Cesty minulosti I: Naivita mládí 24

13. března 2017 v 11:08 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
No tak tentokrát 15+ To už tu dlouho nebylo.


Hidehara se zohnul a rukou prozkoumal nalezené stopy. Z tábora se vyplížil tajně. Nikdo nakonec nesměl vědět, že dívka utekla. Větší problém ovšem bude dostat se s ní nepozorovaně zpátky. Zvlášť kdyby nechtěla spolupracovat. On by se ovšem ani nebránil použití násilí. Nemohl pochopit, proč to vůbec udělala, a vyvolávalo to v něm vztek.
"Hloupá husa." zamumlal ninja už poněkolikáté. Dívka pro něj byla většinu času zklamání a přítěž. Byla to ovšem jeho jediná dcera a tak nechtěl, aby zemřela. Myslel si, že udělal dobře i pro ni, když jí zařídil svatbu s jedním z jejích přátel. Původně sice myslel na Madaru, ale ani Izuna nebyl špatná volba, i když byl mladý. Ona v tom ale očividně nic pozitivního neviděla.
"Nevděčnice." zavrčel ninja nespokojeně a znovu si prohlédl stopy. Byl si téměř jistý, že to jsou stopy jí a mladíka, který jí pomohl utéct. Skutečnost, že i on byl tak neuvěřitelně hloupý, ho zarážela. Vždy považoval Madaru za chytrého a relativně rozvážného vzhledem k jeho věku. Už ale ten problém s odporováním Tajimovi byl zvláštní. Teď se ovšem musel soustředit na stopování své dcery a ne na Madarovo vzpurné období.
Naštěstí byl ve stopování opravdu dobrý, i když mu noc ztěžovala práci. Značně znepokojivé ovšem bylo, když ho stopy zavedly na relativně vyšlapanou stezku.
'Jak často tudy jen chodila?' napadlo stárnoucího ninju. Neviděl důvod, proč by měla používat stále stejnou cestu a zvlášť ne při útěku.
"Kam jsi to zatraceně utekla?" zeptal se muž sám sebe a vydal se po stezce.

"Ne!" ozvalo se kousek od ní a Sachiko vyděšeně rozevřela oči. Moc dobře věděla, čí hlas to byl. Tobirama ji v tu chvíli pustil a udělal krok od ní. Dívka se ovšem nedokázala pohnout z místa. Jednoduše se nemohla podívat na svého otce.
"Senju Tobirama." řekl Hidehara opovržlivě a její oči se rozšířily snad ještě víc. Byl Senju, největší nepřítel jejího klanu. Ona ho léčila, milovala se s ním a chtěla s ním utéct k jeho klanu. Sachiko cítila, jak jí nohy vypovídají službu. Nestihla ovšem spadnout, protože se ozval výkřik jejího otce plný vzteku a ona pak už jen slyšela, jak Tobirama vytáhnul svou katanu.
"Ha*zle!" zakřičel její otec a okolím se rozlehl náraz ocele na ocel.
"Utíkej!" křikl na ni Tobirama a jí došlo, že on to neví. Neměl tušení, že na něj útočí její otec.
"Přestaňte." zašeptala dívka bezmocně a podívala se na bojující. Oba muži se přetlačovali katanami, ale očividně to byla patová situace.
Tobirama k ní zaletěl pohledem. Zdál se být nespokojený a jí pomalu docházelo, že je to proto, že neutekla. Ona ovšem utéct nemohla. Ne když se její přítel a otec snažili zabít jeden druhého.
Chtěla na ně zakřičet, aby je zastavila, ale nestihla to. Její otec zatlačil na Tobiramu a získal trochu prostoru. Ten využil k tomu, aby ji kopl do břicha.
"Ne!" vykřikl Tobirama vyděšeně, když Sachiko odletěla od bojujících směrem k jeskyni. Dívka na kamenité zemi udělala několik obratů, než zůstala ležet tváří k zemi. Její otec v tu chvíli odskočil od Tobirami, aby mohl celou oblast pokrýt ohněm. Předtím si to nemohl dovolit, když byla jeho dcera takhle blízko, ale teď už mohl bojovat bez většího omezení. To, že dívka několik metrů dál zasténala a chytila se za břicho, bylo vedlejší. O případné zranění dcery se bude starat, až zabije svého soka, což se mu katonem nepodařilo, jelikož Tobirama stihl uskočit. I on byl ovšem rozhodnutý starat se o dívku až po boji. Jeho soupeř ho znal jménem, i když Tobirama vlastně ani netušil, kdo to je. Jistý si byl ovšem v tom, že je to silný protivník a tak vsadil na svůj seiton. V mužových očích zářil Sharingan, takže měl Tobirama určitou představu o tom, co může čekat. Ani tak mu to ale příliš nepomáhalo, protože jeho techniky se míjely účinkem stejně jako ty mužovi. Hidehara byl mnohem zkušenější než Tobirama a jeho Sharingan víc než jen kompenzoval skutečnost, že měl seiton výhodu nad jeho katonem.
Přesunout boj na blízko navíc pro Tobiramu nic moc neřešilo, protože i tady Sharingan poskytne výhodu jeho soupeři. Mladík pohledem zaletěl k dívce, která se pracně zvednula. Pořád se držela za břicho, ale jinak se zdála docela v pořádku. Jen trochu odřená. V duchu ho strašilo, co by se stalo, kdyby prohrál. On si ovšem nemohl dovolit prohru. Sachiko sledovala, jak se mladík zamračil a znovu použil seiton. Její otec tomu ovšem opět uhnul a stejně snadno uhnul i hozeným kunaiům. Dívka se v tu chvíli zvedla na nohy a zoufale se na ně podívala. Chtěla na ně zavolat a zastavit je, ale její ústa zůstala zavřená a hlasivky stažené.
Tobirama v tu chvíli přiskočil k jejímu otci a jejich zbraně se znovu setkaly. Uchiha bojoval se vztekem, což dávalo jeho mladšímu soupeři určitou naději. Neměl kde jinde získat výhodu a tak vsadil na lest.
Mladík se zahleděl za Uchihu a téměř neznatelně kývl hlavou na souhlas. Byl si jistý, že díky Sharinganu si toho ninja všimne, i přes svůj vztek. Tobirama se jen mohl modlit, aby Uchiha situaci vyhodnotil, tak jak chtěl. V zápětí tedy Tobirama uskočil směrem ke stromu, od kterého se hodlal odrazit. Uchiha skutečně ztratil cenné sekundy otočením a hledáním soupeře, kterému Tobirama dal falešný signál. Než si stihl uvědomit lest mladšího ninji, byl už Tobirama znovu u něj a jeho katana tentokrát neomylně prošla ninjovým tělem.
Dívka vydala tichý výkřik a rozběhla se směrem k otci. "Ne!" dostala ze sebe následně a klesla na kolena před svého otce, ze kterého Tobirama vyškubl svou katanu. Jeho tělo ztratilo stabilitu a dívka ho na poslední chvíli chytila.
"Otče!" zavolala a z očí se jí vyhrnuly slzy. Tobirama ovšem mířil přesně. Jeho katana prošla srdcem.
"Otče…" zanaříkala dívka znovu a Tobirama o kousek ustoupil. Až teprve teď to pochopil. Sachiko byla Uchiha. Byla jeho nepřítel.
"To ne." zašeptal Tobirama a upoutal tím na sebe dívčinu pozornost. Sachiko se mu podívala nejprve do očí a potom na jeho katanu, kterou Tobirama sevřel pevněji.
'Je můj nepřítel!' křičela na něj mysl a on se zamračil. Dívce v tu chvíli srdce vynechalo úder. Najednou z něj měla strach. Ruce povolily sevření otcova mrtvého těla a to jí vyklouzlo na zem.
"Jsi Uchiha." zašeptal mladík a sevřel katanu tak silně až mu zbělaly klouby. Sachiko v tu chvíli stačil jediný úder srdce, aby se rozhodla. Co nejrychleji se k němu otočila zády a rozběhla se na opačnou stranu. Neodvážila se ohlédnout. Věděla, že by ji mohl snadno dohnat a tak jen doufala, že to neudělá. Nebyla ovšem dost odvážná na to, aby si to ověřila. Vydržela jen běžet stále rovně, dokud jí nedošel dech a ona nedopadla do hlíny a mechu. Na chvíli nebyla schopná se nadechnout. Mysl na ni sice křičela, že se hned musí znovu zvednout a běžet, ale ona toho nebyla schopná. Ani skutečnost, jak snadným by teď byla cílem ji právě teď nedovedla zvednout na nohy. Ani Tobirama se ovšem nemohl zvednout. Ve chvíli, kdy se ona rozběhla pryč, on sklouzl na kolena. V hlavě mu jen stále dokola znělo, že žena, kterou miloval, je jeho nepřítel. Trvalo několik minut, než se dokázal znovu postavit a vyrazit zpátky do tábora. Pořád mu ovšem v hlavě zněla slova tvrdící, že je jeho nepřítel. Mladík cítil vztek. Sachiko mu tvrdila, že je potulná léčitelka a přitom byla Uchiha. Podvedla ho a on se cítil ukřivděný a naštvaný. Tu noc se mu rozhodně neusínalo snadno.



No, tak nevím, jestli jste čekali takovýhle průběh… Každopádně příští díl bude poslední, tak se vám snad tahle tečka za povídkou bude líbit.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 15. března 2017 v 22:55 | Reagovat

Nemám slov... Jsem zvědavá, co bude dál... Jediné co mohu říci je to, že jsem to nečekala... :D :)
Jinak to bylo zajímavé! :)

2 IceSun685 IceSun685 | 16. března 2017 v 16:04 | Reagovat

[1]: Tak to výborně 8-) konečně vím, že jsem tě překvapila. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama