Překvapení 74

24. dubna 2017 v 11:08 | IceSun685 |  Překvapení
Uběhli už dva dny od narození dítěte a Deidara vytrvale trucoval. Konan se Sasorim mu pořád nedovolili vidět Keiko, což Deidara považoval přinejmenším za nespravedlivé. Mnohem hůř se ovšem cítil Itachi, který většinu času zůstával ve svém pokoji. Pořád nevěděl, jestli Miroko porodila jeho nebo Deidarovo dítě. Neustále nad tím přemýšlel, ale nedostal se vůbec k tomu, která možnost je pravdivá. Od Miroko ale bylo každopádně nefér, že mu nic neřekla. Bylo samozřejmě možné, že klid na lůžku zařídila Konan, aniž by o to dívka stála, takže by mu tohle dilema nemohla objasnit. Itachi ale o téhle možnosti každopádně pochyboval.

Cítil by se možná o něco líp, kdyby alespoň věděl, kdy svou případnou dceru uvidí. Nikdo se však neobtěžoval tuto informaci komukoliv z pěti zbývajících obyvatel sídla sdělit. Ne tedy, že by to Hidanovi nebo snad Kakuzovi vadilo. Vypadalo to spíš, že Kakuzu zůstává jen proto, že s Hidanem nemají jinou práci a Hidan odtud odmítal odejít. Přirozeně ho ale víc zajímalo dobírání si Deidari než malá Keiko. Kisame to taky bral docela dobře a spíš se zajímal o to, proč se Itachi chová podivně. To byl také další důvod proč nevycházet z pokoje.
Nemohlo to tak ale jít donekonečna a tak se Itachi rozhodl pro jinou strategii. Bylo už pozdě v noci, ale to u ninjů nemuselo nic znamenat. Především Sasori, který byl loutkou, nikdy nespal.
Mistr loutkář možná už nebyl v podstatě člověk, ale i když nejedl ani nespal, tak jeho smysly pořád fungovaly, jak měly. Tedy samozřejmě až na chuť. Itachiho ale mnohem víc zajímal Sasoriho zrak, protože právě na tomto smyslu využíval svá genjutsu. Už z dřívějších zkušeností věděl, že na Sasoriho funguje jeho Sharingan a když fungoval on, tak mohl Itachi snadno seslat jednoduché genjutsu. Stačilo jen, aby za Sasorim přišel a udělal jednoduché gesto, což nebyl problém. Stačilo jen přijít za Sasorim, který hlídal pokoj své dcery. Itachi potřeboval jen záminku, proč tam přijít.
Mladý Uchiha se tedy prozatím vydal do kuchyně, kde našel něco dobrého k snědku. Byly tři ráno, takže co by ho líp probudilo než hlad. Potom se tedy Itachi vydal za Sasorim, který okamžitě zpozorněl, když tam Itachi přišel.
"Proč nespíš?" podivil se mistr loutkář a Itachi si tu chvíli vybral, aby předvedl falešné zívnutí, což bylo přesně tím gestem, ke kterému potřeboval upoutat Sasoriho pozornost.
Černovlasý ninja ovšem zatím nic nezměnil, jeho genjutsu ukazovalo přesně to, co se dělo i ve skutečnosti.
"Vzbudil mě hlad." podotkl Itachi a ukázal Sasorimu talíř s jídlem.
"No já nejím, tak proč to neseš sem?" zeptal se podezřívavě rudovlasý muž.
Itachi se ušklíbl, než řekl: "Jistěže nejíš a ani nespíš, proto jsem tady. V tuhle hodinu mi nikdo jiný společnost ani dělat nemůže."
"Můžeš být celý den s ostatními, ale místo toho jsi pořád zavřený v pokoji a teď ti chybí společnost?" zeptal se Sasori podezřívavě.
Itachi si ale nenuceně ukousl z namazaného chleba a teprve potom, co sousto polkl, podotkl: "Zrovna ty mi budeš vyčítat, že neoceňuju Deidarovu společnost?"
Sasori se tomu ušklíbl a souhlasil: "Pravda."
"Taky jsem se tě chtěl zeptat, jak je Miroko. Co se malá narodila, tak jsem ani neměl příležitost se na Miroko pořádně zeptat. Doufám, že ji neschováváte proto, že šel porod špatně." podotkl Itachi.
"Ne to ne, nemusíš se bát." ujistil ho hned Sasori. "Miroko i Keiko jsou v pořádku. Osobně si myslím, že byste za nimi klidně mohli, ale Konan na tom trvá."
"Hádám, že je to ženská věc, kterou nepochopíme." podotkl Itachi a ten, kterého viděl Sasori se otočil k odchodu se slovy: "Tak ji alespoň pozdravuj."
"To budu. Dobrou noc, Itachi." popřál mu Sasori a Itachiho iluze jen řekla: "Arigato." zatímco jeho pravé tělo obešlo mistra loutkáře a neslyšně otevřelo dveře. Itachi se nesnažil být tichý kvůli Sasorimu. Genjutsu mátlo jeho smysly dokonale, ale chtěl se vyhnout okamžité reakci Miroko, nebo snad vzbuzení Keiko. Právě proto neslyšně vklouzl do pokoje ponořeného ve tmě. Dveře se za ním zavřely a Itachi použil Sharingan, aby mu pomohl prohlédnout tmu. Jediný zdroj světla v pokoji, byla lucerna. Její stínítka ovšem světlo utlumila a nechala jen naprosto minimální proužek světla, který umožňoval lidem s normálním zrakem prohlédnout tmu, pokud si na ni dostatečně zvykly. Itachiho oči ale nepotřebovaly přivykání a i když mladý Uchiha viděl ve tmě dobře, tak dítě si chtěl řádně prohlédnout. Vzal tedy lucernu a jedno stínítko trochu odtáhl. Miroko se otočila od světla, ale neprobudila se. Ani miminko neudělalo žádný zvuk a to ani, když Itachi přišel blíž. Se zatajeným dechem se podíval do kolébky. Keiko měla zavřené oči, ale její černé vlasy Itachimu docela stačily. S bušícím srdcem položil svůj talíř stranou, a i když věděl, že by to neměl dělat, že by tu dokonce ani neměl být, tak natáhl ruku, aby dítě pohladil po krátkých tmavých vláscích.
"Ahoj, malá." zašeptal Itachi a položil stranou i lucernu. Keiko se trochu pohnula, když ji znovu pohladil, ale zůstala spát, což bylo jenom dobře.
Někdo jiný se ovšem vzbudil. Itachi ale nevěnoval pozornost zašustění peřiny a jen si dál dojatě prohlížel svou dceru.
"Jak ses dostal přes Sasoriho?" zazněla otázka, která ho překvapila. Naštěstí sebou ale neškubl a dítě tak nevzbudil.
"Genjutsu." řekl Itachi trochu provinile a odstoupil od kolébky.
"Chápu." zašeptala Miroko, když se na ni Itachi otočil.
"Keiko je…" zašeptal, i když odpověď už sám znal.
Miroko si povzdechla a posadila se zpátky na postel, než řekla: "Má i tvoje oči."
Itachi jen přikývl a zůstal mlčet. Věděl, že se teď musí dostat k té nepříjemné části, ale i když měli spoustu času na přemýšlení, tak odpověď tu nebyla.
"Nevím, jak to říct Deidarovi a ostatním." podotkla nakonec Miroko.
"Takže o tom chceš mlčet?" zeptal se jí Itachi a unikl mu naštvaný tón. Věděl, že je to pro ni těžké, ale pro něj bylo taky. Bylo to doslova peklo, ve kterém ho máchala několik týdnů. I jeho trpělivost měla své meze.
"Chápal jsem to, když jsi nevěděla, koho z nás je, ale nemůžeš to přece dál tajit! Je to moje dcera, ne Deidarova!" vypadlo z něj bez přemýšlení a Miroko se s obavami podívala na dveře.
"Je v genjutsu, nic neuslyší." podotkl Itachi, zatímco se Keiko rozbrečela. O ní se to totiž říct nedalo.
"Jdi prosím pryč." řekla Miroko a vyrazila ke kolébce.
"Promiň." zašeptal Itachi s výčitkami a i s talířem, který sem původně přinesl, odešel kolem nic netušícího Sasoriho.



Tak Itachi už má taky jasno. :)

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Timea Timea | 24. dubna 2017 v 19:21 | Reagovat

Prosím mohla by si pridať aj Basketbalová hlava?

2 IceSun685 IceSun685 | 24. dubna 2017 v 22:36 | Reagovat

[1]: No momentálně nemám žádnou napsanou, protože jsem se soustředila na povídky z Naruta, ale rozhodně je to další v plánu, takže bych se k tomu měla v nejbližší době dostat. Pak by snad měla zase vycházet pravidelně, pokud budu stíhat. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama