Březen 2017

Překvapení 70

27. března 2017 v 11:07 | IceSun685 |  Překvapení
Musím říct, že mám opravdu hodně rozepsaných povídek, takže bych se to měla alespoň pokusit změnit. Začneme tedy tím, že se snad dohrabu k tomu, abych dopsala tuhle povídku (držte mi pěsti)

Jednoduchá biologie 30

25. března 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Mojí pomstou byla jen prostá osolená voda, kterou jsem nachystala na stůl. Nebylo to nic extra, ale mohlo to stačit a tak jsem zavolala: "Oběd je hotový!"
Na stůl jsem pak položila dva talíře s jídlem a posadila se.
Aomine-kun se posadil za mnou ke stolu a dokonce se hned napil, což mi vykouzlilo na tváři široký úsměv, když mladík slanou vodu vyprskl.
"Copak?" zeptala jsem se spokojeně a hned jsem dodala. "Nechutná?"
"Za co to bylo?" zeptal se Aomine-kun zřejmě dotčeně a já se usmála ještě víc, když jsem říkala: "To bys měl vědět sám."
Nezdálo se, že by nad tím mladík moc přemýšlel, i když jsem si byla docela jistá, že neví, co myslím, což bylo trochu otravné. Místo toho z něj vypadlo jen: "Možná…" a otočil se na mě. Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že něco chystá a tak se můj úsměv rychle změnil v zamračení.


Výstřižky z života otců - Akashi 1/2

23. března 2017 v 16:49 | IceSun685
Tak tedy slíbený Akashi v roli otce, doufám, že splní vaše očekávání. (Musela jsem to rozdělit na dvě části, protože jsem přesáhla 40 000 znaků (má to 45 400) což zamrzí, ale snad to půjde i tak dobře číst)


Proč máte rádi Akashiho?

23. března 2017 v 16:45 | IceSun685 |  Ankety
Tak tedy, děkuji všem, kdo v této anketě hlasovali. Byla tady opravdu dlouho, ale já se nějak nebyla schopná dokopat k tomu, abych napsala Akashiho část. (Možná si ještě matně vzpomenete, že po ukončení ankety o Murasakibarovi jsem pro něj napsala jednorázovku o tom, jak mu šlo vychovávání jeho dcery. Takže teď je na řadě Akashi.)
Doufám tedy, že se vám aspoň ta část bude líbit.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 25

20. března 2017 v 11:17 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Do jeho stanu bubnovaly kapky deště. Když se ovšem mladý Uchiha zvednul z lůžka, uslyšel venku ruch. Madara byl napůl překvapený, že ho zatím nikdo nevyvlekl ze stanu a nepřivedl před otce. Z části se ovšem nemohl ubránit jisté naději.
Mladík vyšel do deště a sledoval Uchihy, jak si berou zbraně a další části výbavy. Očividně se chystal lov.
"Takže ji nenašel." zašeptal si ninja sám pro sebe. Překvapivě si ho ale nikdo nevšímal. Mladík se tedy vydal za svým bratrem, kterého viděl stát poblíž se smutným výrazem.
"Bratře." ozval se mladík a přišel k Madarovi trochu blíž. Dokonce ho objal. Ještě včera by mu to Madara nedovolil, ale teď ho v hlouby duše strašila možnost, že už další příležitost nebude.
"Sachiko utekla." řekl mu mladík a Madara pomalu přikývl. Nerozuměl tomu, co se to tu dělo. "Nebo si to alespoň myslíme." dodal Izuna s povzdechem.
"Jak to myslíš?" zeptal se tedy Madara a malinko se zamračil. Nedávalo mu to žádný smysl.
"Otec ráno zjistil, že Hidehara není v táboře. Šel se podívat na Sachiko, která tu taky není. Proto předpokládá, že utekla a Hidehara se ji vydal hledat." vysvětlil mu to bratr a Madara přikývl. Tohle v podstatě dávalo smysl. Nerozuměl ovšem tomu, proč se Hidehara nevrátil. Madara se mírně zamračil. Neměl rád, když mu věci nedávaly smysl. Zvlášť když na nich byl závislý jeho život.
Ať už se ale stalo cokoliv, tak Uchihové budou mít dost těžkou práci, protože silný déšť jistě spláchl všechny stopy.

Jednoduchá biologie 29

18. března 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Ráno jsem se vzbudila kolem osmé. Už to bylo dlouho, co jsem měla budík permanentně vypnutý, ale i tak jsem se pořád budila relativně brzy. I tak jsem ale vstala a převlékla jsem se. Dolů jsem se přesunula co nejtišeji, abych mladíka nevzbudila. Naštěstí měl ale hodně dobré spaní a tak jsem se šla rovnou ven umýt. Všude bylo dost mokro, ale dnes už naštěstí nepršelo. Pokud by to tak zůstalo i odpoledne, tak bychom snad mohli jít k jezeru nasbírat vzorky. Doufala jsem jen, že se ještě trochu roztrhají mraky, aby nás nepřekvapil déšť.
Když jsem pak nachystala snídani, tak jsem se rozhodla mladíka nebudit a raději jsem se přesunula na verandu, kde jsem si sedla s knížkou.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 24

13. března 2017 v 11:08 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
No tak tentokrát 15+ To už tu dlouho nebylo.

Jednoduchá biologie 28

11. března 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Jednoduchá biologie
Můj otec se rozhodl s mladíkem zajet na nákup a tak jsem dala dohromady seznam věcí, které budeme potřebovat. Nedělala jsem si žádné iluze o tom, že bychom se ve vaření střídali, i když aspoň malá pomoc by nezaškodila. Na druhou stranu by mi ale ani moc nevadilo, kdybych na to byla sama. Už to nakonec byl víc jak týden, co jsem byla v chatě s těmi dvěma a ještě ke všemu jsem byla dost omezená v pohybu. Jsem celkem velký introvert, co je rád sám, takže jsem měla už trochu ponorkovou nemoc. Bylo jen dobře, že Aomine-kun nebyl příliš komunikativní, protože kdyby po mně chtěl, abych si s ním neustále povídala, tak bych ho měla brzy chuť zabít. I tak jsem ale už docela postrádala samotu a taky sprchu, takže jsem docela uvítala, když oba odjeli do obchodu. Měla jsem tak chvilku pro sebe.
Venku už skoro nepršelo, ale to bylo celkem jedno, protože já jsem se plánovala umýt. Věci na umytí jsem si ale i tak nachystala mimo dohled cesty, pro případ, že by se brzy vrátili. Pořád to byla dost mizerná sprcha, ale mít po několika dnech umyté vlasy byl spásný pocit. Byla jsem jen ráda, že se mi zase až tak moc nemastily, jinak by to bylo k nevydržení.

Cesty minulosti I: Naivita mládí 23

6. března 2017 v 10:59 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Hidehara vyšel ze stanu své dcery s výrazem nepříčetnosti. "Tak kde je?!" procedil muž mezi zuby a chytil Madaru za ruku.
"Já nevím." zašeptal mladík. Ve skutečnosti to ani nebyla lež. On netušil, kam odešla po tom, co se rozdělili.
"Pomohl jsi jí utéct!" zavrčel muž a rozhlédl se, aby se ujistil, že nikoho nevzbudil. Madaru to překvapovalo, ale ani on nestál o publikum, takže neměl důvod mluvit hlasitěji než muž.
"Pomohl." přiznal mladík, když s ním Hidehara zacloumal.
"Tak kde je?!" vyhrkl na něj muž vztekle. Překvapivě ale stále zůstával mluvit tiše.
"To nevím." zašeptal tedy Madara a v duchu si procházel všechny možné scénáře. Jaký osud ho teď asi čekal? A jaký osud vlastně čekal ji?