena.

'To bude zatraceně dlouhá půlhodina.'

Masaru by o svém tchánovi nikdy neřekl, že se nemají rádi, ale ani si úplně nerozuměli. Hnědovlasý muž jednoduše nikdy nevěděl, co mu má říkat. O poznání líp pak na tom byl s jeho ženou, se kterou vždycky našli nějaké téma.
"Říkal jsi Aneko, že se tu potkáme?" zeptal se tchán nervózně.

'Jelikož jsem nestál o hádku ještě před příletem, tak ne.'

"No… nedostal jsem se k tomu. Nemohl jsem volat kvůli časovému posunu a pak už byla v letadle…" vymlouval se Masaru provinile, ale jeho tchán hned prohlásil: "To nevadí."

'Neulevilo se mu teď?'

"Můžu se zeptat, o co vlastně jde?" zeptal se hnědovlasý muž opatrně. Nechtěl si to s tchánem rozházet, ale všechno bylo tak zmatené.
"To je složité." namítl blonďatý muž unaveně.
Masaru tedy zůstal potichu, než se nakonec ještě zeptal: "No a něco nového doma?"
Jeho tchán při té otázce znejistěl a tak Masaru rychle prohlásil: "Nechcete kafe nebo čaj?"
"Kafe." řekl tedy jeho tchán a tak mladší z mužů utekl hledat automat.

'No výborně. Takže se stalo něco doma a asi je to hodně špatné… Proč jí to sa*ra chce říkat teď? Vždyť přiletí unavená a ve špatné náladě! Zlé zprávy se přece těhotným neříkají v takovém rozpoložení! Copak jeho žena nebyla přecitlivělá a hned všechno nebrala osobně? Pokud ne tak mu závidím. Všechny naše hádky byly zatím jen v době, kdy byla těhotná…'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Aneko si unaveně zívla. Let byl nekonečný a Sumiko ho skoro celý zvládla bez spaní. Usnula jen na tři hodiny, za které byla blondýnka velmi vděčná. Zbytek času ale neustále chtěla někam jít nebo si hrát. V letadle měli navíc jen jednu pohádku, na kterou se s ní matka musela dívat, takže ji už znala zpaměti.

'Doufám, že je ten dům tak hezký, jak Masaru tvrdil, protože zpátky neletím!'

Jedinou útěchou pro ni bylo, že Sumiko byla relativně potichu a hlavně nezačala brečet.
Aneko byla letuška, takže na palubě zažila už docela dost dětí a tak věděla, že její dcera patří ještě k těm hodnějším, nijak zvlášť jí to ale nepomohlo si odpočinout.

'Ještě, že už jsme tady. Pojedeme hned domů a tam prospím celý zbytek dne, zatímco ji bude hlídat Masaru.'

Blondýnka se s úsměvem přidala k potlesku pro pilota a pak se dala do sundávání pásů.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hnědovlasému muži se téměř ulevilo, když se do haly hrnuli pasažéři letu z Paříže. Poslední půlhodinu strávil prakticky v tichu postáváním vedle tchána, který byl duchem nepřítomný. Teď k němu ale běžela jeho dcera, kterou se širokým úsměvem zvedl do vzduchu.
"Ahoj, zlatíčko!" prohlásil spokojeně, než si vzpomněl na tchána. "Koukni, to je děda. Pamatuješ si na dědu?"
Holčička se na blonďatého muže ale nepodívala a jen se schovala v tátově náručí.

'Ach jo… Teď je to ještě horší.'

"No má takové období, že se stydí." vysvětlil Masaru, ale jeho tchán se nezdál dotčený, že se k němu vnučka točí zády a jen podotkl: "Tím si projdou všechny děti."
Masaru tedy přikývl a podíval se do davu, kde by měla být jeho žena.

'Jen ať se netváří naštvaně, prosím!'

Blondýnka, která k nim pomalu šla, vypadala spíš unaveně a taky trochu otráveně, což vlastně byla ta lepší varianta.
"Ahoj, lásko." pozdravil ji manžel váhavě, ale ona si naštěstí docela ochotně stoupla na špičky, aby mu dala pusu na přivítanou.
"Ahoj." řekla mu a otočila se na otce, kterému dala pusu na tvář se slovy: "Co ty tady, tati?"

'Jsem rád, že se neptá mě…'
"Donutil jsem tvého muže, aby mi řekl, kdy přijedeš." prohlásil a tvářil se neuvěřitelně napjatě.

'Tahle formulace se mi líbí. Donutil zní dobře. Je to skoro jako polehčující okolnost.'

"Víš, potřebuju si tě půjčit." dodal blonďatý muž trochu váhavě.
"Půjčit?" zopakovala tedy po něm dcera zmateně a krátce se podívala na manžela, který pokrčil rameny.
"Potřebuju s tebou probrat něco důležitého." řekl trochu neurčitě a Masaru se toho chytil: "Co kdybych vyzvedl tvoje věci a postaral se o Sumiko?"
"No…" zaváhala Aneko, ale její otec se přidal: "Potom tě můžu odvést domů."
"Tak dobře." povzdechla si blondýnka a tašku předala manželovi. Sebou si tak brala jen malou kabelku s telefonem a peněženkou.

'Tak a jsem z toho venku. Aspoň teda prozatím.'

"Zamávej mámě." vybídl dceru, ale ta se jen dál schovávala v přítomnosti svého dědečka a tak se Masaru jednoduše rozloučil a vytratil se.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Copak to nemůžeme probrat tady?" zeptala se blondýnka unaveně.
"No vezmu tě na něco dobrého. Třeba do cukrárny nebo tak, co říkáš?" navrhl tedy její otec a Aneko si povzdechla.
"I na letišti se dá koupit zákusek. Mají tu kavárnu." namítla těhotná žena unaveně. To poslední, o co teď stála, bylo ještě někam přejíždět a celé to jen prodlužovat.

'Pokud jde o mě, tak ať už chceš probrat cokoliv, tak to počká i do zítřka.'

"No na letišti je dost hluk a no… Byl bych raději někde, kde budeme mít klid." prohlásil její otec a tak se blondýnka nechala odvést do centra, kde našli klidnou cukrárnu s pohodlnými sedačkami, kde se spokojeně rozvalila.
"Tak o co jde?" zeptala se tedy blondýnka, ale její otec se zřejmě rozhodl rozhovor protahovat: "Jaký jsi měla let?"

'Ach jo…'

"Tati." oslovila ho unaveně ale i přísně. "Jsem unavená, takže co kdybys mi prostě řekl, o co jde? Zdvořilosti si můžeme nechat na pátek, až s námi bude i máma."
"No…" zaváhal její otec, ale pak si povzdechl a začal: "Nevím, jestli si na to vzpomínáš, ale když jsi byla malá, tak jsme s mámou měli trochu problémy."

'Problémy? Co teď myslí? To jak se skoro rozvedli?'

"Myslíš, než se narodila Raja?" zeptala se tedy blondýnka. O tomhle věděla i její sestra, ale jak moc zlé to bylo, si samozřejmě pamatovala jen ona a tak to pro ni nebyl jen příběh o tom, jak jim sestra zachránila manželství.

'Tak moment! Nechtějí se snad…'

"Chcete se rozvést?!" vyhrkla těhotná žena trochu hystericky a vyskočila na nohy.
"No to ne, doufám." dostal ze sebe její otec zaraženě, ale vůbec ji tím neuklidnil.

'To znamená, že je to možné? To snad ne! To přece nemůže být pravda!'

"Ať už se stalo cokoliv…" začala jeho dcera, ale otec ji stopl: "Počkej ano?"
Aneko se tedy zarazila, ale o moc klidnější se nezdála. Ale alespoň se zase posadila.
Její otec si povzdechl, než opatrně začal znovu: "Jde o to, co se stalo v té době." její otec se při těch slovech na chvíli odmlčel, aby se ujistil, že je aspoň trochu klidná a poslouchá ho, než dodal: "Nevím, jestli si pamatuješ, jak moc to bylo zlé."

'Nejsem si jistá, jestli to vystihuje jen slovo zlé, ale budiž.'

Blondýnka přikývla a tak její otec dodal: "Tehdy jsme se chtěli rozvést a já jsem se odstěhoval do hotelu." blonďatý muž se na ni podíval a po jejím přikývnutí dodal: "Než tvoje matka zjistila, že čeká tvou sestru a rozhodli jsme se to ještě jednou zkusit, tak jsem měl… no… vztah na jednu noc."

'Stará nevěra? O tom to celé je? Bože, tati! Nejsem přece dítě!'

"Ale, tati, vždyť už je to šestnáct let, máma určitě pochopí, že to není důležité a odpustí ti." začala jeho dcera konejšivě, ale otec ji přerušil: "Špatně mě chápeš, drahoušku. My s tvojí matkou nemáme žádný spor. Je sice pravda, že je to teď složité, ale jinak jsme v pohodě."
"Tak proč to vůbec řešíme?" zeptala se jeho těhotná dcera nechápavě.

'Proč jsi mě sem vůbec tahal?'

"Protože… no…" zaváhal její otec a ona nechápavě zvedla obočí. Její otec vypadal jako by se měl brzy složit, ale pak se zhluboka nadechl, než řekl: "Protože by ses měla seznámit se svým nevlastním bratrem."
"Cože?!" vykřikla blondýnka a zůstala na něj hledět. Její otec ovšem jen mlčel a tak se musela nějak vzpamatovat bez jeho pomoci. Pak ale prohlásila: "Omluv mě." a aniž by počkala na přikývnutí, odešla na záchody.



Tak, Aneko už to ví, a jak se k tomu postaví, se dozvíte příště.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 27. listopadu 2016 v 14:41 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak bude reagovat na Kiseho až ho osobně pozná... :/ :)
Takže se těším, jak to všechno dopadne! :)

2 IceSun685 IceSun685 | 27. listopadu 2016 v 19:58 | Reagovat

[1]: No jsem ráda, že se ti to tak líbí :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama