Překvapení 77

15. května 2017 v 11:09 | IceSun685 |  Překvapení
V době, kdy se Kisame vrátil do obýváku, tak tam byli téměř všichni kromě toho, kterého chtěl vidět. Itachi očividně pokračoval ve své nespolečenskosti, takže musel jít Kisame za ním.
Naštěstí ale nebylo nijak zvlášť těžké Itachiho najít, protože byl ve svém pokoji, tak jako poslední dobou pořád.
"Nazdar." řekl mu Kisame s úšklebkem. "Teď už se vyhýbáš i mě?"
Itachi se na něj nejprve podíval, než se rozhodl odpovědět: "To ne, jen tam bylo příliš plno."
"Byl jsem se podívat na Keiko." oznámil mu Kisame, i když tohle Itachi přece věděl. Všichni kromě něj se na ni šli podívat.
"A?" pobídl ho tedy Itachi, aby už měl tenhle rozhovor za sebou.
"No není Deidarovi ani trochu podobná. Má černé vlasy i oči. Myslím, že se k tobě docela hodí, kdybys přece jen stál o Miro…" začal Kisame, ale pak se zarazil, když si všiml Itachiho zamračení.
"Co je?" zeptal se Itachi.

"Já jen… není trochu divné, že má Deidara černovlasé dítě?" zeptal se Kisame a snažil si vybavit tvář holčičky a porovnat ji s Deidarovou.
Itachi chvilku mlčel, než nakonec prohlásil: "Nejsem expert na děti."
Kisamemu ale jeho odpověď nijak zvlášť nestačila: "Není možné… že…"
"Co?" zeptal se netrpělivě Itachi s těžkým srdcem. Věděl, že by Miroko nechtěla, aby to Kisamemu řekl, ale začínalo to vypadat, že k tomu žraločí muž dojde i sám, což se jí nebude líbit o nic víc.
"To načasování nedává smysl." podotkl Kisame a Itachi nadzvedl jedno obočí.
"No devět měsíců vychází na Deidaru a ty ses s ní neměl kdy vyspat, takže nemůže být tvoje, ale přece…" polemizoval Kisame až příliš nahlas.
"Proč si myslíš, že by měla být moje?" zeptal se Itachi místo toho, aby to popřel. Sám nevěděl, jestli to Kisamemu chce vyvracet. Muž s modrou kůží se nejvíc blížil Itachiho představě přítele v téhle společnosti a nechtěl mu lhát.
"Kromě těch nápadně černých vlasů a očí?" zeptal se Kisame s uchechtnutím. "Teď už alespoň dává smysl, proč ses choval tak divně. Nechápu ovšem, proč ses na ni nešel podívat. Nezajímalo tě, jestli je tvoje?"
"Už jsem ji viděl. Použil jsem genjutsu na Sasoriho." podotkl Itachi, čímž to Kisamemu konečně ujasnil.
"Takže je tvoje." zabručel Kisame a plácl se do čela. Nechápal, že to před ním Itachi tajil. "Kdy jste to zatraceně stihli?"
"Tu noc, kdy ostříhala Deidaru… bylo to spontánní a já to nechci probírat." řekl Itachi a potom se na Kisameho vážně podíval. "Můžeš o tom prosím mlčet?"
"A co Deidara?" zeptal se Kisame se zamračením.
"To je na Miroko." odbyl ho Itachi, ale Kisamemu se to příliš nelíbilo. To, co tehdy Deidara hnědovlásce udělal, bylo špatné, ale tohle si nezasloužil ani on.
"Nemůže přece vychovávat tvoje dítě." namítl Kisame se svěšenými rameny.
"Myslíš, že já z toho mám radost?" zeptal se ho Itachi dost zostra. Nic podobného od něj nepotřeboval, už tak měl nervy dost v háji. "Chtěl jsem, aby to řekla, už když jsme ji našli, ale ona nechtěla a já… nemohl jsem to říct… nenáviděla by mě."
"Nebudu se do toho plést." řekl Kisame s povzdechem a odešel z Itachiho pokoje dřív, než mohl tmavovlasý muž poděkovat.

Když Kisame odcházel chodbou, tak si vůbec nevšiml postavy, která postávala ve stínu o kus dál od dveří. Pozorně ale jejich rozhovor poslouchala, a teď, když byly dveře do Itachiho pokoje zavřené a Kisame zmizel v chodbě, tak vystoupila ze stínů a promnula si bradu, která byla z části zakrytá oranžovou maskou.
"Souhlasím s tebou, Kisame." zašeptal Tobi s úsměvem, který nemohl nikdo vidět. "Deidara by to měl vědět."

Blonďatý mladík ležel v trávě. Oči měl upřené na modrou oblohu a cítil se neuvěřitelně mizerně. 'Co mám dělat s dítětem?' zeptal se sám sebe už posté.
"Deidara-saaan, spíte?" ozvalo se a výhled mu zakryla oranžová maska. Tobi ho tahal za rukáv, takže tím Deidaru popudil ještě víc.
"Co chceš, ty skřete?" zeptal se ho blonďatý umělec a posadil se.
"Tobi něco zaslechl." prohlásil mužíček, ale tahat ho nepřestal. "Tajemství."
"A proč bys ho měl říkat mě?" zeptal se Deidara popuzeně. Tajemství v Akatsuki obvykle znamenalo něčí problém a Deidara měl dost i svých vlastních.
"Tobi se chtěl zeptat, jestli je pravdivé." podotkl mužíček a přisunul svou oranžovou masku k jeho uchu. Deidara mu v tom nebránil, ale pravou rukou vklouzl do váčku s jílem, aby pro Tobiho připravil nějaký hezký trest, za tohle otravování.
"Prý to dítě není vaše, Deidara-san." zašeptal mu Tobi do ucha a Deidarovo obočí vyletělo nahoru.
"A čí by jako bylo?" zeptal se Deidara naštvaně, ale v duchu začal počítat měsíce. Udělal to ve skutečnosti už stokrát předtím a stejně jako tehdy i teď mu vyšlo, že by měl být otcem on.
"Itachiho-san." řekl Tobi po tom, co se až příliš nápadně podíval na obě strany, jestli je někdo neposlouchá.
'Itachiho? To je nějaký fór? Určitě ho k tomu někdo navedl… Nejspíš Hidan. Fajn, aspoň vím, koho odpálit.' napadlo Deidaru naštvaně.
"Hej, Tobi, kdo ti řekl to tajemství?" zeptal se Deidara a chytil zvedajícího se mužíčka za paži, aby mu někam nezdrhl.
"Tobimu to nikdo neřekl. Tobi je sice hodný kluk, ale ani tak ne. Tobi slyšel, jak se o tom někdo baví." prohlásil Tobi a Deidara stihl převrátit oči, než se zeptal: "Hidan?"
"Kisame-san s Itachim-san." řekl mu Tobi a Deidara ho překvapeně pustil. Tihle dva ho rozhodně nenapadli. Nebyla to zrovna dvojka na podobný vtip a Itachi by rozhodně netvrdil, že je Keiko jeho.
"Počkej!" zavolal Deidara na mizejícího Tobiho, aby se zeptal na podrobnosti. Postava s oranžovou maskou se ale nezastavila a to ani, když po ní Deidara vztekle hodil jeden ze svých výtvorů.



Tak a počet zasvěcených lidí nám stoupá.

Předchozí díl---------------------------------------------------------------------Další díl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama