Basketbalová hlava 49

30. listopadu 2016 v 12:11 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Hnědovlasý muž musel rychle zabočit na benzínku, aby mohl vzít telefon, který neodbytně vyzváněl.

'A to jsem myslel, že to počká až domů.'

Masaru zvedl telefon a nestihl ani nic říct, když se v něm ozvalo: "Jak jsi mohl?!"
"Omlouvám se ti, ale tvůj otec…" začal se bránit hnědovlasý muž, zatímco mu dcera na zadní sedačce vyspávala.
"Vždyť jsme manželé! Je jedno, co ti řekl můj táta, máš být na mojí straně…" ozvalo se v telefonu dotčeně.

'Proč já?! Jak to, že se vždycky dostávám do podobných situací?'

"Ale, lásko…" zaskuhral Masaru a jeho žena zůstala potichu, takže měl možnost se bránit: "Tvůj otec si ten rozhovor nedal vymluvit, říkal, že je to moc důležité. Chtěl jsem, aby to odložil."
"Cože?" zeptala se nechápavě Aneko a zmátla tím i manžela. "Ty nevíš, co mi řekl?"


'Ženské! Jak to mám vědět, nejsem přece jasnovidec!'

"Pochopil jsem, že se stalo něco doma, ale nic mi neřekl." prohlásil tedy Masaru a nebyl si jistý, jestli je to pro něj polehčující okolnost nebo si spíš jen víc zavařil.
"No tak kromě toho, že má naše dcera tetičku, tak teď už má i strýčka." prohlásila jeho žena trochu hystericky.
"Tvoje sestra se vdala?!" vyhrkl Masaru šokovaně.

'Vždyť je jí šestnáct ne?'

"Jasně že ne. Je jí šestnáct!" podotkla jeho žena, jako by mluvila s idiotem, za což ani nebyl Masaru dotčený, protože tohle byla hloupá otázka.

'Tak jaký strýček? To nechápu.'

"Můj otec má nemanželského syna." řekla tónem, který obvykle předcházel hysterickým výlevům.

'No do prd*le! To je snad vtip ne?!'

"Jsi tam?" ozvala se Aneko a tak se Masaru rychle vzpamatoval.
"Jo jasně." odpověděl hned její manžel a pak pomalu dodal: "No a co ti o něm řekl?"
"Zatím nic." přiznala Aneko s povzdechem. Zdálo se, že se už trochu uklidnila. "Odešla jsem hned, jak mi to řekl, abych ti zavolala. Myslela jsem, že ti to řekl a no…"
"Byla jsi naštvaná, že jsem tě před takovou zprávou nevaroval." dokončil za ni manžel a trochu se usmál. Nechtěl, aby se cítila špatně, že ho obvinila ze zrady, ale tohle znamenalo, že se na něj pravděpodobně nebude zlobit později, což mu vyhovovalo.
"Omlouvám se." ozvala se manželka a Masaru potlačil nutkání se taky omluvit.

'Není důvod připomínat jí, že jsem na letiště přivedl jejího otce, i když to nechtěla.'

"Jestli chceš, tak za vámi hned přijedu." ujistil ji manžel povzbudivě, ale ona namítla: "To nemusíš. Jen se postarej o Sumiko, já si s tátou promluvím a pak ti řeknu, co jsem zjistila o … bratrovi."
"Vím, že je to složité, ale… no… možná nebude tak špatné ho mít." pokusil se ji povzbudit Masaru a v telefonu se ozvalo: "Díky." než se s ním rozloučila a zavěsila.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Tak, co mi o něm řekneš?" ozvala se Aneko ještě, než se posadila naproti otce, který vypadl, že se brzy složí.
"Ehmm…" dostal ze sebe nejprve blonďatý muž, než se zhluboka nadechl a prohlásil: "Jmenuje se Ryouta a je stejně starý jako tvoje sestra."

'Kdyby ne, tak ti moc nevychází čas té nevěry.'

"No a dál?" pobídla ho dcera, která se snažila působit klidně. Nechtěla si udělat žádný názor, dokud všechno neuslyší a nejlépe se s ním neseznámí.
"No…" zaváhal její otec, jakoby netušil, co jí má říkat.

'Jak dlouho o něm ví? A jak na to vůbec přišel? Mluvil s ním už vůbec? Vypadá to, že snad ani ne, když tak blekotá…'

"Jak jsi to vlastně zjistil?" zeptala se tedy Aneko unaveně. Bylo to směšné, to ona přece byla těhotná. Měla právo na to chovat se iracionálně a hloupě, ale přitom byla víc v klidu a rozumná než její otec, který vypadal, že se brzy složí.
"Ryouta chodí taky na Kaijo a Raja ho doučovala, tak jsme se seznámili. No a potom jsme šli na čaj k nim domů a potkali jeho mámu…"

'A pak to prasklo. Bože chudák moje máma, neumím si představit, jaké to pro ni musí být…'

"Je to už pár dní, ale ty jsi byla pryč a nechtěl jsem ti to říkat po telefonu." dodal její otec roztržitě.

'Myslím, že osobně jsi to nezvládl o moc líp…'

"No a co máma? Je v pořádku?" zeptala se tedy Aneko váhavě. Bylo diskutabilní, jestli by si její otec vůbec všiml, jak je na tom, když sám byl z toho takhle mimo.
"Ta je v pořádku." ujistil ji hned otec, ale příliš ji tím nepřesvědčil. Snad i proto zůstala Aneko chvíli prostě mlčet a jen přemýšlela, jak se k celé záležitosti má postavit.

'Raja je z toho nejspíš nadšená. Když ho doučovala, tak jsou pravděpodobně přátelé…'

"Co kdybych ho přivedl na tu návštěvu v pátek? Měli byste se poznat." navrhl její otec a podle výrazu ve tváři se zdál nápadem uchvácený.

'Pokud ho přivedeš, tak bude celá návštěva jen o něm a já ani nevím, jestli je máma skutečně v pohodě. Měla bych se z toho nějak vykroutit. Máma určitě nebude stát o podobné setkání, ať už je s tím klukem srovnaná nebo ne. Mělo by se tam řešit stěhování a kolik nových slov umí říct Sumiko a ne cizí kluk…'

"Možná bych se s ním raději potkala někdy jindy." řekla tedy Aneko váhavě.
"Jindy?" zopakoval po ní otec a zdá se dost nejistý a zmatený.
"No na té návštěvě budeme všichni a budeme řešit věci, o kterých on ani neví, a lidi, které vůbec nezná, tak myslím, že by se možná necítil dobře. Raději bych ho poznala… zvlášť." pokusila se to podat nějak diplomaticky.

'Navíc ho nechci u dcery, když o něm nic nevím, ať už je příbuzný nebo ne…'

"No můžu se s ním domluvit." řekl tedy její otec váhavě a ona hned přikývla. Pak ji ale zaskočil tím, že vytáhl telefon a začal volat.

'To se s ním chce domluvit rovnou?'

"Ahoj." ozval se otec váhavě a jeho dcera se zamračila.

'To ani on pořádně neví, jak se s ním má bavit?'

"Chtěl jsem se tě zeptat, jestli někdy nemůžeš přijet do Tokya." řekl její otec a mladík odpověděl slovy: "No já jsem i teď v Tokyu.", které ona ovšem neslyšela.
"Výborně a máš čas?" zeptal se její otec a po mladíkově odpovědi mu nadiktoval adresu cukrárny. Jeho dcera na něj mezitím nechápavě hleděla.

'To se s ním právě domluvil, aby přišel hned teď?'

"Přijde za chvíli." řekl pak její otec a ona na něj zůstala koukat. Netušila, co mu na to má říct.

'Vždyť on mu ani neřekl, že jsem tady. Nemám tušení, co mu mám říkat, ale co teprve on, když o mně ani neví. Chudák kluk…'

"Tati?" oslovila ho nejistě, i když teď už bylo pozdě to rušit. "Já nemyslela, že ho chci poznat rovnou. Spíš, že se domluvíme a tak."
"No a není to tahle jednodušší?" zeptal se jí otec a ona si jen povzdechla.

'Tohle bude asi ještě zajímavý den…'

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Už odcházíš?" zeptal se mladíka fotograf a tak se Kise zarazil.
"Ano, mám se setkat s… otcem." řekl Kise se zaváháním u toho slova. Pořád si na to úplně nezvykl a fotografa tím očividně taky zaskočil: "Já myslel, že máš jen matku."
"Já do nedávna taky." vypadlo z mladíka a fotografa tím vyvedl z míry, takže se muž zmohl jen na: "Aha."

'Něco ode mě ale potřeboval ne? Jinak by mě nezastavoval.'

"A potřeboval jste něco?" zeptal se tedy mladík a fotograf se vzpamatoval.
"Ano." přikývl, než našel složku s papíry. "Myslíš, že bys mohl kamarádce tohle donést? Je to ta smlouva, o které jsme už dřív mluvili. Ani bych ti to neměl dávat, ale tlačí nás čas a…"
"No Raja vlastně není kamarádka." prohlásil Kise a než mohl fotograf dojít k nějakým chybným závěrům, tak dodal: "Je to moje sestra. Tedy jen z otcovy strany."
"Zajímavé." podotkl zmatený fotograf, který si pomaličku dával dohromady všechny kousky skládačky.

'Vlastně bych to mohl dát otci, to nejspíš bude jednodušší.'

"No každopádně jsou tam dvě smlouvy, na obou už jen chybí podpis jednoho z rodičů. Domlouval jsem se přes mail s její matkou, takže by všechno mělo být v pořádku, ale ať si to raději ještě projde. Jednu z nich si nechává a druhou budu potřebovat, abychom mohli fotky použít, a to nejpozději do konce týdne. Už jsem jí to psal, ale raději to připomeň ano?" vysoukal ze sebe muž pokyny a Kise rychle přikývl.
Fotograf mu pak podal smlouvy a ještě podotkl: "Hlavně je neztrať."
"Nebojte." zavrtěl mladík hlavou a vzal si složku, kterou strčil do tašky. Pohledem ještě jednou zkontroloval, že má všechno, co má mít, a rozloučil se s fotografem a ostatními.

'Mám docela štěstí, že je ta cukrárna jen kousek. Budu mu to moct dát a nemuset to opatrovat. Ale proč mi vlastně volal? Nic mi neřekl… No asi se to stejně za chvíli dozvím, tak je to vlastně jedno.'



Tak mám ráda nečekaná setkání, i když Kiseho je mi dokonce trochu líto. V téhle povídce nemá chvíli klidu a to bude ještě hůř.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama