Překvapení 68

7. prosince 2016 v 9:25 | IceSun685 |  Překvapení
Konan ji vedla ulicemi vesnice, ale Miroko to vlastně ani moc nevnímala, byla ztracená ve vlastních myšlenkách.
"Podívej." vybídla ji Konan a ukázala na jeden z obchodů.
"Jsem si jistá, že tady najdeme postýlku." prohlásila kunoichi téměř vesele a počkala, až se hnědovláska vedle ní usměje a sama vykročí k obchodu. Už toho měly vlastně docela dost, i když všechno vlastně v bílé barvě. Konan říkala, že je to tak nejlepší pro novorozeně a že později bude dost času koupit něco v modré nebo červené podle toho, jestli se narodí holka nebo kluk. To také bylo poprvé, co nad tím Miroko něco přimělo popřemýšlet. Jistě, neměla způsob jak to zjistit, ale to nic neměnilo na tom, že by nad tím mohla přemýšlet. Co vlastně chtěla, aby se narodilo? Sama to vlastně nevěděla a dokonce si ani nebyla jistá v tom, kterého z mladíků by chtěla za otce dítěte. Její tělo si o tom rozhodlo samo už dávno, ale ona přece mohla doufat, tak proč nad tím nikdy nepřemýšlela?
'Protože tady nikdy nebyli.' odpověděla si v duchu sama a nechala Konan, aby se zeptala prodavače na postýlky.
Postarší muž jí s úsměvem vyhověl a nezapomněl Miroko pogratulovat k dítěti, na což mu málem řekla, že není k čemu. Na druhou stranu na tom měli zásluhu stejně jen ti dva, tak proč se gratulovalo jí?

"Tak která se ti líbí?" připomněla se znovu Konan a Miroko se podívala na skoro totožné postýlky. Nebylo to nic moc, ale na druhou stranu si stejně nemohla moc vymýšlet. Tohle byl téměř konec světa a byl skoro zázrak, že má alespoň takovýto výběr.
"Tuhle." vybrala Miroko jednoduše a ukázala na tu napravo. Zdála se jí o něco pevnější a snad i lépe opracovaná. Prodavač se v odpověď na to usmál, jelikož lepší kvalitě odpovídala i cena, a začal se s Konan domlouvat na převozu. Kunoichi ho ovšem překvapila tím, kam měl postýlku převést, protože to bylo místo mimo cesty. Prodavač se ovšem řídil zásadou můj zákazník můj pán, takže bez zbytečného ptaní souhlasil a vzal si od Konan peníze.
Kunoichi mu poděkovala a vyvedla svou společnici zase ven.
"Myslím, že to už by mělo být všechno, co myslíš?" zeptala se jí modrovláska před obchodem a znovu ji tak donutila popřemýšlet. Miroko však stejně jen přikývla, protože se skutečně zdálo, že nic důležitého nechybí. Měly plenky, všechny možné druhy oblečení, několik peřinek, židli se stolečkem, kterou nejspíš ještě dost dlouho nebudou potřebovat a dokonce i nějaké hračky, jako byly chřestítka nebo hadrová zvířátka. Teď, když měly i postýlku, sehnaly obě kunoichi snad už opravdu všechno, i když na tom všem měla především zásluhu Konan.
"No myslím, že jsme to stihly tak akorát v čas, i když Deidara možná chvíli bude muset čekat." podotkla Konan a i s poslední taškou, kterou klonem neposlala na místo srazu, ji vedla ulicí dál.
"Tentokrát poletíš s námi?" napůl se zeptala a napůl zaprosila Miroko.
Konan ji jen vzala kolem ramen a řekla: "Můžeš se spolehnout. Zařídím, aby Deidara v nejbližší době neměl možnost, být s tebou o samotě."
"Arigato." zašeptala hnědovláska vděčně a nechala se vést dál, aniž by nějak zvlášť věnovala pozornost svému okolí. Duchem byla u svého ještě nenarozeného dítěte. Možná už bylo skutečně načase vymyslet pro něj nějaké jméno.

Poslední kroky byly čím dál pomalejší. Konan sice slíbila, že je nenechá o samotě, ale dívka se i tak zrovna nehrnula do setkání s blonďatým mladíkem. Když ho pak uviděla jen pár metrů před nimi, téměř se zastavila. Konan ji ovšem postrčila, takže neměla moc na vybranou.
"Jsem ráda, že jsi tu včas." řekla Konan na uvítání svým obvyklým odměřeným tónem.
Deidarovi to ovšem ani v nejmenším nepokazilo dobrou náladu, takže se s úsměvem uklonil a prohlásil: "K vašim službám dámy."
Konan na to nijak nereagovala a jen prohlásila: "Vytvoř ještě jednoho ptáka."
"Cože?" vypadlo z mladíka nechápavě a zvedl oči od země.
Konan se na to nijak nezatvářila a nevzrušeným tónem vysvětlila: "Povezeš věci, které jsme nakoupili, zatímco já s Miroko poletím na tom druhém."
"Hmmm…" uniklo Deidarovi, ale neznělo to zrovna moc nadšeně, i když to docela jistě bylo potvrzení Konanina rozkazu.
Mladík trochu zamračeně strčil ruku do váčku a za chvíli už před nimi stála kopie původního tvora.
Modrovláska jen souhlasně přikývla a začala Deisarovi strkat všechny jejich věci, zatímco se Miroko malinko pousmála. Konan slíbila, že nedá Deidarovi prostor a zatím to plnila. Otázkou zůstávalo, jak jí to půjde v úkrytu.
"Nasedáme." přikázala Konan a vytrhla ji tak z rozjímání. Hnědovláska se s ní o tom ovšem nepřela a tak se rychle přizpůsobila a nechala si od Konan pomoct na Deidarova výbušného ptáčka. Dívka jen doufala, že bude mít mladík na paměti, že má i tento pták letět opatrně.
Když pak i blonďatý mladík vyskočil na okřídlené stvoření, obě falešná zvířata roztáhla křídla a poprvé jimi mávla.
Jejich těla se odlepila od země ve stejnou chvíli a vydala se k obloze.
Deidara si spokojeně hvízdnul, jeho radost z letu byla stejná jako pokaždé. Konan se jen mračila a dávala pozor na svou svěřenkyni, která se jí pevně držela. Samozřejmě se i ona mohla prostě přichytit chakrou, tak jak to dělal Deidara a teď i její společnice, ale i když se částečně skutečně držela tímto způsobem, byla o dost klidnější, když se držela i něčeho živého, co ji při pádu mohlo zachytit.
Let naštěstí netrval nijak dlouho, takže si mohla brzy vydechnout a přijmout Sasoriho pomoc při slézání. Nebyla si moc jistá, jak dlouho tu vlastně byl, ale dost možná neměl nic moc lepšího na práci.
"Máte všechno, co bylo potřeba?" zeptal se mistr loutkář a pohledem těkal mezi dcerou a druhou kunoichi.
"Nejspíš ano, a když už jsi tu, tak mi s tím můžeš pomoct." odpověděla Konan a už mu stihla do rukou vložit první tašku.
Rudovlasý muž sice nevypadal příliš nadšeně, ale určené role se bez odmlouvání zhostil a s mírným zamračením se přidal k pracujícímu Deidarovi. Ani jeho dceři nebylo jasné, jestli mu tak vadí sama práce nebo spíš jeho spolupracovník.
"Měla by sis jít odpočinout." připomněla jí Konan a Miroko nezbylo nic jiného než přikývnout. Její nová opatrovatelka byla zřejmě pevně rozhodnutá mít její život pevně v rukou. Hnědovláska sice byla dost tvrdohlavá, aby se o tom s ní přela, ale sama se cítila dost unaveně, takže k tomu vlastně neměla moc velkou motivaci. Poslouchat Konan nakonec určitě nebude až tak špatný nápad.



Tak a už je máme zpátky v úkrytu. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama