Cesty minulosti I: Naivita mládí 18

30. ledna 2017 v 21:56 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Dívka na tváři roztáhla lehký úsměv a pohladila ho po líci. Tobirama usnul, ale ona ho nechtěla budit, i když věděla, že musí. Nakonec i ona sama bude brzy muset vyrazit zpátky domů, i když se tak cítila poslední dobou spíš tady, než mezi ostatními Uchihy.
"Lásko?" oslovila ho tiše a znovu ho pohladila. Tím už ale mladíka skutečně vzbudila a tak pomalu otevřel oči a lehce se na ni usmál. Sachiko se pak k němu znovu sklonila a jemně ho políbila.
"Budu muset jít." zašeptala a zvedla se z jeho náručí. I Tobirama pokýval hlavou a udělal totéž. Měl toho na oblékání víc než ona, ale i tak to stihl ještě před ní.
"Kdy se znovu uvidíme?" zeptala se a nechala ho, aby ji objal.
"Co za tři dny?" zeptal se tedy mladík a ona pomalu přikývla. V duchu jen přemýšlela, jestli si dnešní noc zopakují. Své dny měla minulý týden, takže neviděla žádný důvod proč ne. Trochu ji jen trápila možnost, že by je nedostala znovu, protože těhotenství by jen těžko vysvětlila otci. Naštěstí ale znala také metody, jak tomu zabránit.
Černovláska jen procházela v hlavě, jestli má všechny bylinky, zatímco ji Tobirama naposledy políbil a pustil.
"Za tři dny." zašeptala a nechala ho odejít. Sama se musela vrátit do tábořiště Uchihů, protože musela vyměnit obvazy některým zraněným. Většina bojovníků už sice byla vyléčená, ale pár jich ještě zbývalo.


Dívka proběhla lesem poměrně rychle a raději si ani nešla lehnout. Brzy ráno měla povinnosti a tak se prostě rozhodla zůstat vzhůru, než aby usnula na tři hodiny a pak musela vstávat. Čas alespoň mohla využít k namíchání nápoje, který se postará o to, že ji nebude čekat nepříjemné překvapení. Proto si rovnou nachystala všechny věci a dala se do přípravy.
Nápoj se míchal nad ohněm a tak seděla před svým stanem, kam si za ní přisedl bez dovolení Madara.
"Ahoj." řekla mu překvapeně a mladík se na chvíli usmál.
"Neruším?" zeptal se pak a Sachiko zavrtěla hlavou. Přišlo jí hloupé, že míchá nápoj proti početí přímo před ním, ale on nakonec netušil, o co jde.
"Stalo se něco?" zeptala se pak dívka, i když to byl on, kdo přišel za ní. Nemocně ani zraněně ale nepůsobil.
"Nemohl jsem spát." prozradil jí mladík a ona přikývla. Bylo pět ráno a i když někteří členové klanu už vstávali, tak bylo neobvyklé, aby byl někdo vzhůru, když nemá povinnosti.
"Tvůj otec se na tebe pořád zlobí?" zeptala se tedy dívka. Už to byl týden a ona o tom s ním nemluvila, ale něco takového nebylo možné nevědět. Zvlášť když se Madara přesunul na okraj tábořiště.
Mladík poněkud otráveně přikývl a pak řekl: "Zbavil mě všech mých povinností."
"A to je zlé?" zeptala se dívka a Madara překvapeně zvedl obočí. Ona sama měla ráda své volno, ale on očividně ne.
"Nudím se." podotkl mladík a ona protočila oči.
"Ber to jako šanci žít život podle sebe." prohlásila dívka a Madara se na ni nechápavě povídal. Sachiko si tedy povzdechla a dodala: "Chceš již spát po obědě, žádný problém. Chceš jít trénovat, můžeš. Chceš se nacpat oblíbeným jídlem, až se nebudeš moct pohnout, proč ne?"
"Život není tak jednoduchý." zabručel ale mladík a ona se na něj zamračila.
"Mám ráda dobu, kdy na klan nikdo neútočí a oni my nechodíme útočit." podotkla dívka. "A to právě proto, že nemusím nic dělat."
Madara při jejích slovech povytáhl obočí, ale nic nenamítal. Až po nějaké chvíli pak podotkl: "Nejsem jako ty. Neumím prostě odpočívat."
"Nikdo netvrdí, že máš." namítla ale dívka a uhasila oheň. Její nápoj byl hotový. Musela ho jen nechat trochu vychladnout a vypít.
"Asi nechápu." upozornil ji mladík a Sachiko znovu protočila oči, než vysvětlila: "To, že každou minutu tvého života neorganizuje tvůj táta, přece neznamená, že nemůžeš chodit na průzkum, nebo trénovat. Prostě si jen sám rozhodneš, kdy budeš co dělat."
Madara se ale ani teď netvářil být přesvědčený a tak dívka ještě dodala: "Jednoho dne budeš vůdce klanu. Pak budeš ty říkat ostatním, co mají dělat, tak bys neměl být tak stracený, když to máš vymyslet jen pro sebe."
"To je něco jiného." namítl ale mladík a dívka pokrčila rameny a obsah kotlíku přelila do hliněného pohárku.
"Jako vůdce klanu bych měl spoustu práce. Teď naopak nemám žádnou." dodal Madara nervózně. Myslel si, že touto dobou už na něj přestane být otec naštvaný, ale ten byl očividně velmi vytrvalý a stejně tak zbytek klanu. S Madarou se teď skoro nikdo nebavil a mnoho ninjů ho dokonce nazývalo zbabělcem, který utekl z boje a zničil jejich útok. Mladík se je ale nepokusil umlčet a ani nebojoval za svou pravdu. Bylo by to stejné, jako kdyby bojoval proti otci, což by mu moc neprospělo.
"Pak to ber jako svou poslední šanci být svobodný." řekla mu znenadání dívka a přerušila jeho myšlenky. Madara tak už nestihl sám před sebou obhájit, že jeho rozhodnutí bylo správné. Kdyby to neudělal, tak by mnoho Uchihů zbytečně padlo, čím déle nad tím ale přemýšlel, tím měl víc pochybností.
"Musel jsem to udělat, víš?" obrátil se na ni znenadání, ale černovláska věděla, o čem mluví.
"Já vím." přikývla a povzbudivě se na něj usmála, zatímco v rukou držela pohár s nápojem. Nebyla přítomna u útoku a od ostatních slyšela řeči o tom, jak vyhrávali, když to Madara najednou zabalil. Sachiko ovšem mladíka znala příliš dobře, aby tomu mohla uvěřit. Její přítel z dětství jí nahrazoval staršího bratra, i když s ní netrávil zase tak moc času. Už odmala ho ovšem znala jen jako odvážného a odhodlaného. Věděla, že by nikdy neutekl z bojiště jen kvůli strachu. Madara znal i strach, ale nikdy se mu nepoddal, za což ho obdivovala.
"Díky za rozhovor." řekl mladík po chvíli dumání a zvedl se od vyhaslého ohniště. Trochu smutně se na ni usmál, ale jeho další slova zněla o něco optimističtěji: "Máš pravdu. Určitě mi neuškodí trocha svobody."
Sachiko se na něj usmála a pak prohlásila: "Vždy ráda pomůžu." Madara už jen přikývl a odešel a tak se dívka zadívala na svůj pohár. Nápoj by měla vypít, co nejdřív, a už i cítila, že není tak horký, aby ho vypít nemohla. Na chvíli ovšem zaváhala. Bylo jí jen šestnáct, ale ona už rodila i patnáctiletou dívku, která se o miminko zvládala starat, takže by to ona jistě zvládla taky. Navíc tohle dítě by bylo muže, kterého milovala. Nenapadalo ji, co víc by si mohla přát. Snad jen, aby byl Uchiha a její manžel. Takhle by dítě nevysvětlila. Jediná její možnost by byla tvrdit, že ji v lese při sbírání bylinek znásilnili, ale v takovém případě by dítě a možná i ji zabili. Dívka se tedy zhluboka nadechla a nápoj, kterého byly sotva dva hlty, vypila.



Tak miminko zřejmě nebude. Uznávám, že kdyby jo, tak by to byla zajímavá zápletka, ale mám vymyšlenou jinou, i když…

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pariah Pariah | Web | 31. ledna 2017 v 0:25 | Reagovat

Perfektně napsané. I když to nečtu poprvé tak stále musím obdivovat způsob jakým jsi vykreslila její myšlenky a vztahy. Ne pět hvězdiček, ale šest bych dala ;)

2 IceSun685 IceSun685 | 31. ledna 2017 v 9:33 | Reagovat

[1]: Díky, toho si cením :-) (I toho, že se ti to chce číst znovu :-D  :-D )

3 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | E-mail | Web | 1. února 2017 v 20:10 | Reagovat

Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat... :3
a ten Tobirama a Sachiko, jsou strašně krásný pár... :)

4 IceSun685 IceSun685 | 2. února 2017 v 9:15 | Reagovat

[3]: To jsem ráda. Taky se mi k sobě hodí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama