Překvapení 69

28. prosince 2016 v 9:26 | IceSun685 |  Překvapení
Konan skutečně plnila svědomitě své povinnosti i slib. Deidara ani Itachi prakticky neměli šanci se s ní ani pozdravit, tak pečlivě je úkolovala a ji hlídala. Trochu na to ovšem doplácel i Sasori, který taky neměl moc šancí si pod Konaniným dohledem najít chvilku o samotě s dcerou. Na rozdíl od ostatních ale měl alespoň od Konan dovoleno navštěvovat ji v jejím pokoji, což bylo z pohledu modrovlasé kunoichi asi něco jako posvátné místo, protože ji v něm jinak nikdo nesměl rušit.
Miroko nastavený režim relativně vyhovoval, i když musela přiznat, že Konanin dohled byl snad až příliš přísný. Čím víc se ovšem blížil porod, tím víc dívka její péči oceňovala a jakékoliv přehánění přecházela.
S blížícím se porodem ji ale tlačila i jiná věc. Stále totiž neměla definitivně vybrané jméno. Měla sice několik kandidátů, ale přišlo jí hloupé jen tak vybrat a riskovat tak, že by se otci dítěte jméno nelíbilo. Samotná myšlenka, že by to s ním chtěla probrat, sice byla hezká, ale ona stále nevěděla, s kým to má vlastně probírat a oba si je jen těžko mohla pozvat. Úplně je z toho ale vynechat také v podstatě nemohla, nebo to tak alespoň cítila.
'Potřebuju plán.' povzdychla si poraženecky a jedinou její možností se tak stalo vzít to postupně. Nejspíš by měla nejprve vzít v potaz názor Itachiho, aby pak s Deidarou mohla dospět ke konečnému rozhodnutí.
Na dveře se ozvalo zaklepání a Miroko snadno poznala, že je to její otec. Vždycky klepal dvěma údery a skutečnost, že jeho ruka nebyla z masa a kostí jako u ostatních, taky znamenala trochu jiný zvuk, takže to bylo dost jednoduché hádání.

"Dále." zavolala Miroko a náhle ji napadlo, že i on by mohl být zapojen do jejího dilematu.
"Ahoj, zlato." ozval se Sasori a přisedl si k ní na postel. Trochu nervózně se na okamžik podíval na její bříško, které už bylo tak velké, že měla kunoichi problémy se vstáváním. Do porodu jí chyběli ještě necelé dva týdny, ale i tak byly všichni kolem až neuvěřitelně vystresovaní. Jediné, co stresovalo ji, ale byla skutečnost, že i až se narodí, zůstane "to" protože dosud nevybrala jméno.
"Ahoj, tati." vrátila mu pozdrav a stiskla mu neživou ruku, aby odvedla jeho pozornost jinam.
"Tak jak se cítíš?" zeptal se jí Sasori s o něco uvolněnějším výrazem. Jak dokázala umělá tvář vyjadřovat náladu, pro ni stále zůstavovalo záhadou, ale bylo to tak.
"Docela dobře, jsem jen pořád trochu unavená." odpověděla Miroko a natáhla se k nočnímu stolku, kde měla seznam jmen. "Říkala jsem si, že bys mi mohl s něčím pomoct, když už jsi tady." prohlásila, protože věděla, že za ní nepřišel s ničím důležitým, ale jen ji chtěl pro jistotu zkontrolovat. Kdyby ho teď nezastavila, tak by nejspíš za chvíli odešel, aby mohla dál odpočívat.
"O co jde?" zeptal se mistr loutkář napůl zvědavě a napůl znepokojeně. Jeho dcera po něm obvykle nic nechtěla, protože na veškeré pomáhání tu měla Konan.
"Jen bych chtěla, aby sis tohle přečetl a řekl mi, které se ti líbí." uklidnila ho s úsměvem a podala mu papír, kde bylo celkem osm jmen. Čtyři pro kluka a čtyři pro holku.
Sasori se trochu zmateně podíval do papíru a pak k ní ještě zmateněji zvedl oči. "Chceš pomoct vybrat jméno pro dítě?" zeptal se trochu nejistě a znovu zabloudil pohledem k jejímu břichu.
"No bude to tvoje vnouče, tak jsem myslela, že bys mi chtěl pomoct. Ještě to nebude definitivní, ale kdyby se ti nějaké nelíbilo, tak abych ho vyřadila." odpověděla hnědovláska s úsměvem a podívala se mu pře rameno, i když už všechna jméno znala zpaměti.
Nedalo se odhadnout, nad kterým z nich právě teď přemýšlí, ale jeho soustředěná tvář vypovídala, jak moc si na tom dává záležet.
Sasori si šeptem přeříkal jména pro holčičku: "Akina, Misaki, Keiko, Haruka." nezdálo se ovšem, že by mu to nějak zvlášť pomohlo ve výběru.
"Nemusíš žádné škrtnout, ani vybrat to nejhezčí, jen mě zajímal tvůj názor. Pokud řekneš, že se ti prostě líbí všechny, tak to budu tak brát." ujistila ho Miroko ve snaze trochu mu ulehčit výběr.
"Líbí se mi hlavně první tři, mají hezký význam." řekl nakonec trochu nejistě a Miroko spolu s ním tiše řekla: "Jarní květina, krásný květ a šťastné dítě."
"I Haruka je pěkné." ujistil ji rychle s trochu nejistým výrazem ve tváři.
"Byla to jedna z mých mála kamarádek, tak proto jsem ji vybrala, i když se mi význam velmi vzdálená, ani moc nelíbí." vysvětlila mu s lehkým úsměvem a opřela se o jeho rameno.
"A co ta pro kluka?" zeptala se v zápětí, když se oba jen tiše dívali na papír.
"Šlechetný, spravedlivý, laskavý a svobodomyslný." řekl nejprve významy jmen, než tiše zopakoval samotná jméno: "Hiroshi, Seiji, Kazuo a Mashiro."
"Líbí se ti některé?" zeptala se dcera a trochu se od něj odtáhla, aby mu viděla do tváře.
Sasori se na ni lehce usmál, než odpověděl: "Nejvíc asi Hiroshi a Kazuo."
"Díky." zašeptala dívka a vzala si od něj papír. Jeden názor měla a další dva ještě potřebovala, což znamenalo tentokrát vyhledat společnost obou mužů.
"Potřebuješ ještě něco?" zeptal se Sasori v zápětí a připomněl jí tak svou přítomnost.
"Ano." prohlásila dívka vážně a narovnala se.
Její otec se trochu zamračil, než se zeptal: "O co jde?"
"Pomoz mi se zvednout." řekla Miroko s širokým úsměvem, který jí nemohl neopětovat, a natáhla ruce před sebe. Už ji zvedal několikrát, takže ani teď nezaváhal a hbitě se zvednul, aby ji vytáhl na nohy.
Když v zápětí stála, tak s tužkou v ruce vyrazila v jeho doprovodu ven z pokoje.

Sasori ji doprovodil až ke křeslům, kde seděl Deidara s Kisamem, teprve tam tak nějak vycítil, že by si měl taky sednout a nechat dceru, jít kam chce.
"Ahoj kluci." pozdravila oba přátelsky a teprve, když jí pozdrav oplatili, tak se Kisameho nevinně zeptala: "Kde máš Itachiho?"
"Je na zahradě, myslím, že dodělává ten altán." odpověděl žraločí muž pobaveně, protože mu osobně přišlo hloupé pracovat, když je do toho Konan zrovna nenutí.
"Takže už bude hotový?" zeptala se dívka s potěšením, které nemělo nic společného s altánem, ale spíš se skutečností, že je mladík sám a mimo zvědavé oči.
"Myslím, že jo." odpověděl jí Kisame, ale moc sebejistě se skutečně netvářil.
"No tak se půjde podívat, neviděla jsem ho, co vám spadla střecha." prohlásila dívka a vyrazila do zahrady, zatímco byly ostatní ještě stále u své nešikovnosti.



Tak porod se blíží, schválně komu se bude dítě podobat. :D

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 29. prosince 2016 v 17:58 | Reagovat

Tak na to jsem zvědavá, jak bude vypadat... A já to vím, bude po mamince, celá/ý a až schopnosti určí čí to asi bude! :D

2 ┼Ukyo Vampire┼ ┼Ukyo Vampire┼ | Web | 29. prosince 2016 v 20:53 | Reagovat
3 IceSun685 IceSun685 | 30. prosince 2016 v 9:05 | Reagovat

[1]: :-D  :-D Zajímavá představa, ale kdo ví ;)

[2]: Díky za komentář

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama