Cesty minulosti I: Naivita mládí 09

21. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko se mírně zachvěla chladem. Nebyla zvyklá toulat se během noci, ale Tobirama vybral právě ji. Předtím si ho přála tak moc vidět znovu, že by souhlasila i se schůzkou uprostřed tábořiště Uchihů. Teď ale běžela temnou nocí se strachem o sebe i o něj.
Měsíc byl ukrytý za mraky, ale když konečně dorazila k jeskyni, tak si okamžitě všimla mladíkových bílých vlasů. V první chvíli ji to potěšilo, dokud jí jistý kousek rozumu nepřipomněl, že stejně snadno ho po cestě uvidí i nepřítel. Pro teď to ale nechala být a padla mu do náručí.
"Tak ráda tě vidím." zašeptala, ale jejich objetí nepovolila. Setrvala v něm snad víc než pět minut, než ho konečně pustila, aby se mohli políbit.
"Měla jsi snadnou cestu?" zeptal se mladík starostlivě, když se pouštěli. On byl bojovník, takže i kdyby ne, tak se s tím vypořádá, ale ona byla jen léčitelka.

"Ano." přikývla hned a potom se starostlivě podívala na něj.
"Nemusíš se bát." odvětil hned, jakoby vytušil, na co myslí.
"I tak se bát budu." přiznala ale dívka a on se překvapivě usmál. "To i já o tebe." podotkl, zatímco ji hladil po zádech.
I Sachiko se malinko pousmála, než se k němu znovu přivinula. Mohla by tak zůstat věčně, ale věděla, že mají jen pár krátkých hodin, než bude Tobirama muset pryč a ona zrovna tak. Pokusila se tedy alespoň ten čas využít k dalším polibkům, které jí tak rád vracel.
Po dvou hodinách objetí a polibků ve tmě jeskyně, kde ho víc cítila, než viděla, si všimla, jak malinko stuhnul.
"Budeš muset jít že?" zeptala se chápavě, ale jejich objetí ještě zesílila.
Tobirama jí opatrně přejel rukou po vlasech, do kterých ji následně políbil se zašeptáním: "Ano."
"Zase ale sem ale vrátíš." řekla téměř jako otázku dívka.
"Nic mě nezastaví." ujistil ji okamžitě a vtiskl jí jeden z nejdelších polibků. Tobirama se potom poněkud váhavě postavil, i když stále držel její dlaň ve své.
"Kdy?" zeptala se dívka a neochotně jeho ruku pustila.
"Nemůžu mizet každou noc." řekl Tobirama nejprve, než dodal: "Co za čtyři dny?"
"Dobře." přikývla dívka, která byla opět ochotná souhlasit s čímkoliv.
"Zase tady a zase o půlnoci." řekl tedy mladík a chtěl odejít. Nedokázal to ale udělat, aniž by se k ní ještě jednou nesklonil a vášnivě ji nepolíbil. Každý z jejich polibků mohl být tím posledním, i když si to Tobirama nechtěl připustit, když se vydal mezi stromy. I ona to ovšem věděla, když se sama vydala na cestu zpátky. Nechtěla si to ovšem připustit, i když se v ní napětí s každým dalším dnem stupňovalo.

Bylo deset večer, když se Tobirama po čtyřech nekonečných dnech plížil ven z tábořiště. Snažil se plnit všechny své povinnosti a také pravidelně trénovat. Většinu doby byl ovšem myšlenkami u černovlasé dívky. Myslel na vůni jejích vlasů a chuť jejích rtů. Téměř ho trefil Hashiramův kunai, když během tréninku myslel na blížící se objetí. Bratr se mu tehdy moc omlouval, ale Tobirama věděl, že to byla jeho chyba. Kdyby na trénink dohlížel jejich otec, tak by mu to jistě také řekl. Už to ovšem bylo dost dávno, co na ně naposledy dohlížel, a tak byli sami. Tobirama tedy zahnal bratrovi omluvy a pokusil se na trénink víc soustředit. Černovláska by nakonec nebyla moc šťastná, kdyby za ní přišel zraněný.
Mladík se opatrně ukryl před pohledem hlídky a pomalu se plížil dál. Jeho život by byl o hodně jednoduší, kdyby existoval způsob, jak se prostě objevit tam, kde chce. Bohužel žádnou podobnou techniku neznal, což neznamenalo, že nad ní nemohl pouvažovat. Možná by mohl najít nějakou alternativu, jak si usnadnit cestu za ní…
Na poslední chvíli se stihl schovat před očima hlídky. Tobirama si v duchu vynadal za svou nepozornost. Jakožto syn vůdce klanu byl jedním z těch, kdo se podílel i na plánování hlídek. Sám tedy moc dobře věděl, kdo kde bude. I jeho vinnou šlo ovšem o velmi kvalitní hlídky a tak bylo téměř nemožné, aby se dostal z tábora nezpozorován. O nic příjemnější také nebyla skutečnost, že totéž bude muset absolvovat i cestou zpět. Tobirama měl samozřejmě připravenou výmluvu, že chtěl ověřit účinnost hlídek, ale potom by se musel vrátit do tábora a oni by byli ještě ostražitější. Představa, že by schůzku s ní promeškal, ho velmi tížila, ale dnes to očividně neměl být ten případ, jelikož se konečně dostal z dohledu hlídek. S úsměvem na rtech se tedy rozběhl co nejrychleji směrem k jeskyni a snažil se nemyslet na to, jak by asi dopadlo jeho setkání s případným nepřítelem, když je tam strašně nesoustředěný.

Tentokrát to byla černovláska, kdo byl na místě setkání první a tak Tobirama doskočil přímo k ní a sevřel ji v náručí společně s polibkem.
"Už jsem se bála, že ani nedorazíš." přiznala se znatelnou úlevou, když se jejich rty rozpojily.
"Zdržel mě odchod z tábora." přiznal tedy Tobirama s povzdechem a znovu ji políbil. Už to bylo deset dní, co se poprvé políbili. Ani tak se polibků ještě nenabažil. Dívka na tom byla naštěstí stejně a tak opět strávili většinu času v objetí a polibkách.
"Musíme zvážit možnost, že bych nemohl dorazit." nakousl Tobirama nepříjemné téma, i když by mnohem raději dál ochutnával její rty.
Sachiko v tu chvíli rozevřela oči dokořán, protože ji napadla ta nejhorší varianta.
"Ne jen kvůli nepříteli." ujistil ji tedy rychle Tobirama. "Mám své povinnosti v klanu." dodal, když se pořád zdála vystrašená.
Téměř řekla já taky, než se zarazila a jen přikývla. Mladík ji považoval za někoho, kdo je neutrální. Pokud by zjistil, že i ona je vázána na nějaký klan, jistě by se dostali k debatě na jaký, protože to byla velmi podstatná informace, když se vrhali do náručí. Určitý kousek její mysli jí totiž neustále připomínal, že Tobirama nejspíš věří, že s ním jednoho dne odejde do jeho klanu. Už jednou jí to nabídl a jistě předpokládal, že nabídku jednoho dne zopakuje a ona s ní bude souhlasit. Jak jinak by nakonec mohl jejich vztah skončit než tím, že by odešla do jeho klanu? Jediná další možnost byla ta, že už se neuvidí, ať už kvůli smrti, nebo se jen jejich cesty rozejdou. Pro zamilovaný pár ale tahle možnost nepřipadala v úvahu.
"Pokud bych nemohl přijít ve stanovenou dobu." začal tedy Tobirama a ona se napnula v očekávání. "Tak sem přijď znovu další den ve stejnou dobu."
"A pokud budeš třeba zraněný?" zeptala se ještě dívka bojácně.
Tobirama se nad tím zamyslel. Pokud by nebyl fyzicky schopný přijít další den, tak potřebovali ještě plán B.
"Pak sem přijď přesně za měsíc od prvního domluveného setkání." řekl tedy Tobirama a pak s těžkým srdcem opět začal: "A pokud nepřijdu ani…"
"Tak přijdu další den a pak i ten den potom, dokud nepřijdeš." řekla dívka rozhodně a přitulila se k němu. Nechtěla ani pomyslet na to, že by zemřel.
"Nápodobně." přitakal i Tobirama a pevně ji sevřel.



No nemají to vůbec jednoduché. Alespoň tedy Tobirama, protože má o dost nabytější program než Sachiko. Mimochodem taky vás napadlo, že by měl vymyslet jednu hezkou techniku, kterou vymyslel i v anime/manze?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 27. listopadu 2016 v 14:39 | Reagovat

Tyto díly byly takové milé hezké, ono se něco blíží, teď určitě nastane něco velkého... Něco se určo stane! :)
Jinak paráda... :)

2 IceSun685 IceSun685 | 27. listopadu 2016 v 20:01 | Reagovat

[1]: Ono se bohužel nedá čekat, že jim to takhle bude pořád procházet... Otázka jen je jestli se stane něco dobrého a nebo špatného. Velké to ale každopádně bude ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama