Únor 2017

Cesty minulosti I: Naivita mládí 22

27. února 2017 v 10:59 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Chvíli před jedenáctou se v jejím stanu objevil černovlasý muž. Měl na sobě černé oblečení a dlouhé vlasy měl svázané.
"Připravená?" zeptal se a Sachiko rychle přikývla. Dostala tedy od něj černý plášť a po jejím obléknutí ho vzala za nabízenou ruku.
"Musíš být tiše." řekl jí Madara šeptem a dívka rychle přikývla. "Chci, abys šla těsně za mnou. Kdybys mě potřebovala před něčím varovat, tak mi prostě jen silněji stiskni ruku."

Jednoduchá biologie 26

25. února 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Když jsem se ráno vzbudila, tak mě čekalo nepříjemné překvapení. Za oknem bylo boží dopuštění a já si byla jistá, že to vyschlé koryto bude plné vody, protože to vypadalo, že pršet bude ještě nějakou dobu. Když jsem pak sešla dolů, abych připravila snídani, tak mě čekalo ještě jedno překvapení, protože Aomine-kun byl vzhůru a snídani už nachystal. Byly to obložené chleby a nevypadaly vůbec špatně.
Aomine-kun nebyl v kuchyni, ale protože teď zrovna to nevypadalo, že bych mohla provést ranní hygienu, tak jsem se posadila ke stolu. Doufala jsem jen, že pršet přestane, abych mohla aspoň na záchod. V klidu jsem se najedla a potom jsem se rozhodla jít na verandu, kde nejspíš bude mladík, pokud se teda nevydal do deště.
Tmavovlasý mladík tam skutečně seděl a tak jsem ho pozdravila: "Dobré ráno, Aomine-kun."
"Tobě taky." řekl mi a pak se zeptal: "Co snídaně? Dalo se to?" I když mi plány venku kazila bouřka, tak jsem se usmála a řekla: "Bylo to moc dobré."

Cesty minulosti I: Naivita mládí 21

20. února 2017 v 10:59 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko byla duchem nepřítomná. Včera jí otec oznámil, že si má vzít Izunu a ona od té doby zůstala sedět ve stanu. Šla jen na záchod a pro trochu jídla a celou dobu ji pozorovali stráže. Ani dnes to nebylo jiné. Jen snad brečela ještě víc, protože dnes se měla potkat s Tobiramou, což už nehrozilo. Stejně tak to ovšem nehrozilo ani v budoucnu, protože pak bude provdaná za černovlasého mladíka. Sachiko proti Izunovi ve skutečnosti nic neměla a dokonce ho měla ráda, ale na tom nezáleželo. Nebyl to Tobirama, takže to automaticky byla špatná volba. Navíc v tom bylo i spoustu dalších problémů. Po svatbě se od ní bude očekávat, že se spolu vyspí. Ona ale nebude jeho první, i když to od ní bude čekat. Byla ovšem otázka, jak na to mladík zareaguje a jestli to vůbec pozná. Sachiko pochybovala, že by toho věděl nějak moc o sexu. I kdyby ale ano, tak jí na tom ve skutečnosti nezáleželo. Dokonce by jí bylo jedno, kdyby zemřela, což byla velmi znepokojivá myšlenka.

Jednoduchá biologie 25

18. února 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Naše cesta probíhala docela klidně. Mladík zůstal v plavkách, což jsem vzhledem k horku docela chápala. Mě chladily alespoň mokré vlasy. Už jsme byli skoro u chaty, když mi ale najednou došlo, že jsem se nepřevlékla zpátky do původních věcí. V duchu jsem si vynadala, ale nahlas jsem řekla: "Polož mě, prosím."
"Děje se něco?" zeptal se Aomine-kun a zastavil.
"Jo." prohlásila jsem naštvaná na sebe samu a vysvětlila jsem: "Zapomněla jsem se převléct zpátky do dlouhých kalhot, a jestli by můj táta viděl moji moderní umění připomínající modřinu na koleni, tak by Druhá světová vypadala jako malé nedorozumění."

Cesty minulosti I: Naivita mládí 20

13. února 2017 v 11:35 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Do stanu vůdce klanu vklouzl černovlasý mladík. Zůstal chvíli jen tiše stát, a až když se na něj majitel stanu otočil, promluvil: "Volal jsi mě, otče?"
"Ano." přikývl jeho otec a rukou mu naznačil, aby se posadil. "Rozhodl jsem o tvé budoucnosti." řekl, když jeho syn zaujal místo naproti něj. Izuna, který byl stále víc chlapcem než mužem, pomalu přikývl.
"Vezmeš si Hideharovu dceru." řekl muž, který si nebyl schopný vzpomenout na její jméno.
"Sachiko?" vyhrkl jeho syn překvapeně a připomenul mu ho tím.
"Ano." přikývl Tajima a mladík se na něj trochu zoufale podíval. Dívku měl rád, ale jako sestru.
"Otče." začal mladík váhavě, ale mužův přísný výraz ho umlčel. Očividně už bylo rozhodnuto a tak se mladík alespoň zeptal: "Kdy si ji mám vzít?"
"Za týden." odpověděl mu otec jednoduše a lehce se usmál. Alespoň jeden jeho syn plnil rozkazy, tak jak měl.

Jednoduchá biologie 24

11. února 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Můj táta souhlasil s tím, že snídaně bude, až si na ni přijdeme, což znamenalo, že jsme si mohli přispat. Díky tomu jsem chtěla ponocovat, což v mém případě znamenalo číst knížku, na kterou jsem neměla skoro vůbec čas. I tak jsem ale chtěla jít spát před půlnocí, což se mi ale nepodařilo, protože když jsem se podívala na mobil, tak jsem s hrůzou zjistila, že jsou dvě ráno. Šla jsem tedy spát o dost později, než jsem zamýšlela. Ráno se mi tedy nevstávalo úplně nejlíp, ale můj močový měchýř, mě vytáhl z postele chvíli po deváté. Nepočítala jsem s tím, že by mělo nějaký smysl ještě se vracet do postele, zvlášť s tím jak jsem měla omezený pohyb. Rovnou jsem se tedy oblékla a učesala.
Když jsem se dostala po zadku dolů, tak jsem pohledem zkontrolovala mladíka, který ještě spal. Už zase neměl tričko. Nijak zvlášť jsem se tomu nedivila, protože bylo vážně horko. Na druhou stranu to nebyl pohled zrovna k zahození, což se u sportovce dalo čekat.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 19

6. února 2017 v 11:34 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Tobirama ani nemohl být spokojenější. Za poslední měsíc udělal velký pokrok při vylepšování své techniky. Pořád byl sice omezený na velký symbol namalovaný na zemi a vzdálenost jednoho kilometru, ale rozhodně to už byl velký pokrok. Nakonec mu při používání techniky přestalo být špatně a nehrozily ani mdloby. Jeho otec se na něj navíc přestal dívat s pochybami a opět mu plně důvěřoval. Mladíkovi ale stejně mnohem větší potěšení přinášely setkání s černovláskou. Za poslední měsíc spolu spali ještě dvakrát a pokaždé to bylo lepší a lepší. Na dnešní setkání ovšem neplánoval sex, ale něco mnohem důležitějšího. Během posledních dnů přemýšlel, jak by otce mohl přesvědčit, aby mu dovolil vzít si dívku, která nepochází z klanu Senju. Na pár vhodných vět už i přišel, ale nejprve musel dívku přesvědčit, že je to dobrý nápad, což byl oříšek, protože ona ho už jednou odmítla. Světlovlasý mladík si to ovšem nepřipouštěl, a když se blížil k jeskyni, tak byl stejně natěšený, jako vždycky.

Jednoduchá biologie 23

4. února 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Bylo už dost pozdě, než jsem prošla oba tácy. Aomine-kun se na mě díval, ale jinak jsme spolu už nemluvili. Prohodili jsme pár slov, jen když jsem ho poslala vylít obsah táců do řeky. Sama jsem pak naskládala zkumavky do krabičky a společně jsme posbírali a zabalili všechny věci. Bylo načase vrátit se zpátky, což znamenalo, že mě mladík bude muset zase odnést.
Aomine-kun mě tedy znovu vzal na záda. K mé útěše se před tím oblékl, což bylo dobře hlavně pro něj, protože by se mu po nějaké době nejspíš batoh, který si dal na břicho, začal zařezávat do kůže.
Nemluvili jsme spolu a tak jsem poslouchala alespoň zvuky lesa. Nemohla jsem tedy přeslechnout, že znovu začal zpívat slavík. Podle zpěvu byl hodně blízko a někde před námi. Bylo sice nepravděpodobné, že bych ho někde zahlédla, ale i tak jsem očima prohledávala les. Na jedné z větví jsem ho pak skutečně zahlédla. Na tváři se mi roztáhl spokojený úsměv. Potom mě taky napadlo ukázat ho mladíkovi a tak jsem mu zašeptala: "Koukni." a rukou jsem pomalu ukázala směrem k větvi.