Cesty minulosti I: Naivita mládí 11

5. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Tak dejme tomu, že to bude 15+


Dívka se široce usmála, když se Tobirama objevil na dohled a okamžitě k němu natáhla ruce. Mladík doskočil přesně tak daleko od ní, aby ji mohl snadno obejmout.
"Ty tři dny byly nekonečné." zašeptala dívka a nechala se držet v náručí.
"Souhlasím." ozval se i Tobirama a jejich objetí povolil, aby ji mohl políbit.
Oba dva se potom posadili na zem a Tobirama se zahleděl na řeku. Noc úplňku byla nejbezpečnější ze všech. Neposkytovala ani výhodu noci a ani dne. Měla tak akorát světla. Ani dost, aby ji mohli využít klany, které upřednostňovali den, a zároveň příliš mnoho, aby se hodila takovým, jako byli Uchihové. Byla to noc, kdy mohl jít člověk ven a být docela v bezpečí. I teď díky tomu nemuseli dávat příliš pozor a zacházet dál do jeskyně. Mohli sedět u jejího východu a dívat se na odraz měsíce na řece. V těchto místech se už skoro dalo mluvit i o jezeru, jak bylo koryto široké a proud pomalý, i když jen o několik metrů dál bylo slyšet, jak voda rychle proudí a naráží do kamenů.
Právě na lehce se vlnící hladině byl odraz měsíce, který Tobirama pozoroval, zatímco ji hladil po ruce.
"Pojďme se vykoupat." navrhl najednou. Ještě nikdy se nekoupal v noci, protože by to bylo moc nebezpečné. Za celou dobu tady ale nikdy nikoho neviděl a dnes byla nejbezpečnější noc v měsíci. Pokud měl někdy risknout koupání v noci, tak zřejmě teď a tady.
Dívka se na něj ovšem dívala dost překvapeně a tak se ji pokusil přemluvit: "Voda nebude o moc studenější než přes den a nikde v okolí by neměl nikdo být."
Sachiko si skousla spodní ret a Tobirama si už říkal, že nakonec odmítne. Pak ale dívka váhavě přikývla, takže se na jeho tváři objevil úsměv.
Světlovlasý ninja se vydal k jezeru v jejím doprovodu, ale musel uznat, že dívka jde dost váhavě. Snažil se ji povzbudit úsměvem, ale její tváře jen víc zrudly. Až tehdy mu došlo, že je to kvůli studu. Pokud se půjdou koupat, tak totiž úplně nazí, což mladíkovi došlo až teď. Byla v tom jen nevinná chuť si zaplavat, ale teď když ho napadlo, že ji uvidí nahou, tak se mu rozbušilo srdce vzrušením. Ona na to ovšem myslela už od začátku, ale byla spíš v rozpacích, že on uvidí ji, než že by ji zajímalo jeho tělo.
"Nemusíš jít do vody, jestli nechceš." ujistil ji Tobirama, i když by ji teď moc rád viděl nahou.
"A ty půjdeš?" zeptala se dívka opatrně a Tobirama bez přemýšlení přikývl.
Původně v tom nebyly žádné postranní úmysly, takže nebyl důvod nejít. Mladík se tedy začal soukat z oblečení, zatímco Sachiko přemýšlela, jestli se nemá otočit. Světlovlasý ninja se na ni ale díval s úsměvem a nijak zvlášť ho zřejmě netrápilo, že si sundává kalhoty. Ona ale i tak odvrátila pohled stranou, když před ní zůstal úplně nahý. Tobirama byl za to i celkem rád, protože i on se trochu styděl. Chtěl ji sice povzbudit tím, že bude v pohodě, ale ani tak si nemohl pomoct. I proto se velmi rychle přesunul do vody, která ho zakryla. Byla poměrně chladná, ale během nejkrutějších zim byl zvyklý umývat se ve sněhu, takže to nebylo tak hrozné. Mladík se rozhodl na ni neotočit a začal plavat k odrazu měsíce. Pokud jí teď dá prostor, tak se možná spíš osmělí, než kdyby ji lákal.
Sachiko skutečně stála na břehu dost nerozhodná. Nakonec si ale skutečně váhavě sundala oblečení a sepnula si vlasy na hlavě, než vklouzla do vody. Pořád se ovšem necítila příliš jistě, když plavala k němu.
Tobirama se na ni ovšem spokojeně usmíval. Díky tmě viděl jen holá ramena, ale to nevadilo. Důležité bylo, že tu teď byla s ním. Navíc mu stačilo jen pomyšlení, že je kousek od něj nahá, aby mu divoce tlouklo srdce.
"V pohodě?" zeptal se jí mladík a myslel tím jak její stud, tak i teplotu vody.
"Trochu zima." odvětila Sachiko a mírně se zachvěla.
Mladík se malinko pousmál a natáhl k ní ruku, za kterou si ji přitáhl, když mu ji podala.
"Nemusíme tu být dlouho." ujistil ji Tobirama a když se mírně usmála, tak se k ní natáhl pro polibek, který mu oplatila. Snažit se udržet na hladině a ještě se líbat sice nebylo nejpraktičtější, protože ona při tom ráda zapomínala na všechno ostatní, ale i tak se jí to líbilo.
Ucítila, jak jí dal ruku kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Cítila teplo jeho těla a také jeho křivky vlastním tělem. Až se její tělo zachvělo vzrušením.
"Chceš jít ven?" zeptal se Tobirama, který si chvění špatně vyložil. On sám byl ovšem vzrušený a jen studená voda ho držela klidného.
"Jo." přikývla ovšem Sachiko a tak ji Tobirama pustil. K břehu se ale vydali oba dva, což ji trochu znervózňovalo. Z části doufala, že on ještě zůstane v jezeře, aby se mohla obléct, než si ji bude mít čas prohlédnout.
"Promiň." řekl mladík trochu provinile a tak se na něj Sachiko během plavání krátce otočila, než namítla: "Nenutil jsi mě přece vlézt do té vody."
"No ale byl to můj nápad a nebyl moc domyšlený." přiznal Tobirama trochu provinile.
Sachiko ale očividně nevěděla, kam tím míří, protože namítla: "Jak to myslíš?"
"No nemáme se ani do čeho utřít." podotkl mladík něco, co ho napadlo jen před pár okamžiky a ji dokonce vůbec.
"Zmrzneme." zašeptala dívka pesimisticky, ale mnohem víc ji stejně trápil fakt, že se nemá do čeho zabalit. I proto trochu zaváhala, když dorazili ke břehu.
Tobirama ovšem vylezl hned, takže si ho mohla prohlédnout. Po svalech mu stékala voda, která se leskla ve svitu měsíce. Sachiko neměla odvahu prohlížet si jeho dolní partie, ale i tak je zahlédla, což ji na jednu stranu uvedlo do rozpaků a na tu druhou se jí vzrušením rozbušilo srdce. Na chvíli cítila víc horkosti než chladu, když ji zahřála pulzující krev.
Tobirama jí nabídl ruku a tak už musela vylézt, i když jí díky tomu bylo jasné, že si ji bude moct prohlédnout nahou. Trochu se zastyděla, když ruku přijala a vylezla z vody. Díky tomu, že také sklopila pohled k zemi, nemohla vidět, jak mu zrudly tváře, a zachvěl se. Nikdy předtím nahou ženu neviděl, ale byl si jistý, že žádná nemohla být krásnější než dívka před ním.
Sachiko se zachvěla zimou, čímž ho vytrhla od zírání na její přednosti. Musel si přiznat, že teď chtěl mnohem víc, než jen pár polibků. Prozatím ji tedy alespoň objal a pevně přitiskl k sobě. Už dřív cítil její tělo na svém při těsném objetí, ale cítit její tělo přes několik vrstev oblečení a cítit její kůži na své, byl obrovský rozdíl.
Ucítil, jak zesílila jejich sevření. Bylo uklidňující a zároveň vzrušující ho obejmout. Jeho tělo navíc hřálo, což teď potřebovala. Proto se taky nebránila tomu, aby ji dál beze slova svíral v objetí a hladil po zádech, zatímco na krku cítila jeho horký dech.



No v povídce se to zdá jako chvíle, ale oni už jsou spolu takových čtyřicet dní, takže dejme tomu. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama