Cesty minulosti I: Naivita mládí 07

7. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Proklouzla táborem jako duch. Vlastně se ani nezdálo, že by ji skutečně někdo postrádal. Všichni zranění z posledního boje, už nakonec byli vyléčeni a to hlavně její zásluhou.
"Sachiko." oslovil ji černovlasý mladík a dívka se na něj otočila. Byl to Izuna a usmíval se na ni. Vlastně ji to ani moc nepřekvapilo. Nějakou dobu už věděla, že se mladíkovi líbí, i když se stále víc zajímal o boje a trénink než o ni.
"Ahoj, Izuno." pozdravila ho s přikývnutím a zdržela se úsměvu, který byl pro ni tak typický. Nechtěla působit příliš přátelsky, i když proti mladíkovi nic neměla, jeho pokusy o nějaký vztah, by jí teď nepřišly vhod.
Izuna byl navíc svým způsobem víc dítě než ona sama, i když byl o několik měsíců starší.
"Jdeme s Madarou trénovat, tak jsem si říkal, jestli se nepřidáš, když jsme se tak potkali." prohodil mladík a otočil se přes rameno na čekajícího bratra, který jí kývl hlavou na pozdrav.
Sachiko na něj zamávala a potom se otočila znovu na Izunu. "Vlastně jsem dnes ráno už byla běhat a chtěla jsem si trochu odpočinout, tak možná příště."
"Dobře, tak se zatím měj." odpověděl mladík s pokrčením ramen a vyrazil za Madarou.
Dívka si trochu oddechla a raději vylezla na nejbližší strom, aby měla přehled i soukromí, aby se mohla v duchu vrátit za světlovlasým mladíkem.


Tobirama měl většinu času od všech pokoj, tedy s výjimkou těch, kteří mu vraceli jeho věci, protože všichni kolem něj měli na paměti, že je požádal o klid na zotavení. Jen jeho bratr ho neustále vyrušoval s tím, jestli pro něj nemůže něco udělat. Jeho radost z Tobiramova návratu byla tak opravdová a veliká, že se na něj ale bratr nemohl nijak obořit ani nic podobného a tak mu jen dál děkoval a ujišťoval ho, že má všechno, co by si jen mohl přát. Na druhou stranu to ale nebyla pravda, protože mladík by si jednu věc, nebo spíš osobu, rozhodně přál. Hashirama mu ovšem podobné přání neměl jak splnit, takže světlovlasý ninja zůstal u ujišťování, že pro něj bratr už teď dělá až příliš.
"Ahoj, bratře." objevil se Hashirama znovu a přiměl osloveného ke krátkému zamračení.
"Ahoj." vrátil mu tedy pozdrav a usmál se na něj, nebo se o úsměv alespoň pokusil.
"Jak se cítíš?" zeptal se jeho tmavovlasý bratr dnes už poněkolikáté a posadil se před něj.
Tobirama se zatvářil mrzutě, když odpovídal: "Vlastně stejně jako před hodinou. Trochu to bolí a jsem unavený, ale jinak je mi celkem fajn."
Hashirama se na okamžik zatvářil provinile, než řekl: "Určitě pro tebe nemůžu nic udělat?"
Světlovlasý se zhluboka nadechl a shovívavě prohlásil: "Opravdu si cením tvé péče, bratře, ale opravdu to není nutné. Už jsem přece byl zraněný i dřív, tak by ses mohl chovat zase normálně ne?"
Hashirama se v tu chvíli zatvářil deprimovaně a odsedl si kousek od něj, aby se mohl plně ponořit do přicházející deprese.
"Bratře!" oslovil ho důrazně Tobirama a vytrhl ho z ní. "Co je to vlastně s tebou?"
"Nic." ujistil ho rychle Hashirama, ale Tobirama svého bratra znal až příliš dobře a hnědovlasý ninja navíc vůbec neuměl lhát.
"Tak povídej." pobídl ho téměř konejšivě Tobirama. Světlovlasý ninja byl mezi všemi známý jako velmi klidný, rozumný a vážný. Jeho otec si ho právě takového přál, takže mladík nijak zvlášť neusiloval o nápravu do podoby uvolněného, veselého a bezstarostného ninji plného ideálů, jakým byl jeho bratr. Snad právě proto si mnozí říkali, že bratři se měli narodit přesně naopak. Tobirama jako rozumný starší bratr, který přebírá veškerou zodpovědnost, a Hashirama jako jeho bezstarostný bratříček, o kterého se musejí ostatní starat.
"Jsi můj poslední sourozenec, a když otec…" začal ninja a zarazil se neschopný nahlas vyslovit otcova slova po tom, co se vrátil bez Tobirami.
Ninja však jen přikývl a kývnutím bratra popohnal, aby pokračoval.
"Vím, že už nejsme děti, ale já považuji za svou povinnost zařídit, abys to všechno přežil." řekl nakonec ninja a vyhnul se tak původnímu záměru Tobiramovi sdělit, jak moc ho jeho domnělá smrt zasáhla. Jeho mladší sourozenec v tom měl ale jasno i jen z jeho přivítání.
Ninja si povzdechl a teprve potom zformuloval dostatečnou odpověď pro svého bratra: "Nejsi za mě zodpovědný. Navíc svět, ve kterém žijeme, není místo, kde bys mohl někoho skutečně ochránit."
Hashirama k němu zvedl zaraženou tvář, ale nepokusil se bratrovi nijak odporovat a nechal ho pokračovat: "Udělal bych všechno proto, abys byl v bezpečí, bratře, ale nedokážu se o tebe postarat o nic víc, než ty o mně. Takový je náš svět. Místo, kde přežijí jen ti, co se o sebe dokážou postarat sami, a děti umírají v boji." dokončil ninja vážným hlasem a raději nepřipomínal, že on sám je naživu jen díky šťastné schodě okolností.
"Ano jistě." zašeptal Hashirama zkroušeně a ještě tišeji dodal: "Já ale stále doufám, že s tím dokážu něco udělat a změním tohle místo ve svět, kde bude možné ochránit své bratry."
Ninja mu na to nic neřekl, jen se na něj dál mlčky díval, aniž by připomínal, že tento sen jeho bratr sdílel právě s mužem, který před nedávnem málem ukončil život té osoby, kterou chtěl Hashirama ochránit nejvíc.



Takový kratší dílek, ale i tak se doufám líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 8. listopadu 2016 v 20:06 | Reagovat

Senju-klan, klan čórek věcí po zesnulých.... :D
Jinak paráda, jinak Izuna, jo... Dobrá volba, tady ten typ mám ráda, Dva nepřátelé a jedna slečna, vážně tak trochu jak u mojí Hanare... :D
Takže se těším... :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 9. listopadu 2016 v 8:42 | Reagovat

[1]: No možná tě to zklame, ale Izuna zase až tolik prostoru nedostane...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama