Cesty minulosti I: Naivita mládí 19

6. února 2017 v 11:34 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Tobirama ani nemohl být spokojenější. Za poslední měsíc udělal velký pokrok při vylepšování své techniky. Pořád byl sice omezený na velký symbol namalovaný na zemi a vzdálenost jednoho kilometru, ale rozhodně to už byl velký pokrok. Nakonec mu při používání techniky přestalo být špatně a nehrozily ani mdloby. Jeho otec se na něj navíc přestal dívat s pochybami a opět mu plně důvěřoval. Mladíkovi ale stejně mnohem větší potěšení přinášely setkání s černovláskou. Za poslední měsíc spolu spali ještě dvakrát a pokaždé to bylo lepší a lepší. Na dnešní setkání ovšem neplánoval sex, ale něco mnohem důležitějšího. Během posledních dnů přemýšlel, jak by otce mohl přesvědčit, aby mu dovolil vzít si dívku, která nepochází z klanu Senju. Na pár vhodných vět už i přišel, ale nejprve musel dívku přesvědčit, že je to dobrý nápad, což byl oříšek, protože ona ho už jednou odmítla. Světlovlasý mladík si to ovšem nepřipouštěl, a když se blížil k jeskyni, tak byl stejně natěšený, jako vždycky.

Sachiko už na něj také čekala a tak ji pevně sevřel a políbil.
"Chyběl jsi mi." řekla mu dívka spokojeně a Tobirama se na ni usmál ještě víc. Pak ovšem zvážněl, když na něj dolehl strach z jejího případného odmítnutí, a tak se na něj dívka malinko zamračila.
"Je všechno v pořádku?" zeptala se a mladík rychle přikývl. Sachiko tím ale jinak nepřesvědčil a tak dívka dodala: "Opravdu?"
"Jen…" zaváhal mladík a vzal ji za ruce: "Vlastně s tebou chci něco probrat."
"Ano?" pobídla ho tedy dívka a raději zacouvala do jeskyně. Nakonec nebylo moudré být takhle na ráně.
"Chtěl bych ti znovu navrhnout, abys šla se mnou k mému klanu." řekl tedy Tobirama přímo a sledoval, jak se Sachiko odvrátila a zůstala k němu stát zády.
"Lásko?" oslovil ji tedy mladík váhavě a trochu vyděšeně. Doufal v její souhlas, i když počítal i s odmítnutím. Nebyl ovšem připravený, že nebude reagovat nijak.
V její mysli se v tu chvíli praly dvě možnosti. Odejít s ním, nebo zůstat. Obojí na ni křičelo, že je to správná možnost, ale ona nevěděla, kterou má vyslyšet. Rozum jí říkal, že její místo je mezi Uchihy, zatímco srdce naléhalo, že má odejít s mladíkem.
"Já nemůžu." zašeptala dívka s velkým sebezapřením, když jí rozum připomněl, že láska ještě nikdy nikoho naživu neudržela. Ona zkrátka nemohla opustit svůj klan. Navíc jak by ji mohl přijmout ten jeho, když byla Uchiha.
Za sebou uslyšela povzdech, a když se otočila, viděla, že mladík svěsil hlavu.
"To není kvůli tobě." řekla mu rychle a zvedla mu tvář k té svojí. "Jen nejsem připravená."
"Ale já tě miluju." namítl Tobirama a jen jí to tím zhoršil.
"Já tebe taky." řekla i tak nakonec a pak dodala: "Ale ještě nejsem připravená opustit svůj dosavadní život." Téměř ji vyděsilo, kolik pravdy v tom bylo. Navíc použila slovo ještě, kterým říkala, že jednou na to připravená bude.
"Ta nabídka platí." řekl tedy Tobirama s mírnou nadějí v hlase a ona jednoduše přikývla. Musela si ovšem stále klást otázku, kdy tedy připravená bude. Mladík se k tomu sice tu noc už nevracel, ale jí to stále vrtalo hlavou a nepřestalo to ani další den.

"Jsi zamyšlená." ozval se Madara a vytrhl ji tak z přemýšlení nad Tobiramou a možným odchodem.
"To ty jsi často taky." namítla jen dívka a raději se vrátila k přípravě hojivé masti. Za poslední měsíc strávila s Madarou víc času, než kdy dřív. Když byly děti, tak spolu trávili čas, ale tehdy to bylo jiné. Mladík se víc věnoval bratrovi a ona byla jen tak navíc. Teď spolu ovšem mluvili mnohem častěji a mladík ji dokonce nejednou doprovázel při sbírání bylinek.
"Víš… nikdy mi nedošlo, kolik toho pro klan děláš." řekl Madara, zatímco si brousil meč.
Dívka se jeho slovům ušklíbla a potom podotkla: "Jistě sis myslel, že léčit ostatní je brnkačka."
"No zřejmě jsem nebyl dost často zraněný, abych to plně docenit." pokrčil Madara rameny a dál se věnoval kataně.
"Ještě že tak." zakroutila dívka hlavou a naplnila připravenou mastí krabičku.
Madara se tomu pousmál a zvedl se.
"Jdeš trénovat?" zeptala se dívka spíš jen z principu. Mladík byl stále v nemilosti a tak mu nic jiného nezbývalo.
"Otec zřejmě zkouší moji trpělivost." zabrblal Madara a Sachiko se tomu tiše zasmála, když mladík odcházel. Ona se alespoň znovu mohla vrátit k přemýšlením nad odchodem. Madara jí to ovšem nijak zvlášť nezjednodušil, když jí připomněl, jakou hraje roli v klanu. Nakonec, i když byla její úloha podceňovaná, tak rozhodně nebyla zbytečná.

Ten den se její rolí ovšem trápil ještě někdo. Její otec se vydal do stanu svého přítele a vůdce klanu kvůli úplně jinému důvodu než obvykle.
"Ano?" otočil se na něj Tajima.
"Rád bych s tebou něco probral." odpověděl mu Hidehara a vůdce klanu se zamračil.
"Pokud jde o Madaru, tak můžeš rovnou odejít." prohlásil tedy Uchiha a znovu se vrátil ke své mapě. Poslední útok na Senju nedopadl moc dobře a on za to stále vinil svého syna a jeho neposlušnost.
Hidehara si nejprve povzdechl, ale pak řekl: "I když si myslím, že bys tu situaci měl řešit, tak teď zde nejsem kvůli tomu, ale kvůli své dceři."
"Provedla něco?" zeptal se tedy Tajima poněkud nezaujatě. Černovláska pro něj nakonec neměla moc velký význam.
"Kromě toho, že neustále někam mizí ne. Alespoň pokud vím." zavrtěl hlavou Uchiha.
Tajima k němu tedy krátce zvednul oči, než se zeptal: "Tak proč jsi přišel?"
"Asi víš, že jsem doufal v syna." podotkl ninja nejprve a posadil se na lavici vedle stolu s mapou.
"V to doufáme všichni." přikývl tedy jeho dlouholetý přítel a na chvíli mapu odsunul.
"Místo toho mám tohle budižkničemu." dodal muž a Tajima chápavě přikývl. "Můžu už jen doufat ve vnuky."
"Chceš ji provdat." zhodnotil to Tajima a Hidehara souhlasně přikývl. "Máš na mysli někoho konkrétního?" zeptal se tedy Tajima. Členové klanu se ho často přišli zeptat, zda souhlasí se sňatkem jejich dcer a on neměl téměř nikdy důvod nesouhlasit, pokud byly obě rodiny dohodnuty. O tom míň hodlal bránit svému příteli.
"Měl jsem na mysli Madaru." podotkl Hidehara a Tajima překvapeně zamrkal. Dívčin otec to tedy vysvětlil: "Za poslední měsíc jsem ji s ním často viděl, proto mě to napadlo. Podle všeho si rozumějí a navíc je to tvůj syn. Už dlouho jsme jako bratři a tímto by se to jen utvrdilo."
Tajima se ovšem jen zamračil. Až po chvíli ticha pak promluvil: "Nepožehnám tomu."
Hidehara se na něj nejprve překvapeně podíval, ale jeho přítel promluvil znovu: "Madara je příliš vzpurný a namyšlený. Potřebuju, aby se kál, ne spal s tvou dcerou. Máš ovšem pravdu v tom, že má věk na vdávání. Stejně tak v tom, že by nebylo špatné naše rodiny spojit."
"Takže?" pobídl ho dívčin otec.
"Takže pokud budeš chtít, požehnám jejímu svazku s Izunou." dokončil Tajima klidným hlasem. Jeho syn byl ještě dost mladý na ženění, ale nebude první, kdo se ženil v tomto věku. Hidehara nakonec také váhal jen chvíli, než souhlasně přikývl.
"Svatba tedy bude příští týden." prohlásil Tajima a Hidehara se vydal ven se slovy: "Řeknu to dceři."
"Já synovi." řekl i Tajima a rovnou si ho dal zavolat.



Tak tedy myslím, že tenhle vývoj událostí jste nečekali. Alespoň tedy doufám. ;)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 6. února 2017 v 11:47 | Reagovat

Já vlastně aj jo... 😁  jen jsem přemýšlela, který z těch dvou to bude... 😁 jsem napjatá, jak to dopadne...

2 IceSun685 IceSun685 | 6. února 2017 v 12:12 | Reagovat

[1]: No tak to jsem trochu zklamaná, tak snad alespoň konec povídky tě překvapí. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama