Basketbalová hlava 52

24. května 2017 v 10:00 | IceSun685 |  Basketbalová hlava
Kisemu zřejmě ještě nikdy nepřišly hodiny tak dlouhé, jako když ve středu čekal na konec školy a pak i tréninku, aby mohl odjet do Tokya. Už včera se nemohl dočkat, až bude další den, a vidět dívku během obědové přestávky a nemoct za ní jít bylo doslova příšerné.
Teď už ale stál na nádraží s koupenou růží a nedočkavě vyhlížel vlak, který měl dvě minuty zpoždění, což se v Japonsku obvykle moc nestávalo.
Pak ale dívka vystoupila a vydala se k němu se zářivým úsměvem. I na jeho tváři se tedy roztáhl úsměv.

'Konečně je tady a je tak krásná!'


Ayme neměla po škole klub a tak se stihla jít domů převléct. I tak si ale vzala sukni. Chtěla se mu líbit, což pro ni znamenalo náhlou nenávist ke kalhotám, které podle ní nebyly dost ženské.
"Moc jsi mi chyběl." řekla dívka a nejprve ho objala, než se políbili.
"Nápodobně." usmál se na ni Kise a podal jí růži, kterou měl do teď schovanou za zády.
Ayme se usmála a květinu si vzala, než ho znovu políbila.
"To jsi nemusel." podotkla černovláska a ke květině přičichla.

'A přijít o tvůj úsměv?'

"Já ale chtěl." podotkl mladík a vzal ji kolem ramen. Kise v Tokyu žil a navíc do něj často jezdil, takže věděl, že teď bude všechno na něm. To kam půjdou, co si koupí a i všechno ostatní. Prozatím ale plánoval jen krátkou procházku.
"Jdeme?" zeptal se jí a dívka přikývla. Potom ale podotkla: "Jestli mi vždycky koupíš kytku, tak nevím, jak to budu rodičům vysvětlovat."

'To mě nenapadlo… Docela nevýhoda!'

"Máš pravdu." přiznal tedy mladík a Ayme se zastavila.
"I tak jsem ale ráda, že jsi mi ji koupil." ujistila ho a natáhla se pro polibek. Kise ho tedy opětoval a potom s ní vyrazil na procházku. Teď už bylo zase jednoduché se s ní bavit a Kise nechápal, jak s tím mohl mít problém při prvním rande. Neprobírali sice nic podstatného, ale na tom ani moc nezáleželo. Stačilo mu, že byl s ní a kdykoliv se mohl zastavit a políbit ji.
Nakonec spolu jen chodili po ulicích Tokya, aniž by měli nějaký cíl. Ayme to ale nijak zvlášť nevadilo a spokojený byl i Kise, i když sám sobě slíbil, že příště ji někam vezme. To příště také mělo být v sobotu, takže měl mladík dost času něco vymyslet, což mu poměrně vyhovovalo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Černovláska opatrně nakoukla dovnitř a úlevou vydechla, když zjistila, že v dohledu nikdo není. Rodiče ani Yukio neměli ve zvyku chodit do jejího pokoje, takže když růži propašuje až tam, tak to snad bude v pořádku.

'Hlavně potichu po schodech.'

Dívka tiše přešla chodbu až ke svému pokoji a zapadla dovnitř.

'Výborně! To jsem zvládla.'

"Co ta růže?" ozvalo se za ní a Ayme málem nadskočila. Pak se ale otočila a uviděla na své posteli sedět bratra.
"Vyděsil jsi mě." podotkla dívka a ještě víc se zamračila, když uviděla, že má v ruce její knihu.

'Co tu ks*kru dělá?'

"Asi nemáš čisté svědomí." podotkl mladík a zaklapl knihu. "Mimochodem čteš ptákoviny."
Ayme při jeho slovech zlostně přivřela oči a pak odsekla: "Pak nevím, proč mi je bereš."
Její bratr pokýval hlavou a pak knihu položil zpět na místo.
"Ještě jsi mi neřekla, kdes vzala tu růži." podotkl mladík poněkud podezíravě, ale dívka mu místo odpovědi odsekla: "Tys mi zase neřekl, co s*kra děláš v mém pokoji."
"Chtěl jsem s tebou mluvit." pokrčil mladík rameny a posadil se na její postel.
"Tak mluv." vyzvala ho Ayme, i když o to vůbec nestála. Bylo ovšem o něco bezpečnější zjistit, o co mu jde, než ho vyhnat.
Mladík na chvíli zaváhal, ale pak řekl: "Chci mluvit o Kisem." a Ayme při jeho slovech zbledla.

'On to ví! Jak to zatraceně mohl zjistit? Navíc tak rychle!'

"Je to už nějaká doba, co jsme mluvili o tom, že jsi do něj zamilovaná, tak jsem se chtěl ujistit, že jsi v pořádku." řekl její bratr a dívka překvapeně zamrkala.

'V pořádku? Co tím myslí?'

"No to že nechodí s Rajou, ještě neznamená, že nebude chodit s někým jiným." prohlásil Yukio trochu váhavě. Mladík by si přál, aby mu na to něco řekla, protože takhle dost tápal.

'Takže o to tady jde! On nemá ani tušení, že spolu chodíme…'

"Tohle vím a ujišťuju tě, že jsem v naprostém pořádku." řekla tedy Ayme a na stůl položila svou růži.
Její bratr ovšem nevypadal moc přesvědčeně a jen se zeptal: "Jsi si jistá?"
"Samozřejmě." odvětila dívka a otevřela dveře, aby mu naznačila, že má odejít.

'Čím dřív bude pryč tím líp! Takhle by ještě mohl něco poznat…'

"Nepřipadáš mi v pořádku." podotkl mladík, který si sice všiml její nervozity, ale špatně si ji vyložil.

'Možná bych se s ním měla pohádat. Když na mě bude naštvaný, tak mě nechá být…'

"Možná by ses měl spíš starat o sebe." podotkla dívka se zamračením. "Nepřijde mi, že bych měla rady brát zrovna od tebe. Jsi ve třeťáku a holku vedle tebe nevidím."
Mladík se nejprve zamračil a pak se vydal ke dveřím. Tam se ovšem zastavil a podotkl: "Já aspoň nejsem tak zoufalý, abych si sám koupil kytku." Potom mladík odešel a tak si jeho sestra oddechla.

'Kdybych ji neměla od Ryouty, tak by ta poznámka celkem bolela… Teď mám aspoň důvod s ním nemluvit a dělat uraženou. Možná se pak přestane zajímat.'

Dívka se opřela o dveře, ale pak se zadívala na stůl, kde ležela růže od Kiseho. První kytku, kterou jí dal, nechala u Raji, protože nevymyslela, jak ji vysvětlit rodičům. Tentokrát to ale risknula a o kytce věděl jen její bratr, který si myslel, že si ji koupila sama jen tak pro radost a právě proto zapírala. Dívka tedy mohla být spokojená a těšit se z růže, kterou strčila do sklenice s vodou. Nebyla to nejideálnější váza, ale svůj účel splnila.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kasamatsu se naštvaně posadil na postel, ale brzy ho vztek zase přešel. Sestra ho naštvala, ale on na to měl reagovat jinak.

'Jsem hrozný id*ot…'

Yukio si lehl na postel a zadíval se na strop.

'To, co jsem jí řekl, bylo hnusné… Určitě jsem jí tím ublížil. Něco takového si nezasloužila…'

Mladík si ještě jednou povzdechl a znovu se posadil.

'Teď buď trucuje anebo brečí… Ani jedno ale není dobrá chvíle na omluvy…'

Černovlasý mladík si skousl spodní ret a potom se tiše vyplížil z pokoje. Nechtěl, aby ho dívka slyšela na chodbě, zatímco půjde k jejím dveřím.

'Výborně. Žádné vzlyky, to je dobře. Je to ta lepší varianta. Nejspíš jsem ji jen naštval, ale neublížil jí.'

Kasamatsu nejprve úlevně vydechl a potom se proplížil zase zpátky do svého pokoje. Dnes už s tím nemohl nic udělat a tak se jen pokusil přijít na jiné myšlenky. Pustil si proto hru na počítači, která ho spolehlivě rozptýlila. Také ztratil pojem o čase, takže šel spát až po půlnoci. Za to se mu ale dobře usínalo.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ráno se mladík z postele vyhrabal jen stěží, ale věděl, že musí a tak se překonal.

'Tak fajn. Dneska se jí omluvím…'

Mladík sešel dolů rozhodnutý, že to sfoukne, co nejdřív, aby na to nemusel myslet, ale u stolu s nimi seděla jejich matka a tak to vytahovat nechtěl. Musel počkat, až půjde dívka do školy.
I když oba sourozenci chodili na stejnou školu, tak nikdy nešli společně. Sice vyšli ve stejnou dobu, ale potom se jejich cesty rozdělili. Ayme šla rovnou do školy, zatímco její bratr zašel ještě pro svého spolužáka a spoluhráče z týmu Koboriho, se kterým chodili společně od poloviny prváku, kdy zjistili, že bydlí kousek od sebe.
Dnes ovšem Yukio nikam nezahnul a místo toho spolužákovi napsal, ať jde sám, a sestry se opatrně zeptal: "Můžu s tebou mluvit?"
Dívka se na něj trochu nedůvěřivě podívala, ale pak prostě přikývla. Měla jistou představu, co jí bude chtít mladík říct, ale nebyla si jistá, jak na to má zareagovat. Na jednu stranu ho nechtěla trápit, ale na tu druhou by její život nejspíš byl o dost jednodušší, kdyby jí dal bratr pokoj. Jediná otázka byla, jestli by jí ho dal, když by mu neodpustila.
"Jsme ve svobodné zemi." podotkla tedy dívka po chvíli a trochu nezaujatě kráčela dál po cestě. Stále ještě nebyla rozhodnutá.

'No tak to nám to moc dobře nezačíná… Já si to na druhou stranu ale zasloužím.'

"Mrzí mě, co jsem ti řekl včera. Nemyslel jsem to tak." prohlásil tedy mladík napřímo. Nemělo moc cenu vymýšlet něco jiného, protože jeho sestře bylo stejně jasné, o co mu jde, a mladík to věděl.
"Takže ti mám odpustit, aby ses cítil líp?" zeptala se dívka, ale nevypadala při tom nijak zvlášť naštvaně.

'Zlobí se na mě vůbec? Teď to tak ani moc nevypadá. Spíš jen, jako by se se mnou nechtěla vybavovat.'

"Tak nějak." podotkl mladík s pokrčením ramen. Ona věděla, že mu je líto, že jí ublížil i bez dlouhých projevů. Ayme ovšem zůstala mlčet a dlouhou dobu tak šli potichu, což ho dost znervózňovalo.

'Tak už něco řekni, s*kra. Tohle nejde vydržet!'

"Odpustím ti." podotkla dívka po další chvíli, která mladíka ničila. "Ale pod jednou podmínkou." dodala v zápětí.

'A už je to tady…'

"Už se o R… Kisem nebudeme bavit." řekla dívka a Yukio odevzdaně přikývl se slovy: "Na to se spolehni."



Chudák Kasamatsu… myslím, že tohle trápení si nezasloužil, když se původně jen snažil pomoct. Se sourozenci to hold není snadné.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama