Cesty minulosti I: Naivita mládí 22

27. února 2017 v 10:59 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Chvíli před jedenáctou se v jejím stanu objevil černovlasý muž. Měl na sobě černé oblečení a dlouhé vlasy měl svázané.
"Připravená?" zeptal se a Sachiko rychle přikývla. Dostala tedy od něj černý plášť a po jejím obléknutí ho vzala za nabízenou ruku.
"Musíš být tiše." řekl jí Madara šeptem a dívka rychle přikývla. "Chci, abys šla těsně za mnou. Kdybys mě potřebovala před něčím varovat, tak mi prostě jen silněji stiskni ruku."

Sachiko znovu jednoduše přikývl a nechala se vyvést ze stanu, ve kterém nechali pod přikrývkami její oblečení, aby to vypadalo, že spí. Sachiko sebou měla jen svůj připravený batoh, když procházela spícím táborem. Až překvapivě snadno kličkovali mezi stany spících bojovníků. Dívka se ale i tak celou dobu mračila, to těžké bylo teprve před nimi. Nikdo nehlídal, jestli se něco neděje ve středu tábora, protože všechny hlídky dávali pozor na les kolem něj. I tady ovšem procházeli poměrně snadno a Sachiko si až zpětně uvědomila, jak dobře si vybrala svou pomoc. Madara byl ještě do nedávna součástí veškerého plánování, pokud šlo o dění v táboře. Bylo jasné, že zná všechny silné i slabé stránky zabezpečení tábora. Jejích cesta nevedla přímo ven, jak by si ji zvolila dívka, ale spíš tak nějak ve spirále, jak se Madara snažil vyhnout pochodujícím hlídkám. Dívčino srdce ale pořád divoce tlouklo. Nemohlo to přece vyjít tak snadno. Podle všeho ale mohlo, protože se dál bez potíží vzdalovali od tábora. Za celý svůj život nevěřila tomu, že by nad ní někdo mohl bdít, protože jí se dobré věci moc neděly. Teď ale měla pocit, že na jejich kroku někdo musel dohlížet, protože jinak by je už dávno někdo chytil. Možná že ale někdo dohlížel na Madarovi kroky. Nakonec on měl v životě mnohem víc štěstí než ona. Už jen proto, že byl stále naživu, i když tolik mladších umíralo. V duchu ji hlodala myšlenka, co by se asi stalo, kdyby je chytili. Ona měla záložní plán. V kapse kalhot na ni volala drobná lahvička s jedem. Madara ale určitě nechtěl zemřít. Přesto kdyby někdo zjistil, že jí pomáhal, čekal by ho trest. Otázka jen byla, jakou by měl formu. Vyhnanství? Popravu? To druhé bylo až znepokojivě pravděpodobné. Dívka nasucho polkla. Madara pro ni riskoval mnohem víc, než jí původně docházelo a ona mu to nebude moct nijak splatit. Možná dokonce vyléčí někoho, kdo mladíka zabije, což nebyla příjemná vyhlídka. Pokud se ovšem chtěla přidat k Tobiramovu klanu, tak bude muset léčit protivníky Uchihů.
Madara zrychlil a tak se Sachiko dokonce musela rozběhnout. S kličkováním mezi stromy byl konec. Teď následoval běh. Museli se nakonec dostat mimo dohled všech hlídek.

Dívka se unaveně zastavila, aby popadla dech.
"Tady to už stačí." oznámil jí Madara a sundal si za ramen batoh. Vytáhl z něj měch na vodu a dva balíčky s jídlem.
"Není toho moc…" začal mladík, ale ona ho přerušila objetím.
"Díky." zašeptala následně a zásoby si od něj vzala.
Madara si ji při tom prohlížel se zamračením. "Určitě budeš v pořádku?" zeptal se pak, když už to nevydržel.
Sachiko se na něj smutně usmála a řekla: "Budu." Kdyby neplánovala přijmout Tobiramovu nabídku, tak by mu navrhla, aby šel s ní, ale to teď nemohla. I když by nečekala, že by přijal, tak v případě, že by k tomu došlo, by byla v pasti.
"Buď opatrná." připomněl jí mladík a tentokrát objal on ji. V posledních týdnech byla jeho jediným přítelem a spojencem. Bylo těžké dát jí sbohem. Zvlášť když si nebyl tak jistý tím, že to skutečně zvládne.
Sachiko se na něj usmála a mladík se malinko zamračil, než se donutil rozběhnout zase zpátky. Dostat se do vesnice bude jistě těžší, než z ní. Nakonec hlídky měly zabránit právě tomu.
Dívka v tu chvíli osaměla a zůstala stát na místě. Trvalo to ovšem jen pár sekund, než přiměla nohy, aby ji nesly pryč. Čekala ji schůzka s Tobiramou a ona se nemohla zbavit pocitu viny. Nebyla si ovšem jistá, jestli to bylo jeho zdrojem lhaní Madaraovi, zrazení klanu, nebo snad obelhávání Tobirami, ke kterému se chystala. Ona mu nakonec nemohla říct, že s ním odchází, aby si nemusela vzít někoho jiného.

Madara se snažil soustředit na cestu zpátky. Jeho myšlenky ho ovšem zradily. Když předtím odcházeli, tak v duchu počítal čas, aby věděl, kde budou hlídky. Starosti o kamarádku mu ovšem zastřely úsudek. Právě teď si nebyl jistý, v jaké fázi obchůzky budou jednotliví členové hlídky. V hlavě měl určitou představu, ale hned po několika metrech zjistil, že je chybná. Hlídka si ho ovšem hned nevšimla a tak se pokusil ještě dostat pryč. Hned v dalším okamžiku ale zjistil, jak je to marné, protože vběhl přímo před dalšího muže. Ten tu ovšem neměl být a tak si ho hlídka musela všimnout už před nějakou dobou a nachystat past.
Muž ho podle výrazu poznal, ale zároveň se netvářil způsobem, který by napovídal, že to Madarovi moc pomůže.
"Jdeme." řekl mu muž a stiskl mu paži. Pro mladíka bylo nemyslitelné, že by s mužem bojoval a tak se jeho rozkazům podřídil. Očividně ho vedli buď za Hideharou, nebo za jeho otcem. Ti dva tu měli nejvyšší autoritu. Mladíkovi přišel pravděpodobnější otec, ale na druhou stranu to byl právě Hidehara, kdo zodpovídal za hlídky. Ať už to byl kterýkoliv z nich, tak Madara pochyboval, že vymyslí dost dobrou výmluvu. Osobně ale doufal, že to bude alespoň Hideraha, kterého by snad dokázal obelhat. V tomhle ohledu pak stála štěstěna na jeho straně, protože ho stráž strčila do Hideharova stanu.
"Pane?" ozval se strážný a probudil tak černovlasého muže. Ten se trochu zamračil a posadil se na lůžku.
"Co se děje?" zeptal se muž a zamžoural na Madaru.
"Chytili jsme ho, jak se plíží venku." odpověděl mu muž a Hideraha se zamračil. Na strážného ale kývnul, aby šel. Potom se černovlasý muž postavil a přešel k Madarovi.
"Chtěl jsem jen prověřit hlídky." řekl mladík co nejklidněji.
"Hmm…" ozvalo se ze strany muže, který mu ze zad stáhl batoh, do kterého se podíval.
"A k čemu při tom byl prázdný batoh?" zeptal se a Madara ztuhl. Na to odpověď neměl.
"No…" ozval se nejprve Madara, než z něj postupně vypadlo: "Vzal jsem ho tak nějak automaticky."
Hidehara nadzvedl obočí, ale pak se zatvářil vyděšeně. Rychle zamířil ze svého stanu a Madara ho spěšně následoval. Měl obavu, že ví, kam muž míří, což se také splnilo, když vešel do stanu své dcery. Madara ovšem zůstal stát před ním. Neměl odvahu vejít za mužem, který tam byl příliš dlouho na to, aby ho oklamalo oblečení pod dekou.



Zrovna, když to vypadalo, tak nadějně že? No někdo hold nemá moc štěstí a dnes je to Madara.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 1. března 2017 v 20:32 | Reagovat

Fíha, tak to jsem nečekala, že mu to hned do cvakne... :D Jako to si člověk nemůže vzít batoh jen tak... -.- Kam ten svět spěje! :D
Jinak parádní dílek, jsem napnutá, jak se to vyřeší, jen si teď nepamatuj, jestli to chceš psát podle real věcí z naruta, nebo to bude jinak (Konec podle tebe)...
V obou případech by to bylo fajn, ale ta druhá (konec podle tebe) se mi líbí víc, doufám, že ti dva budou spolu... :/ no ale ... nechám se překvapit. :)
Ta povídka mě vždy zvedne nálada.

2 IceSun685 IceSun685 | 2. března 2017 v 8:33 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti to líbí. :-) Jinak se zase až tak moc nemám v plánu řídit tím, jak to bylo v anime, i když ano některé události tomu budou odpovídat. Celkově se ale moje minulost vydá jinou "cestou". ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama