Cesty minulosti I: Naivita mládí 13

19. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Cítila jeho ruku, jak ji hladila ve vlasech, když řekl: "Budu muset jít."
"Já vím." zašeptala i dívka a neochotně zvedla hlavu z jeho hrudi. "Kdy znovu přijdeš?" zeptala se tedy, zatímco se Tobirama zvedl a začal hledat své věci.
"Za dva dny." řekl jí tedy mladík a marně se pokoušel najít svou katanu.
"Už teď mi chybíš." podotkla dívka a také se oblékla.
Tobirama konečně našel svou zbraň a nejprve ji objal a políbil, než řekl: "To i ty mě." Potom ji ještě znovu políbil, než se vydal na cestu k tábořišti Senju.

I ona tedy vyrazila na cestu, i když jen šouravým krokem. Byla ráda, že je pro svůj lid neviditelná. Se Sharinganem v oku každé z hlídek by nemohla odejít nezpozorována. I když ale téměř každý v klanu věděl, kdo je, tak ji nikdo nezastavoval. Byla jen obyčejná žena, a pokud chtěla odejít z bezpečí tábora, tak to byl jen její problém. Stejně tak se ani nikdo neptal, když se vracela. I tak ale sebou nosila měch s vodou, aby mohla říct, že šla pro čerstvou vodu pro nemocné. Oni nerozuměli léčení, takže se jí do toho ani nepletli.
Sachiko občas zaráželo, za jak bezcennou ji považovali jen proto, že nebyla bojovník. Ženy Uchihů, tak jako zřejmě i ostatních klanů, byly zvyklé bojovat, i když se neúčastnily žádných výprav. Jí to ovšem nikdy nešlo. Mnohem úspěšnější byla jako léčitel, ale o slabou léčitelku nikdo nezavadil pohledem, dokud ji nepotřeboval, a hned potom pro ně byla znovu neviditelná.
Dívka si už na to zvykla a částečně doufala, že to tak zůstane navždy. Nikdy nestála o to zaujmout své místo vedle nějakého muže. Doufala, že bude stejně jako její prateta jen léčit a nikdo o ni neprojeví zájem. Její otec ji považoval za zklamání a nic kromě léčení od ní ani neočekával. Vždy doufala, že na ni časem zapomene a nikdy ji nedá žádnému muži, i když to byla poměrně malá šance. Jistá její část nakonec byla smířena s tím, že jednoho dne bude mít za úkol jen rodit děti a pokud možno syny. Věděla dokonce o jednom bojovníkovi, který svou ženu zabil, protože mu už potřetí porodila dceru. Dnes poprvé ji ovšem takový osud skutečně děsil. Dřív k němu byla téměř lhostejná, nebo možná jen byla smířená. Během posledních týdnů se to ovšem změnilo. Bylo to proto, že milovala Tobiramu. Možnost, že by se on stal jejím manželem, byla sice prchavá, ale i tak o ní mohla snít. Snít o životu s ním plném lásky.
"Jsi v pořádku?" zazněla otázka a dívka ucítila, jak ji někdo vzal za ramena.
"Madaro?" překvapeně se obrátila na mladíka. Byla ještě daleko od tábořiště a tak ji překvapilo, že ho vidí.
"Nevnímala jsi, když jsem na tebe promluvil." podotkl mladík znepokojeně a ona se malinko pousmála. Právě on byl jedním z těch, pro které nebyla neviditelná.
"Jen jsem přemýšlela." podotkla Sachiko stále trochu zamyšleně.
"A o čem?" zeptal se Madara, čímž ji trochu zaskočil. Mladík nebyl typ, který by vyzvídal, ale sám teď potřeboval rozptýlit.
"O budoucnosti." řekla tedy dívka neurčitě. Nemohla mu říct o Tobiramovi a tak jen doufala, že to nebude chtít rozvést.
Madara si povzdechl, čímž ji trochu překvapil, protože ho obvykle znala jen sebevědomého a rozhodného.
"To jsem dělal taky." přikývl tedy po nějaké chvíli, ale pak se zamračil a řekl: "Neměla by ses toulat po nocích."
"To nejspíš ani ty." podotkla dívka s pousmáním a mezi stromy zahlédla jednu z hlídek.
"Nejspíš." souhlasil i Madara a hlídce kývl na pozdrav. Muž mu sice kývnul zpátky, ale nezdál se moc nadšený. Sachiko tak nepochybovala, že se o nočním toulání svého syna dozví jeho otec.
"Asi budeš mít průšvih." podotkla, ale Madara překvapivě jen pokrčil rameny, jakoby na tom nezáleželo.
"S otcem se neshodneme na mnoha věcech, tak tohle jen bude další v řadě." okomentoval to s pokrčením ramen, ale pak se zastavil se zamračením.
"Stalo se něco?" zeptala se tedy dívka a pro jistotu se rozhlédla. Žádné nebezpečí však nezahlédla.
"Možná, že ty nebudeš mít průšvih, ale opravdu by ses neměla toulat. Lesy jsou nebezpečné." podotkl Madara vážným hlasem a na čele se mu objevilo několik vrásek.
"Lesy nejsou bezpečné ani ve dne." prohlásila ovšem dívka, i když ji Madarova péče potěšila. Aspoň někomu z klanu na ní zřejmě záleželo.
"I tak." namítl ale Madara a ona jen přikývla a odešla do svého stanu spát. Nemělo smysl se hádat. Navíc nestála o to, aby si o ni dělal starosti. Bylo by pak těžší se vyplížit a vidět Tobiramu.

Sachiko se o několik hodin později vzbudila dost unavená. Prospat jen část noci, když si ani nemohla přispat, bylo otravné, ale bohužel před ní stál její otec, který ji vzbudil svým příchodem.
"Otče?" podívala se tedy na něj a pokusila se ze sebe setřást ospalost.
"Přišel jsem ti říct, že za třináct dnů proběhne noční útok na klan Senju." řekl jí otec jednoduše a při odchodu jen dodal: "Tak bys měla mít nachystané obvazy a ty další blbosti."
"Hai." řekla jednoduše dívka a protřela si oči. Její otec nic víc nepotřeboval. Ve skutečnosti ani netušil, že ona nepotřebuje nijak zvlášť dopředu vědět, kdy má být nachystaná léčit. Všechny věci si totiž připravovala do zásoby, kdyby došlo například k napadení jejich tábořiště. Jediná věc, kterou skutečně připraví, budou lůžka pro zraněné ve středu tábořiště.
Sachiko nepochybovala o tom, že to bude stačit udělat den dopředu, takže měla vlastně stejný program jako jindy. Jen všichni kolem budou zaměstnanější. Jediná věc, která ji trápila, byla skutečnost, že po útoku nebude moct opustit tábořiště. Bude upoutána ke zraněným, takže nebude moct být s Tobiramou. Obvykle navíc vybíral čas on, takže by bylo divné, kdyby to udělala ona. Nakonec ale musela najít nějaký důvod, aby získala alespoň týden, což by zároveň byla nejdelší doba, co by byli od sebe. Díky tomu zřejmě bude potřebovat nějakou dobrou výmluvu, která ji bohužel příliš nenapadala.
Mohla například tvrdit, že musí odejít někam daleko kvůli určitému druhu bylinek, které jí došly, nebo taky mohla říct, že našla nějakého zraněného, o kterého se musí postarat, ale pak by ji určitě Tobirama přesvědčoval, aby od něj odešla alespoň na chvíli. Nakonec od něj také odcházela, když se o něj starala. Mnohem lepší by pak bylo použít výmluvu s bylinkami, ve které byla ale jedna velká díra. Ona totiž neznala žádnou bylinku, kterou by mohla použít jako výmluvu, protože všechny bylinky, které znala a používala, rostly v okolí. Sachiko bohužel neměla nejmenší ponětí, jak je na tom Tobirama se znalostí bylin, takže nemohla použít žádnou známou bylinku.
Prozatím ale musela odložit vymýšlení výmluv na později a věnovat se svým běžným povinnostem.



No tak tenhle díl byl spíš o Sachiko, tak se příště snad dostaneme víc k Tobiramovi. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 19. prosince 2016 v 17:13 | Reagovat

Bože já v tom vidím nějaký zvrat nebo se něco stane... :/ Ale i tak se těším! :3 Parádní dílek těším se na další! :)

2 IceSun685 IceSun685 | 19. prosince 2016 v 21:02 | Reagovat

[1]: No svým způsobem to bude zvrat pro všechny :-D Ale nebudu nic prozrazovat ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama