Prosinec 2016

Jednoduchá biologie 18

31. prosince 2016 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Tak tohle je poslední díl letošního roku, takže bych vám ráda popřála hodně štěstí do toho nového a doufám, že tenhle díl bude obstojným zakončením roku 2016 na tomto blogu a budu se na vás těšit v roce 2017. ;)

Překvapení 69

28. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Překvapení
Konan skutečně plnila svědomitě své povinnosti i slib. Deidara ani Itachi prakticky neměli šanci se s ní ani pozdravit, tak pečlivě je úkolovala a ji hlídala. Trochu na to ovšem doplácel i Sasori, který taky neměl moc šancí si pod Konaniným dohledem najít chvilku o samotě s dcerou. Na rozdíl od ostatních ale měl alespoň od Konan dovoleno navštěvovat ji v jejím pokoji, což bylo z pohledu modrovlasé kunoichi asi něco jako posvátné místo, protože ji v něm jinak nikdo nesměl rušit.
Miroko nastavený režim relativně vyhovoval, i když musela přiznat, že Konanin dohled byl snad až příliš přísný. Čím víc se ovšem blížil porod, tím víc dívka její péči oceňovala a jakékoliv přehánění přecházela.
S blížícím se porodem ji ale tlačila i jiná věc. Stále totiž neměla definitivně vybrané jméno. Měla sice několik kandidátů, ale přišlo jí hloupé jen tak vybrat a riskovat tak, že by se otci dítěte jméno nelíbilo. Samotná myšlenka, že by to s ním chtěla probrat, sice byla hezká, ale ona stále nevěděla, s kým to má vlastně probírat a oba si je jen těžko mohla pozvat. Úplně je z toho ale vynechat také v podstatě nemohla, nebo to tak alespoň cítila.
'Potřebuju plán.' povzdychla si poraženecky a jedinou její možností se tak stalo vzít to postupně. Nejspíš by měla nejprve vzít v potaz názor Itachiho, aby pak s Deidarou mohla dospět ke konečnému rozhodnutí.
Na dveře se ozvalo zaklepání a Miroko snadno poznala, že je to její otec. Vždycky klepal dvěma údery a skutečnost, že jeho ruka nebyla z masa a kostí jako u ostatních, taky znamenala trochu jiný zvuk, takže to bylo dost jednoduché hádání.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 14

26. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko pustila brzy z hlavy chystaný útok a v mysli si nechala jen hledání výmluvy, proč by se s mladíkem neměla týden vidět. Když ale nastala chvíle jejich dalšího setkání, tak i to ustoupilo do pozadí a dívka myslela jen na noční koupání a to co se stalo po něm. Být s mladíkem nebylo totéž, jako kdyby si ho vzala, ani tak si ale nebyla jistá, jestli je rozhodnutí o tom, jaké další intimní zážitky prožijí, na ní. Žila v době, kdy byli muži zvyklí brát si bez dovolení. K tomu samému nakonec vychovali i jeho. Jejich vztah se ovšem lišil tím, že se milovali a ona mu nepatřila. I tak se ale obávala toho, co od ní bude očekávat.
Jejich setkání ale i přes původní obavy proběhlo stejně jako ta předchozí. Mladíkův polibek na přivítanou byl jen o něco vášnivější a některé jeho doteky vypovídaly nejen a lásce ale i chtíči. Kromě toho ale Tobirama nedával ničím najevo, že od ní očekává podobné chvilky jako po koupání. Sám na ně sice dost často myslel, ale nechtěl nic uspěchat a ji vyděsit. Hlavně proto se omezil jen na polibky na krk a hlazení po zádech a zadečku. Stejně tak i na dalších setkáních, což dívku poměrně uklidnilo, takže se mohla soustředit i na výmluvu.

Jednoduchá biologie 17

24. prosince 2016 v 22:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Možná se divíte, co tu dělá další díl, když už jsem vám přála a tak. No s Pariah jsme si říkaly, že když už jsou ty Vánoce, tak si zahrajeme na Ježíška a nadělíme vám ještě jeden pozdní dárek, který snad potěší. ;)

Jednoduchá biologie 16

24. prosince 2016 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
No než se pustíte do čtení, tak bych vám všem ráda nejprve popřála veselé Vánoce a štědrého Ježíška ;)

Cesta bez návratu 10

21. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Cesta bez návratu
Probudily mně slova: "Jsi docela bojovník." Byl to ten samý hlas, který jsem už znala. Dokonce řekl i totéž, co poprvé, když jsem ho uslyšela. Byla to ta samá slova pronesená stejným tónem. Chvilku jsem měla pocit, že se mi to snad jen zdá, ale pak jsem dokázala otevřít oči a znovu zaostřit na tu samou provizorní střechu.
Vedle mě ležela miska s kaší a taky s vodou. Podívala jsem se k ohništi. Jak bylo možné, že je už zase západ slunce, na který se on už zase dívá? 'Musela jsem se zbláznit!'
"Za to předtím se omlouvám." prohlásil, aniž by se na mě podíval. Neměla jsem ale pocit, že by omluvu myslel vážně. Spíš jakoby to řekl jen proto, že se to od něj čeká. Nebyla jsem za to ale naštvaná. Prozatím jsem byla ráda, že jsem naživu. Otázka jen byla proč?
"Nezabil jsi mě." podotkla jsem tedy, i když to možná bylo nerozumné. Nemělo ale cenu se o něco snažit. Pokud se rozhodně mě zabít, tak to může udělat kdykoliv a klidně jen z rozmaru, aniž bych mu dala důvod.
"Měl bych?" zeptal se mě a otočil hlavu. Na tváři měl opět ten podivný úsměv. Možná, že jsem nebyla šílená já, ale spíš on.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 13

19. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Cítila jeho ruku, jak ji hladila ve vlasech, když řekl: "Budu muset jít."
"Já vím." zašeptala i dívka a neochotně zvedla hlavu z jeho hrudi. "Kdy znovu přijdeš?" zeptala se tedy, zatímco se Tobirama zvedl a začal hledat své věci.
"Za dva dny." řekl jí tedy mladík a marně se pokoušel najít svou katanu.
"Už teď mi chybíš." podotkla dívka a také se oblékla.
Tobirama konečně našel svou zbraň a nejprve ji objal a políbil, než řekl: "To i ty mě." Potom ji ještě znovu políbil, než se vydal na cestu k tábořišti Senju.

Jednoduchá biologie 15

17. prosince 2016 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Aomine-kun mě nesl v náručí už nějakou dobu. Ze začátku mi to tak ani nepřišlo, ale bylo to skutečně hloupé. Možná mě to napadlo díky hrobovému tichu, které mezi námi panovalo, nebo díky skutečnosti, že byl skoro nahý a já vlastně taky. To bylo skutečně víc než hloupé a hlavně proto, že jsem se ho držela kolem krku. Tahle se ho nedalo nedotýkat. Trochu mi to připomínalo můj sen, kde byl Aomine-kun Aladdinem. I v něm jsem se dotýkala jeho hrudi, i když teď to bylo o tolik jiné, skutečnější. Cítila jsem, jak se jeho svaly napínají, což bylo docela pochopitelné, protože jsem nebyla úplné peříčko. I tak ale Aomine-kun pokračoval svižným krokem dopředu.
Noha mě zabolela a připomněla mi, proč mě vlastně Aomine-kun nese jen v trenýrkách. Myslím, že hloupěji jsem se už cítit ani nemohla. Bylo až neuvěřitelné, jaké jsem byla nemehlo. Mělo mi být jasné, že dříve nebo později do nějaké řeky zahučím. To bych nakonec nebyla já, abych někam nespadla.
Uslyšela jsem ptačí zpěv, který na chvíli přetrh mé depresivní myšlenky. Zvedla jsem hlavu, ale ani jsem nečekala, že ptáčka uvidím.

Basketbalová hlava 50

14. prosince 2016 v 9:25 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kise dorazil do cukrárny už za pár minut. Pak ale zaváhal, když otce uviděl sedět u stolu s mladou ženou.

'Kdo to je? Budu ji muset pozdravit. Co bych ale měl říct? Dobrý den?'

Mladík ale nemohl zůstat stát u dveří a tak se pomalu vydal k nim. Mladá žena si ho všimla první, a když otočila hlavu, tak se jeho směrem podíval i otec.
"Výborně." prohlásil a postavil se, pak ale očividně nevěděl, co by měl udělat. Nebo spíš jak ho přivítat, i když předtím zřejmě plánoval nějaký fyzický kontakt v podobě objetí nebo aspoň poplácání po zádech.
"Ahoj." řekl tedy aspoň Kise, i když situace byla už tak dost hloupá. Mladá žena si ho stále prohlížela a tak na ni musel nějak zareagovat.
"Dobrý den." pozdravil ji tedy Kise a ona se na něj trochu nejistě usmála, než mu řekla: "Ahoj."

'O co tady vlastně jde?'

Cesty minulosti I: Naivita mládí 12

12. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
A tohle by mohlo být 18+