Cesty minulosti I: Naivita mládí 10

28. listopadu 2016 v 12:09 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Tobirama se zhluboka nadechl a složil pečetě. Nic se ovšem nestalo. Podíval se deset metrů před sebe, kde se mu zdánlivě vysmíval na zemi namalovaný obrazec. Na stejném obrazci také stál. Už to byl měsíc, co spolu s dívkou ležel v jeskyni a mluvil s ní o možnosti, že by se nestihl dostavit. Za tu dobu se to skutečně jednou stalo a právě ta chvíle ho přiměla rozvést svůj nápad s technikou, která by mu usnadnila cestu k ní. Původně si sice myslel, že něco takového není možné, ale koho by před rozvinutí technik živlů napadlo, že je možné ovládnout vodu. Tobirama ji dnes ovládal s naprostou jistotou a samozřejmostí. Proč by tedy nemohl vytvořit techniku, která by ho přesunula z jednoho místa na druhé. Zvlášť když existují techniky, které dokážou přivolat tvory z jiné dimenze. On nakonec nestál o cestu mezi dimenzemi, ale jen dvěma místy v tomto světě. V mnohém se ale i tak inspiroval právě těmito technikami stejně jako technikou problesknutí, která ale umožňovala, jen rychlý přesun mezi dvěma místy, který na první pohled vypadal, jako by se ninja prostě objevil jinde. Zkušeným hlídkám ale něco takového nemohlo utéct, takže Tobirama musel najít způsob, jak se skutečně přemístit z jednoho místa na druhé.

Mladý muž si znovu prohlédl namalované obrazce, které mu měli podle toho, jak techniku zamýšlel, pomoct s přemístěním. Bohužel nefungovaly tak, jak doufal. Proto v nich udělal několik drobných změn a také se rozhodl pro jiné ruční pečetě.
Znovu tedy soustředil svou chakru a složil zamýšlené pečetě. V tu chvíli ucítil, jak se mu hnul žaludek a mladý ninja padl na kolena a začal zvracet.
"Bratře!" vykřikl v tu chvíli Hashirama, který do teď poměrně bez zájmu posedával o kus dál a dával dohromady svoji výbavu.
"V… pohodě." dostal ze sebe poměrně namáhavě světlovlasý, když vydýchával svůj záchvat. Tobirama netušil, co se stalo, a byl poměrně v šoku, když ale zvednul hlavu tak zjistil, že už není na tomtéž místě jako před chvílí. Klečel na druhém z obrazců. I přes skutečnost, že mu bylo ještě pořád poměrně nevolno, se usmál.
"Zmizel jsi, bratře." zašeptal Hashirama a pomohl mu na nohy. Bratr se zdál být znepokojený, ale Tobirama byl maximálně spokojený. Přesun sice nebyl přesně podle jeho očekávání, ale rozhodně to byl velký pokrok.
"To jsem chtěl." oznámil bratrovi světlovlasý ninja a utřel si ústa. Dnes už určitě nic podobného zkoušet nebude. Za pár hodin se měl nakonec setkat se Sachiko a tak se musel zbavit stop po zvracení a dát se dohromady.
"Určitě ti nic není?" zeptal se ho ještě Hashirama, kterého spíš znepokojila bratrova reakce na techniku, než skutečnost, že technika zabrala.
"Ne, ale asi bych se měl dát dohromady. Myslím, že půjdu brzy spát." řekl tedy Tobirama i s úmyslem zařídit si klid. Bylo nepravděpodobné, že by za ním Hashirama v noci přišel, když ví, že bude odpočívat.
"Dobře." přikývl tedy hnědovlasý mladík, ale všechny jeho obavy nezmizely. Osobně by si přál, aby si bratr s podobnými věcmi nezahrával a raději by zlepšoval své už tak úžasné vodní techniky. Teď, když se ovšem podařilo Tobiramovi přemístit, tak bylo nemožné, aby přestal. Po týdnech snahy tu byl výsledek, ve který už téměř ani nedoufal. Stačilo na technice ještě zapracovat a už brzy se nebude muset plížit z tábora svého klanu. Dnes v noci za jasného svitu úplňku to ale ještě bude muset udělat.

"Sachiko?" zavolal černovlasý muž stojící u jednoho ze stanů. Jeho dcera se ovšem neozývala a tak nakoukl dovnitř. Už bylo hodně pozdě a tak bylo dost pravděpodobné, že spí, a on skutečně našel peřiny, ve kterých byla zřejmě zachumlaná. S povzdechem tedy zase odešel, aniž by postřehl, že se díval jen na pokrývky, pod které dívka strčila batohy s obvazy a dalšími věcmi.
Její otec jí chtěl oznámit, že vůdce klanu Uchiha Tajima právě rozhodl o tom, kdy proběhne útok na klan Senju. V zásadě ale nezáleželo na tom, jestli jí to řekne dnes, nebo až zítra ráno. Útok koneckonců proběhne až za dva týdny, takže bude mít dívka dost času připravit si bylinky a obvazy.
Sharingan umožňoval Uchihům vidět ve tmě lépe než Senju, i když zároveň byl skoro jako pochodeň, která každému Senju ukáže, kde má nepřítele. Tento argument použil Uchiha Madara spolu s tím, že pokud chtějí zaútočit na tábor klanu, tak stejně budou osvětlení, takže na tom v podstatě nezáleželo. Hidehara v podstatě souhlasil s Madarovým názorem, že je vlastně jedno jestli zaútočí v noci nebo ve dne, protože je tma ukryje jen, až se budou blížit ke klanu a později jim nijak nepomůže. Mladíka však nijak nepodpořil, protože tohle byl spor jen mezi nimi. Madara ovšem neměl v zásadě nic proti nočnímu útoku, ale tvrdil otci, že by měli čas útoku určit teprve, až vymyslí vhodnou strategii a ne si dát ultimátum, že musí nějakou vymyslet do dvou týdnů, protože to bude opravdu tma. Hidehara v tomto souhlasil, ale Tajima to jen označil za synův vzdor a Madaru vykázal ze stanu, takže se už Hidehara o jeho podporu nesnažil. Nijak zvlášť netoužil, aby i on upadl v nemilost.
Celou věcí se ovšem nemusel až tak trápit, i když šlo o životy jeho soukmenovců. Ať už bude útok kdykoliv, tak on se ho účastnit nebude a jen bude dohlížet na tábor. Větší podíl na celé záležitosti bude mít i jeho dcera, která se bude po jejich návratu starat o zraněné. Byla jen otázka, kolik lidí se vrátí a kolik zbytečně padne, protože nestihli splnit své ultimátum dostatečně dobře.

Madara si unaveně povzdechl a snažil se ignorovat skutečnost, že za ním jde Izuna. Věděl, co mu bratr přišel říct, ale nijak zvlášť si to nepřál poslouchat. Nakonec on byl ten starší.
"Slyšel jsem, o co šlo." podotkl mladší z ninjů a posadil se vedle bratra.
Madara jen něco zabručel a nespokojeně nakrčil nos. Izuna by neměl být tím, kdo ho utěšuje. To on se přece měl starat o něj a ne naopak.
"Pokud tě to utěší, tak myslím, že máš pravdu a i Hidehara-san si to myslí." řekl Izuna podle očekávání a Madarovi tak vlastně i vyslepičil, od koho se dozvěděl tajné informace. Madara si ale i tak jen povzdechl. Nepotřeboval slyšet, jak má pravdu, to koneckonců věděl. Potřeboval jen, aby o tom někdo přesvědčil jejich otce, což zřejmě nebylo možné.
"Díky, bráško." řekl tedy alespoň Madara a šťouchnul do něj loktem.



No tak to byly taky trochu jiné vztahy než jen ty mezi Sachiko a Tobiramou. Doufám ale, že se vám díl i tak líbil.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 28. listopadu 2016 v 20:53 | Reagovat

Tobiramova nehoda při vytváření techniky se mi líbila, oh... já jsem zlomyslná! :D ale zas je hezké, že se snaží, aby s ní byl co nejdřív... :3
Jen mě děsí to, že Uchihové táhnou na senju, takže to bude ještě zajímavé! :)
Parádní dílek, těším se na další! :)

2 IceSun685 IceSun685 | 28. listopadu 2016 v 21:33 | Reagovat

[1]: No vymyslet novou techniku nemůže být tak jednoduché... Jinak pokud jde o ten útok, tak ten bude ještě pořádně důležitý ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama