Basketbalová hlava 51

17. května 2017 v 18:27 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Tak už je to nějaká doba, co takhle povídka vycházela, ale doufám, že si na ni ještě vzpomínáte.

Aneko se usmála. Kise se jí dost líbil. Byl milý a docela veselý. I tak ale bylo všechno velmi komplikované. Ze všeho nejvíc ji stále trápila její matka. Pořád s ní ještě nemluvila a Kise zmínil, že je mezi nimi napětí.
"Takže." prohlásila Aneko a mladík zpozorněl.

'Jak to jen správně podat?'

"Nevím, jestli ti táta říkal, že jsou v pátek pozvaní ke mně domů." začala Aneko a odmlčela se, aby se mohla podívat na jeho reakci.
Kise jednoduše zavrtěl hlavou a tak Aneko dodala: "Nechci, abys mě pochopil špatně, ale myslím, že by bylo lepší, kdybys přišel na návštěvu někdy jindy."


'Bože! To vyznělo hrozně!'

Kise se tvářil trochu zmateně, ale naštěstí to nevypadalo, že by byl naštvaný. "Víš, jsi můj bratr a první dojem jsi zvládl udělat dobře, ale nejsem si jistá, jak by vypadala návštěva mých rodičů, když by ses na ní měl ještě seznamovat s mým manželem."
Kise přikývl, i když se netvářil o moc chytřeji.
"Nechci tě izolovat, ale je to hodně složité." řekla Aneko váhavě. Do teď se bavili docela uvolněně, ale teď se všechno ponořilo do tíživé atmosféry.

'Teď už je pozdě si to rozmyslet…'

"Omlouvám se ti." zašeptala i tak Aneko. "Musíš se teď cítit hrozně, ale dozvěděla jsem se o tobě jen chvíli před tím, než ti táta zavolal, tak jsem neměla moc čas na přípravu."
"Já taky ne." řekl mladík rozpačitě.
"Je to hodně složitá situace a já sama zatím nevím, jak se k tomu postavit." řekla Aneko unaveně.

'Krásně jsem to celé pokazila. Poslední hodina byla bezva a vypadalo to, že spolu budeme vycházet a já pak udělala tohle… Jsem to ale husa!'

"Nechci, abys to pochopil tak, že tě neberu jako součást rodiny, ale zkrátka…" začala Aneko váhavě, ale Kise ji přerušil neurčitým: "No…"
Mladá žena k němu tedy zvedla hlavu a čekala, co z něj vypadne.
"Já…" zaváhal mladík a nejistě se kousl do rtu. "Nejsem si tím tak jistý. Teda vím, že jsme příbuzní, ale…"
"Jsem pro tebe někdo cizí." prohlásila Aneko a podepřela si bradu. "Známe se jen něco přes hodinu."
"Právě." přikývl Kise a trochu se ošil.

'Cítím to stejně. Snažím si říkat, že je to můj bratr, ale je to jen docela sympatický cizí kluk. Alespoň tedy prozatím.'

"Vím, že jsem se měla zeptat už dřív, ale jak jsi na tom s tátou? Když jsi přišel, tak jsem měla pocit, že tě znervózňuje." nadhodila Aneko váhavě. Právě teď si řekli, že jsou pro sebe cizinci a ona se zeptala na něco takhle osobního.
"Ještě jsem si na to nezvykl. Vlastně jsme spolu mluvili jen párkrát." prohlásil Kise s pokrčením ramen.

'Nejspíš ani nemá ujasněné, jak je na tom s nimi, a táta ho takhle předhodil mně.'

"Říkal jsi, že chodíš do Tokya kvůli fotkám?" zeptala se Aneko zamyšleně.
Kise se zmohl jen na přikývnutí a tak pokračovala: "Možná bychom se po focení zase mohli potkat, co říkáš?"
"No já ale většinou nevím, v kolik skončíme." zaváhal mladík.
"No výhoda toho být na mateřské spočívá v tom, že máš dost flexibilní rozvrh." podotkla Aneko.

'I když ti o většině programu rozhoduje dítě…'

"Můžeš mi dát třeba den dopředu vědět a já si udělám volno." navrhla Aneko, ale když uviděla jeho váhání, tak rychle dodala: "Samozřejmě tě nechci do ničeho nutit."
"Varuješ mě pak předem, než mě představíš manželovi?" zeptal se Kise a Aneko se rozesmála.
"Neseznámím vás dřív, než budeš sám chtít." prohlásila Aneko a vytáhla telefon, aby si napsala jeho číslo.

'Nejspíš to pro něj bude ještě o něco horší setkání, než se mnou. Já jsem nakonec sestra, je docela jasné, jak mě má oslovovat, ale u něj by možná ani nemusel vědět, jak mu říkat. I Raja v tom nakonec váhala…'

"Ale jsem si jistá, že tě pozná moc rád, až na to přijde." řekla nejprve a když se Kise usmál, tak dodala: "Můžeš mu normálně tykat a říkat jménem, i Raja to tak dělá."
"Dobře." přikývl tedy Kise a Aneko mu věnovala úsměv.

'Aspoň něco máme trochu vyřešené. S Ryoutou se uvidím po dalším focení a mezitím si aspoň promluvím s mámou a celé si to nějak vyjasním.'

"Tak jsme asi domluvení." pokývala Aneko hlavou a Kise přikývl a postavil se.
"Asi bych měl jít domů." prohlásil trochu nejistě a Aneko přikývla.
"Ráda jsem tě poznala." řekla ještě Aneko a Kise odpověděl: "Já tebe taky." než odešel z cukrárny. Mladá žena unaveně položila hlavu na stůl, aniž by tušila, že její bratr ušel jen několik metrů, než se podobně unavený opřel o zeď a povzdechl si.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

'Tohle by mi táta neměl dělat…'

Kise se odstrčil od zdi a pomalu se vydal na nádraží.

'Pokud budu v Tokyu trávit čas s Ayme a ještě se sestrou, tak bych se sem pomalu mohl přestěhovat…'

Setkání se sestrou bylo trochu stresující, ale nakonec dopadlo docela dobře. Jejich rozloučení bylo sice trochu nepříjemné, ale podle všeho měli věci relativně vyřešené. Aneko se mu líbila, ale pořád to byla cizí žena, kterou teď poznal, takže si nebyl úplně jistý, co si o ní má vlastně myslet. Hlavně toho na něj už začínalo být docela dost. Vztah s Ayme byl teprve v začátcích a vypadalo to, že nebude nejjednodušší, a jeho vztahy s rodinou nebyly úplně ideální. S Rajou se sice cítil dobře, ale ani s ní zatím neměl úplně domyšlené, jak to bude vypadat. Zatím se nakonec chovali v podstatě stejně, jako když byli jen přátelé, a Kisemu by ani moc nevadilo, kdyby to tak i zůstalo.

'Proč je to všechno tak komplikované? Mít rodinu by přece mělo být bezva, teď se ale jen musím každou chvíli stresovat s tím, jak se k nim mám chovat…'

Ani tak by ale nechtěl, aby byl zase jen on a jeho máma. Všechny problémy se nakonec daly řešit.

'Časem to určitě bude v pohodě. Teda až všechny poznám.'
Mladík svěsil ramena. Podle otcova výčtu lidí by se dalo říct, že je bude všechny poznávat ještě tak rok, což nebylo moc povzbudivé…

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Orikasa unaveně otevřela dveře od bytu. Dnešek byl opravdu dlouhý a ona byla ještě na nákupu.
"Dneska sama?" ozvalo se za ní a hnědovláska se podívala na dívku stojící v protějších dveřích.

'Provedla jsem snad něco, že mě čeká takovéhle setkání?'

"Taky jsem byla v obchodě a ne na rande." namítla Orikasa, ale její bývalá kamarádka se jen samolibě ušklíbla.
"Myslíš si, jak nejsi chytrá co?" podotkla a hnědovláska si povzdechla, ale zůstala mlčet. "Vůbec ti to nevěříme." prohlásila povýšeně.

'Mám já to ale mizernou karmu, nebo spíš vkus na přátele.'

"Udělala jsem ti snad něco?" zeptala se dívka otráveně.
"Cože?" podivila se její bývalá kamarádka. Očividně očekávala, že se bude Orikasa bránit nebo aspoň vztekat.
"Byly jsme nejlepší kamarádky, pak jsi mi přebrala kluka a teď mě ještě otravuješ." vysvětlila Orikasa, ale tvářila se u toho spíš znuděně.

'Pořád se na ni zlobím, jen už to tak nebolí.'

Druhá dívka se při těch slovech zamračila a práskla za sebou dveřmi. Orikasa si tedy povzdechla a vešla dovnitř.
Byla moc unavená a smutná na nějaké velké výlevy, když ale uklidila nákup a sedla si na gauč, tak vytáhla mobil a v kontaktech našla Kasamatsua.

'Asi bych mu neměla volat…'

I tak ale dala vytáčet a mladík to překvapivě rychle zvednul se slovy: "Ahoj."
"Ahoj." řekla i dívka, ale nevěděla, co mu vlastně chce říct, takže zůstala hloupě mlčet.
"Stalo se něco?" zeptal se tedy mladík a ona si jen povzdechla. V jeho hlase zazněla opravdová obava.

'Jsem tak hrozný člověk, že jsem ho do toho zatáhla…'

"Na chodbě jsem vedla rozhovor s bývalou kamarádkou, tak jsem dostala chuť slyšet někoho milého." odpověděla mu dívka s menšími výčitkami.
Kdyby Orikasa vedla tento rozhovor osobně, tak by si mohla všimnout, jak se mladík začervenal. Hned potom se ale vzpamatoval a řekl: "Pak jsem poctěn, že sis vybrala mě."

'Opravdu to byla dobrá volba. Tohle mi snad i zlepší náladu.'

"Dneska jsem se dozvěděla, že nám to nevěří, i když podle jejího výrazu bych řekla, že je spíš jen naštvaná." prohlásila Orikasa, i když to bylo momentálně poslední téma, které by chtěla probírat.
"Asi bych tě tedy měl častěji líbat a objímat." podotkl mladík a hnědovláska se usmála.
"To by rozhodně bylo příjemné v mnoha ohledech." zasmála se Orikasa.
"A co třeba v pátek?" nadhodil mladík, který sám přemýšlel, že jí zavolá. Minule se nakonec nedomluvili, kdy se uvidí.

'Mám něco v pátek? Myslím, že asi ani ne…'

"To zní dobře." přitakala Orikasa.
"Takže, kam spolu půjdeme?" zeptal se Kasamatsu a pak ještě dodal: "Nebo mám něco vymyslet?"

'To vlastně ani nevím.'

"Možná bych tě mohla pozvat k sobě na film." navrhla dívka. "Můžeš nějaký vybrat."
"Tak dobře." souhlasil tedy mladík. "V osm?"
"Budu tě čekat." přikývla. Tohle bylo docela jednoduché rande. Nemuseli ani nic hrát, protože tady je nikdo neuvidí. Orikasa ale i tak doufala v aspoň krátké milé objetí, které ji potěší.


Až příště budu psát monstrózně velkou a zamotanou povídku, tak si musím udělat seznam lidí, kteří v ní budou vystupovat. Takhle ani nevím, jestli jsem tu "kamarádku" nějak pojmenovala, takže netuším, jestli to mám jít hledat, nebo se spokojit s poněkud hloupým označením "bývalá kamarádka", případně jí jít jméno vymyslet… Bohužel to nikdy nevím dopředu, že se to takhle hrozně protáhne a zamotá…
A jak jste na tom vy, co taky píšete povídky? Stává se vám to taky?

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Timea Timea | 18. května 2017 v 17:44 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  úžasná kapitola normálne mi je kiseho luto :-)  :-)

2 IceSun685 IceSun685 | 18. května 2017 v 18:29 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti líbila a děkuju za komentář. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama