Cesty minulosti I: Naivita mládí 16

18. ledna 2017 v 8:43 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
"Bál jsem se o tebe." dolehl k němu známý hlas a mladík zamžoural. Nemýlil se, skutečně nad ním klečel bratr.
"Co se stalo?" zeptal se Hashirama a pomohl světlovlasému se zvednout.
"Přemístil jsem se během boje a… " vysoukal ze sebe mladík a chytil se za hlavu, která ho třeštila.
"Omdlel jsi." povzdechl si Hashirama a podepřel bratra. "Možná bys měl na tu techniku zapomenout."
"Kdybych ji nepoužil, tak jsem zemřel." namítl ale Tobirama a jeho bratr jen zabručel: "Kdyby Uchihové přišli z téhle strany tak rozhodně."
Tabirama si lehce povzdechl, v tomhle měl bratr pravdu. Nesměl tu techniku používat, dokud v ní nevychytá všechny mouchy.
"Jsem rád, že žiješ." zašeptal ještě Hashirama, když vcházeli do tábořiště.
"Nápodobně." pousmál se tomu Tobirama. Jedna věc ho ale potěšila. Přemístil se bez pomocného kruhu, což znamenalo, že se jednou bude moc přemisťovat odkudkoliv. Ovšem až se ujistí, že ho to nepošle do mdlob.
"Otče?" ozval se Hashirama a přerušil tak jeho plánování.
Světlovlasý mladík se jen modlil, aby se na něj otec nezlobil. Pravděpodobně, ale vypadal dost zničeně, protože otec jen přikývl a zase odešel. Tentokrát se zřejmě obejde bez vynadání.


Uchihové v tu chvíli dorazili do tábora, kde na ně čekali ostatní členové klanu. I Sachiko v tu chvíli stála na okraji tábořiště, aby mohla navést zraněné k lůžkům. Ten večer měla v těle malou dušičku. Madara s Izunou byli oba schopní bojovníci, ale Sachiko se o ně i tak bála. Když je pak uviděla, jak nesou zraněného, tak se neubránila úsměvu, i když viděla, že se zdaleka nevrací všichni ninjové. Dnes bude mít ještě napilno.
"Vy dva jste v pořádku?" zeptala se hned, jak Madara s Izunou přišli k ní a následovali ji k lůžkům, aby jí mohli předat zraněného.
"Ano." přikývl Madara, ale jeho hlas zněl jaksi podivně.
"Určitě jsi v pořádku?" zeptala se, když si klekla ke zraněnému muži.
Madara přikývl, ale tvářil se dost divně.
Sachiko ale neměla čas se tím zabývat, protože muž, kterého s bratrem přinesl, byl vážně zraněn. Navíc se u nich objevil vůdce klanu.
"Do mého stanu." řekl tónem, který dívku vyděsil a rovnou vyrazil pryč. Na malou chvíli se bála, že sama něco provedla, ale byl to Madara, kdo se sklopenou hlavou vyrazil za ním. Dívka se tedy podívala na Izunu, který měl ve tváři vepsané obavy, ale mladík se nezdržel na vysvětlení a raději odešel směrem ke svému stanu. Dívka tedy zůstala u zraněných a zcela zmatená. Nemohla se tím ovšem teď trápit, protože všude kolem seděli nebo leželi zranění, kteří od ní čekali zázrak.

Ve stanu vůdce Uchiha klanu v tu chvíli padla rána. Madara se poroučel k zemi a neodvážil se zvednout pohled. Věděl, že by tím otce jen víc popudil. Právě teď se muž zlobil ještě víc, než když zjistil, že se jeho syn spřátelil s Hashiramou.
"Zneuctil jsi mě!" zavrčel na něj otec naštvaně. "Dovolil sis podrýt mou autoritu!"
"Omlouvám se, otče, už se to nestane." řekl Madara kajícně, i když věděl, že by to udělal znovu. Mohl by otce přesvědčovat o tom, že měl pravdu, ale to by k ničemu nevedlo a mladík to věděl. Musel zkrátka překousnout svůj výprask.
Jeho otec dál pěnil a vztekem se mu třásly ruce. Madara proto očekával další ránu, která ovšem nepřišla. Jeho otec místo toho procedil skrz zuby: "Jdi mi z očí, už ti nemůžu důvěřovat." Z krku mu pak strhl píšťalku a napřáhl ruku ke klopě stanu. Madara tedy rychle vycouval. Věděl, že tentokrát je to vážné. Nikdy otce neviděl tak naštvaného. Už dřív měli nějaké spory, ale ty vždy utichly. Tentokrát ale překročil jistou hranici. Nejspíš měl štěstí, že ho nevykázal z klanu úplně. Očividně se ale musel přestěhovat trochu dál od otce, aby ho neprovokoval. Proto si také v rychlosti zabalil své věci a nesl je směrem k okraji tábořiště. Jeho bratr v tu chvíli vyběhl za ním, ale Madara zavrtěl hlavou. Teď se nechtěl s Izunou bavit. Navíc otec by neměl vidět, že je bratr s ním. Bez ohledu na to, jestli bude Izuna považovat bratrovo vzepření se otci za správné, nebo špatné. Na pohled musí stát na otcově straně, jinak bude svého bratra následovat na okraj tábořiště, což mladý Uchiha nechtěl.

Do Tobiramova stanu vešel otec s vážným výrazem na tváři. Dosud unavený a ne úplně vzpamatovaný mladík si zachoval neutrální výraz a podíval se na otce.
"Poslední dobou mi jen přiděláváš starosti." podotkl jeho otec přísně a zkoumal svého syna.
"Omlouvám se, otče." řekl tedy mladík a sklonil hlavu.
"Obvykle se můžu spolehnout spíš na tebe, než na tvého bratra." připomněl mu vůdce klanu zklamaným hlasem. Ještě před měsícem by poslal na průzkum Tobiramu a ne hnědovlasého mladíka.
Tobirama na okamžik zavřel oči, když zvažoval vhodnou odpověď: "Vynasnažím se to změnit, otče."
"Dobrá." přikývl tedy Butsuma a opustil jeho stan. Tonirama věděl, že tohle nebyl projev obav o syna. Jeho otec nebyl sentimentální a se slabochy neměl slitování. Kdyby se Tobirama ukázal jako budižkničemu tak by se zároveň stal postradatelným. Teď byl velitelem a váženým členem klanu. Kdyby ale jeho otec usoudil, že mu k ničemu není, tak by dost možná dostal úkol, který by ho stál život. Stávalo se to poměrně často. Proto také Senju nemívali starce. Když už byl bojovník považován za zbytečného, tak se prostě zúčastnil nějaké riskantní mise, ve které zemřel. Umřít pro klan nakonec bylo považováno za čest. Tobirama ovšem o tu čest prozatím nestál. Teď se mu vlastně hodilo, že dívka odešla. Mohl se alespoň soustředit na svou práci v klanu. Noční výlety mu nesvědčily. Pokud měl nějaké povinnosti v klanu, které zahrnovaly noc, tak tomu odpovídal i den. Když ale odcházel tajně, tak tomu tak ani nemohlo být. To byl hlavní důvod, proč se poslední dobou otci jevil nevýkonný. Ani skutečnost, že téměř veškerý svůj volný čas trávil vytvářením techniky, která ho vysilovala, tomu moc nepomáhala. Plán na tenhle týden tedy byl jasný. Žádné přemisťování, ale jen zodpovědná práce pro klan. Tobirama musel zařídit, aby se na něj otec přestal dívat drobnohledem a začal mu znovu plně důvěřovat.



Doufám, že se vám díl líbil. Madara ani Tobirama to teď nemají zrovna lehké, ale snad se to zlepší. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 19. ledna 2017 v 21:18 | Reagovat

úžasné

2 IceSun685 IceSun685 | 22. ledna 2017 v 18:53 | Reagovat

[1]: Děkuju, jsem ráda za každého čtenáře, který se vrací. :-)

3 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 22. ledna 2017 v 19:15 | Reagovat

[2]: Já též. Též píši. A sem se ráda vracím. :-)

4 IceSun685 IceSun685 | 23. ledna 2017 v 9:54 | Reagovat

[3]: To jsem ráda. Mmch můžu se zeptat, o čem píšeš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama