Cesty minulosti I: Naivita mládí 21

20. února 2017 v 10:59 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Sachiko byla duchem nepřítomná. Včera jí otec oznámil, že si má vzít Izunu a ona od té doby zůstala sedět ve stanu. Šla jen na záchod a pro trochu jídla a celou dobu ji pozorovali stráže. Ani dnes to nebylo jiné. Jen snad brečela ještě víc, protože dnes se měla potkat s Tobiramou, což už nehrozilo. Stejně tak to ovšem nehrozilo ani v budoucnu, protože pak bude provdaná za černovlasého mladíka. Sachiko proti Izunovi ve skutečnosti nic neměla a dokonce ho měla ráda, ale na tom nezáleželo. Nebyl to Tobirama, takže to automaticky byla špatná volba. Navíc v tom bylo i spoustu dalších problémů. Po svatbě se od ní bude očekávat, že se spolu vyspí. Ona ale nebude jeho první, i když to od ní bude čekat. Byla ovšem otázka, jak na to mladík zareaguje a jestli to vůbec pozná. Sachiko pochybovala, že by toho věděl nějak moc o sexu. I kdyby ale ano, tak jí na tom ve skutečnosti nezáleželo. Dokonce by jí bylo jedno, kdyby zemřela, což byla velmi znepokojivá myšlenka.

Dívka upřela oči na svou sbírku mastí, lahviček a bylin. Měla tu i rostliny, které byly jedovaté. Používala je do některých léčiv jen v malém množství. Například do svého lektvaru proti početí, nebo do nápoje vyvolávajícího bezvědomí. Stačilo by si vzít jen o něco větší dávku a bylo by to. Její trápení by skončilo.
Dívka natáhla ruku k jedovaté rostlině, ale pak se zarazila a zase se posadila. Nemohla to takhle vzdát. Alespoň ne hned teď. Musela se alespoň pokusit utéct. Pokud by se jí to dnes nebo zítra podařilo a dorazila by k jeskyni, tak by možná ještě nebylo pozdě přijmout Tobiramovu nabídku, ať už byl z jakéhokoliv klanu. To nejhorší, co by jí mohl otec, nebo i Tobiramův klan udělat, by byla smrt, a tu jsi ona nechávala jako druhou alternativu. Zabít se nakonec mohla kdykoliv. Čím déle ovšem promýšlela plán útěku, tím víc jí docházelo, že utéct nedokáže. Znovu se jí tak zmocnilo zoufalství a dívka začala znovu plakat.
"Sachiko?" ozvalo se kousek od ní a dívka se podívala do očí černovlasého mladíka. Madara se v jejím stanu objevil jako duch.
Černovláska se na něj podívala a natáhla k němu ruce, aby ji objal. Mladík to hned také udělal a tak se na chvíli cítila o něco líp. Pořád sice plakala, ale z části se jí ulevila, že je tu někdo, komu na ní záleží.
"Zase bude dobře." řekl mladík a ona se od něj odtáhla.
"Víš, proč brečím ne?" zeptala se a Madara pomalu přikývl. "Nechceš si vzít mého bratra." dodal po chvíli, když zůstala potichu.
Sachiko přikývla a potom plačtivě prohlásila: "Tak jak… to můžeš… říct?"
"Já vím, že ho nechceš, ale jste přátelé. Vždycky sis s ním rozuměla víc než se mnou. Jsem si jistý, že na tebe bude hodný." snažil se ji povzbudit mladík.
"Ale já… ho… nemiluju." zavzlykala Sachiko a utřela si tváře. Během chvilky na něj ovšem stekly nové slzy.
Madara si povzdechl a zakroutil hlavou. Chvilku mezi nimi zavládlo ticho, než se tiše zeptal: "Copak se v našem světě někdo vdává z lásky?"
Černovlásce uteklo povzdechnutí, než se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Teprve potom mu odpověděla: "To neznamená, že by to nebylo správné."
Mladík pokýval hlavou. Bohužel, se správné věci neděly. Děti umíraly a ženy se vdávaly z donucení. Takový ovšem byl jejich svět.
"Přál bych si, abych ti mohl nějak pomoct." řekl po chvíli mladík zkroušeně. "I Izunovi."
"Nechce si mě vzít." podotkla dívka a v její duši svitl plamínek naděje.
"Je mladý na ženění." přikývl Madara a ona se odhodlala k návrhu: "Tak nám pomoz."
Madara se na ni překvapeně podíval. Pomoct se jim snažil celou dobu. Jediné, co pro ně ovšem mohl udělat, bylo pomoct jim smířit se s tím.
"Jak to myslíš?" zeptal se tedy mladík.
"Pomoz mi utéct." odpověděla dívka naléhavě a jeho oči se překvapeně rozevřely.
"To snad nemyslíš vážně." zašeptal mladík. "To je jako spáchat sebevraždu." Kdyby ji teď někdo slyšel, jistě by neušla trestu.
"Když mi pomůžeš, tak ne. Jen mě dostaň z tábora a já už si poradím." naléhala ovšem dívka dál.
"Někdo tě zabije." namítl Madara a zakroutil hlavou.
"Pak aspoň umřu svobodná!" odsekla dívka šeptem a do očí se jí nahrnuly slzy. "Věž mi, že si raději sama vezmu život, než se vzdát svobody. Já si prostě Izunu nevezmu. Ať tak nebo tak."
"To nemůžeš myslet vážně." zavrtěl mladík hlavou a ona na chvíli zavřela oči. Potom se na něj naléhavě podívala a požádala ho: "Já tě prosím. Pomoz mi utéct."
Madara se jí znovu podíval do očí, ale neviděl v nich žádné pochyby. Ona byla rozhodnutá buď utéct, nebo zemřít. "Dobře." přikývl nakonec a už v tu chvíli toho začal litovat. Pokud je chytí, tak nejspíš nezemře jen ona.
"Dnes v noci." řekla tedy dívka a Madara se na ni překvapeně podíval.
"To je brzy. Svatba bude až…" začal mladík, ale ona ho přerušila: "Musí to být dnes v noci."
Madara si tedy znovu povzdechl a zašeptal: "Budiž."
"Děkuju." hlesla dívka a pevně ho objala.
"Buď připravená v jedenáct večer." řekl jí jen Madara a postavil se. Sachiko dychtivě přikývla a mladík pak opustil její stan. Musel naplánovat útěk, což nebylo nic jednoduchého.

Dívka nějakou dobu ani nemohla uvěřit svému štěstí. Madara jí slíbil pomoct. Ještě před chvílí by jí to připadalo jako hloupost, ale skutečně se to stalo. Sachiko se tedy musela jen sbalit. Nechtěla si toho sebou brát nijak moct, aby ji to nezdržovalo. Hlavně si také nesměla vzít nic, co by neslo znak klanu. Pořád nevěděla, ze kterého klanu je Tobirama, ale určitě by neměl vědět, odkud pochází ona, pokud ji má přijmout. Mladík by si také jistě rozmyslel svou nabídku, kdyby věděl, že je Uchiha. I jen představa, že by její děti měly Sharingan, byla poměrně znepokojivá. Nebyl to ovšem zrovna aktuální problém a tak se tím zatím nemusela trápit. Její momentální starostí tak zůstávalo, co si vezme sebou.
Dívka očima přehlédla výbavu ve stanu. Nikdy toho neměla moc. Zvláště pak ne osobních věcí. I tak ale našla jednu věc, ke které měla osobní vztah. Byl to starý stříbrný přívěšek, který jí kdysi dala její prateta. Stará žena tehdy musela opustit klan, protože ho zdržovala. Uchiha Tajima o ní řekl, že je větší starostí než přínosem. Tehdy dvanáctiletá Sachiko s tím sice nesouhlasila, ale nemohla s tím ani nic dělat. Její učitelka lékařských technik tedy odešla na sever, kde měli Uchihové jeden ze starých táborů. Její prateta nebyla první, která tam odešla, a oni poslední. Bylo s podivem, že ten tábor dosud nikdo nezničil. O smrt pro klan zbytečných starců zřejmě nestáli ani nepřátelé Uchihů. Pokud to tak tedy skutečně bylo, protože klan se nijak neobtěžoval zjišťovat, jestli tábor ještě stojí.
Sachiko zavrtěla hlavou, aby z ní dostala myšlenky na pratetu, a znovu se zahleděla na přívěšek sovy. Teprve po chvíli ho schovala do batohu, kam přidala nějaké náhradní oblečení a také nějaké masti a bylinky. Nakonec nechtěla k Tobiramovu klanu přijít úplně s prázdnou. Na chvíli se také zahleděla na jednu z jedovatých bylin, které nechala zavěšení ve stanu.
"Pro všechny případy." zašeptala dívka a připravila z ní silný odvar. Pokud by útěk nevyšel, tak nehodlala čekat, až o jejím trestu a osudu rozhodne otec.



Poněkud depresivní díl. Hlavně kvůli tomu jedu, který mi připomíná Romea a Julii… No jed je hold spolehlivá záležitost.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 20. února 2017 v 17:14 | Reagovat

Včera jsem napsala 3.díl k mé povídce, kde jsem takovou situaci zmiňovala, spáchat sebevraždu... :D čteš mi myšlenky moje zlatá Oreo... :)
Parádní dílek, sice trošku zvláštní, ale paráda, jsem zvědavá jak se to vybarví... :)

2 IceSun685 IceSun685 | 20. února 2017 v 21:11 | Reagovat

[1]: Tak tobě už taky? :-D  :-D Většinou mě ze čtení myšlenek obviňuje jen Pariah. ;-)

3 Pariah Pariah | Web | 25. února 2017 v 21:27 | Reagovat

[2]: :D:D:D ano tak trochu s tím podle mě máme problém obě :D

Ještě že si Romea a Julii nepamatuju (krom konce) :D:D:D nemám to ráda, ale tvou povídku jsem si dost oblíbila a nejen kvůli prasarnám :D:D:D lepší než nějaký Romeo :D:D

4 IceSun685 IceSun685 | 26. února 2017 v 17:49 | Reagovat

[3]: :-D  :-D No jsem rozhodně ráda, že se ti povídka líbí, ale se Shakespearem bych se zrovna nesrovnávala. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama