Cesty minulosti I: Naivita mládí 25

20. března 2017 v 11:17 | IceSun685 |  Cesty minulosti I: Naivita mládí
Do jeho stanu bubnovaly kapky deště. Když se ovšem mladý Uchiha zvednul z lůžka, uslyšel venku ruch. Madara byl napůl překvapený, že ho zatím nikdo nevyvlekl ze stanu a nepřivedl před otce. Z části se ovšem nemohl ubránit jisté naději.
Mladík vyšel do deště a sledoval Uchihy, jak si berou zbraně a další části výbavy. Očividně se chystal lov.
"Takže ji nenašel." zašeptal si ninja sám pro sebe. Překvapivě si ho ale nikdo nevšímal. Mladík se tedy vydal za svým bratrem, kterého viděl stát poblíž se smutným výrazem.
"Bratře." ozval se mladík a přišel k Madarovi trochu blíž. Dokonce ho objal. Ještě včera by mu to Madara nedovolil, ale teď ho v hlouby duše strašila možnost, že už další příležitost nebude.
"Sachiko utekla." řekl mu mladík a Madara pomalu přikývl. Nerozuměl tomu, co se to tu dělo. "Nebo si to alespoň myslíme." dodal Izuna s povzdechem.
"Jak to myslíš?" zeptal se tedy Madara a malinko se zamračil. Nedávalo mu to žádný smysl.
"Otec ráno zjistil, že Hidehara není v táboře. Šel se podívat na Sachiko, která tu taky není. Proto předpokládá, že utekla a Hidehara se ji vydal hledat." vysvětlil mu to bratr a Madara přikývl. Tohle v podstatě dávalo smysl. Nerozuměl ovšem tomu, proč se Hidehara nevrátil. Madara se mírně zamračil. Neměl rád, když mu věci nedávaly smysl. Zvlášť když na nich byl závislý jeho život.
Ať už se ale stalo cokoliv, tak Uchihové budou mít dost těžkou práci, protože silný déšť jistě spláchl všechny stopy.


Nebyli to ovšem jen Uchihové, kdo procházel deštěm. O mnoho kilometrů dál běžel schovaný pod deštníkem hnědovlasý mladík stejně starý jako Madara.
"Bratře?" zavolal, ale světlovlasého sourozence nikde neviděl.
Kousek od Hashirami se přehnala vlna, která v lese neměla co dělat, a převrátila několik stromů.
"Tobiramo!" zavolal mladík naléhavěji a ze směru vlny se ozvalo zavolání: "Tady!" Hashirama se tedy tím směrem vydal a brzy našel mladíka stojícího v dešti.
"Nastydneš." podotkl Hashirama, ale jeho bratr jen namítl: "To i ty."
"Pravda." ozvalo se od staršího ze sourozenců, který si následně dřepnul. Tohle nedomyslel.
"Přestaň s tím." napomenul ho Tobirama a přešel k němu, aby Hashiramovi stiskl rameno.
"Proč jsi vůbec tady?" zeptal se ho bratr, když ze sebe dostal zbytek deprese.
Tobirama chvilku zůstal mlčet, ale potom řekl: "Trénuju."
Jeho bratr se malinko zamračil a rozhlédl se kolem, nikde neviděl Tobiramův symbol.
"Vždyť prší." namítl tedy Hashirama, ale jeho bratr na to měl připravenou odpověď: "Stejně trénuju vodní techniky, tak co na tom záleží."
"Vodní techniky?" zopakoval po něm Hashirama. "A co ta tvoje nová technika?"
"Už mě nezajímá." pokrčil Tobirama rameny. "V boji je k ničemu."
Hashirama na něj zůstal chvilku nechápavě koukat, ale pak pomalu přikývl. Nechtěl se s ním hádat. Navíc s tím souhlasil. Otázkou jen bylo, proč na to Tobirama přišel až teď, když mu to bratr tvrdil celou dobu. Hashirama byl ovšem rád, že na to s bratrem mají stejný názor a tak se neptal.
"Nebuď tu dlouho." připomněl jen Tobiramovi. "Nebo vážně nastydneš."
"Neboj." přikývl Tobirama a nechal Hashiramu odejít. Jeho bratr netušil, že tohle není trénink, ale jen způsob, jak si vybít vztek. Nijak zvlášť to ovšem nepomáhalo. Pořád byl naštvaný, že ho dívka podvedla. Potom si ale vzpomněl na strach v jejích očích. Nikdy se tak na něj nepodívala a on cítil, jak ho ten pohled sžírá. Tobirama si dovolil sklouznout do bláta a brečet. Víc ho bolela dívčina ztráta než její zrada.

Trvalo celý den, než pátrání přineslo nějaké výsledky. Uchihové ovšem zpátky přinesli jen Hideharovo tělo. Madara při tom cítil jistou úlevu, za kterou se styděl. Hidehara byl ovšem jediný, kdo věděl o jeho provinění. Samozřejmě kromě dívky, kterou ninjové nenašli. Někdo dokonce vyřkl názor, že ho možná dívka sama zabila, když se ji snažil zastavit. Hidehara byl ovšem příliš dobrým ninjou, než aby to mohla být pravda. Madara jen doufal, že Sachiko byla hodně daleko, když k zabití jejího otce došlo.
Na rameno mu přistála něčí ruka a vytrhla ho tak z pochmurných myšlenek.
"Otče?" podíval se na Uchihu Tajimu tázavě.
"Doufám, že ti ten čas poskytl prostor k přemýšlení." řekl jeho otec.
Madara nejprve myslel, že otec mluví o dnešku a jeho účasti na dívčině útěku. Pak si ale vzpomněl na své předchozí provinění.
"Ano, otče." přikývl Madara a pokusil se tvářit kajícně, když dodal: "Lituji toho, že jsem tě neuposlechl."
"Dobře." přikývl jeho otec relativně spokojeně. "Pokud ses poučil, tak můžeš převzít Hideharovi povinnosti. Nezapomeň ale, že tě budu sledovat."
"Jistě, otče." přikývl mladík s bušícím srdcem. Stále nemohl uvěřit tomu, že mu prošla zrada. Ještě absurdnější na tom bylo, že mu díky tomu skončil předchozí trest. Madara si ovšem nehodlal stěžovat.

Dívka ani nemohla uvěřit, že skutečně došla až sem. Před ní se rozkládalo několik dřevěných domků a stanů. Na dohled navíc neměla jen starce, ale i lidi, kteří vypadali jako obyčejní vesničané. I tak to ale byl očividně starý tábor Uchihů. Právě sem odcházeli vyhnaní členové klanu a ona mezi procházejícími zahlédla stařenku s hůlkou a nůší. Už se stmívalo a ona běžela skoro celý den a noc. Byla příšerně unavená, promoklá a špinavá. Pršet přestalo před hodinou, ale její vlasy byly stále mokré a lepily se jí k hlavě.
Sachiko vzala do ruky kamínek a hodila ho směrem ke stařence. Dopadl jí k nohám a stará žena se překvapeně podívala jejím směrem. Když si jí všimla, uviděla v jejích očích Sachiko ještě větší překvapení.
"Dítě." zašeptala žena a vydala se k ní do lesa.
"Tetičko." dostala ze sebe Sachiko. V jejích očích byly znovu slzy. Tentokrát ale jisté úlevy.
"Co tady děláš, dítě?" zeptala se jí žena se zlou předtuchou.
"Já jsem utekla." zašeptala dívka a její prateta sklonila na chvíli hlavu. "Otec je mrtvý." řekla ještě dívka a stařenka ji objala.
"Jestli jsi utekla od klanu, tak tě budou hledat. Popraví tě jako zrádce." řekla jí šedovlasá žena a podívala se jí do tváře.
"Já vím." vzlykla dívka a její teta si sundala šátek, aby jí ho přetáhla přes hlavu.
"Pojď semnou, dítě." pobídla ji a vzala ji za ruku. Stará žena vybrala cestu kolem vesnice a strčila ji do jednoho domku.
"Sundej si to mokré oblečení." přikázala jí a podala jí ručník. "Donesu ti nové."
Sachiko jen přikývla a v domku osaměla. Příkaz ovšem nesplnila, ale z batohu vytáhla lahvičku s jedem. Na chvíli se na ni podívala, ale pak ji zase odložila a svlékla si mokré šaty. Zabalená v ručníku se na ni ovšem stále dívala.
Její prateta se ale vrátila a položila před ni balíček oblečení.
"To jsou chlapecké šaty." řekla dívka trochu nepřítomně, zatímco její prateta vytáhla kunai.
"Uchihové hledají dívku, ne chlapce." prohlásila a do rukou plných stařeckých skvrn a vrásek vzala její vlasy, které v další chvíli dopadly na zem. Dívka to ovšem skoro ani nevnímala. Jen se dál dívala na lahvičku. Pak se ale zamračila a lahvičku odkopla do rohu místnosti. Ten Senju jí nestál za to, aby pro něj zemřela!



No tak to byl poslední díl první povídky cyklu Cesty minulosti. Doufám, že se vám on i povídka líbila. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 22. března 2017 v 21:59 | Reagovat

Jsem v rozpacích, nevím co ti na to tvé dílko mám napsat. Parádní díl, jsem docela zvědavá, na další pokračování v jiné sérii... :)

2 IceSun685 IceSun685 | 23. března 2017 v 11:45 | Reagovat

[1]: No pokračování určitě bude, ale asi to chvilku zabere. Chtěla bych se teď spíš věnovat dopsání rozepsaných povídek, počínaje Překvapením. K dalším částem Cesty minulosti se ale určitě časem dostanu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama