Překvapení 70

27. března 2017 v 11:07 | IceSun685 |  Překvapení
Musím říct, že mám opravdu hodně rozepsaných povídek, takže bych se to měla alespoň pokusit změnit. Začneme tedy tím, že se snad dohrabu k tomu, abych dopsala tuhle povídku (držte mi pěsti)



Dívka vešla do zahrady a rozhlédla se kolem sebe. Na nebezpečné zabijáky odvedli její společníci opravdu dobrou práci. Kromě úhledných záhonů na zeleninu, skleníku a několika ovocných stromů, tu bylo i několik okrasných keřů a záhony s květinami, kterým vévodil altán, na jehož střeše bylo možné rozeznat postavu.
Právě ji si dívka vybrala za cíl a tak vyrazila po vydlážděném chodníčku přímo k altánu. Prošla kolem dvou laveček, než se zastavila přímo před altánem.
Bez obav, že by mladík mohl spadnout ze střechy, na něj zavolala: "Ahoj, Itachi."
Ninja se na chvíli zaklonil, aby viděl na svou novou společnici, i když bylo dost nepravděpodobné, že by ji nepoznal po hlase. Spíš mu asi bylo divné, že se tu tak najednou objevila.
"Ahoj." řekl trochu váhavě, i když s lehkým úsměvem a seskočil ze střechy.
Miroko se na něj usmála, než se zeptala: "Máš chvilku?"
"Samozřejmě." přikývl mladík okamžitě a pokynul jí do altánku, kde už stály tři lavečky.
Hnědovláska si vybrala okraj té prostřední, která mířila k východu z altánu a zároveň tak i k vchodu do jejich jeskynního domovu a rukou mu naznačila, aby se posadil vedle ní, což mladík samozřejmě okamžitě udělal, i když si stále udržoval docela dost velkou vzdálenost.
"Chtěla bych na něco znát tvůj názor." začala dívka a vytáhla lehce pokrčený papír. Mladý Uchiha se na něj zahleděl a mimoděk upřel oči i na její břicho.
Miroko mu ho podala a tak odpoutala jeho pozornost do břicha, na které vzápětí položila ruku. Děťátko trochu kopalo a Miroko si náhle nebyla jistá, jestli to není něco, co by měl s ní sdílet. Ani tak se ale nenatáhla pro jeho ruku, aby si ji přitiskla na bříško.
"Keiko." prohlásil okamžitě a překvapil tak svou společnici. Očekávala, že bude stejně váhavý jako Sasori a bude mu blbé některé vybrat.
"To ten význam." řekl na vysvětlenou a zadíval se jí do očí.
"Květiny se ti nelíbí, nebo jich máš už dost?" zeptala se s lehkým pousmáním a podívala se na záhony, které on a ostatní pánové z Akatsuki jistě velmi pečlivě sadili.
"O to nejde." zavrtěl Itachi hlavou a i on se zadíval ven z altánku. Nezdálo se ovšem, že by se díval na něco určitého. "Jeho vznik nebyl zrovna moc šťastný, ale vážně bych si přál, aby zbytek života byl, tak asi proto." vysvětlil jí Itachi trochu nejistě. Možná mu to přišlo trochu hloupé, ale jeho společnici to donutilo k vřelému úsměvu.
'Šťastné dítě.' připomněla si v duchu. Celou dobu se snažila vybrat jméno tak, aby pěkně znělo i mělo nějaký pozitivní význam. Nejspíš proto, že doteď nic ohledně něj nebylo moc pozitivní. Itachi to docela trefil. Význam jména jako přání pro dítě se jí opravdu zamlouval.
"A pro kluka?" připomněla mu druhou možnost.
"Líbí se mi všechny, vím, že ti to moc nepomůže, ale je to tak." pokrčil mladík trochu nejistě rameny.
"I tak jsi mi moc pomohl." ujistila ho v zápětí a s trochou námahy se posadila. "Měla bych tě nechat to dodělat."
Tmavovlasý muž jen přikývl a nechal ji odejít. Nezapomněl se za ní ale dívat se starostlivým výrazem.

Miroko se ještě trochu usmívala, když se chodbou vracela do sálu, který byl povýšen na obývák a kde očekávala zbytek mužského osazenstva, které tam jen před několika minutami nechala.
"Tak jak to vypadá?" vytrhl ji z přemýšlení Kisameho hlas a kunoichi zmateně zvedla hlavu.
Když si konečně uvědomila, že se jí žraločí muž ptá na altán, tak mu odpověděla: "Moc dobře, určitě to bude brzy hotové."
"To doufám, protože jestli nás tam Konan požene ještě víckrát tak se asi osypu." zabručel Deidara a Miroko jen čekala na nějakou Sasoriho uštěpačnou poznámku. Ta ovšem nepřišla a tak se musela dívka rozhlédnout kolem, aby zjistila, že tu její otec už nesedí.
"Kde mám tátu?" zeptala se v zápětí zmateně a přeskakovala pohledem mezi oběma přítomnými.
"Říkal něco o tom, že mu otravuju vzduch." zabručel Deidara popuzeně a tiše podotkl: "Nevím proč mu to tak vadí, když nedýchá. Jedy přece tak miluje, tak by měl být spíš rád, ne?"
Miroko se tomu pousmála, zatímco se Kisame hlasitě zachechtal.
Dívka se v zápětí obrátila na žraločího muže a tiše se zeptala: "Mohl bys nás na chvíli nechat samotné?"
Shinobi se trochu překvapeně podíval na ni a potom i na Deidaru, který její slova nejspíš slyšel, protože si ji teď překvapeně prohlížel.
"No jistě, ale kdyby něco tak křič, budu vedle v kuchyni." souhlasil nakonec žraločí muž trochu zdráhavě. Konan jim už několikrát kladla na srdce, že se jejich svěřenkyně nesmí stresovat, a soukromý rozhovor s Deidarou určitě patřil do zakázané kategorie.
"Díky." zašeptala Miroko s vděčným úsměvem a vydala se k Deidarově křeslu.
"O co jde?" zeptal se jí mladík dřív, než mohla začít, s nadějí i podezřením.
"Dávala jsem dohromady jména a zbylo mi pár kandidátů, tak jsem doufala, že bys mi řekl svůj názor." osvětlila mu hnědovláska a prohlížela si jeho napůl potěšený a napůl zmatený výraz.
Když ale nakonec přikývl, tak mu dívka jen podala papír a čekala.
"Já mám… vybrat?" zeptal se nejistě a trochu zmateně si pohlížel papír.
"Ne nutně, jen chci tvůj upřímný názor." ujistila ho dívka a dívala se, jak vybírá ze sedmi jmen, která na papíře nechala. Už byla sice rozhodnutá pro Keiko, ale nepřišlo jí správné nechat mu tam jen tohle jedno.
"No líbí se mi všechny." prohlásil mladík bezradně a těkal pohledem mezi ní a papírem.
"To chápu." ujistila ho dívka a rozhodla se trochu přitlačit: "Nějaké, ale nejspíš trochu víc ne?"
"Seiji a Kazuo?" řekl nakonec, ale zdálo se to spíš jako otázka. Jí to ovšem nevadilo, protože se Sasorim oba vybrali Kazua, takže už vlastně měla vybráno.
'Nejspíš je to vůbec poprvé, co se shodli.' pomyslela si pobaveně a být to o pár týdnů dřív, tak by jim to nejspíš řekla, ale teď už neměla důvod provokovat svého otce.
"No a holčičí…" brblal si tiše Deidara, zatímco Miroko byla myšlenkami úplně jinde.
"Nejvíc se mi líbí Keiko, co myslíš ty?" rozhodla se mu s tím pomoct s vědomím, že mu v podstatě nedává na vybranou. Deidara by si jistě netroufl jí odporovat.
"Proč Keiko?" zeptal se zvědavě a vrátil jí papír.
"Protože to znamená šťastné dítě a já bych si přála, aby bylo." odpověděla s myšlenkami toulajícími se u Itachiho a pomalu se vydala zpátky do svého pokoje. Nechtěla s Deidarou strávit zbytečně další čas o samotě a mladík se ji nepokusil zastavit.
Cestou jen vyškrtla přebytečná jména, aby tam zůstala jen Keiko a Kazuo, a docela spokojeně papír položila na svůj noční stolek.



A jaké jméno byste vybrali vy?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama