Cesty minulosti I: Naivita mládí 08

14. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko nemohla uvěřit, jak se mohou dny táhnout, ale ty poslední tři byly opravdu dlouhé. Už zažila dlouhé dny, když musela čekat na výsledek boje, ale tentokrát to bylo jiné. Teď neseděla a nebála se, jen musela čekat, až čas uběhne, aby se mohla vydat na cestu. Měla svým způsobem svou pozici v klanu ráda, protože to znamenalo, že si jí nikdo moc nevšímal, pokud zrovna nepotřeboval vyléčit. Snad jen Madara s Izunou si jí všímali, jelikož s ní vyrostli a tak pro ně byla jaksi důležitá. No a pak samozřejmě její otec, i když on ji většinou jen pokáral, že nedělá nic užitečného, a zase odešel. Ona sama se ale snažila celou dobu dělat něco užitečného, nebo spíš časově náročného, což v tuto chvíli bylo chození na bylinky a příprava obvazů a dalších věcí na příští léčení, které zřejmě přijde brzy, protože Uchihové se už zase připravovali do boje. Sachiko sice velké boje neočekávala, protože ten poslední udělal ztráty na obou stranách a nebyly to zrovna ztráty zanedbatelné, ale vždycky se vyplatí být připravený a její klan se právě teď připravoval. Naštěstí to také znamenalo, že si jí nikdo moc nevšímal, když se ve čtyři vytratila.

Cesta k jeskyni jí ale zabrala kratší dobu, než očekávala. Původně si myslela, že tam dojde pár minut před šestou. Přece jen, tu samou trasu absolvovala už několikrát a tak by ten odhad mít měla. Tentokrát se ale nemohla dočkat chvíle, kdy tam dorazí a opět ho uvidí. Byla tam o víc než půl hodinu dřív, ale Tobirama byl zřejmě úplně stejně netrpělivý, protože tam na ni už také čekal. Původně si představovala, že ho pozdraví a bude se chovat dospěle, ale hned jak ho uviděla, tak se její tvář rozzářila a ona mu padla do náruče. Pevně ji sevřel a zatočil s ní ve vzduchu, než ji postavil na zem a přitiskl své rty na ty její. Byl to dlouhý a vášnivý polibek a Sachiko ho jen velmi neochotně nakonec ukončila. Neodtáhla se ale od něj. Jen zesílila jejich objetí a tvář mu přitiskla ke krku.
"Jsem tak rád, že jsi tady." zašeptal a lehce s ní houpal v objetí.
"Bála jsem se, že nebudeš moct přijít." řekla na oplátku.
"Nebylo sice snadné vyklouznout, ale museli by mě svázat, abych nepřišel." odpověděl s úsměvem a odtáhl se od ní, aby se jí mohl podívat do tváře. Věnoval jí jeden zasněný pohled a krátce ji pohladil po tváři, než ji opět políbil.
"A fyzicky se cítíš dobře?" zeptala se, když ukončila jejich polibek.
Tobirama se té otázce lehce ušklíbl a místo odpovědi se zeptal: "Doktorka se v tobě nezapře, že?"
"Nikdy." přikývla s odevzdaným pokýváním a čekala na odpověď.
"Cítím se dobře." ujistil ji tedy. "Většinu času jsem odpočíval, takže myslím, že už jsem úplně v pořádku. I cesta sem mi trvala jen krátce."
"To ráda slyším." ujistila ho, ale za úlevným úsměvem se skrývala i neodbytná myšlenka připomínající jí její původ. Ona nakonec byla Uchiha a jestli mu cesta k jeho klanu trvá jen krátce, tak to nejspíš znamená, že ten klan bojuje s tím jejím. Kupodivu ji ale mnohem víc znepokojovala možnost, že při hledání zraněných Uchihů po boji, by také mohla najít jeho tělo, než fakt, že zabíjí její soukmenovce.
"Musíš být opatrný." prohlásila naléhavě ale i přes zmatení, které se objevilo na jeho tváři, přikývl.
"Nemusíš se bát, jsem opravdu dobrý ninja." ujistil ji sebevědomě.
"Říká někdo, koho jsem vytáhla zraněného z řeky." neubránila se poznámce s trochu provokativním úsměvem.
Tobirama se ale neurazil a ani nenaštval, jen rezignovaně pokýval hlavou a přiznal: "V tom máš pravdu."
"Takže buď opatrný, ano?" kladla mu znovu na srdce a provokativní výraz, kterým ho před chvilkou škádlila, nahradil ustaraný.
"Budu velmi opatrný." slíbil a znovu ji políbil. Nechtěl si už víc kazit chvíle, které si pro sebe ukradli. Bylo to tak jednoduché. Jen být s ním a o nic se nestarat. Odpočívat v jeho náručí a poslouchat nedalekou vodu. Přála by si, aby tak mohli zůstat mnohem déle, ale než se úplně setmělo, věnoval jí Tobirama smutný pohled.
"Musíš jít." konstatovala smutným, ale chápavým tónem.
"V tom máš pravdu. Můj bratr mě teď kontroluje každou chvíli. Takže se musím vrátit." přiznal a pohladil ji po líci. "Ale vrátím se za tebou."
"To chápu." přikývla Sachiko, ale ukradla pro sebe ještě jeden dlouhý polibek. "Kdy můžeš zase vyklouznout?"
"Nejsem si jistý." přiznal Tobirama a pevněji ji sevřel v náručí. "Ale jednodušší to pro mě bude v noci."
"Dobře." souhlasila okamžitě. Ona sama se jistě zvládne vytratit kdykoliv bude chtít. Jediné, co ji trápilo, byla skutečnost, že právě noc je nejvíc nebezpečná. Právě tehdy mnoho ninjů útočí a tak by Tobirama mohl narazit na nepřítele a stejně tak i ona.
"Takže zítra?" zeptal se s nadějí v hlase a ona bezmyšlenkovitě přikývla. Bála se, že to bude trvat další tři dny, než ho znovu políbí, takže teď se jí ulevilo.
"Už teď mi chybíš." zašeptal trochu smutně a naposledy ji políbil, než se zvednul s její rukou stále ve své dlani. "Zítra o půlnoci."
"O půlnoci." zopakovala po něm s přikývnutím a pustila jeho ruku, aby mohl odejít. Ona sama tam ale ještě nějakou dobu seděla, než se přinutila zvednout a zamířit zpět do reality.

"Bratře?" ozval se Hashirama, když se mladší z ninjů plížil zpátky do tábora.
"Co je?" zeptal se ho tedy světlovlasý a nasadil klidný výraz.
Zdálo se, že Hashirama trochu zaváhal, ale pak přece jen řekl: "No chtěl jsem s tebou jít trénovat, ale nemohl jsem tě nikde najít."
"No já byl trénovat sám." řekl tedy Tobirama jako výmluvu a zdálo se, že se tím bratra dokonce dotknul. Hashirama byl podle všeho jen krůček od jedné ze svých depresí a tak Tobirama raději dodal: "Příště ale určitě půjdeme společně."
"Slibuješ?" zeptal se tedy starší z bratrů a Tobirama přikývl, i když toužil spíš protočit oči.
Jednu věc ale díky tomu věděl jistě. Musel si dávat na své odchody a příchody pozor.



Tak oba jsou pořád stejně zamilovaní a naivní. Jak dlouho jim to asi vydrží?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 14. listopadu 2016 v 19:40 | Reagovat

To bylo milé... :3 a roztomilé, těším se na další super dílek! :)
Vážně ani nevíš, jakou radost mi ta povídka udělala, na to kolik toho dneska mám ještě stihnout! :)

2 IceSun685 IceSun685 | Web | 14. listopadu 2016 v 21:16 | Reagovat

[1]: To jsem ráda, já se zase budu těšit na další milý komentář. Ty zase dělají radost mě ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama